CZ20033226A3

CZ20033226A3 - Combination therapy using anti-egfr antibodies and anti-hormonal agents

Info

Publication number: CZ20033226A3
Application number: CZ20033226A
Authority: CZ
Inventors: Oliver Rosen; Andreas Harstrick
Original assignee: Merck Patent Gmbh
Priority date: 2001-05-08
Filing date: 2002-04-22
Publication date: 2004-07-14
Also published as: ZA200309437B; EP1385546A1; CA2449166A1; US20040131611A1; PL363322A1; RU2003134180A; MXPA03010121A; JP2004528368A; CN1507355A; BR0209147A; WO2002089842A1; US20070202101A1; SK14632003A3; HUP0303976A2; AU2002315306B2; KR20040029975A; HUP0303976A3

Description

Kombinovaná terapie za použití anti-EGFR protilátek a antihormonálních činidel

Oblast techniky

Vynález se týká kombinované terapie k léčení nádorů a nádorových metastáz, zvláště nádorů prsu a prostaty podáváním anti-EGFR CHerl) protilátek a antihormonálnich činidel popřípadě spolu s jinými cytotoxickými činidly a/nebo s chemoterapeutickými činidly. Způsob a farmaceutické prostředky, obsahující taková činidla, mohou působit synergistickou potenciací jevu inhibice proliferace nádorových buněk každého individuálního terapeutického činidla, za dosahování účinnější léčby než při podávání jednotlivých složek samotných.

Dosavadní stav techniky

Tyrosinkinázy jsou třídou enzymů, která katalyžuje přenos koncové fosfátové skupiny adenosintrifosfátu na tyrosinové zbytky v proteinových substrátech. Předpokládá se, že tyrosinkinázy cestou fosforyláce substrátu mají rozhodující úlohu v signální transdukci pro řadu buněčných funkcí. Ačkoli je přesný mechanismus signální transdukce dosud nejasný, ukázalo se, že tyrosinkinázy jsou významnmými přispívajícími faktory v proliferaci buněk, v karcinogenezi a v diferenciaci buněk.

Tyrosinkinázy je možno zařadit do kategorie receptorových typů nereceptorových typů. Oba typy, receptorový a nereceptorový, tyrosinových kináz se účastní v buněčních signálních drahách vedoucích k četným patologickým stavům včetně rakoviny, lupénky a hyperimunitníeh odezev. Mnohé tyrosinkinázy se podílí na růstu buněk i na angiogenezi.

Tyrosinkinázy nereceptorového typu mají četné podrodiny včetně Src. Frk, Btk, Csk, ftbl, Zap7G, Fes/Fps, Fak, Jak, ňck a LIMK. Každá z těchto podrodin je dále podrozdělena na různé receptory. Například Src podrod!na je jednou z největších rodin a zahrnuje Src, ¥es, Fyn, Lyn, Lek, Blk, Hek, Fgr a YrkPodrodina Src enzymů je spojována s onkogenezí. Podrobněji nereceptorový typ tyrosinkináz popsal Bolen (Oncogene 7, str. 2025 až 2031, 1993).

Tyrosinkinázy receptorového typu mají extracelulární transmembránovou a intracelulámí porci, zatímco tyrosinové kinázy nereceptorového typu jsou plně intracelulámí. S receptorem vázané tyrosinkinázy jsou transmembránové proteiny, které obsahují extracelulární ligandovou vázající doménu, transmembránovou sekvenci a cytoplasmovou tyrosinkinázovou doménu. Tyrosinkinázy receptorového typu sestávají z velkého počtu transmembránových receptorů s různou biologickou aktivitou. Skutečně byly identifikovány různé podrodiny tyrosinkináz receptorového typu. Implikované tyrosinkinázy obsahují receptory f ibinblastového růstového faktoru CFGF), receptory epidermálního růstového faktoru CEGF) rodiny ErB hlavní třídy a z destiček odvozené receptory růstového faktoru CPDGF). Zúčasněny jsou i receptory nervového růstového faktoru (NGF), receptory z mozku odvozeného neurotropního faktoru (BDNF) a receptory neurotrophinu-3(NT-3) a receptory neurotrophinu 4CNT-4).

Jedna podrodina tyrosinkinázy receptorového typu, označovaná jako podrodina HER nebo ErbB, sestává z E6FR (ErbBl), HER2 (ErbB2 nebo pl85neu), HER3 (ErbB3) a HER4 CErbB4 nebo tyro2). Ligandy této podrodiny receptorů zahrnují epitheliální růstový faktor (EGF), TGF-a, amphiregulin, HB-EGF, betacellulin a heregulln. Podrodina PDGF zahrnuje rodinu FLK, která sestává z recepotoru kinázové insertní domény CKDR).

EGFR, kódovaný genem erbBl, byl účelově implikován v lid ském zhoubném bujení. Zejména byla pozorována EGFR zvýšená exprese při rakovině prsu, močového měchýře, plic, hlavy, krku a žaludku stejně jako gliomastomů. Zvýšená EGFR receptorová exprese je často spojena se zvýšenou produkci ligandů EGFR, transformačního růstového faktoru alfa (TGF«c), stejnými nádorovými buňkami vedoucí k aktivaci receptorů autocrinovou stimulační dráhou (Baselga a Mendelsohn, Pharmac.Ther. 64, str. 127 až 154, 1994). Receptoi' EGF je transmembránový glykoprotein, který má molekulovou hmotnost 170 000 a nachází se v mnoha typech epiteliálních buněk. Je aktivován alespoň třemi ligandy, EGF, TGF-cc (transformační růstový faktor alfa) a amphiregulinem. Ukázalo se, že jak epidermální růstový faktor (EGF) tak transformační růstový faktor-alfa (TGF-cc) se vážou na receptor EGF, což vede k buněčné proliferací a růstu nádoru. 'Tyto růstové faktory se nevážou na HER2 (Ulrich a Schlesinger. Cell 61, str. 203, 1990). V rozporu s Četnými rodinami růstových faktorů, které navozují receptorovou dimerizaci vlivem své dimerní povahy (například PDGF), monomerní růstové faktory, jako je EGF, obsahují dvě vazební místa pro své receptory, a proto mohou zesítovat dva sousedící receptory TGF (Lemmon a kol. EMBO J. 16. str. 281, 1997). Receptorová diroerizace je nezbytná pro stimulaci vnitřní katalytické aktivity a pro autofosforylaci receptorů růstových faktorů- Připomíná se, že receptorové proteinové tyrosinkinázy (PTK) jsou schopny prodělat jak horaodiraerizaci tak heterodimerizacl.

