CZ242698A3

CZ242698A3 - Taxanové deriváty obsahující pyridylem substituovaný boční řetězec obsahující třináct uhlíkových atomů, způsob jejich přípravy a jejich použití jeho protinádorových látek

Info

Publication number: CZ242698A3
Application number: CZ982426A
Authority: CZ
Inventors: Ulrich Klar; Günter Neef; Hermann Graf
Original assignee: Schering Aktiengesellschaft Patente
Priority date: 1996-01-31
Filing date: 1997-01-31
Publication date: 1999-07-14
Also published as: DE19605024A1; BR9708295A; HUP9901027A2; CN1210535A; IL124951A0; ZA97847B; ATE233757T1; EP0896577A1; CN1073108C; NO983509D0; RU2163599C2; AU1598497A; WO1997028156A1; DK0896577T3; TW444015B; CA2244746A1; UA49007C2; AU714313B2; DE69719502D1; HUP9901027A3

Description

Oblast techniky

Vynález se týká farmakologicky aktivních sloučenin, které vykazují schopnost ovlivňovat polymeraci a depolymeraci tubulinu, konkrétně se týká taxanových derivátů, postupu přípravy těchto sloučenin, použití těchto sloučenin jako léčiv.

Dosavadní stav techniky

Mnohé přirozené toxiny vznikající v průběhu mitózy jsou v současné době používány jako protinádorově působící prostředky nebo procházej í procesem klinického testování. Podle dosavadního stavu poznání v tomto oboru existují různé skupiny těchto toxinů, které vykazují cytotoxický účinek bud v důsledku inhibování polymerace mikrotubul ve vřetenovém systému (například vínkové alkaloidy, kolchicin) nebo v důsledku GTP-nezávislého nárůstu polymerace tubulinu a bránění depolymerace mikrotubul (například taxol, taxotery). Vzhledem k jejich fyzikálně chemickým vlastnostem, které nebyly dosud podrobněji vysvětleny, a rovněž v důsledku charakteristik neoplastických buněk vykazuj í tyto toxiny vznikaj ící v průběhu mitózy určitý stupeň selektivity vůči nádorovým buňkám, ale současně ovšem stále ještě vykazují nikoli nevýznamnou úroveň cytotoxicity vůči nepřeměněným buňkám. Snaha o nalezení selektivněji působících sloučenin, jejichž výroba by byla jednodušší a které, obdobně jako látky ze skupiny vycházející z taxanu, ·· ···· · · • · · · · · ·· · · · ···· • · · · · »· · · · by dokázaly inhibovat depolymeraci mikrotubul, překvapivě vedla k objevu borneolesterů, jak je popsáno v P 4416374.6 a 19513040.5. Strukturní modifikace v této skupině látek odkryly značný potenciál pro optimalizaci účinku na mikrotubulus. Vynikající výsledky byly, mimo jiné, dosaženy formální esterifikací těchto borneolů s pomocí kyseliny typu Sk-H.

Cílem vynálezu je tedy provést syntézu popsaných taxolových derivátů, v nichž je isoserinový řetězec taxolu nahrazen skupinou Sk, a dále ověřit, zdali je v rámci této skupiny látek možné dosáhnout ve srovnání s taxolem zvýšené stabilizace mikrotubul.

Podstata vynálezu

V provedení podle vynálezu bylo překvapivě zjištěno, že sloučeniny vyjádřené vzorcem I vykazují ve srovnání s taxolem výhodným způsobem změněný profil aktivity. Tyto sloučeniny vyjádřené vzorcem I potom navíc, vedle prokazatelně zlepšené stabilizace mikrotubul, také vykazují kromě výše uvedeného vliv na polymeraci tubulinu.

Taxany v provedení podle vynálezu j sou charakterizovány obecným vzorcem I

R*O

O • · · · • · · · · ···· • · ·· ·· · · · · · • · · · · · · • · · · ·· · ·· ·· ve kterém :

Sk představuj e skupinu

OC(O)CHOHCH(NHCOR³)-^/ r! představuje vodíkový atom nebo acylovou skupinu obsahující jeden až deset uhlíkových atomů, o

R představuje a-OH skupinu nebo β-ΟΗ skupinu,

R představuje alkylovou skupinu obsahující jeden až deset uhlíkových atomů, X-substituovanou fenylovou skupinu nebo alkoxylovou skupinu obsahuj ící j eden až deset uhlíkových atomů,

X představuje vodíkový atom, atom halogenu, skupinu -N₃ nebo -CN skupinu, přičemž volné hydroxylové skupiny ve vzorci I mohou být dále funkčně modifikovány procesem etherifikace nebo esterifikace, a rovněž do rozsahu vynálezu náleží a- , βa y-cyklodextrinklatráty těchto sloučenin vyjádřených vzorcem I a rovněž také sloučeniny obecného vzorce I zapouzdřené s lipozomy.

Tato alkylová skupina R³ může v provedení podle vynálezu být představována lineární nebo rozvětvenou alkylovou skupinou obsahující jeden až deset uhlíkových atomů, jako je například methylová skupina, ethylová skupina, propylová skupina, isopropylová skupina, butylová skupina, isobutylová skupina, terciární butylová skupina, pentylová skupina, isopentylová skupina, neopentylová skupina, heptylová skupina, hexylová skupina a decylová skupina. Ve výhodném provedení podle vynálezu je použita alkylová skupina obsahující jeden až čtyři uhlíkové atomy. Tyto acylové a alkoxylové skupiny představované symboly R¹ • · · · a R³ obecného vzorce I obsahují jeden až deset uhlíkových atomů, přičemž ve výhodném provedení podle vynálezu jsou použity formylová skupina, acetylová skupina, propionylová skupina a isopropionylová skupina a dále methoxyskupina, ethoxyskupina, propoxyskupina, isopropoxyskupina, a t-butoxyskupina. Halogenovým atomem představovaným symbolem X je v provedení podle vynálezu atom fluoru, chloru, bromu nebo jodu.

Sloučeninou představovanou obecným vzorcem I je ve výhodném provedení podle vynálezu:

3’-desfenyl-3’-(4-pyridyl)-3’-N-debenzoyl-3’-N-methoxykarbonyl-taxol,

3’-desfenyl-3’-(4-pyridyl)-3’-N-debenzoyl-3’-N-methoxykarbonyl-7-epitaxol,

3’-desfenyl-3’-(4-pyridyl)-2,3’-N-bisdebenzoyl-3’-N-methoxykarbonyltaxol) nebo

3’-desfenyl-3’-(4-pyridyl)-3’-N-debenzoyl-3’-N-methoxykarbony1-10-desacetyltaxol.

