CZ304569B6

CZ304569B6 - 1,3-Dioxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-4-aminoisoindolin pro použití pro snížení nežádoucí hladiny TNFα u savce

Info

Publication number: CZ304569B6
Application number: CZ2011-89A
Authority: CZ
Inventors: George W. Muller; David I. Stirling; Roger Shen-Chu Chen
Original assignee: Celgene Corporation
Priority date: 1996-07-24
Filing date: 1997-07-24
Publication date: 2014-07-09
Also published as: EP0925294B3; AU3899897A; DE69717831T2; ES2529190T3; JP2001503384A; PL191566B1; EP0925294A1; FI120687B; EP1285916A1; HK1143360A1; KR20050032629A; HK1021819A1; ATE460409T1; FR07C0056I1; PL195916B1; PT2177517E; NZ333903A; CZ302378B6; DE69717831C5; PL332867A1

Abstract

1,3-Dioxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-4-aminoisoindolin pro použití pro snížení nežádoucí hladiny TNF.alfa. u savce.

Description

Oblast techniky

Vynález se týká l,3-dioxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-4-aminoisoindolinu pro použití pro snížení nežádoucí hladiny TNFa u savce.

Dosavadní stav techniky

Nádor nekrotizující faktor a neboli TNFa je cytokin, který je uvolňován zejména jednojademými fagocyty v odezvě na celou řadu imunostimulátorů. Pokud se podává zvířatům nebo lidem způsobuje zánět, horečku, kardiovaskulární poruchy, krvácivost, srážlivost krve a akutní fázové odezvy podobné těm odezvám, které lze pozorovat během akutních infekcí a šokových stavů. Nadbytečná nebo neregulovaná produkce TNFa se tedy může podílet na celé řadě chorobných stavů, mimo jiné na endotoxemii a/nebo syndromu toxického šoku (Tracey a kol., Nátuře 330, 662-664 (1987) & Hinshaw a kol., Circ. Shock 30, 279-292 (1990)), kachexii (Dezube a kol., Lancet 335 (8690), 662 (1990)) a syndrom akutní respirační tísně neboli ARDS, v případě kterého byla ve vzorcích odsátých z plic pacientů trpících touto chorobou zjištěna o 12 000 pg/ml vyšší koncentrace TNFa (Millar a kol., Lancet 2 (8665), 712-714 (1989)). Systemická infuze rekombinantního TNFa rovněž vede ke změnám, které lze zpravidla pozorovat u pacientů trpících ARDS (Ferrai-Baliviera a kol., Arch. Surg. 124 (12), 1400-1405 (1989)).

Zdá se, že TNFa se podílí na chorobách, které souvisí s resorpcí kostí včetně artritidy. Leukocyty, pokud se aktivují, způsobují resorpcí kostí, což je aktivita, kníž TNFa přispívá. {Bertolini a kol., Nátuře 319, 516-518 (1986) a Johnson a kol., Endocrinology 124 (3), 1424-1427 (1989)}. Rovněž se ukázalo, že TNFa tím, že stimuluje tvorbu a aktivitu osteoklastů a současně inhibuje funkci osteoblastů, stimuluje inhibici tvorby kostí in vitro a in vivo. I když se TNFa může podílet na celé řadě chorob, které souvisí s resorpcí kosti včetně artritidy, nejprokázanější vazbou s chorobou je spojení mezi produkcí TNFa nádorovou nebo hostitelskou tkání a hyperkalcemií spojenou s malignitou {Calci. Tissue Int. (US) 46 (dodatek), S3-10 (1990)}. U reakce štěp versus hostitel souvisí zvýšené hladiny reakčního séra s hlavními komplikacemi, ke kterým dochází po akutní transplantaci allotransplantátu kostní dřeně {Holler a kol., Blood, 75 (4), 1011-1016 (1990)}.

Mozková malárie představuje smrtelný hyperakutní neurologický syndrom, který souvisí s vysokými hladinami TNFa v krvi a s nejzávažnější komplikací objevující se u pacientů trpících malárií. Hladiny séra TNFa korelovaly přímo se závažností onemocnění a prognózou u pacientů, kteří byli akutně postiženi malárií {Grau a kol., N. Engl. J. Med. 320 (24), 1586-1591 (1989)}.

Je známo, že makrofágem indukovaná angiogeneze TNFa je mediována TNFa. Leibovich a kol., {Nátuře, 329, 630-632 (1987)} ukazuje, že TNFa při velmi nízkých dávkách indukuje in vivo tvorbu kapilárních krevních cév v rohovce krysy a vývoj kuřecích chorioallantických membrán a navrhuje TNFa jako kandidáta pro indukci angiogeneze při zánětech, léčbě poranění a růstu nádoru. Produkci TNFa lze rovněž spojit s rakovinovými stavy, zvláště s indukovanými nádory {Ching a kol., Brit. J. Cancer, (1955), 72, 339-343 a Koch, Progress in Medicinal Chemistry, 22, 166-242(1985)}.

TNFa hraje rovněž důležitou roli v oblasti chronických zánětlivých onemocnění plic. Ukládání částic siliky vede k silikóze, progresivní respirační poruše způsobené fibrotickou reakcí. Protilátka namířená proti TNFa zcela blokuje silikou indukovanou plicní fibrózu u myší {Pignet a kol., Nátuře, 344:245-247 (1990)}. Vysoké hladiny produkce TNFa (v séru a v izolovaných makrofá- 1 CZ 304569 B6 zích) byly demonstrovány na zvířecích modelech silikou a azbesty indukované fibrózy {Bissonnette a kol., Inflammation 13(3), 329-339 (1989)}. Rovněž se zjistilo, že alveolámí makrofágy pacientů trpících pulmonální sarkoidózou spontánně uvolňují velké množství TNFa v porovnání s makrofágy normálních dárců {Baughman a kol., J. lab. Clin. Med. 115(1), 36-42 (1990)}.

TNFa se rovněž podílí na zánětlivé odezvě, která následuje po reperfúzi, označované jako reperfúzní poškození, jehož příčinou jsou zejména poškození tkáně následující po ztrátě krve {Vedder a kol., PNAS 87, 2643-2646 (1990)}. TNFa rovněž mění vlastnosti endotelových buněk a vykazuje různé prokoagulační aktivity, například zvyšuje prokoagulační aktivitu tkáňového faktoru a potlačuje antikoagulační aktivitu tkáňového faktoru a potlačuje antikoagulační dráhu proteinu C a rovněž snižuje expresi trombomodulinu {Sherry a kol., J. Cell Biol. 107, 1269-1277 (1988)} TNFa má prozánětlivé aktivity, které z něj společně s ranou produkcí (během počátečního stadia zánětlivé příhody) dělají pravděpodobný mediátor poškození tkání v případě celé řady významných chorob, mezi které lze například zařadit infarkt myokardu, mrtvici a šok oběhu. Zvláštní důležitost může mít TNF-α indukovaná exprese adhezivních molekul, například intercelulámí adhezivní molekuly (ICAM) nebo adhezivní molekuly endotelového leukocytu (ELÁM), na endotelových buňkách {Munro a kol., Am. J. Path. 135(1), 121-132 (1989)}.