Ukázalo se, že anti-EGF receptorové protilátky tím, že blokují EGF a TGF-α vazbu na receptor, mohou inhibovat proliferaci nádorových buněk. Vzhledem k tomuto poznatku byla vyvinuta řada myších a krysích monoklonálních protilátek proti receptoru TGF a testována na schopnost inhibovat růst nádorových buněk in vitro (Modjahedi a Dean, J. Oncology 4, str. 277, 1994). Jak humanizovaná monoklonální protilátka 425 (hMAb 425, US 5 558864, EP 0531472) tak chimerní monoklonální protilátka 225 (cMAb 225, US 4 943533 a EP 0359282) jsou zaměřeny na re• ·

• · · • · · · · · ceptor TGF a ukázaly svou účinnost v klinických pokusech. Prokázalo se, že protilátka C225 inhibuje EGF-zprostředkovaný růst nádorových buněk in vitro a inhibije tvoření lidských nádorů in vivo v nahých myších. Kromě toho se ukázalo, že protilátka působí především v synergli s určitými chemoterapeutickými činidly (jako jsou doxorubicin, adriamycin, taxol a cisplatin) k vykořenění lidských nádorů in vivo v xenoimplantátových myších modelech. Ye a kol. (Oncogene 18, str. 731, 1999) uvádí, že lidské buSky rakoviny vaječníků mohou být s úspěchem zpracovány kombinací jak cMAb 225 tak humanizované MAb4D5, které jsou zaměřeny na receptor HER2Druhý člen rodiny ErbB, HER2 (ErbB2 nebo pl85-neu), byl původně identifikován jako produkt transformujícího genu z neuroblastomů chemicky ošetřovaných krys. Aktivovaná forma nového proto-onkogenu je výsledkem bodové mutace (valin na glutamovou kyselinu) v transmembránovém úseku kódovaného proteinu. Zesílení lidského homologů neu se pozoruje v rakovině prsu a vaječníků a je ve vztahu ke špatné prognóze (Slamon a kol.. Science 235, str. 177 až 182, 1987; Slamon a kol., Science 244, str. 707 až 712, 1989; US 4 968603). ErbB2 (HER2) má molekulovou hmotnost přibližně 185000, se značnou homologií s receptorem EGF (HERl), jakkoli specifický ligand pro HER2 nebyl dosud zřetelně identifikován.

Dále se zjistilo, že protilátka 4D5 zaměřená na receptor HER2 senzitizuje ErbB-nadměrně expresující buněčné linie nádoru prsu na cytotoxické působení TGF« (US 5 677171). Rekombinantní humanizovaná verse myší protilátky anti-ErbB2 4D5 (huMAb4D5-8, rhuMAb HER2 nebo HERCEPTIN^B; US 5 821337) je klinicky aktivní u pacientek s ErbB2-nadměrně expresujícími raetastatickými rakovinami prsu, které prodělaly předem extensivní antirakovinovou terapii (Baselga a kol., J- Clin. Oncol. 14, str. 737 až 744, 1996). HERCEPTIH» získal obchodní schválení v roce 1998 pro léčení pacientek s raetastázovou rakovinou pr• · •444 · · · · ·

4··· · ·44· ·

4 4 444«

44 444 444 · 4 · · su, jejichž nádory nadměrně expresují protein ErbB2Rakovina prostaty a rakovina prsu jsou nejčastěji diagnostikovanými rakovinami u mužů a žen a jsou zodpovědné za několik set tisíců úmrtí ročně v celém světě. V počátečním stadiu jsou na orgány omezené rakoviny prostaty a prsu zvládány chirurgicky nebo ozařováním pokud pacient nezemře z příčin nesouvisejících s rakovinou. Karcinomy jako je rakovina prsu, rakovina tlustého střeva a adenokarcinomy jsou charakteristické rychlým dělením buněk. Proto se tyto rakoviny léčí chemoterapeut i ckým i činidly, která inhibují rychlé dělení buněk- Na rozdíl od toho není rakovina prostaty charakterizována rychlým dělením buněk. Proto vykazují běžná chemoterapeutická činidla obecně malou účinnost proti rakovinám prostaty. Rakoviny prostaty jsou často citlivé na hormonální ošetření. Běžně schváleným léčením rakoviny prostaty je chirurgická kastrace, chemická kastrace nebo kombinace chirurgické a chemické kastrace.

Odstranění varlat, orgánu produkujícího primární testosteron, snižuje hladinu cirkulujících androgenů na méně než 5 % normálních hladin. Toto snížení hladiny androgenu inhibuje růst nádoru prostaty. Ačkoli jsou protinádorové účinky chirurgické kastrace přímé, protinádorové účinky mohou být dočasné. Chirurgická kastrace vede často ke klonální selekci na androgenu nezávislých buněk nádoru prostaty. To vede k novému růstu nádoru prostaty ve formě, která proliferuje bez testosteronové nebo DHT stimulace (Isaacs a kol., Cancer Res. 41, str. 5070 až 5075, 1981); Crawford a kol. IV. Eng. J. Med. 321, str. 419 až 424, 1989). Chemická kastrace (nazývaná též léčebná kastrace) často nahražuje chirurgickou kastraci jako počáteční léčba.