Vynález se dále týká postupu přípravy borneolových derivátů obecného vzorce I, přičemž podstata tohoto postupu přípravy spočívá v tom, že alkohol charakterizovaný obecným vzorcem II

3 ve kterém mají symboly R a R stejný význam jako bylo definováno výše a hydroxylové skupiny jsou případně chráněny, se uvádí do reakce se sloučeninou, která je charakterizována obecným vzorcem lila, Illb nebo IIIc,

ve kterých :

R má stejný význam jako bylo definováno výše, a

X’ může představovat hydroxylovou skupinu,

O-alkylovou skupinu nebo halogenový atom, a kde volné hydroxylové skupiny j sou chráněny etherifikací nebo esterifikací, s tím, že touto reakcí dochází ke tvorbě sloučenin charakterizovaných obecným vzorcem I, u nichž mohou být volné hydroxylové skupiny dále funkčně modifikovány procesem etherifikace nebo esterifikace.

Pro esterifikací alkoholové funkční skupiny v obecném vzorci II je deprotonace provedena s pomocí bazické látky, jako je například hydrid kovu (například hydrid sodný), alkoholát alkalického kovu (například methanolát sodný, terc-butanolát draselný), hexamethyldisilazan alkalického kovu (například hexamethyldisilazan sodný),

1,5-diazabicyklo(4.3.0)non-5-en (DBN),

1,8-diazabicyklo(5.4.0)undec-7-en (DBU), triethylamin,

4-(dimethylamino)pyridin (DMAP) nebo l,4-diazabicyklo(2.2.2)oktan (DABCO), s tím, že tato reakce je provedena s pomocí derivátu karboxylové kyseliny • · · · • · · « ···· • ·· · · · ···· • · · « · · ··· ·· · ·· ·· charakterizovaného obecným vzorcem III v inertním rozpouštědle, jako například v dichlormethanu, diethyletheru nebo tetrahydrofuranu, přičemž tato reakce je provedena při teplotě pohybující se v rozmezí od -70 °C do +50 °C. Ve výhodném provedení podle vynálezu je tato reakce provedena s pomocí hydridu sodného, který zastává funkci bazické látky, cyklického amidu kyseliny, který zastává funkci derivátu karboxylové kyseliny a tetrahydrofuranu, který zastává funkci rozpouštědla, při teplotě pohybující se v rozmezí od -10 °C do +25 °C,

Volné hydroxylové skupiny ve sloučenině obecném vzorci I mohou být dále funkčně modifikovány v souladu s postupy, které jsou odborníkům v dané oblasti techniky známé, například procesem etherifikace nebo esterifikace. Tyto volné hydroxylové skupiny mohou být například převedeny s pomocí fyziologicky přijatelných kyselin do formy pyridiniových solí, nebo mohou být s pomocí fyziologicky tolerovatelných bazických látek převedeny do formy fosforečnanů, příslušných solí nebo esterů, nebo mohou být s pomocí fyziologicky tolerovatelných bazických látek převedeny do formy síranů, příslušných solí nebo esterů, případně mohou být s pomoci polymerů rozpustných ve vodě převedeny do formy esterů nebo etherů. V provedení podle vynálezu mohou rovněž být připraveny ethery a estery sloučenin, které samotné vykazují schopnost protinádorového působení.

Biologické účinky a oblast použití taxolových derivátů získaných podle vynálezu jsou následující.

Tyto nové sloučeniny získané postupem podle vynálezu a charakterizované obecným vzorcem I jsou hodnotnými léčivy.

• · · · · 9 9 9 9

Tyto sloučeniny vstupují do interakce s tubulinem tím, že ovlivňuj i polymeraci tubulinu a stabilizuj i vytvořený mikrotubulus a j sou tedy schopné ovlivňovat dělení buněk fázově specifickým způsobem. Tímto způsobem dochází zejména k působení na rychle rostoucí neoplastické buňky, jejichž růst není výrazněji ovlivňován vnitrobuněčnými regulačními mechanismy. Účinné látky tohoto typu jsou v zásadě vhodné pro léčbu poruch při nichž vliv na dělení buněk může být terapeuticky indikován.

Jako příklad léčebných aplikací sloučenin získaných podle vynálezu může být zmíněna léčba maligních tumorů, malárie, léčba onemocnění způsobených gram-negativními bakteriemi, dále léčba poruch centrálního a periferního nervového systému založených na excitotoxických mechanismech, jako například léčba akutních neurodegenerativních symptomů vznikající například v důsledku mrtvice nebo traumatického poškozeni mozku, léčba chronických neurodegenerativních symptomů, včetně léčby Alzheimerovy choroby, a rovněž také léčba amyotrofické laterální sklerózy.

Příkladem použití sloučenin podle vynálezu při léčbě maligních tumorů je léčba nádorů vaječníku, nádorů žaludku, nádorů tlustého střeva, nádorů žláz, nádorů prsu, nádorů plic, nádorů vznikajících v oblasti hlavy a krku, dále při léčbě maligního melanomu a léčbě akutní lymfocitní a myelocitní leukémie.

Sloučeniny podle vynálezu mohou obecně být aplikovány samotné nebo mohou být za účelem dosažení dodatečného nebo synergického efektu aplikovány v kombinaci s dalšími účinnými látkami a skupinami látek použitelnými v dané oblasti terapeutického působení.

Jsou-li sloučeniny v provedení podle vynálezu aplikovány při léčbě tumorů, mohou být tyto sloučeniny použity v kombinaci s následuj ícími látkami:

- komplexními sloučeninami platiny, jako například s cis-platinou nebo karboplatinou,

- interkalujícími sloučeninami, jako například sloučeninami ze skupiny antracyklinů, jako například doxorubicinem, nebo se sloučeninami ze skupiny antrapyrazolů, jako například Cl-941,

- se sloučeninami, které reagují s tubulinem, jako například se sloučeninami ze skupiny vínkových alkaloidů, jako například vinkristinem a vinblastinem, nebo se sloučeninami z nové skupiny borneolesterů popsané v P 4416374.6 a 19513040.5, nebo se sloučeninami ze skupiny makrolidů, jako například se rhizoxinem, nebo s dalšími sloučeninami, jako například s kolchicinem, kombretastacinem A-4 a epothilonem A a B,

- s inhibitory DNA topoizomerázy, jako například s kamptothecinem, etoposidem, topotecanem a teniposidem,

- s řolatem nebo s pyrimidinovými antimetabolizy, jako například s lometrexolem a gemcitubinem,

- s DNA-alkylačními sloučeninami, jako například s adozelesinem a dystamycinem A,

- s inhibitory růstového faktoru (například s inhibitory PDGF, EGF,TGFb, EGF), jako jsou například antagonisty sómatostatinu, suraminu a bombesinu,

- s inhibitory tyrosinproteinové kinasy nebo s inhibitory proteinové kinasy A a C, jako jsou například erbstacin, genistein, staurosporin, ilmofosin a 8-Cl-cAMP,