Ukázalo se, že blokace TNFa monoklonálními anti-TNFa protilátkami je úspěšná v případě kloubního revmatismu {Elliot a kol., Int. J. Pharmac. 1995 17(2), 141-145} a Crohnovy choroby {von Dullemen a kol., Gastroenterology, 1995 109(1), 129-135}.

Navíc je již známo, že TNF a je účinným aktivátorem retrovirové replikace, včetně aktivace HTV-1. {Duh a kol., Proč. Nat. Acad. Sci. 86, 5974-5978 (1989); Poli a kol., Pros. Nat. Acad. Sci. 87, 782-785 (1990); Monto a kol., Blood 79 2670 (1990); Close a kol., J. Immunol. 142, 431-438 (1989); Poli a kol., AIDS Res. Hum. Retrovirus, 191-197 (1992)}. AIDS je výsledkem infikace T lymfocytů virem humánní imunodeficience (HIV). Byly zjištěny přinejmenším tři kmeny HIV, tj. HTV-1, HIV-2 a HTV-3. V důsledku HIV infikace je narušena imunita mediovaná T buňkami a infikování jedinci vykazují vážné příležitostné infekce a/nebo neobvyklé novotvary. Vstup HTV do T lymfocytů vyžaduje aktivaci T lymfocytů. Další viry, například HTV-1 a HTV-2, infikují T lymfocyty po aktivaci T buněk a tato viro-proteinová exprese a/nebo replikace je mediovaná nebo udržovaná aktivací T buněk. Po infikaci T lymfocytů HIV virem je třeba pokračovat v udržování aktivního stavu T lymfocytů a umožnit tak HIV genovou expresi a/nebo replikaci. Cytokiny, konkrétně TNFa, se podílí na HIV proteinové expresi a/nebo virové replikaci mediované aktivovanými T-buňkami tím, že hrají určitou roli při udržování aktivace T lymfocytů. Takže narušení aktivity cytokinů, zejména TNFa, například prevencí nebo inhibici produkce cytokinů u jedinců infikovaných HIV, pomáhá omezit udržování T lymfocytů vyvolaných HIV infekcí.

Monocyty, makrofágy a příbuzné buňky, například kupfferové a gliové buňky se rovněž podílí na udržování HTV infekce. Tyto buňky jsou, stejně jako T buňky, cílem pro virovou replikaci a hladina virové replikace závisí na stavu aktivace buněk. {Rosenberg a kol., The Immunopathogenesis of HIV Infection, Advances in Immunology, 57 (1989)}. Ukázalo se, že cytokiny, například TNFa aktivují HTV replikaci v monocytech a/nebo makrofázích {Poli a kol., Proč. Nati. Acad. Sci., 87, 782-784 (1990)}, takže prevence nebo inhibice produkce nebo aktivity cytokinů pomáhá omezit HTV progresi pro T buňky. Další studie identifikovali TNFa jako společný faktor při aktivaci HTV in vitro a poskytly jasný mechanizmus působení prostřednictvím proteinu jaderné regulace, který se nachází v cytoplazmě buněk (Osbom a kol., PNAS 86 2336-2340). Na základě tohoto důkazu lze říci, že redukce TNFa syntézy může mít protivirový účinek v HTV infekcích vzhledem k tomu, že v důsledku této redukce dochází k redukci transkripce a tedy virové produkce.

AIDS virová replikace smrtelného HTV v T buňce a makrofágových liniích může být indukována TNFa {Folks a kol., PNAS 86, 2365-2368 (1989)}. Molekulární mechanizmus aktivity indukují-2CZ 304569 B6 cí virus je dán schopností TNFa aktivovat protein genové regulace (NFkB), který se nachází v cytoplazmě buněk, což podporuje replikaci HTV prostřednictvím navázání na genovou sekvenci virové regulace (LTR) {Osbom a kol., PNAS 86 2336-2340 (1989)}. TNFa je u kachexie spojené s AIDS důsledkem zvýšení séra TNFa a vysokých hladin spontánní produkce TNFa v periferních krevních monocytech pacientů {Wright a kol., J. Immunol. 141(1), 99-104 (1988)}. TNFa zaujímá i určité role v případě dalších infekcí, například viru cytomegalie (CMV), viru chřipky, adenoviru a rodiny oparových virů a to z podobných důvodů jako v již popsaném případě.

Jaderný faktor kB (NFkB) je pleiotropním transkripčním aktivátorem (Lenardo a kol., Cell 1989, 58, 227-29). NFkB se jako transkripční aktivátor podílí na celé řadě chorob a zánětlivých stavů a kromě toho, že reguluje hladiny cytokinů včetně TNFa rovněž působí jako aktivátor HTV transkripce (Dbaibo a kol., J. Biol. Chem. 1993, 17762-66; Duh a kol., Proč. Nati. Acad. Sci. 1989, 86, 5975-78; Bachelerie a kol., Nátuře 1991, 350, 709-12; Boswas a kol., J. Acquired Immtme Deficiency Syndrome 1993, 6, 778-786; Suzuki a kol., Biochem. and Biophys. Res. Comm. 1993, 193, 277-83; Suzuki a kol., Biochem. and Biophys. Res. Comm. 1993, 193, 277-83; Suzuki a kol., Biochem. and Biophys. Res. Comm. 1992, 189, 1709-15; Suzuki a kol., Biochem. Mol. Biol. Int. 1993, 31(4), 693-700; Shakhov a kol., Proč. Nati. Acad. Sci. USA 1990, 171, 35-47; a Staal a kol., Proč. Nati. Acad. Sci. USA 1990, 87, 9943-47). Takže inhibice NFkB vazby může regulovat transkripci cytokinového genu (cytokinových genů) a tato modulace a další mechanizmy jsou použitelné při inhibici celé řady chorobných stavů. Zde popsané sloučeniny mohou inhibovat účinek NFkB v jádru a jsou tedy použitelné při léčení celé řady chorob, mezi které lze například zařadit kloubní revmatizmus, revmatickou spondylitidu, osteoartrítidu a další artritické stavy, septický šok, sepsi, endotoxický šok, nemoci vznikající v důsledku implantace štěpu hostiteli, chřadnutí, Crohnovu nemoc, vředovitou kolitidu, sclerosis multiplex, systemický lupus erythematodes, ENL u lepry, HIV, AIDS a oportunní choroby, které provází AIDS. Hladiny TNFa a NFkB jsou ovlivněny reciproční zpětnou vazbou. Jak již bylo uvedeno výše, sloučeniny podle vynálezu ovlivňují hladiny jak TNFa, tak NFkB.