Rakovina prostaty a rakovina prsu se podílejí na jedinečné skutečnosti, že jsou většinou stimulovány v růstu steroidními pohlavními hormony (estrogeny pro rakovinu prsu a andro6 ·· ·· geny pro rakovinu prostaty). Steroidní pohlavní hormony vysílají své stimulační signály vazbou na specifické receptory. Receptory estrogenu a androgenu lze nalézt na přibližně 75 % buněk rakoviny prsu a téměř na 100 % buněk rakoviny prostaty a jsou členy superrodiny receptoru nukleárních hormonů, která zahrnuje receptory pro steroidní hormony, thyroidní hormony, lipofilní vitaminy, jako jsou vitamin Λ a D, a osiřelé receptory, které mají strukturu konsistentní s jinými členy superrodiny , nemají však identifikované ligandy CEvans Science 240, str. 889 až 895, 1988). Receptory řídí genovou expresí interakcí se specifickými sekvencemi DNA v promotérech cílových genů CGlass, Endocr. Rev. 15, str. 391 až 407, 1994).

Nukleární receptory se dělí na dvě podrodiny: rodinu thyroid/kyselina retinová/vitamin D CTRV) a rodinu steroíd receptoru <Rs)- Receptory steroidního hormonu se vážou na své příslušné HRE způsobem závislým na ligandu, zatímco některé receptory, jako je receptor thyroidního hormonu CT3R) a receptor retinové kyseliny CRAR/RXR) se vážou na jejich odpovídající elementy způsobem závislým na ligandu. Steroidní receptory mají úlohu v normálním zdraví a ve spektru chorobných stavů, včetně rakoviny, zánětu, endokrinních poruch a orální antikoncepce. Přírodní steroidní hormony produkované žlázami s vnitřní sekrecí se vážou na receptory steroidních hormonů v cílových orgánech.

Jakožto přírodní steroidní hormony se uvádějí estrogeny, progestiny, androgeny, glukokortikoidy a mineralokortikoidy. Tyto hormony jsou definovány jako agonisty a komplexy hormon-receptor modulují specifckou genovou transkripci buď zvyšováním nebo snižováním transkripční rychlosti.

Steroidní agonisty mají pleiotropické fyziologické účinky na řadu tkání, například estradiol a progesteron regulují genovou transkripci v orgánech, jako jsou ledviny, vaječníky,

·· ·· cervix, děloha, kosti, pokožka, prs, srdce, hypofýza a mozekHormonfl steroidní receptorové podrodiny se používá k léčení mnoha poruch a u zdravých lidí pro orální antikoncepci a mezi jiným k hormonální substituční léčbě.

Často ie léčebně žádoucí blokovat působení steroidních hormonových agonistů. Proto se syntetizovaly antagonisty steroidních receptorů, kterých se používá v léčení rakoviny prsu, endometrialní rakoviny a rakoviny prostaty jako činidel k prevenci rozvinutí rakoviny nebo k blokování abnormálního růstu a jako antikoncepčních činidel. Tyto antagonisty jsou ligandy také na receptory steroidů, avšak obecně mají účinky, které jsou opačné, než jaké produkují agonisty.

Působení agonistů receptoru steroidu je komplexní. Často mají dvojí agonistové/antagonistové účinky. Například antagonist může mít částečně biologické působení agonistů; tudíž antagonist může blokovat aktivitu agonistů, což vede k podstatně snížené aktivitě agonistů. Antagonisty mohou mít také žádoucí antagonistické účinky na tkáň (například prsu), ale mohou mít agonistický účinek v jiné tkáni (například v děloze). Agonistický účinek antagonistů může mít nebo nemusí mít nežádoucí vedlejší účinek. Podobně při léčení rakoviny může mít antagonistový ligand zpočátku žádoucí inhibiční účinek na nádor, avšak časem, se ligand přepne na agonistů podobný efekt a rakovina znovu začne bujet.

Typickým příkladem je LHRH (luteinizing hormone-releasing hormone). Aktivní sloučeniny LHRH podané v individuálních samotných vyšších dávkách stimulují produkci hormonů (agonistická činnost), Zatímco kontinuální malé dávky uvedených sloučenin působí jako antagonisty inhibující efekt uvolňování hormonů.

Angiogeneze, neboli neovaskularizace, je proces tkáňové » 4 4 • 4 4 444 vaskularizace, která vyvolává prorůstání nových krevních cév do tkáně. Proces probíhá infiltrací endotheliálních buněk a buněk hladkého svalstva. Předpokládá se, že proces probíhá jednou ze tří cest = Cl) cévy mohou být výhonky stávajících cév; C2) nové vytváření cév může pocházet od prekursořových buněk Cvaskulogenese); nebo C3) může se zvětšovat průměr stávajících malých cév CBlood a kol., Bioch. Biophys. Acta 1032, str. 89, 1990). Je známo, že cévní endotheliální buňky obsahují alespoň pět integrinů závislých na ROD, včetně receptoru vitronektinu («vfo nebo ov05 ), receptoru kolagenu typu I a IV, receptoru lamininu, receptoru systému fibronektin/laminin/kolagen a receptoru fibronektinu CDavies a kol., J. Cell. Biochem. 51, str. 206, 1993). Je známo, že buňky hladkého svalstva obsahují alespoň šest integrinů závislých na RGD včetně OCV03 a OVp5 Angiogeneze je důležitý proces v neonatálním růstu, je však také důležitá při hojení ran a v patogenezi nejrůznějšich klinicky důležitých nemocí včetně zánětů tkáně, artritidy, lupénky, rakoviny, diabetické retinopatie, svalové degenerace a jiných neovaskulárních očních nemocí. Tyto klinické celky, související s angiogenezi, se označují jako angiogenové nemoci CFolkman a kol., Science 235, str. 442, 1987).