- s antihormony ze skupiny antigestagenů, jako • · · · například s mifepristonem, onapristonem, nebo se sloučeninami ze skupiny antiestrogenů, jako například s tamoxifenem, nebo se sloučeninami ze skupiny anti-androgenů, jako například s cyproteronacetátem,

- se sloučeninami inhibujícími metastázy, jako například se sloučeninami ze skupiny eikosanoidů, jako například se sloučeninami PGI2, PGE^, 6-oxo-PGE-^, a se stabilními deriváty těchto sloučenin (například s iloprostem, cikaprostem, beraprostem),

- se sloučeninami inhibuj ícími transmembránový tok

O I

Ca iontů, jako například s verapamilem, galopamilem, flunarizinem, diltiazemem, nifedipinem a nimodipinem,

- s neurolepticky působícími sloučeninami, jako například s chlorpromazinem, trifluorperazinem, thioridazinem a perfenazinem,

- s lokálními anestetiky, jako jsou například karbanílát-Ca7, cinchokain, karbanílat-Ca^, artikain, karbanilát, lidokain,

- se sloučeninami inhibujícími angiogenesi, jako jsou například anti-VEGF protilátky, endostacin B, interferon a AGM 1470,

-as inhibitory buněčné proliferace při psoriáze, Kaposiho sarkomu a neuroblastomu.

Vynález se dále týká léčiv na bázi sloučenin obecného vzorce I, které jsou farmaceuticky přijatelné, tedy takových sloučenin, které nejsou v užívaných dávkách toxické, a to případně i s použitím obvyklých excipientů (základových materiálů), nosičových látek a přísad.

Sloučeniny podle vynálezu mohou být zpracovávány v souladu s všeobecně používanými postupy galenické farmacie běžně známými a používanými pro získávání farmaceutických • · · ·

• · prostředků pro enterální, perkutánní, parenterální nebo lokální aplikace. Tyto sloučeniny mohou být aplikovány ve formě tablet, dražé, želatinových kapslí, granulí, čípků, implantátů, injikovatelných přípravků, sterilních, vodných nebo olejových roztoků, suspenzí nebo emulzí, mastí, krémů a gelů. Vynález se tedy rovněž týká použití těchto sloučenin podle vynálezu pro přípravu těchto léčiv.

Účinné látky mohou být v provedení podle vynálezu rovněž smíseny s excipienty (základovými materiály) obvykle používanými v oblasti galenické farmacie, jako například s arabskou gumou, mastkem, škrobem, mannitolem, methylcelulozou, laktozou, povrchově aktivními látkami, jako jsou například různé druhy prostředku Tween nebo Myrj, dále se stearátem hořečnatým, vodnými nebo nevodnými nosičovými látkami, deriváty parafinu, zvlhčovacími činidly, disperzními činidly, emulgačními činidly, konzervačními přísadami a aromatizačními přísadami pro upravení chuti (například s eterickými oleji).

Vynález se tedy rovněž týká farmaceutických prostředků a léčiv, které jako účinnou složku obsahují přinejmenším jednu sloučeninu podle vynálezu. Jednotková dávka zahrnuje množství účinné složky (složek) pohybující se přibližně v rozmezí od 0,1 miligramu do 100 miligramů. Při podávání lidem je dávkování sloučenin v provedení podle vynálezu prováděno tak, aby se denní dávka pohybovala přibližně v rozmezí od 0,1 miligramu do 1000 miligramů.

• ·

Popis přiložených obrázků

Na přiložených obrázcích jsou znázorněny :

Obr. 1: Průběh změny absorpce vyjádřený jako funkce času a teploty (3’-desfenyl-3’-(4-pyridyl)-3’-Ndebenzoyl-3’-N-methoxykarbonyltaxol, viz příklad použití 2)

Obr. 2: Průběh změny absorpce vyjádřený jako funkce času a teploty (3’-desfenyl-3’-(4-pyridyl)-3’-N-debenzoyl3 ’ -N-methoxykarbonyl-7-epitaxol, viz příklad použití 3),

Obr. 3: Průběh změny absorpce vyjádřený jako funkce času a teploty (3’-desfenyl-3’-(4-pyridyl)-2,3’-N-bisdebenzoyl-3’-N-methoxykarbonyl-taxol, viz příklad použití 4),

Obr. 4: Průběh změny absorpce vyjádřený jako funkce času a teploty (3’-desfenyl-3’-(4-pyridyl)-3’-Ndebenzoyl-3’-N-methoxykarbonyl-10-desacetyl-taxol, viz příklad použití 5).

Příklady provedení vynálezu

Sloučeniny podle vynálezu a postup jejich přípravy budou v dalším blíže ilustrovány s pomocí konkrétních příkladů provedení, které jsou ovšem pouze ilustrativní a nijak neomezují rozsah tohoto vynálezu.

Příklad 1

Postup přípravy 3’-desfenyl-3’-(4-pyridyl)-3’-Ndebenzoyl-3’-N-methoxykarbonyl-taxolu.

• · · · • · · ·

Podle tohoto příkladu bylo 8,6 μί 1 M roztoku tetrabutylamoniumfluoridu v tetrahydrofuranu přidáno k roztoku obsahujícímu 3,1 miligramu (což je 2,9 gmolu) sloučeniny připravené postupem uvedeným v příkladu la v 0,5 mililitru bezvodého tetrahydrofuranu, s tím, že toto přidání bylo provedeno v atmosféře suchého argonu při teplotě 3 °C, a poté byla takto vytvořená reakční směs promíchávána po dobu 30 minut. Následně byla tato směs nalita do nasyceného roztoku hydrogenuhličitanu sodného a potom byla provedena extrakce s pomocí dichlormethanu, načež byl organický extrakt zkoncentrován a zbytek byl podroben čištění pomocí chromatografické techniky aplikované na jedné polovině analytické desky opatřené tenkou vrstvou. Jako mobilní fáze byl použit ethylacetát a jako eluční činidlo byla použita směs dichlormethanu a methanolu. Tímto způsobem bylo izolováno 0,4 miligramu požadované výše uvedené titulní sloučeniny.

Výtěžek : 0,5 μιηοΐ (17 %) ^H-NMR (CDC1₃) :

d =	1,16	(3H),	1,25	(3H),		1,70	(3H),		1,75	(1H),
1,84	(3H)	1,90	(1H)	2,	26	(3H)	2,	25	- 2,	38 (2H),
2,38	(3H)	2,48	(1H)	2,	56	(1H)	3,	62	(3H)	3,81	(1H),
4,19	(1H)	4,31	(1H)	4,	40	(1H)	4,	71	(1H)	4,95	(1H) ,
5,37	(1H)	, 5,66	(1H)	5,	69	(1H)	6,	28	(1H)	6,31	(1H),
7,40	(2H)	7,51	(2H)	7,	61	(1H)	8,	11	(2H)	»

8,66 (2H) ppm.