Mnoho buněčných funkcí je mediováno hladinami adenosin 3',5'-cyklického monofosfátu (cAMP). Tyto buněčné funkce mohou přispívat ke vzniku zánětlivých stavů a nemocí včetně astmatu, zánětu a dalších stavů (Lowe a Cheng, Drugs of the Future, 17(9), 799-807, 1992). Ukázalo se, že zvýšení cAMP v zánětlivých leukocytech inhibuje jejich aktivitu a uvolňuje zánětlivé mediátoiy včetně TNFa a NFkB. Zvýšené hladiny cAMP rovněž vedou k uvolnění hladkého svalstva dýchacích cest.

Snížení hladin TNFa a/nebo zvýšení hladin cAMP tedy představuje významnou terapeutickou strategii léčení celé řady zánětlivých, infekčních, imunologických a maligních chorob. Tyto choroby zahrnují neomezujícím způsobem septický šok, sepsi, endotoxický šok, hemodynamický šok a septický syndrom, postischemické reperfúzní poškození, malárii, mykobakteriální infekci, meningitidu, lupenku, městnavé selhání srdce, fibrotické choroby, kachexii, odhojení štěpu, onkogenní nebo rakovinové stavy, astma, autoimunitní choroby, infekce, které provázejí AIDS, kloubní revmatizmus, revmatickou spondylitidu, osteoartrítidu, další artritické stavy, Crohnovu nemoc, vředovitou kolitidu, sclerosis multiplex, systemický lupus erythematodes, ENL při lepře, poškození vzniklé v důsledku radiace, onkogenní stavy a hyperoxické alveolámí poškození. Dřívější snahy, které využívaly k potlačení účinků TNFa steroidy, například dexamethason a prednisolon, spadají do rozsahu jak polyklonálních tak monoklonálních protilátek {Beutler a kol., Science 234, 470-474 (1985); WO 92/11383).

Podstata vynálezu

Předmětem vynálezu v hlavním provedení (provedení i)) je l,3-dioxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3yl)-4-aminoisoindolin pro použití pro snížení nežádoucí hladiny TNFa u savce.

-3 CZ 304569 B6

Ke snižování nežádoucí hladiny TNFa podle provedení i) podle vynálezu dochází zejména v případech, že se TNFa podílí na kachexii, arthritis, zánětu, rakovině, psoriasis, autoimunitní chorobě, rheumatoidní arthritis, rheumatoidní spondylitis, osteoarthritis, Crohnově chorobě, ulcerativní colitis, nebo onkogenním stavu (provedení ii)).

Při snižování nežádoucí hladiny TNFa podle provedení i) nebo ii) podle vynálezu se 1,3-dioxo2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-4-aminoisoindolin může použít v kombinaci s jiným terapeutickým činidlem (provedení iii).

V provedení iv) vynálezu se l,3-dioxo-2-{2,6-piperidin-3-yl)-4-aminoisoindolin může použít v kombinaci s jiným terapeutickým činidlem, kterým je steroid.

V provedení v) vynálezu se ve kterémkoliv z provedení vynálezu uvedeném výše může 1,3— dioxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-4-aminoisoindolin použít ve formě farmaceutické kompozice pro perorální, parenterální, topické nebo rektální podávání.

V provedení vi) vynálezu může mít l,3-dioxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-4-aminoisoindolin pro použití podle provedení v) formu tablety, kapsle, pastilky, roztoku, suspenze, emulze, prášku, aerosolu, spreje nebo čípku.

V provedení vii) vynálezu může mít 1,3-dioxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-4-aminoisoindolin pro použití podle provedení vi) formu kapsle.

V provedení viii) vynálezu je l,3-dioxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-4-aminoisoindolin pro použití pro perorální podávání podle provedení v) ve formě farmaceutické kompozice, jejíž jednotková léková forma obsahuje 1 až 100 mg l,3-dioxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-4-aminoisoindolinu.

V dalším popisuje vynález objasňován v širším kontextu, než odpovídá rozsahu, který je skutečně předmětem tohoto vynálezu. Výslovně se proto uvádí, že do rozsahu vynálezu spadají jen aspekty explicitně uvedené výše, a jen ty jsou také předmětem připojených patentových nároků. Následující popis má jen ilustrativní význam.

Vynález se zakládá na zjištění, že určitá třída nepolypeptidových sloučenin, do jejichž rozsahu spadá i výše definovaná účinná složka l,3-dioxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-4-amino-isoindolin, snižuje hladinu TNFa.

Jedná se o deriváty piperidinu následujícího obecného vzorce I:

kde:

jeden z X a Y znamená C=O a druhý z X a Y znamená C=O nebo CH₂; jeden z R¹, R², R³ a R⁴znamená -NHR⁵ a zbývající R¹, R², R³ a R⁴ znamenají atom vodíku;

R⁵ znamená atom vodíku nebo alkylovou skupinu s 1 až 8 atomy uhlíku; a

-4CZ 304569 B6

R⁶ znamená atom vodíku, alkylovou skupinu s 1 až 8 atomy uhlíku, benzylovou skupinu nebo atom halogenu; nebo jejich soli; s výjimkou sloučenin, kdy R⁶ má jiný význam než atom vodíku, pokud X a Y znamenají C=O jeden z R¹, R², R³ a R⁴ znamená -NH₂.

Výhodně jsou tyto sloučeniny ve formě optických izomerů, jejichž optická čistota je vyšší než 95 %.

Výhodnou skupinou sloučenin jsou sloučeniny obecného vzorce I, kdy jeden z X a Y znamená C=0 a druhý z X a Y znamená CH₂. Výhodnější skupinou jsou sloučeniny obecného vzorce I, kde jeden z X a Y znamená C=0 a druhý z X a Y znamená CH₂; jeden z R¹, R², R³ a R⁴ znamená NH₂a zbývající R¹, R², R³ a R⁴ znamenají atom vodíku; a R⁶ znamená atom vodíku, methylovou skupinu, ethylovou skupinu, propylovou skupinu, benzylovou skupinu nebo atom halogenu, přičemž nejvýhodněji je touto sloučeninou (7?)-l,3-dioxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-4-aminoisoindolin nebo (5)-l,3-dioxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-4-aminoisoindolin.

Není-li definováno jinak, výraz „alkylová skupina“ označuje jednovalenční nasycený větvený nebo přímý uhlovodíkový řetězec, který obsahuje 1 až 8 atomů uhlíku. Příkladem těchto alkylových skupin je methylová skupina, ethylová skupina, propylová skupina, isopropylová skupina, butylová skupina, isobutylová skupina, .s-butylová skupina a terc.-butylová skupina. „Alkoxyskupina“ označuje alkylovou skupinu navázanou na zbytek molekuly přes etherový atom kyslíku. Příkladem takových alkoxyskupin je methoxyskupina, ethoxyskupina, propoxyskupina, isopropoxyskupina, butoxyskupina, isobutoxyskupina, .s-butoxyskupina a fórc.-butoxyskupina.