Inhibice adheze buněk in vitro za použití monoklonálních protilátek, imunospecifických pro různé integrinové « nebo 0 podjednotky, ovlivňuje vitronektinový receptor «νβ3 při buněčné adhezi různých buněčných typů včetně mikrovaskulárních endotheliálních buněk CDavies a kol., J. Cell. Biol. 51, str. 206, 1993).

Integriny jsou třídou buněčných receptorů, o nichž je známo, že vážou proteiny extrabuněčné matrice a zprostředkovávají vzájemné působení systémů buňka-buňka a buňka-extracelulární matrice, označované obecně jako jevy buněčné adheze. Integriř φ φ φ φ φφφφ » · φ φ φ φφφφφφ φφ φφ φ φ φ φ φ φφφ φ · φ · φ φ φ φ φφφφ φφφ φφφ φφ φφ nové receptory tvoří rodinu proteinů s rozmanitými strukturálními charakteristikami nekovaletních heterodimerních glykoproteinových komplexů, vytvořených z podjednotek « a β- 0 vitronektinovém receptoru, pojmenovaném podle jeho originální vlastnosti preferenčního vázání na vitronektin, je nyní známo, že se týká tří různých integrinů, označovaných «νβι, «νβ3 a avfe. Integrin «víh váže fibronektin a vitronektin. Integrin av&3 váže velmi rozmanité ligandy, včetné fibrinu, fibrinogenu, lamininu, thrombospondinu, vitronektinu a Vi 11ebrandova faktoru. Integrin «vfSs váže vitronektin. Je zřejmé, že existují různé integriny s různými biologickými funkcemi, stejně jako různé integriny a podjednotky mající rozmanité biologické specifičnosti a funkce. Jedním v ligandu pro mnohé integriny je nin-glycin-asparagová kyselina (RGD). RGD se nachází ve všech ligandech, definovaných shora, pro vitronektinové receptorové integriny, významným poznávacím místem tripeptidová sekvence argiToto poznávací místo RGD může být zastíněno lineárními a cyklickými (poly)peptidy, které obsahují sekvenci RGD. O takových peptidech RGD je známo, že jsou inhibitory nebo popřípadě antagonisty integrinové funkce. Je však důležité poznamenat, že v závislosti na sekvenci a struktuře peptidu RGD, může být specifičnost inhibice měněna na cílené specifické integriny. Různé polypeptidy RGD s proměnlivou integrinovou specifičností popsali například Cheresh a kol- (Cell 58, str.945, 1989); a flumailley a kol. (FEBS Letts- 291, str. 50,1991) a jsou popsány v různé patentových spisech (například US číslo 4 517686, US 4 578079, US 4 589881, US 4614517, US 4 661111, US 4792525, EP 0 770622).

Vytváření nových krevních cév, neboli angiogeneze, má klíčovou úlohu v rozvoji maligní choroby a vzbudilo mnoho zájmu ve vývoji činidel, která inhibují angiogenezi (například Holmgren a kol., Nátuře Medicine 1, 149, 1995; Folkman, Nátuře Me0000 • · · · · 0 0 0 ···· 00 000 000 00 00 dicine 1, str, 27, 1995; 0 Reilly a kol., Cell 79, str. 315,

1994) . Použití antagonistů Integrinu «νβ3 k inhibici angiogeneze Je známé při způsobech inhibice růstu pevných nádorů snížením přísunu krve do pevného nádoru (například americké patentové spisy číslo US 5 753230 a US 5 766591, které popisují použití antagonistů cevP3, jako jsou syntetické polypeptidy, monoklonální protilátky a mimetika ανβ3 , které vážou receptor etvfo a inhibují angiogenezi). Způsoby a látky k inhibici «vPb zprostředkující angiogenezi tkání s použitím antagonistů vitronektinového receptoru ocvte jsou popsány ve světovém patentovém spise číslo WO 97/45447.

Angiogeneze se vyznačuje invazí, migrací a proliferaci endotheliální ch buněk, procesy, které závisejí na interakci buněk s extracelulárními složkami matrice. Integrinové buněčné-matricové receptory tedy zprostředkují rozšiřování a migraci buněk- Ukázalo se, že endotheliální adhezní receptory integrinu «v&3 jsou hlavními aktéry zajišťováním cévně-specifického cíle pro strategie antiangiogenového léčení (Brooks a kol., Science 264, str. 569, 1994; Friedlander a kol., Science 270,

1995) . Potřeba cévního integrinu α_νβ3 v angiogenezi byla předvedena několika modely in vivo, kdy generace nových krevních cév transplantovanými lidskými nádory byla úplně inhibována buď systemickým podáváním peptidových antagonistů integrinu «vfo a Λνβ5, jak uvedeno shora, nebo alternativně protilátkou «vte LM609 (Brooks a kol., Cell 79, str. 1157, 1994; ATCC HB 9537). Tato protilátka blokuje receptor integrinu av03 , jehož aktivace přírodními ligandy podporuje apoptózu pral iterativních angiogenových cévních buněk a tím přerušuje dozrávání nově se tvořících krevních cév a v každém případě významně proliferaci nádorů. Nicméně se nedávno vyskytla zpráva, že melanomové buňky by mohly tvořit pavučině podobné obrazce krevních cév i v nepřítomnosti endotheliálních buněk (Science 285, 14, 1999), což znamená, že nádory by byly schopny obejít se bez některých antiangiogenových drog, které jsou účinné pouze • · · ·· ·· · · •··· · · · · · ···· · · » · · • · · · · ··· ·«·· * · ·♦♦ ··♦ ·· ·· v přítomnosti endotheliální tkáně.