Přiklad la

Postup přípravy 2’-triisopropylsilyl-3’-desfenyl3’-(4-pyridyl)-3’-N-debenzoyl-3’-N-methoxykarbonyl7-triethylsilyl-taxolu *« ····

- 13 Podle tohoto provedení bylo 12 miligramů přibližně 60 % disperze hydridu sodného přidáno k roztoku obsahujícímu

4,2 miligramu (což je 6,0 pmolu) a 11,4 miligramu sloučenin připravených postupem uvedeným v příkladech lb a lc v 0,1 mililitru bezvodého tetrahydrofuranu, s tím, že toto přidání bylo provedeno v atmosféře suchého argonu při teplotě 3 °C, a poté byla takto vytvořená reakční směs ohřátá na teplotu 30 °C a promíchávána po dobu 30 minut. Následně byla tato směs opět ochlazena na teplotu 3 C a poté byl přidán 30 % vodný roztok kyseliny octové, načež byla provedena několikanásobná extrakce s pomocí diethyletheru. Jednotlivé organické extrakty byly spojeny a tento spojený podíl byl potom promyt s pomocí nasyceného roztoku chloridu sodného a vysušen s pomocí síranu hořečnatého. Po provedené filtraci a odstranění rozpouštědla byly zbytkové produkty přečištěny s pomocí chromatografické techniky aplikované na dvou analytických deskách opatřených tenkými vrstvami. Jako mobilní fáze byla použita směs n-hexanu a ethylacetátu a jako eluční činidlo byla použita směs dichlormethanu a methanolu. Tímto způsobem bylo izolováno 3,7 miligramu (3,4 pmolu, výtěžek 57 %) požadované výše uvedené titulní sloučeniny.

¹H-NMR (CDC1₃) :

d = 0,60	(6H), 0,80 -	1,02 (30H),	1,25 (6H),	1,70	(3H),
1,91 (1H)	2,03 (3H),	2,14 (1H),	2,20 (3H)	2,36	(1H)
2,49 (3H)	2,53 (1H),	3,54 (3H),	3,84 (1H)	4,18	(1H)
4,3O(1H),	4,49 (1H),	4,85 (1H),	4,93 (1H),	5,30	(1H),
5,60 (1H)	5,70 (1H),	6,32 (1H),	6,47 (1H)	, 7,28	(2H)
7,49 (2H)	7,59 (1H),	8,13 (2H),	8,64 (2H)	ppm.
P ř í k 1	ad 1 b

Postup přípravy 7-triethylsilyl-baccatinu III.

• · · · • · · · • · • · • · · ·· · ···· • · · · · · c · · • · · · · · · ···· · • · ··· · · · • · ··· 6· * ·· · ·

Podle tohoto příkladu bylo 21 μΐ triethylchlorosilanu a 10,3 miligramu imidazolu přidáno k roztoku obsahujícímu

3,7 miligramu (6,3 μηιοί) chromatograficky přečištěného baccatinu III (Calbiochem Corp.) v 0,3 mililitru bezvodého dimethylformamidu, s tím, že toto přidání bylo provedeno v atmosféře suchého argonu při teplotě 3 °C, a poté byla takto vytvořená reakční směs promíchávána po dobu jedné hodiny. Následně byla tato směs nalita do nasyceného roztoku hydrogenuhličitanu sodného, načež byla provedena několikanásobná extrakce s pomocí diethyletheru, po které následovalo propláchnutí, které bylo provedeno s pomocí nasyceného roztoku chloridu sodného a takto vzniklé organické extrakty byly poté společně zkoncentrovány. Zbytkový produkt získaný po filtraci a odstranění rozpouštědel byl podroben čištění s pomocí chromatografické techniky aplikované na jedné polovině analytické desky opatřené tenkou vrstvou. Jako mobilní fáze byla použita směs n-hexanu a ethylacetátu a jako eluční činidlo byla použita směs dichlormethanu a methanolu. Tímto způsobem byly izolovány 3,0 miligramy (5,6 μπιοίπ, výtěžek 88 %) požadované výše uvedené titulní sloučeniny.

^-NMR (CDC1₃) :

d =	0,59	(6H),		0,92	(9H),	1,06	(3H),	1,20	(3H),
1,62	(1H)	1,	69	(3H)	, 1.88	(1H)	, 2,04	(1H)	, 2,19	(6H),
2,28	(2H)	2,	29	(3H)	, 2,53	(1H)	, 3,88	(1H)	, 4,14	(1H) ,
4,31	(1H)	, 4,	50	(1H)	4,83	(1H)	4,98	(1H)	, 5,63	(1H),
6,47	(1H)	7,	49	(2H)	7,61	(1H)	8,11	(2H)	ppm.

Příklad lc

Postup přípravy (3R,4S)-1-(methoxykarbonyl)-3-triisopropylsilyloxy-4-(4-pyridyl)-2-azetidinonu.

• · · ·

Podle tohoto provedení bylo 573 miligramů

4-dimethylaminopyridinu a 193 μΐ methylesteru kyseliny chlormravenčí přidáno k roztoku obsahujícímu 250 miligramů (což je 0,78 mmolů) sloučeniny připravené postupem uvedeným v příkladu ld v 10 mililitrech bezvodého dichlormethanu, s tím, že toto přidání bylo provedeno v atmosféře suchého argonu při teplotě 3 °C, a poté byla takto vytvořená reakční směs ohřátá na teplotu 23 °C a promíchávána po dobu šestnácti hodin. Následně byla tato směs nalita do nasyceného roztoku chloridu amonného, načež byla provedena několikanásobná extrakce s pomocí diethyletheru, která byla následována propláchnutím provedeným s pomocí nasyceného roztoku chloridu sodného a takto vzniklé organické extrakty byly poté společně zkoncentrovány. Zbytkový produkt získaný po filtraci a odstranění rozpouštědel byl podroben čištění s pomocí chrornátografické techniky aplikované na přibližně 150 mililitrech jemného silikagelu, přičemž jako mobilní fáze byla použita směs n-hexanu a ethylacetátu. Tímto způsobem bylo izolováno 251 miligramů (0,66 mmolů, výtěžek 85 %) požadované titulní sloučeniny.

¹H-NMR (CDC1₃) :

d= 0,82 - 1,07 (21H), 3,82 (3H), 5,11 (1H), 5,26 (1H) ,

7,23 (2H), 8,61 (2H) ppm.

Příklad ld

Postup přípravy (3R,4S)-3-triisopropylsilyloxy-4-(4pyridyl)-2-azetidinonu.