Sloučeniny obecného vzorce I se pod dozorem kvalifikovaných profesionálů používají k inhibici nežádoucích účinků TNFa. Sloučeniny lze v případě potřeby savci podávat orálně, rektálně nebo parenterálně, samotné nebo v kombinaci s dalšími terapeutickými látkami, které zahrnují antibiotika, steroidy atd.

Sloučeniny podle vynálezu lze rovněž použít topicky při léčení nebo profylaxi topických chorobných stavů mediovaných nebo exacerbovaných nadbytečnou produkcí TNFa, například při léčení virových infekcí, zejména virových infekcí způsobených oparovým virem, nebo při léčení virového zánětu oční spojivky, lupénky, atopické dermatitidy, atd.

Sloučeniny lze rovněž použít při veterinárním léčení jiných živočichů než lidí, u nichž je zapotřebí zabránit nebo inhibovat produkci TNFa. Mezi TNFa mediované choroby, které lze terapeuticky nebo profylakticky ošetřovat způsobem podle vynálezu lze zahrnout výše popsané chorobné stavy a zejména virové infekce, například virové infekce způsobené virem kočičí imunodeficience, virem koňské anemie, virem kozí artritidy, virem visna a virem maedi a rovněž dalšími lentiviry.

Racemické sloučeniny, ve kterých jedno z R¹, R², R³ a R⁴ znamená aminoskupinu a R⁵ a R⁶, stejně jako zbytek R¹, R², R³ a R⁴, znamenají atom vodíku, například l,3-dioxo-2-2(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-4-aminoisoindolin nebo 1,3-dioxo-2-2(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-5-aminoisoindolin jsou známé viz například Jónsson, Acta Pharm. Succica, 9, 521-542 (1972).

Tyto sloučeniny lze připravit za použití obecně známých metod. Tyto sloučeniny mohou být připraveny zejména pomocí reakce 2,7-dioxopiperidin-3-amoniumchloridu a nižšího alkylesteru kyseliny 2-bromomethylbenzoové v přítomnosti kyselinového akceptoru, například dimethylaminopyridinu nebo triethylaminu.

-5 CZ 304569 B6

Substituované benzoátové meziprodukty jsou známé nebo mohou být připraveny běžnými postupy. Nižší alkylester kyseliny ortAo-toluylové se například brómuje jV-bromsukcinimidem za světelné expozice, čímž se získá nižší alkyl-2-brommethylbenzoát.

Dialdehyd se alternativně nechá zreagovat s 2,6-dioxopiperidin-3-amoniumchloridem:

U dalšího způsobu se dialdehyd nechá zreagovat s glutaminem a získaná kyselina 2-(l-oxoisoindolin-2-yl)glutarová se následně cyklizuje za vzniku l-oxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)isoindolinu obecného vzorce I:

.COOH

CONH₂

Konečně se vhodně substituovaný ftalidimidový meziprodukt selektivně redukuje:

Aminosloučeniny lze připravit katalytickou hydrogenací odpovídajícího nitrosloučeniny:

-6CZ 304569 B6

Nitromeziprodukty obecného vzorce IA jsou známé nebo mohou být připraveny běžnými postupy. Anhydrid kyseliny nitroftalové se například nechá zreagovat s a-aminoglutarimidhydrochloridem (alternativně označovaným jako 2,6-dioxopiperidin-3-ylamoniumchlorid) v přítomnosti octanu sodného a ledové kyseliny octové, čímž se získá meziprodukt obecného vzorce IA, ve kterém jak X tak Y znamená C=O.

U druhého způsobu se nižší alkylester kyseliny nitro-or/Ao-tolueylové brómuje /V-bromsukcinimidem za expozice světla, čímž se získá nižší alkyl 2-(brommethyl)nitrobenzoát. Ten se nechá zreagovat s 2,6-dioxopiperidin-3-amoniumchloridem, například v dimethylformamidu, v přítomnosti triethylaminu za vzniku meziproduktu obecného vzorce II, ve kterém jedno X znamená C=O a druhé znamená CH₂.

Alternativně, pokud jeden z R_b R₂, R₃ a R4 znamená chráněnou aminoskupinu, potom může být ochranná skupina odstraněna za vzniku odpovídající sloučeniny, ve které jeden z R_b R₂, R₃ a R4 znamená aminoskupinu. Zde použité ochranné skupiny označují skupiny, které se zpravidla nenachází v konečných terapeutických sloučeninách, ale které jsou přechodně zavedeny do sloučenin v určitém stadiu syntézy za účelem ochrany skupin, které by se jinak mohly v průběhu chemických ošetření měnit. Tyto ochranné skupiny se odstraňují v pozdějším stadiu syntézy a sloučeniny nesoucí tyto ochranné skupiny jsou tedy důležité zejména jako chemické meziprodukty (ačkoliv některé meziprodukty rovněž vykazují biologickou účinnost). Z toho vyplývá, že přesná struktura ochranné skupiny nemusí být přesně definována. Pro vytvoření a odstranění těchto ochranných skupin lze použít celou řadu reakcí, které jsou popsány například v „Protective Groups in Organic Chemistry“, Plenům Press, London a New York, 1973; Greene Th. W. „Protective Groups in Organic Synthesis“, Wiley, New York, 1981; „The Peptides“, sv. 1, Schroder a Lubke, Academie Press, London a New York, 1965; „Methoden der organischen Chemie“, HoubenWeyl, 4. vydání, sv. 15/1, Georg Thieme Verlag, Stuttgart, 1974. Aminoskupina může být chráněna jako amid používající aminovou skupinu, která se selektivně odstraní za mírných podmínek, zejména benzyloxykarbonylovou skupinu, formylovou skupinu nebo nižší alkanoylovou skupinu, která je větvená v poloze 1 nebo a, karbonylové skupiny, zejména terciální alkanoylovou skupinu, například pivaloylovou skupinu, nižší alkanoylovou skupinu, která je substituovaná v a poloze karbonylové skupiny, jako například trifluoracetylovou skupinu.

Jednotlivé izomery lze připravit v chirální formě neboje chemicky separovat ze směsi vytvoření solí s chirální kyselinou, například jednotlivými enantiomery kyseliny 10-kafřsulfonové, kyseliny kafrové, kyseliny α-bromkafrové, kyseliny methoxyoctové, kyseliny vinné, kyseliny diacetylvinné, kyseliny jablečné, kyseliny pyrrolidon-5-karboxylové apod., a následným uvolněním jedné nebo obou bází, například s opakováním tohoto postupu až do získání jedné nebo obou bází, které jsou v podstatě prosté druhé báze, tj. ve formě, která má optickou čistotu vyšší než 95 %.