Četné molekuly stimulují endotheliální proliferaci, migraci a sdružování, včetně VEGF, Ang 1 a bFGF a jsou životně dfležltými faktory přežití. VEGF (Vascular Endothellál Growth Factor) byl identifikován jako selektivní angiogenový růstový faktor, který může stimulovat mitogenezi endotheliálních buněk. Zejména se předpokládá, že VEGF je hlavním zprostředkovatelem angiogeneze v primárním nádoru a v ischemických očních nemocech. VEGF je homodimer (molekulová hmotnost: 46 OOO) což je angiogenový faktor specifický pro endotheliální buňky (Ferrara a kol., Endocrin. Rev. 13, str. 18, 1992) a faktor vasopermeability CSengei' a kol., Cancer Res. 465629, 1986), který se váže na vysoce afinitní membránou-vázané receptory s tyrozinkinázovou aktivitou (Jakeman a kol., J. Clin. Invest. 89, str. 244, 1992). Biopsie lidského nádoru vykazují zlepšenou expresi VEGF mRNA maligními buňkami a VEGF receptorem mRNA v sousedních endotheliálních buňkách. Exprese VEGF se jeví jako největší v oblastech nádorů sousedících s vaskulární oblastí nekrózy (Thomas a kol., J- Biol. Chem. 271(2), str. 603, 1996; Folkman, Nátuře Medicine 1, str. 27, 1995). Podle světového patentového spisu číslo WO 97/45447 působí integrin «v&5 na neovaskularizaci, zejména vyvolanou WEGF, EGF a TGF«i a ve spise se uvádí, že antagonist «νβ5 může inhibovat angiogenezi podporovanou VEGF. Účinné protinádorové terapie mohou tedy používat cíleného receptoru VEGF k inhibici angiogeneze za použití monoklonálnich protilátek (Witte a kol., Cancer Metastasis Rev. 17(2), str. 155, 1998). 0 Mab DC-101 je známo, že inhibuje angiogenezi nádorových buněk.

Podstata vynálezu

Podstatou vynálezu je farmaceutický prostředek, který obsahuje terapeuticky účinné množství (i) alespoň jedné ant i-EGFR protilátky nebo jejího iiaunotera- 12 • ·· • <

99 9999

9 9 9

9 9 9 9

9*99 • 99 99 9 9 peuticky účinného fragmentu a Cii) alespoň jednoho antihormonálního činidla popřípadě spolu s farmaceuticky přijatelným nosičem, ředidlem nebo excipientem.

Vynález se tedy týká především nové koncepce léčby nádorů při které se jedincům podávávají činidla, která blokují nebo inhibují EGF receptor spolu s antihormonálním činidlem. Popřípadě prostředek podle vynálezu obsahuje další terapeuticky účinné sloučeniny, s výhodou ze souboru zahrnujícího cytotoxická činidla, chemoterapeutické činidla a Inhibitory nebo antagonisty ErbB receptorové tyrosinkinázové rodiny nebo inhibitory nebo antagonisty angiogeneze.

Vynález se také týká farmaceutických prostředků obsahujících jakožto výhodné anti-EGFR činidlo anti-EGFR protilátku a jakožto antihormonální činidlo inhibitor nebo antagonist nukleárního receptoru, s výhodou steroidového receptoru. Podle vynálezu taková terapeuticky účinná činidla mohou být ve formě farmaceutického kitu obsahujícího balíček s jednou nebo s několika anti-EGFR protilátkami, s jedním nebo s několika antihormonálními činidly a popřípadě s jedním nebo s několika cytotoxickými/chemoterapeutickými činidly, anti-ErbB činidly, antiangiogenovými činidly v jednom balíčku nebo v oddělených kontejnerech. Terapie těmito kombinacemi může popřípadě zahrnovat ozařován íVynález se však také týká kombinované terapie zahrnující podávání jedné jediné (fúzní) molekuly mající anti-EGRF aktivitu a antihormonální aktivitu popřípadě spolu s jedním nebo s několika cytotoxickými/chemoterapeutickými činidly. Jakožto příklad se uvádí anti-EGFR protilátka jako h425 nebo c225, níže popsná, která je fúzovaná na C-zakončení své Fc porce na antihormonální činidlo o sobě známými rekombínantními nebo chemickými způsoby. Dalším příkladem je bispecifická proti lát13

9· ·« · 9 94 9994

9 9 99 49 9 4 9

444 9 9 944 ··· · · · 4 9 · ···· ·· ··· ··· 49 94 ka, přičemž je jedna specificita zaměřen na nukleární hormonový receptor a druhá je zaměřena na EGF receptor.