Podle tohoto příkladu byl použit roztok obsahuj ící 67,3 gramů dusičnanu amonno-ceričitého v 700 mililitrech vody, který byl přidán k roztoku obsahujícímu 17,2 gramu (40,3 mmolů) sloučeniny připravené postupem uvedeným

- 16 • · · ···· ·· ·· • · · · ♦ »··· • ·· · ·*·· • ’ · · · « · · · ř · • · · · · · · •·· ·· · ·· ·· v příkladu le ve 384 mililitrech acetonitrilu, s tím, že toto přidání bylo provedeno v atmosféře suchého argonu při teplotě 3 °C, a poté byla takto vytvořená reakční směs promíchávána po dobu třiceti minut. Následně byla tato směs nalita do nasyceného roztoku hydrogenuhličitanu sodného, načež byla provedena několikanásobná extrakce s pomocí ethylacetátu, která byla následována společným propláchnutím takto připravených organických extraktů provedeným s pomocí 1 %-ního roztoku hydroxidu sodného a poté byly tyto organické extrakty usušeny s pomocí síranu hořečnatého. Zbytkový produkt získaný po filtraci a odstranění rozpouštědel byl podroben čištění s pomocí chromatografické techniky aplikované na přibližně 800 mililitrech jemného silikagelu, přičemž jako mobilní fáze byla použita směs n-hexanu a ethylacetátu. Tímto způsobem bylo izolováno 7,89 gramu (24,6 mmolů, výtěžek 61 %) požadované výše uvedené titulní sloučeniny.

¹H-NMR (CDC1₃) :

d = 0,78 - 1,07 (21H), 4,81 (1H), 5,23 (1H), 6,39 (1H) ,

7,28 (2H), 8,59 (2H) ppm.

Příklad le

Postup přípravy (3R,4S)-1-(methoxyfenyl)-3-triisopropylsilyloxy-4-(4-pyridyl)-2-azetidinonu.

Podle tohoto příkladu byl použit roztok obsahuj ící 12,6 mililitru čerstvě nadestilovaného diisopropylaminu v 70 mililitrech bezvodého tetrahydrofuranu, který byl v atmosféře suchého argonu ochlazen na teplotu -30 °C, poté bylo k tomuto roztoku přidáno 37,6 mililitru 2,4 M roztoku n-butyllithia v n-hexanu a teplota takto vytvořené směsi byla zvýšena na 0 °C. Po uplynutí 30 minut byla tato směs ochlazena na teplotu -78 °C a poté byl k této směsi po • · · ·

kapkách přidán roztok obsahující 22,1 gramu (56,6 mmolu) (IR,2S)-2-fenyl-l-cyklohexyl-triisopropylsilyloxyacetátu, připraveného způsobem popsaným v publikaci Tetrahedron Vol.48, No.34, str. 6985-7012, 1992, v 70 mililitrech bezvodého tetrahydrofuranu, což bylo následováno mícháním takto vzniklé směsi prováděným po dobu 3 hodin. Poté byl přidán roztok obsahující 15,6 gramu (73,5 mmolu) aldiminu připraveného postupem popsaným v příkladu lf ve 150 mililitrech bezvodého tetrahydrofuranu a takto vytvořená směs byla po dobu 16 hodin zahřívána při teplotě 23 °C. Dále byla tato směs nalita do nasyceného roztoku chloridu amonného, načež byla provedena několikanásobná extrakce s pomocí ethylacetátu, která byla následována propláchnutím provedeným s pomocí nasyceného roztoku chloridu sodného a takto vzniklé organické extrakty byly poté společně zkoncentrovány. Zbytkový produkt získaný po filtraci a odstranění rozpouštědel byl podroben čištění s pomocí chromatografické techniky aplikované na přibližně 1,8 litru jemného silikagelu, přičemž jako mobilní fáze byla použita směs n-hexanu a ethylacetátu. Tímto způsobem bylo izolováno

17,2 gramu (40,3 mmol, výtěžek 71 %) požadované titulní sloučeniny.

¹H-NMR (CDC1₃) :

d = 0,82 - 1,12 (21H), 3,76 (3H), 5,12 (1H), 5,29 (1H) ,

6,80 (2H), 7,19 - 7,30 (4H), 8,60 (2H) ppm.

Příklad lf

Postup přípravy N-(4-methoxyfeny)-(4-pyridyl)aldiminu.

Při provádění tohoto postupu bylo 7,8 mililitru pyridin-4-aldehydu a 8,4 gramu síranu hořečnatého přidáno k roztoku obsahujícímu 10 gramů (81,1 mmolu) 4-anisidinu ve • · · ·

120 mililitrech bezvodého dichlormethanu, s tím, že toto přidání bylo provedeno v atmosféře suchého argonu a poté byla takto vytvořená reakční směs míchána při teplotě 23 °C po dobu čtyř hodin. Zbytkový produkt získaný po filtraci a odstranění rozpouštědel byl podroben rekrystalizaci z n-hexanu. Tímto způsobem bylo izolováno 15,9 gramu (74,9 mmolů, výtěžek 92 %) požadované výše uvedené titulní sloučeniny.

¹H-NMR (CDC1₃) :

d = 3,83 (3H), 6,95 (2H), 7,29 (2H), 7,73 (2H),

8,47 (1H), 8,73 (2H) ppm.

Příklad 2

Postup přípravy 3’-desfenyl-3’-(4-pyridyl)-3’-N-debenzoyl3’-N-methoxykarbonyl-7-epi-taxolu (A) a 3’-desfenyl-3’-(4-pyridyl)-2,3’-N-bisdebenzoyl-3’-Nmethoxykarbonyl-taxolu (B).

Podle tohoto příkladu bylo použito 42 μΐ 1 M roztoku tetrabutylamoniumfluoridu v tetrahydrofuranu, který byl přidán k roztoku obsahujícímu 15 miligramů (13,9 gmolu) sloučeniny připravené postupem uvedeným v příkladu la v 0,5 mililitru bezvodého tetrahydrofuranu, s tím, že toto přidání bylo provedeno v atmosféře suchého argonu při teplotě 3 °C, dále byla takto vytvořená reakční směs míchána při teplotě 3 °C po dobu 30 minut, načež byla teplota směsi zvýšena na 23 °C a tato reakční směs byla potom promíchávána po dobu dalších 30 minut. Následně byla tato směs nalita do nasyceného roztoku hydrogenuhličitanu sodného a potom byla provedena extrakce s pomocí dichlormethanu, načež byl organický extrakt zkoncentrován a zbytkový produkt byl přečištěn s pomocí chromatografické metody za použití dvou • · · · • · • * · · · ·«·· • · · · ·· · ··«· · » · · · · · ·«· ·· · · · 9 9 9 9 9 9 9 analytických desek opatřených tenkými vrstvami. Jako mobilní fáze byla použita směs ethylacetátu a methanolu a jako eluční činidlo byla použita směs dichlormethanu a methanolu. Tímto způsobem bylo izolováno 3,8 miligramu (4,7 μιηοΐη, výtěžek 34 %) sloučeniny (A) uvedené v záhlaví, 2,4 miligramu (3,4 pmolu, výtěžek 25 %) sloučeniny (B) uvedené v záhlaví a rovněž 1,2 miligramu (1,5 gmolu, výtěžek 11 %) sloučeniny popsané v příkladu 1.