Vynález se rovněž týká optických izomerů fyziologicky přijatelných netoxických kyselinových adičních solí sloučenin obecného vzorce I. Mezi tyto soli lze zařadit soli odvozené z organických a anorganických kyselin, například soli odvozené z kyseliny chlorovodíkové, kyseliny bromovodíkové, kyseliny fosforečné, kyseliny sírové, kyseliny methansulfonové, kyseliny octové, kyseliny vinné, kyseliny mléčné, kyseliny sukcinové, kyseliny citrónové, kyseliny jablečné, kyseliny maleinové, kyseliny sorbové, kyseliny akonitové, kyseliny salicylové, kyseliny fialové, kyseliny embonové, kyseliny enanthové, apod.

-7CZ 304569 B6

Orální dávkové formy zahrnují tablety, kapsle, dražé a podobně tvarované lisované farmaceutické formy, které obsahují 1 až 100 mg účinné látky na jednotkovou dávku. Isotonické solné roztoky obsahující 20 až 100 mg/ml lze použít pro parenterální podání, které zahrnuje intramuskulámí, intratekální, intravenózní a intraarteriální způsoby podání. K rektálnímu podání lze použít čípky formulované z běžných nosičů, například kakaového másla.

Farmaceutické kompozice tedy obsahují alespoň jeden izomer podle vynálezu spolu s alespoň jedním farmaceuticky přijatelným nosičem, ředidlem nebo excipientem. Při přípravě těchto kompozic se účinné složky zpravidla smísí nebo naředí excipientem nebo zapouzdří do nosiče, který může mít formu kapsle nebo oplatky. Pokud excipient slouží jako ředidlo, může představovat pevný, polopevný nebo kapalný materiál, který působí jako vehikulum, nosič nebo médium pro účinnou složku. Kompozice mohou mít tedy formu tablet, pilulek, prášků, elixírů, suspenzí, emulzí, roztoků, sirupů, měkkých a tvrdých želatinových kapslí, čípků, sterilních injektovatelných roztoků a sterilně balených prášků. Příkladem vhodných excipientů jsou například laktóza, dextróza, sacharóza, sorbitol, mannitol, škrob, arabská guma, křemičitan vápenatý, mikrokrystalická celulóza, polyvinylpyrrolidinon, celulóza, voda, sirup a methylcelulóza. Formulace mohou dále zahrnovat lubrikační činidla, například mastek, stearát hořečnatý a minerální oleje, smáčecí činidla, emulgační a suspendační činidla, konzervační činidla, například methylhydroxybenzoáty a propylhydroxybenzoáty, sladidla nebo ochucovadla.

Kompozice jsou výhodně formulovány v jednotkové dávkové formě, čímž jsou myšleny fyzicky diskrétní jednotky vhodné jako jednotková dávka nebo předem určená frakce jednotkové dávky, která má být podána člověku nebo jinému savci formou jedné dávky nebo ve vícedávkovém režimu, přičemž každá jednotka obsahuje předem stanovené množství účinné látky, které se vypočetlo tak, aby poskytovalo s vhodným farmaceutickým excipientem požadovaný terapeutický účinek. Kompozice mohou být formulovány tak, aby bezprostředně, dlouhodobě nebo po určité časové prodlevě po podání pacientovi uvolňovaly účinnou složku, čehož je dosazeno pomocí v daném oboru známých postupů.

Následující příklady provedení vynálezu mají pouze ilustrativní charakter a nikterak neomezují rozsah vynálezu, který je jednoznačně stanoven přiloženými patentovými nároky.

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1

1,3—Dioxo—2—(2,6—dioxopiperidin—3—yl)—5—aminoisoindolin

Směs l,3-dioxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-5-nitroisoindolinu {neboli N-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-4-nitroftalimidu} (1 g, 3,3 mmol) a 10% Pd/C (0,13 g) v 1,4-dioxanu (200 ml) se hydrogenoval 6,5 hodiny při 0,34 MPa. Katalyzátor se odfiltroval přes Celite a filtrát se zahustil ve vakuu. Zbytek se krystalizoval z ethylacetátu (20 ml) a poskytl 0,62 g (69 %) 1,3-dioxo-2(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-5-aminoisoindolinu {neboli N-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-4-aminoftalimidu} ve formě oranžové pevné látky. Rekrystalizací ze směsi dioxanu a ethylacetátu se získalo 0,32 g žluté pevné látky: teplota tání 318,5-320,5 °C; HPLC (Nova Pak C18, 15/85 acetonitril/0,1% H₃PO₄) 3,97 (98,22%); Ή NMR (DMSO-d₆) δ 11,8 (s, 1H); 7,53 - 7,50 (d, J =

8,3 Hz, 1H); 6,94 s, 1H); 6,48 - 6,81 (d, J = 8,3 Hz, 1H); 6,55 (s, 2H); 5,05 - 4,98 (m, 1H); 2871,99 (m, 4H); ¹³C NMR (DMSO-d₆) δ 172,79; 170,16; 167,6; 167,14; 155,23; 134,21; 125,22;

116,92; 116,17; 107,05; 48,58; 30,97; 2,22; elementární analýza vypočtena pro C13H11N3O4: C, 56,14; H, 4,06; N, 15,38. Nalezeno: C, 56,52; H, 4,17; N, 14,60.

-8CZ 304569 B6

Podobným způsobem se z l-oxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-5-nitroisoindolinu, l-oxo-2(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-4-nitroisoindolinu, l-oxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-6-nitroisoindolinu, l-oxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-7-nitroisoindolinu a l,3-dioxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-4-nitroisoindolinu získal hydrogenací l-oxo-2-(2,6-dioxopiperidm-3-yl)-5aminoisoindolin, l-oxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-4-aminoisoindolin, l-oxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-6-aminoisoindolin, l-oxo-2-(2,6-dioxo-piperidin-3-yl)-7-aminoisoindolin, resp. 1,3-dioxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-4-aminoisoindolin.