V zásadě může být podávání provázeno radiační terapií, přičemž léčba ozařováním může probíhat v podstatě souběžně nebo před nebo po podání drogy. Podávání různých činidel kombinované terapie podle vynálezu může být také dosahováno v podstatě souběžně nebo následně. Nádory mající receptory na povrchu svých buněk účastnících se vývoje krevních cév v nádoru, mohou být úspěšně léčeny kombinovanou terapií podle vynálezu Je známo, že nádory vyhledávají alternativní cesty pro svůj rozvoj a růst. Je-li blokována jedna cesta, mají obvykle schopnost přepnout na jinou cestu expresováním a použitím jiných receptorů a signálních cest. Proto farmaceutické kombinace podle vynálezu mohou blokovat několik takových možných vývojových strategií nádoru a poskytnout v důsledku toho různé přednosti. Kombinace podle vynálezu se hodí k léčení a k prevenci nádorů, nádorům podobných neoplastických poruch a nádorových metastáz, které se vyvíjejí a rostou aktivací jejich relevantních hormonových receptorů, které se vyskytují na povrchu nádorových buněk. S výhodou se různá kombinovaná činidla podle vynálezu podávají v kombinaci v malém dávkování, tedy v dávkách nižších, než kterých bylo popřípadě použito v klinických situacích. Výhodou snižování dávky sloučenin, prostředků a činidel a léčby podle vynálezu zahrnuje pokles nástupu škodlivých účinků spojených s vyššími dávkami. Například snížením dávky činidla popsaného shora a níže, jako je methotrexát, se dosahuje snížení frekvence a závažnosti nevolnosti a zvracení ve srovnání s pozorováním při vyšších dávkách- Snížení nástupu škodlivých účinků je cílem zlepšení kvality života pacienta. Další výhodou snižování výskytu škodlivých účinků je zlepšení pacientovy spolupráce, snížení počtu hospitaizací potřebných ke zvládnutí škodlivých účinků a snížení podání analgetických činidel potřebných ke zmírnění bolesti spojené

se škodlivými účinky. Alternativně mohou také způsoby a kombinace podle vynálezu maximalizovat terapeutický efekt při vyšších dávkách.

Kombinace podle vynálezu vykazuje astonické synergické působení. Při podávání kombinace drog se může pozorovat zmenšování a rozpad reálného nádoru v průběhu klinických studií, přičemž se nepozorují žádná výrazná nepříznivá působení drogy.

Podstatou vynálezu jsou tedy:

- farmaceutický prostředek, který obsahuje terapeuticky účinné množství

Ci) alespoň jedné anti-EGFR protilátky nebo jejího imunoterapeuticky účinného fragmentu a

Cil) alespoň jednoho antihormonálního činidla popřípadě spolu s farmaceuticky přijatelným nosičem, ředidlem nebo excipientem;

- farmaceutický prostředek obsahující jako anti-EGFR protilátku nebo její imunoterapeuticky účinný fragment myší, chimerní nebo humanizovaný Mab 425 Ch425) nebo chlmerní Mab 225 Cc225) inhibitor/antagonist;

- farmaceutický prostředek obsahující jako antihormonální činidlo inhibitor nukleární hormonální receptorové rodiny;

- farmaceutický prostředek obsahující jako antihormonální činidlo steroidový, reeeptorový inhibitor/antagonist;

- farmaceutický prostředek obsahující přídavně antiangiogenové činidlo;

- farmaceutický prostředek obsahující dále cytotoxické a/nebo chemoterapeutické činidlo;

··· 44 44

444 4 4

4 4 4 4 4

4 4 4 4

4444 44 444 444

- farmaceutický prostředek obsahující přídavně další anti-Her2 protilátku nebo její imunoterapeuticky účinný fragment;

- farmaceutický prostředek obsahující protilátku mající anti-EGFR aktivitu a anti-nukleární hormonovou receptorovou aktivitu popřípadě spolu s farmaceuticky přijatelným nosičem, ředidlem nebo excipientem;

- farmaceutický prostředek obsahující jako protilátku bispecifickou protilátku;

- farmaceutický kit obsahující

Ci) jednu anti-EGFR protilátku nebo její imunoterapeuticky účinný fragment a <i i> jedno antihormonální činidlo a popřípadě Ciil) cytotoxické a/nebo chemoterapeutické činidlo;

- farmaceutický kit obsahující

Cl) monoklonální protilátku h425 a Cii) steroidový receptorový antagonist;

- farmaceutický kit obsahující

Ci) monoklonální protilátku h425 a Cii) LHRH antagonist;

- farmaceutický kit obsahující farmaceuticky účinné látky v oddělených kontejnerech v balíčku;

.- použití farmaceutického prostředku nebo farmaceutického kitu pro výrobu léčiva nebo léčivého prostředku pro ošetřování nádorů a nádorových metastáz zvláště pro ošetřování rakoviny prsu a prostaty;

- použití farmaceutického prostředku nebo farmaceutického kitu pro ošetřování rakoviny prsu a prostaty nezávislé na steroidu;

- způsob pro ošetřování nádorů a nádorových metastáz, při kterém se jedinci podává současně nebo následně terapeuticky účinné množství (i) anti-EGFR protilátky a <ii) antihormonální ho činidla;

- způsob pro ošetřování nádorů a nádorových metastáz, při kterém anti-EGFR protilátkou je monoklonální protilátka h425 nebo c225 a antihormonálním činidlem je steroidový receptorový antagoni s t;

- způsob pro ošetřování nádorů a nádorových metastáz při kterém se ošetřovanému jedinci přídavně podává terapeuticky účinné množství cytotoxického a/nebo chemoterapeutického činidla nebo antiangiogenového činidla nebo jiné anti-Erb receptorové prot i 1átky.

Podrobný popis vynálezu

Pokud není jinak uvedeno používané výrazy a věty mají významy níže definované. Kromě toho následující definice a významy popisují vynález podrobněji, včetně výhodných provedení.

Biologické molekuly jsou přírodní nebo syntetické molekuly mající zpravidla molekulovou hmotnost vyšší než přibližně 300, a jsou to s výhodou polysacharidy nebo oligosacharidy, oligopeptidy nebo polypeptidy, proteiny, peptidy, polynukleotidy nebo oligonukleotidy, jakož také jejcih glykosylovahé lipidové deriváty. Nejtypičtěji biologické molekuly zahrnují imunoterapeut ická činidla především protilátky nebo jejich fragenty nebo funkční deriváty těchtio protilátek nebo fragmentů včetně fúzních proteinů.