¹H-NMR (CDC1₃) A :

d =	1,18	(3H),	1,23	(3H),	1,68	(3H) ,	1,71	(1H),
1,80	(1H)	, 1,83	(3H)	2,15	- 2,48 (4H),	2,	21 (3H),
2,49	(3H)	, 3,56	(3H)	3,71	(1H)	3,92	(1H)	4,37	(2H),
4,63	(1H)	4,71	(1H)	4,91	(1H)	5,37	(1H)	5,67	(1H) ,
5,76	(1H)	, 6,34	(1H)	6,81	(1H)	, 7,33	(2H)	, 7,51	(2H) ,
7,61	(1H)	, 8,16	(2H)	, 8,63	(2H)	ppm.
P ř	i k 1	a d	3

Postup přípravy 3’-desfenyl-3’-(4-pyridyl)-3’-N-debenzoyl3’-N-methoxykarbonyl-10-desacetyltaxolu.

Podle tohoto postupu bylo použito 20,4 μΐ 4 N roztoku kyseliny chlorovodíkové, který byl přidán k roztoku obsahujícímu 9,0 miligramů (10,2 pmolu) sloučeniny A připravené postupem uvedeným v příkladu 3a v 0,8 mililitru ethanolu a 0,2 mililitru tetrahydrofuranu, s tím, že toto přidání bylo provedeno v atmosféře suchého argonu a takto vytvořená reakční směs míchána při teplotě 23 °C po dobu jedné hodiny. Přídavek kyseliny chlorovodíkové byl ještě dvakrát opakován, pokaždé po jednohodinovém promíchávání, bylo provedeno přidání nasyceného roztoku hydrogenuhličitanu sodného, poté byla provedena extrakce s pomocí dichlormethanu, vzniklý organický extrakt byl zkoncentrován • · · · a takto získaný zbytkový produkt byl přečištěn s pomocí chromatografické techniky aplikované na dvou analytických deskách opatřených tenkými vrstvami. Jako mobilní fáze byla použita směs ethylacetátu a ethanolu a jako eluční činidlo byla použita směs dichlormethanu a methanolu. Tímto způsobem bylo izolováno 6,5 miligramu (8,5 gmol, výtěžek 83 %) výše uvedené požadované titulní sloučeniny.

¹H-NMR (CDC1₃):

d = 1,13 (3H), 1,24 (3H), 1,78 (3H), 1,83 (3H),

1,73	- 1,96	(3H),	2,25	(2H),	2,	37	(3H),	2,60	(1H) ,
3,62	(3H) ,	3,92	(1H),	4,14	- 4,	28	(2H),	4,20	(1H) ,
4,32	(1H) ,	4,69	(1H) ,	4,94	(1H)		5,21	(1H) ,	5,36	(1H) ,
5,68	(1H) ,	5,83	(1H),	6,30	(1H)		7,34	(2H),	7,50	(2H),
7,62	(1H) ,	8,10	(2H),	8,61	(2H)	ppm.

Příklad3a

Postu přípravy 3’-desfenyl-3’-(4-pyridyl)-3’-N-debenzoyl3’-N-methoxykarbonyl-7-triethylsilyl-10-desacetyl-taxolu (A) a 3’-desfenyl-3’-(4-pyridyl)-2,3’-N-bisdebenzoyl-3’-Nmethoxykarbonyl-7-triethylsilyl-10-desacetyl-taxolu (B).

Podle tohoto postupu bylo 25 miligramů (23 gmolů) surového produktu připraveného postupem uvedeným v přikladu 3b přivedeno do reakce při teplotě -10 °C stejným způsobem jako je postup uvedený v příkladu 1 a po zpracování a přečištění bylo izolováno 9,0 miligramů (10,2 gmolu, výtěžek 44 %) požadované sloučeniny (A) uvedené v záhlaví,

2,5 miligramu (3,2 gmolu, výtěžek 14 %) požadované sloučeniny (B) uvedené v záhlaví, a rovněž 2,2 miligramu (2,9 μπιοίη, výtěžek 12 %) sloučeniny uvedené v příkladu 3.

¹H-NMR (CDC1₃) A :

«··· · ·· ···· · · ·· • « · ·· · · · » · • · «· ·· · ···· · ··· · · · * · * • · ··· · 4 · ·· · ·

d =	0,43 -	0,67	(6H),	0,94	(9H) ,	1,13	(3H),	1,24 (3H), 1,70
(1H)	, 1,76	(3H) ,	1,87	(3H) ,	1,93	(1H) ,	2,24	(2H), 2,36
(3H)	, 2,48	(1H) ,	3,62	(3H) ,	3,87	(1H) ,	4,18	(1H), 4,29
(1H)	, 4,34	(1H) ,	4,68	(1H),	4,91	(1H),	5,12	(1H), 5,36
(1H)	, 5,63	(1H) ,	5,77	(1H),	6,29	(1H) ,	7,33	(2H),7,49 (2H),
7,60	(1H) ,	8,10	(2H),	8,60	(2H) ppm.

¹H-NMR (CDC1₃) B :

d = i	0,45 -	0,64 (6H),	0,94 (9H),	1,02 (3H),	1,25 (4H),
1,67	(1H) ,	1,72	(3H) ,	1,82	(3H)	1,88	- 2,	12 (2H),
2,18	(4H) ,	2,47	(1H),	3,50	(1H)	3,67	(1H)	3,70	(3H) ,
3,90	(1H),	4,26	(1H),	4,30	(1H)	4,59	(1H)	4,61	(1H),
4,66	(1H) ,	4,91	(1H) ,	5,03	(1H)	5,27	(1H)	5,65	(1H),
6,25	(1H),	7,32	(2H),	8,62	(2H)	ppm.

Příklad 3b

Postup přípravy 2’-triisopropylsilyl-3’-desfenyl-3’(4-pyridyl)-3’-N-debenzoyl-3’-N-methoxykarbonyl-7triethylsilyl-10-desacetyltaxolu.