Příklad 2 l,3-Dioxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-5-nitroisoindolin

Směs anhydridu kyseliny 4-nitroftalové (1,7 g, 8,5 mmol), a-aminoglutarimidhydrochloridu (1,4 g, 8,5mmol) a octanu sodného (0,7 g, 8,6 mmol) v ledové kyselině octové (30 ml) se vařila 17 hodin pod zpětným chladičem. Směs se dále zahustila ve vakuu a zbytek se smíchal s methylenchloridem (40 ml) a vodou (30 ml). Vodná vrstva se separovala, extrahovala methylenchloridem (2 x 40 ml) a sloučené methylenchloridové roztoky, po vysušení nad síranem hořečnatým a zahuštění ve vakuu, poskytly 1,4 g (54 %) l,3-dioxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3yl)-5-nitroisoindolinu ve formě světle hnědé pevné látky. Analytický vzorec se získal rekrystalizací z methanolu: teplota tání 228,5 až 229,5 °C; 'H NMR (DMSO-d₆) δ 11,18 (s, 1H); 8,69 8,65 (d, d J = 1,9 a 8,0 Hz, 1H); 8,56 (d, J = 1,9 Hz, 1H); 8,21 (d, H = 8,2 Hz, 1H); 5,28 (d,d J =

5,3 a 12,8 Hz, 1H); 2,93 - 2,07 (m, 4H); ¹³C NMR (DMSO-d₆) δ 172,66; 169,47; 165,50; 165,23; 151,69; 135,70; 132,50; 130,05; 124,97; 118,34; 49,46; 30,85; 21,79; elementární analýza vypočtena pro C13H9N3O6: C, 51,49; H, 2,99; N, 13,86. Nalezeno: C, 51,59; H, 3,07; N, 13,73.

l-Oxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-5-nitroisoindolin, l-oxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-4nitroisoindolin, l-oxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-6-nitroisoindolin a l-oxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-7-nitroisoindolin lze získat tak, že se 2,6-dioxopiperidin-3-amoniumchlorid nechá zreagovat s methyl 2-bromomethyl-5-nitrobenzoátem, methyl 2-bromomethyl-4-nitrobenzoátem, methyl 2-bromomethyl-6-nitrobenzoátem, resp. methyl 2-bromomethyl-7-nitrobenzoátem v dimethylformamidu v přítomnosti triethylaminu. Methyl 2-(bromomethyl)nitrobenzoáty se zase získaly zodpovídajících methylesterů kyseliny nitro-or/Ao-toluové běžnou bromací N-bromosukcinimidem za expozice světla.

Příklad 3

5-4-Amino-2-(2,6-dioxopiperid-3-yl)isoindolin-l,3-dion

A. 4-Nitro-V-ethoxykarbonylftalimid

Do máchaného roztoku 3-nitroftalimidu (3,0 g, 15,6 mmol) a triethylaminu (1,78 g, 17,6 mmol) v dimethylformamidu (20 ml) se při teplotě 0 až 5 °C v průběhu deseti minut pod dusíkem a po kapkách přidal ethylchlorformiát (1,89 g, 19,7 mmol). Reakční směs se nechala ohřát na pokojovou teplotu a míchala 4 hodiny. Potom se tato směs pozvolna přidala do míchané směsi ledu a vody (60 ml). Výsledná suspenze se přefiltrovala a pevná látka se krystalizovala z chloroformu (15 ml) a etheru (15 ml) a poskytla 3,1 g (75 %) produktu ve formě ne zcela bílé pevné látky: teplota tání 100 až 100,5 °C; *H NMR (CDC1₃) δ 8,25 (d, J = 7,5 Hz, 1H); 8,20 (d, J = 8,0 Hz, 1H); 8,03 (t, J = 7,9 Hz, 1H); 4,49 (q, J = 7,1 Hz, 2H); 1,44 (t, 7,2 Hz, 3H); ¹³C NMR (CDC1₃) δ 161,45; 158,40; 145,65; 136,60; 132,93; 129,65; 128,01; 122,54; 64,64; 13,92; HPLC, Waters Nova-Pak/Ci₈ sloupec, 3,9 x 150 mm, 4 mikrometry, 1 ml/min, 240 nm, 30/70 CH3CN/0,01%H3P04 (aq), 5,17 min (98,11%). Elementární analýza vypočtena pro CnHgNjOň: C, 50,00; H, 3,05; N, 10,60. Nalezeno: C, 50,13; H, 2,96; N, 10,54.

-9CZ 304569 B6

Β. terč. Butyl-/V-(4-n itroftaloy 1 )-L-glutam i η

Míchaná směs 4-nitro-V-ethoxykarbonylftalimidu (1,0 g, 3,8 mmol), L-glutamin-Zerc.butylesterhydrochloridu (0,90 g, 3,8 mmol) a triethylaminu (0,54 g, 5,3 mmol) v tetrahydrofuranu (30 ml) se 24 hodin vařila pod zpětným chladičem. Po odstranění tetrahydrofuranu ve vakuu se zbytek rozpustil v methylenchloridu (50 ml). Roztok methylenchloridu se promyl vodou (2 x 15 ml), solankou (15 ml) a následně vysušil (síran sodný). Po odstranění rozpouštědla ve vakuu se zbytek purifikoval mžikovou chromatografíí (methylenchlorid : ethylacetát (7 : 3)) a poskytl 0,9 g (63 %) sklovitého materiálu: ’H NMR (CDC1₃) δ 8,15 (d, J = 7,9 Hz, 2H); 7,94 (t, J = 7,8 Hz, 1H); 5,57 (b, 2H); 4,84 (dd, J = 5,1 a 9,7 Hz, 1H); 2,53 - 2,30 (m, 4H); 1,43 (s, 9H); HPLC, Waters Nova-Pak/Cis sloupec, 3,9 x 150 mm, 4 mikrometry, 1 ml/min, 240 nm, 30/70 CH₃CN/0,l%H₃PO₄ (aq), 6,48 min (99,68%); chirální analýza Daicel Chiral Pak AD, 0,4 x 25 cm, 1 ml/min, 240 nm, 5,32 (99,39%); Elementární analýza vypočtena pro Ci₇Hi9N₃O₇: C, 54,11; H, 5,08; N, 11,14. Nalezeno: C, 54,21; H, 5,08; N, 10,85.

C. A-(4-Nitroftaloyl)-L-glutamin

Míchaný roztok /-butyl-N-(4-nitroftaloyl)-L-glutaminu (5,7 g, 15,1 mmol) v methylenchloridu (100 ml) se nechal při teplotě 5 °C 25 minut probublávat plynným chlorovodíkem. Směs se potom 16 hodin míchala při pokojové teplotě. Po přidání etheru (50 ml) se směs míchala dalších 30 minut. Výsledná suspenze po přefiltrování poskytla 4,5 g surového produktu ve formě pevné látky, který se použil přímo v následující reakci. ’HNMR (DMSO-d₆) δ 8,36 (dd, J = 0,8 a 8,0 Hz, 1H); 8,24 (dd, J = 0,8 a 7,5 Hz, 1H); 8,11 (t, J = 7,9 Hz, 1H), 7,19 (b, 1H); 6,27 (b, 1H); 4,80 (dd, J = 3,5 a 8,8 Hz, 1H); 2,30 - 2,10 (m, 4H).