• · · ·

Receptor nebo receptorová molekula je rozpustný nebo na membránu vázaný/asociovaný protein nebo glykoprotein obsahující jednu nebo několik domén, ke kterým se ligand váže k vytvoření komplexu receptor-1igand. Vazbou ligandu, kterým může být agonist nebo antagonist, je receptor aktivován nebo inaktivován a může iniciovat nebo blokovat signalizační dráhu.

Ligand“ nebo receptorový ligand je přírodní nebo syntetická sloučenina, která váže receptorovou molekulu k vytvoření komplexu reptor-1igand. Pod pojmem ligand se rozumí agonisty, antagonisty a sloučeniny s parciálním agonistovým/antagonistovým působením.

Agonist nebo receptorový agonist je přírodní nebo syntetická sloučenina, která váže receptor na formu komplexu receptor-agonist aktivací receptoru a komplexu receptor-agonist, iniciuje signalizační drázu a další biologické procesy.

Antagonist nebo receptorový antagonist je přírodní nebo syntetická sloučenina mající biologické působení opačné než agonist. Antagonist váže receptor a blokuje působení receptorového agonistů pro receptor. Antagonist je definován svou schopností blokovat působení agonistů. Receptorovým antagonistem může být také protilátka nebo její imunotherapeuticky účinný fragment. Seznam a pojednání o výhodných antagonistech podle vynálezu je v dalším textu.

Výraz terapeuticky účinné nebo terapeuticky účinné množství se týká množství drogy účinného k léčení nemoci nebo poruchy savce. V případě rakoviny může terapeuticky účinné množství drogy snižovat počet rakovinnových buněk; snižovat velikost nádoru; inhibovat (například do jisté míry zpomalovat a s výhodou ukončit) infiltraci rakovinové buiíky do periferních orgánů; inhibovat (například do jisté míry zpomalovat a s výhodou ukončit) metastázování nádoru; inhibovat do jisté • · • · · míry růst nádoru; a/nebo zmírnit do jisté míry jeden nebo několik symptomů spojených s rakovinou. Droga může do jisté míry bránit růstu a/nebo zabít stávající rakovinové buňky, může být cytostatická a/nebo cytotoxická. Pro terapii rakoviny, může být účinnost například měřena posouzením doby do progrese nemoci (TTP) a/nebo stanovení rychlosti odezvy (RR).

Výraz imunoterapeuticky účinné se týká biologických molekul, které vyvolávají u savců imunitní odezvu. Zvláště se týká molekul, které rozpoznávají a váží antigen. Zpravidla protiolátky, proti látkové fragmenty a proti látkové fúzní proteiny obsahující antigen vázající místa (komplementárně determinované úseky “Complementary Determining Region, CDR) jsou imunoterapeuticky účinné.

Výrazem anti-angiogenové činidlo” se zde vždy míní přírodní nebo syntetická sloučenina, která blokuje, nebo do jisté míry ovlivňuje rozvoj krevních cév. Antiangiogenovou molekulou může být například biologická molekula, která se váže a blokuje angiogenní růstový faktor nebo receptor růstového faktoru. Výhodná antiangiogenová molekula se zde váže na receptor s výhodou integrinový receptor nebo receptor VEGF. Pojem zahrnuje podle vynálezu také prodrogu uvedeného angiogenového činidla. Existuje mnoho molekul s různou strukturou a různého původu, které vykazují antiangiogenové vlastnosti. Nejzávažnějšími třídami inhibujícími nebo blokujícími angiogenezi, které Jsou vhodné podle vynálezu, jsou například:

(i) antimitotika, jako je flurouracil, raytomycin-C, taxol;

(ii) metabolity estrogenu jako je 2-methoxyestradiol;

(iii) inhibitory matricové metaloproteinázy (MMP), které inhibují metalopratěinázy zinku (například betimastat, BB16, TIMP, minocyklin, GM600Í, nebo sloučeniny popsané v publikaci Inhibition of Matrix Metal1opratěinases= Therapeutic Applications (Golub, Annals of the New York Academy of Science, sv. 878a; Greenwald, Zuzker (vydáváte• · ··<··· • · · · · · · • · · · · • · · · · · ··· · · · ·· ·· lé) , 1999);

Civ) antiangiogenová multifunkční činidla a faktory, jako je IFKa (americký patentový spis číslo US 4 530901, US 4 503035, US 5 231176), angiostatin a plasminogenové fragmenty Cnapříklad kringle 1-4, kringle 5, kringle 1-3 CO Reilly, M.S. a kol., Cell (Cambridge, Mass.) 79(2) str. 315 až 328, 1994; Cao a kol., J. Biol. Chem. 271, str. 29461 až 29467, 1996; Cao a kol., J. Biol.Chem 272, str. 22924 až 22928, 1997), endostatin (0 Reilly, M.S. a kol., Cell 88 (2), 277, 1997 a světový patentový spis číslo W0 97/15666), thrombospondin (TSP-1; Frazier, Curr Opin Cell Biol. 3(5), str. 792, 1991); destičkový faktor 4 CPF4);

(v) inhibitory plasminogenové aktivátor/urokinázy;

(vi) antagonisty urokinázového receptoru;

(vii) heparinázy;

(viii) analogy fumagilinu jako TNP-470;

Cix) inhibitory tyrosinkinázy jako SUI 01 (četné shora a níže zmíněné ErbB receptorové antagonisty (antagonisty EGFR/ Her2) jsou také inhibitory tyrosinkinázy a mohou proto vykazovat blokující aktivity anti-EGF receptoru, jejichž výsledkem je inhibice růstu nádoru i antiangiogenová aktivita, která vede k inhibici vývoje krevních cév a endothei1iálních buněk);

(x) suramin a analogy suraminu;

(xi) angiostatické steroidy;

(xii) antagonisty VEGF a bFGF;

(xii i)antagonisty receptoru VEGF jako jsou anti-VEGF receptorové protilátky (DC-101);

(xiv) antagonisty flk-1 a flt-1;

(xv) inhibitory cyklooxygenázy-II jako CQX-II;

(xvi) antagonisty integrinu a antagonisty receptoru integrinu, jako jsou antagonisty αν a antagonisty receptoru αν. například protilátky receptoru anti-«v a peptidy RGB- Podle vynálezu jsou výhodné integrinové (receptorové) an• · 4« tagonisty.