Podle tohoto postupu bylo 0,23 mililitru hydrazinhydroxidu přidáno k roztoku obsahuj ícimu 25 miligramů (23,2 μπιπιοίη) sloučeniny připravené postupem uvedeným v příkladu la v 1,2 mililitru ethanolu, s tím, že toto přidání bylo provedeno v atmosféře suchého argonu, a poté byla takto vytvořená reakční směs promíchávána po dobu 24 hodin při teplotě 23 °C. Následně byla tato směs nalita do nasyceného roztoku chloridu sodného, načež byla provedena několikanásobná extrakce s pomocí ethylacetátu, po které následovalo vysušení takto získaného produktu provedené za pomoci síranu hořečnatého. Zbytkový produkt získaný po filtraci a odstranění rozpouštědel byl bez přečištění podroben dalším reakčním krokům. Tímto způsobem

bylo izolováno 22 miligramů (max. 21 gmolu, výtěžek maximálně 91 %) sloučeniny uvedené v záhlaví, která stále ještě obsahovala malé množství výchozího materiálu.

Následující příklady použití ilustrují biologickou aktivitu sloučenin připravených postupem podle vynálezu, přičemž rozsah použití není těmito příkladnými aplikacemi nij ak omezen.

Příklad použití 1

Izolace a čištění tubulinu

Z čerstvě otevřených kravských lebek byly vyjmuty mozky (každý o hmotnosti 330 gramů), které byly přepravovány v tlumícím roztoku PM4-M, který byl chlazen ledem. Každý mozek byl nejprve zbaven mozkových plen a rovněž také jakýchkoli krevních sraženin a poté byl homogenizován s pomocí dostatečného množství tlumícího roztoku PM4-M v chladící komoře. Homogenizovaný materiál ze dvou takto připravených mozků byl s pomocí 500 mililitrů tlumícího roztoku převeden do celkového objemu 1,0 litru, načež byl podroben prvnímu odstředění (GSA rotor, 15 minut, 4 °C,

6500 g). Vzniklý supernatant byl na povrchu zbaven mazového povlaku, poté byl zfiltrován přes 4 vrstvy tenkého mušelínu, převeden do vyvážených odstředivkových zkumavek o objemu 420 mililitru a opět podroben odstředění (Ti 45 rotor, 96 000 gramů, 75 minut, 4 °C). Takto vzniklý supernatant byl odstraněn s pomocí pipety přes pelety a zfiltrován přes 6 vrstev tenkého mušelínu a poté bylo přidáno 50 mM GTP roztoku ve směsi 0,01 M roztok hydrogenuhličitanu/PBS tak, aby byla dosažena výsledná koncentrace 1 mM. První polymerace byla prováděna ve vyvážených odstředivkových • ·

zkumavkách po dobu 45 minut na vodní lázni udržované na teplotě 37 °C. Vytvořené mikrotubuly byly poté odstraněny odstředěním (Ti 45 rotor, 27 °C, 96 000 g, 60 minut), supernatant byl pečlivě odstraněn s pomocí pipety a velmi měkká, opalescenční peleta byla s pomocí špachtle opatrně oddělena od stěny. Poté bylo k této peletě přidáno 40 mililitrů studeného PM tlumícího roztoku, což bylo následováno homogenizací provedenou s pomocí malé skleněné třecí misky a inkubací provedenou v časovém úseku pohybujícím se v rozmezí od 12 do 16 hodin, ve vyvážených odstředivkových zkumavkách umístěných v chladící komoře chlazené ledem. Získaný depolymerační produkt byl oddělen odstředěním v rotoru typu Ti 60 (4 °C, 96 000 g, 60 minut) a získaný supernatant byl naředěn s pomocí tlumícího roztoku PM8-M v poměru 1:1, inkubován ve vyvážených odstředivkových zkumavkách při teplotě 37 °C po dobu 45 minut a opět podroben odstředění (Ti 45 rotor, 27 °C,

000 g, 60 minut). Vzniklý supernatant byl opatrně odstraněn s pomocí pipety, velmi měkká opalescentní peleta byla odebrána a vložena do 20 mililitrů studeného PM tlumícího roztoku a poté pečlivě homogenizována s pomocí malé skleněné třecí misky a inkubována za chlazení ledem po dobu 30 minut. Dalším odstředěním (Ti 60 rotor, 4 °C,

000 g, 60 minut) byl získán tubulin, u něhož byl obsah bílkovin stanoven podle Pearce nebo s pomocí fotometrického měření při vlnové délce 280 nm. Při stanovení obsahu bílkovin byl isolovaný materiál ředěn s pomocí PM tlumícího roztoku v poměrech 1 : 10, 1 : 20 a 1 : 40. PM tlumící roztok vykazoval vlastní hodnotu extinkce, která byla při stanovení obsahu bílkovin považována za nulovou hodnotu. Izolovaný materiál byl naředěn s pomocí PM tlumícího roztoku tak, aby byla získána požadovaná koncentrace bílkoviny (2 mg/ml).

• · · · · · · ···· · ·· ··· ···

Příklad použití 2

Biologický účinek 3’-desfenyl-3’-(4-pyridyl)-3’-N-debenzoyl-3’-N-methoxykarbonyl-taxolu na tubulin

Sledování polymerace tubulinu a depolymerace mikrotubul bylo prováděno s pomocí fotometrické techniky. Před vlastním měřením byl tubulin připravený postupem uvedeným v příkladu použití 1 po dobu 15 minut rozmrazován a zbavován plynných složek. Fotometr byl nastaven na vlnovou délku 350 nm. Do suché a čisté misky (10 mm) byly pipetováním odměřeny 3 μΐ vzorku v rozpouštědle, 6 μΐ GTP (konečná koncentrace 0-25 μΐ/ΐ) a 291 μΐ tubulinu (2 mg bílkoviny/ml). Vzorek byl pečlivě promíchán (bez tvorby vzduchových bublin), okamžitě umístěn do měřícího zařízení a vlastní měřící proces byl zahájen při teplotě 37 °C. Jakmile bylo dosaženo polymerační maximum (srovnávací rozpouštědlo a taxol o koncentraci 1E-5 mol/1 po dvaceti minutách), byla snížením teploty na 15 °C iniciována depolymerace. Měřící proces byl ukončen na konci depolymeračního děje a průběh změny absorpce byl jako funkce času a teploty znázorněn v grafické formě (viz obrazová příloha 1).

Tato obrazová příloha jasně ukazuje, že přítomnost taxolu urychlila polymeraci tubulinu ve srovnáni s kontrolním vzorkem a naopak inhibovala depolymeraci, zatímco sloučenina podle vynálezu (3’-desfenyl-3’-(4-pyridyl)3’-N-debenzoyl-3’-N-methoxykarbonyl-taxol) inhibovala polymeraci a stabilizovala vytvořené mikrotubuly podstatně lépe nežli taxol.