D. (5)-2-(2,6-dioxo-(3-piperidyl))M-nitroisoindolin-l ,3-dion

Míchaná suspenze A-(4-nitroftaloyl)-L-glutaminu (4,3 g, 13,4 mmol) v bezvodém methylenchloridu (170 ml) se ochladila na M0 °C (lázeň IPA/suchý led). Do směsi se po kapkách přidal thionylchlorid (1,03 ml, 14,5 mmol) a následně pyridin (1,17 ml, 14,5 mmol). Po třiceti minutách se přidal triethylamin (2,06 ml, 14,8 mmol) a směs se při teplotě -30 až M0 °C 3 hodiny míchala. Směs se nechala ohřát na pokojovou teplotu, přefiltrovala a promyla methylenchloridem za vzniku 2,3 g (57 %) surového produktu. Rekrystalizací z acetonu (300 ml) se získaly 2 g produktu ve formě bílé pevné látky: teplota tání 259,0 až 284,0 °C (rozklad); *H NMR (DMSOM₆) δ 11,19 (s, 1H); 8,34 (d, J = 7,8 Hz, 1H); 8,23 (d, J = 7,1 Hz, 1H); 8,12 (t, J = 7,8 Hz, 1H); 5,25 - 5,17 (dd, J = 5,2 a 12,7 Hz, 1H); 2,97 - 2,82 (m, 1H); 2,64 - 2,44 (m, 2H); 2,08 - 2,05 (m, 1H); ^I3C NMR (DMSO-d₆) δ 172,67; 169,46; 165,15; 162,50; 144,42; 136,78; 132,99; 128,84; 127,27; 122,53; 49,41; 40,84; 21,71; HPLC, Waters Nova-Pak/Cig, 3,9 x 150 mm, 4 mikrometry, 1 ml/min, 240 nm, 10/90 CH₃CN/0,l%H₃PO₄ (aq), 4,27 min (99,63%). Elementární analýza vypočtena pro Ci₃H₉N₃O₆: C, 51,49; H, 2,99; N, 13,86. Nalezeno: C, 51,67; H, 2,93; N, 13,57.

E. iSM-Amino-2-(2,6-dioxopiperid-3-yl)isoindolin-l ,3-dion

Směs (5)-3-(4'-nitroftalimido)piperidin-2,6-dionu (0,76 g, 2,5 mmol) a 10% Pd/C (0,3 g) v acetonu (200 ml) se 24 hodin hydrogenovala při tlaku vodíku 0,34 MPa v Parr-Shakerově zařízení. Směs se přefiltrovala přes Celite a filtrát se zahustil ve vakuu. Pevný zbytek se 30 minut suspendoval v horkém ethylacetátu a po přefiltrování poskytl 0,47 g (69 %) produktu ve formě žluté pevné látky: teplota tání 309 až 310 °C; ’H NMR (DMSO-d₆) δ 11,10 (s, 1H); 7,47 (dd, J = 7,2 a 8,3 Hz, 1H); 7,04 - 6,99 (dd, J = 6,9 a 8,3 Hz, 2H); 6,53 (s, 2H); 5,09 - 5,02 (dd, J - 5,3 a 12,4 Hz, 1H); 2,96 - 2,82 (m, 1H); 2,62 - 2,46 (m, 2H); 2,09 -1,99 (m, 1H); ¹³CNMR (DMSO-d₆) δ 172,80; 170,10; 168,57; 167,36; 146,71; 135,44; 131,98; 121,69; 110,98; 108,54; 48,48; 30,97; 22,15; HPLC, Waters Nova-Pak/Ci₈, 3,9x150 mm, 4 mikrometry, 1 ml/min,

- 10CZ 304569 B6

240 nm, 15/85 CH₃CN/0,l%H₃PO₄ (aq), 4,99 min (98,77%); chirální analýza Daicel Chiral Pak AD, 0,46 x 25 cm, 1 ml/min, 240 nm, 30/70 hexan/IPA 9,55 min (1,32%), 12,55 min (97,66%); elementární analýza vypočtena pro C_]3HiiN₃O₄: C, 57,14; H, 4,06; N, 15,38. Nalezeno: C, 57,15; H,4,15;N, 14,99.

Příklad 4 /?-4-Amino-2-(2,6-dioxopiperid-3-yl)isoindolin-l,3-dion A. terč. Butyl-jV-(4-nitroftaloyl)-D-glutamin

Míchaná směs 4-nitro-/V-ethoxykarbonylftalimidu (5,9 g, 22,3 mmol), Z-butylesteru D-glutaminu (4,5 g, 22,3 mmol) a triethylaminu (0,9 g, 8,9 mmol) v tetrahydrofuranu (100 ml) se 24 hodin vařila pod zpětným chladičem. Směs se naředila methylenchloridem (100 ml) a promyla vodou (2 x 50 ml), solankou (50 ml) a potom vysušila. Po odstranění rozpouštědla ve vakuu se získal zbytek, který se purifikoval mžikovou chromatografii (2 % CH₃OH v methylenchloridu) a poskytl 6,26 g (75 %) produktu ve formě sklovitého materiálu: *H NMR (CDCI3) δ 8,12 (d, J =

7,5 Hz, 2H); 7,94 (dd, J= 7,9 a 9,1 Hz, 1H); 5,50 (b, 1H); 5,41 (b, 1H); 4,85 (dd, J = 5,1 a 9,8 Hz, 1H); 2,61 - 2,50 (m, 2H); 2,35 - 2,27 (m, 2H); 1,44 (s, 9H); ¹³CNMR (CDC1₃) δ 173,77; 167,06; 165,25; 162,51; 145,07; 135,56; 133,78; 128,72; 127,27; 123,45; 83,23; 53,18; 32,27; 27,79; 24,42; HPLC, Waters Nova-Pak/Cig, 3,9x150 mm, 4 mikrometry, 1 ml/min, 240 nm, 25/75 CH₃CN/0,l%H₃PO₄ (aq), 4,32 min (99,74%); chirální analýza Daicel Chiral Pak AD, 0,46 x 25 cm, 1 ml/min, 240 nm, 55/45 hexan/IPA 5,88 min (99,68%), elementární analýza vypočtena pro Ci7Hi₉N₃O₇: C, 54,11; H, 5,08; N, 11,14. Nalezeno: C, 54,25; H, 5,12; N, 10,85.

B. A-(4-Nitroftaloyl)-D-glutamin

Míchaný roztok fórc.butyl-N-(4-nitroftaloyl)-D-glutaminu (5,9g, 15,6 mmol) v methylenchloridu (100 ml) se nechal 1 hodinu při teplotě 5 °C probublávat plynným chlorovodíkem a potom se míchal další jednu hodinu při pokojové teplotě. Po přidání etheru (100 ml) se směs míchala dalších 30 minut. Nakonec se směs přefiltrovala a pevná látka po promytí etherem (60 ml) a vysušení (40 °C, nižší než 1 mm Hg) poskytla 4,7 g (94 %) produktu: ¹H NMR (DMSO-d6) δ 8,33 (d, J = 7,8 Hz, 1H); 8,22 (d, J = 7,2 Hz, 1H); 8,10 (t, J = 7,8 Hz, 1H); 7,19 (b, 1H); 6,72 (b, 1H); 4,81 (dd, J= 4,6 a 9,7 Hz, 1H); 2,39 - 2,12 (m, 4H); ¹³CNMR (DMSO-d6) δ 173,21; 169,99; 165,41; 162,73; 144,45; 136,68; 132,98; 128,80; 127,23; 122,52; 51,87; 31,32; 23,87.

C. (7?)-2-(2,6-dioxo-{3-piperidyl))-4-nitroisoindolin-l ,3-dion

Míchaná suspenze /V-(4'-nitroftaloyl)-L-glutaminu (4,3 g, 13,4 mmol) vbezvodém methylenchloridu (170 ml) se ochladila lázní tvořenou isopropanolem a suchým ledem na -40 °C. Do směsi se po kapkách přidal thionylchlorid (1,7 ml, 14,5 mmol) a následně pyridin (1,2 ml,

14.5 mmol). Po třiceti minutách se přidal triethylamin (1,5 ml, 14,8 mmol) a směs se při teplotě 30 až -40 °C 3 hodiny míchala. Směs se přefiltrovala, promyla methylenchloridem (50 ml) a po vysušení (60 °C, nižší než 1 mm Hg) poskytla 2,93 g produktu. Dalších 0,6 g produktu se získalo z methylenchloridového filtrátu. Obě frakce se sloučily (3,53 g) a po rekrystalizaci z acetonu (450 ml) poskytly 2,89 g (71 %) produktu ve formě bílé pevné látky: teplota tání 256,5 až

257.5 °C; ’H NMR (DMSO-d₆) δ 11,18 (s, 1H); 8,34 (dd, J = 0,8 a 7,9 Hz, 1H); 8,23 (dd, J = 0,8 a 7,5 Hz, 1H); 8,12 (t, J = 7,8 Hz, 1H); 5,22 (dd, J = 5,3 a 12,8 Hz,lH); 2,97 - 2,82 (m, 1H); 2,64 - 2,47 (m, 2H); 2,13 - 2,04 (m, 1H); ¹³CNMR (DMSO-d₆) δ 172,66; 169,44; 165,14; 162,48; 144,41; 136,76; 132,98; 128,83; 127,25; 122,52; 49,41; 30,83; 21,70; HPLC, Waters NovaPak/Cig, 3,9x150 mm, 4 pm, 1 ml/min, 240 nm, 10/90 CH₃CN/0,l%H₃PO₄ (aq), 3,35 min (100%); elementární analýza vypočtena pro Ci₃H₉N₃O₆: C, 51,49; H, 2,99; N, 13,83. Nalezeno: C, 51,55; H, 2,82; N, 13,48.

-11 CZ 304569 B6

D. (7?)-4-Amino-2-(2,6-dioxopiperid-3-yl)isoindolin-1,3-dion

Směs (7ř)-3-(4'-nitroftalimido)piperidin-2,6-dionu (1,0 g, 3,3 mmol) a 10% Pd/C (0,2 g) v acetonu (250 ml) se 24 hodin hydrogenovala při tlaku vodíku 0,34 MPa v Parr-Shakerově zařízení. Směs se přefiltrovala přes Celíte a filtrát se zahustil ve vakuu. Získaná žlutá pevná látka se 30 minut suspendoval v horkém ethylacetátu (20 ml) a po přefiltrování a vysušení poskytla 0,53 g (59 %) produktu ve formě žluté pevné látky: teplota tání 307,5 až 309,5 °C; H NMR (DMSO-d₆) δ 11,06 (s, 1H); 7,47 (dd, J = 7,0 a 8,4 Hz, 1H); 7,02 (dd, J = 4,6 a 8,4 Hz, 2H); 6,53 (s, 2H), 5,07 (dd, J = 5,4 a 12,5 Hz, 1H); 2,95 - 2,84 (m, 1H); 2,62 - 2,46 (m, 2H); 2,09 - 1,99 (m, 1H); ¹³C NMR (DMSO-d₆) δ 167,35; 146,70; 135,43; 131,98; 121,68; 110,95; 108,53; 48,47; 30,96; 22,14; HPLC, Waters Nova-Pak/Cig, 3,9x150 mm, 4 pm, 1 ml/min, 240 nm, 10/90 CH₃CN/0,l%H₃PO4 (aq), 3,67 min (99,68%); chirální analýza Daicel Chiral Pak AD, 0,46 x 25 cm, 1 ml/min, 240 nm, 30/70 hexan/IPA 7,88 min (97,4%); elementární analýza vypočtena pro C₁₃HiiN₃O₄: C, 57,14; H, 4,06; N, 15,38. Nalezeno: C, 57,34; H, 3,91; N, 15,14.

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. l,3-Dioxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-4-aminoisoindolin pro použití pro snížení nežádoucí hladiny TNFa u savce.
2. l,3-Dioxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-4-aminoisoindolin pro použití podle nároku 1, kde TNFa se podílí na kachexii, arthritis, zánětu, rakovině, psoriasis, autoimunitní chorobě, rheumatoidní arthritis, rheumatoidní spondylitis, osteoarthritis, Crohnově chorobě, ulcerativní colitis, nebo onkogenním stavu.
3. l,3-Dioxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-4-aminoisoindolin pro použití podle nároku 1 nebo 2, prováděné v kombinaci s jiným terapeutickým činidlem.
4. l,3-Dioxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-4-aminoisoindolin pro použití podle nároku 3, kde jiným terapeutickým činidlem je steroid.
5. l,3-Dioxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-4-aminoisoindolin pro použití podle kteréhokoliv z nároků 1 až 4, kde l,3-dioxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-4-aminoisoindolin je ve formě farmaceutické kompozice pro perorální, parenterální, topické nebo rektální podávání.
6. l,3_Dioxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-4-aminoisoindolin pro použití podle nároku 5, kde farmaceutická kompozice má formu tablety, kapsle, pastilky, roztoku, suspenze, emulze, prášku, aerosolu, spreje nebo čípku.
7. l,3-Dioxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-4-aminoisoindolin pro použití podle nároku 6, kde farmaceutická kompozice má formu kapsle.
8. l,3-Dioxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-4-aminoisoindolin pro použití pro perorální podávání podle nároku 5, kde jednotková léková forma farmaceutické kompozice obsahuje 1 až 100 mg l,3-dioxo-2-(2,6-dioxopiperidin-3-yl)-4-aminoisoindolinu.