• · · ·

Příklad použití 3

Biologický účinek 3’-desfenyl-3’-(4-pyridyl)-3’-Ndebenzoyl-3’-N-methoxykarbonyl-7-epitaxolu na tubulin.

Podle tohoto provedení bylo zjištěno, že 3’-desfenyl-3 * -(4-pyridyl)-3’-N-debenzoyl-3’-N-methoxykarbonyl-7-epitaxol způsobil podstatně výraznější akceleraci polymerace tubulinu a stabilizoval vytvořené mikrotubuly podstatně lépe nežli taxol. Výsledky jsou ukázány v obrazové příloze 2.

Přiklad použití 4

Biologický účinek 3’-desfenyl-3(4-pyridyl)-2,3’-N-bisdebenzoyl-3’-N-methoxykarbonyltaxolu na tubulin.

Podle tohoto provedení bylo zjištěno, že 3’-Desfenyl-3’-(4-pyridyl)-2,3’-N-bisdebenzoyl-3’ -Nmethoxykarbonyl-taxol způsobil podstatně výraznější akceleraci polymerace tubulinu a stabilizoval vytvořené mikrotubuly podstatně lépe nežli taxol. Výsledky jsou ukázány v obrazové příloze 3.

Příklad použití 5

Biologický účinek 3’-desfenyl-3’-(4-pyridyl)-3’-Ndebenzoyl-3’-N-methoxykarbonyl-10-desacetyltaxolu na tubulin.

Podle tohoto provedení bylo zjištěno, že 3’-desfenyl-3’-(4-pyridyl)-3’-N-debenzoyl-3’-Nmethoxykarbonyl-10-desacetyltaxol se neodlišoval od taxolu pokud jde o působení na schopnost tubulinu podléhat polymeraci, naproti tomu ovšem vykázal schopnost stabilizovat vytvořené mikrotubuly podstatně lépe nežli • · taxol. Výsledky jsou ukázány v obrazové příloze 3.

Příklad použití 6

Antiproliferační účinek 3’-desfenyl-3’-(4-pyridyl)-3 ’ N-debenzoyl-3’-N-methoxykarbonyl-taxolu (1) ,

3’-desfenyl-3’-(4-pyridyl)-3’-N-debenzoyl-3’-Nmethoxykarbonyl-7-epi-taxolu (2), ’ - desfenyl-3’-(4-pyridyl)-2,3’-N-bisdebenzoyl-3’ -Nmethoxykarbonyl-taxolu (3) a

3’-desfenyl-3’-(4-pyridyl)-3’-N-debenzoyl-3’-Nmethoxykarbony1-10-desacetyl-taxolu (4) na nádorové buňky.

Prsní rakovinné buňky MDA MB 435 (5000 buněk na jednu jímku) byly umístěny na mikrotitrační plato (den 0, RPMI médium, 1 % neesenciální aminokyseliny, 1 % pyruvát, 10 % fetální kravské sérum). V den 1 bylo provedeno přidání substance v několika koncentracích. Antiproliferační účinek byl stanoven v den 3 s pomocí MTT metody. Na základě takto provedeného měření byly stanoveny hodnoty ICgg. Výsledky j sou uvedeny v tabulce 1.

Tabulka 1

Sloučenina	Buňky MDA-MB 435 IC₅₀ (nM)
1	2,0
2	0,8
3	8 000
4	60
Taxol (srovnávací)	3

• · ··· · · · · · · ·

- 27 Z výše uvedených výsledků je zřejmé, že 3’-Desfenyl-3’-(4-pyridyl)-3’-N-debenzoyl-3’-N-methoxykarbonyl-taxol vykazoval podobnou aktivitu jako taxol, zatímco 3’-desfenyl-3’-(4-pyridyl)-3’-N-debenzoyl3 ’-N-methoxykarbonyl-7-epitaxol vykazoval ve srovnání s taxolem výrazně zvýšenou inhibiční aktivitu.

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Taxany obecného vzorce I ve kterém :

Sk představuje skupinu

OC(O)CHOHCH(NHCOR³)H^Jn

R³· představuje vodíkový atom nebo acylovou skupinu obsahující jeden až deset uhlíkových atomů,

R představuje a-OH skupinu nebo β-ΟΗ skupinu,

R^ představuje alkylovou skupinu obsahující jeden až deset uhlíkových atomů, X-substituovanou fenylovou skupinu nebo alkoxylovou skupinu obsahující jeden až deset uhlíkových atomů,

X představuje vodíkový atom, atom halogenu, skupinu -N^ nebo -CN skupinu, přičemž volné hydroxylové skupiny v obecném vzorci I mohou být dále funkčně modifikovány procesem etherifikace nebo esterifikace, a dále α-, β-, a y-cyklodextrinklatráty odvozené od výše uvedených sloučenin obecného vzorce I a rovněž také sloučeniny obecného vzorce I zapouzdřené s lipozomy.
2. 3’-Desfenyl-3’-(4-pyridyl)-3’-N-debenzoyl-3’-N-methoxykarbonyl-taxol podle nároku 1.
3. 3’-Desfenyl-3’-(4-pyridyl)-3’-N-debenzoyl-3’-Nmethoxykarbonyl-7-epi-taxol podle nároku 1.
4. 3’-Desfenyl-3’-(4-pyridyl)-2,3’-N-bisdebenzoyl-3 ’ N-methoxykarbonyl-taxol podle nároku 1.
5. 3’-Desfenyl-3’-(4-pyridyl)-3’-N-debenzoyl-3’-Nmethoxykarbonyl-10-desacetyl-taxol podle nároku 1.
6. Způsob přípravy taxanových derivátů obecného vzorce I podle nároků 1 až 5 vyznačující se tím, že alkohol obecného vzorcem II

1 3 ve kterém symboly R a R mají stejný význam jako bylo definováno výše, přičemž hydroxylové skupiny jsou případně chráněny, se uvede do reakce se sloučeninou, která je charakterizována obecným vzorcem lila, Illb nebo IIIc, ve kterých :

R³ má stejný význam jako bylo definován výše, a

X’ může představovat hydroxylovou skupinu,

O-alkylovou skupinu nebo halogenový atom, přičemž volné hydroxylové skupiny jsou chráněny etherífikací nebo esterifikací, s tím, že touto reakcí dochází ke tvorbě sloučenin charakterizovaných obecným vzorcem I, u nichž mohou být volné hydroxylové skupiny dále funkčně modifikovány procesem etherifikace nebo esterifikace.
7. Léčivo vyznačující se tím, že obsahuje jednu nebo více sloučenin obecného vzorce I podle nároků 1 až 5.
8. Léčivo podle nároku 7 vyznačující se tím, že zahrnuje obvyklé excipienty, nosičové materiály nebo přísady.
9. Použití sloučenin obecného vzorce I podle nároků 1 až 5 pro přípravu léčiv.