Integrinové antagonisty/inhibitory“ nebo “integrinové receptorové antagonisty/inhibitiony jsou přírodní nebo syntetické molekuly, které blokují a inhibují integrinový receptor. V některých případech zahrnuje tento pojem antagonisty zaměřené na ligandy integr lnového receptorů (jako pro ^: vitronektin, fibrin, fibrinogen, von Willebrandův faktor, thrombospondin, laminin; pro «νβ5^: vitronektin; pro «νβι ^: fibronektin a vitronektin; pro «νβ6= fibronektin).

Přednost se dává antagonistům zaměřeným na receptory integrinu podle vynálezu. Antagonisty integrinu (receptorů) mohou být přírodní nebo syntetické peptidy, nepeptidy, peptidomimetika, imunoglobuliny, jako jsou protilátky nebo jejich funkční fragmenty, nebo imunokonjugáty (fuzní proteiny).

Výhodné inhibitory integrinu podle vynálezu jsou zaměřeny na integriny receptorů ccv (například «ν03 , , «νββ a podtřxdy). Výhodnými integrinovými inhibitory jsou antagonisty ay a obzvláště antagonisty avfe. Výhodnými antagonisty αν podle vynálezu jsou peptidy RGD, antagonisty peptidomimetik (nepeptidfl) a protilátky antiintegrinových receprtorů, jako jsou látky blokující receptory avPříklady neimunologických antagonistů «v@3 jsou popsány v americkém patentovém spise číslo US 5 753230 a US 5 766591. Výhodnými antagonisty jsou lineární a cyklické RGD obsahující peptidy. Cyklické peptidy jsou zpravidla stabilnější a vykazují zvýšený poločas životnosti séra. Nejvýhodnějším integrinovým antagonistem podle vynálezu je však cyklo-(Arg-Gly-Asp-DPhe-NMeVal) (EMD 121974, Cilengitide^H, Merck KgaA, Německo; evropský patentový spis číslo EP O 770622), který je účinný v blokování i ntegr i nových receptorů «vto, «νβι, «ν&6 , ανββ , «libte Vhodné peptidickéi peptidamimetické (nepeptidové) antagonisty integrinového receptorů αν03 , avfe» «νβ6, jsou popsány ve vědecké i v patentové literatuře (například Hoekstra a Poulter · 0 0 0 0 · 0 *··· 0 0000 0 0 · 0 0 0 0000

0000 00 000 000 00 00

Curr. Med. Chem. 5, str. 195, 1998; světový patentový spis číslo WO 95/32710; WO 95/37655; WO 97/01540; WO 97/37655; WO 97/45137: WO 97/41844; WO 98/08840; WO 98/18460; WO 98/18461; WO 98/25892: WO 98/ 31359, WO 98/30542; WO 99/15506; WO 99/ 15507; WO 99/31061; WO 00/06169; evropský patentový spis číslo EP O 853084; EP O 854140; EP O 854145; americký patentový spis číslo US 5780426; a US 6 048 861). Jakožto patentové spisy, týkající se benzazepinových jakož také příbuzných benzdiazepinových a benzcykloheptenových «νβ3 integrinových receptorových antagonistů, které jsou také vhodné k použití podle vynálezu, se uvádějí světovýh patentový spis číslo WO 96/00574; WO 96/ 00730; WO 96/06087; WO 96/26190; WO 97/24119; WO 97/24122; WO 97/24124; WO 98/15278; WO 99/05107;W099/06049; WO 99/15170; WO 99/15178; WO 97/34865; WO 97/01540; WO 98/30542; WO 99/11626 a WO 99/15508. Jiné antagonisty integrinového receptoru, způsobující stahy konformačního prstence páteře, jsou popsány rovněž v patentových spisech (světový patentový spis číslo WO 98/ 08840; WO 99/30709; WO 99/30713; WO 99/31099; WO 00/09503; americký patentový spis číslo US 5 919 792; americký patentový spis číslo US 5 925655; US 5 981546 a US 6 017926). V patentovém spise číslo US 6 048861 a ve světovém patentovém spise číslo WO 00/72801 je popsána řada derivátů kyseliny nonanové, které jsou mocnými antagonisty integrinového receptoru Jiné chemické malé molekulové antagonisty integrinového receptoru (většinou antagonisty vitronektinu) jsou popsány ve světovém patentovém spise číslo WO 00/38665. Ukázalo se, že i jiné antagonisty receptoru «vto jsou účinné v inhibici angiogeneze. Například syntetické antagonisty receptoru jako (S)-10,ll-dihydro-3-[3-(pyridin-2-ylamino)-l-propyloxy]-5H-dibenzo[a,d]cyklohepten-10-octová kyselina (známá jako SB-265123) byly testovány v řadě savčích modelových systémů (Keenan a kol., Bioorg. Med. Chem. Let. 8(22), str. 3171, 1998; Ward a kol., Drug Metab. Dispos. 27(11), str. 1232, 1999). Testy k identifikaci antagonistů integrinu vhodných k použití jako antagonistů popsal například Smith a kol. (J. Biol. Chem. 265, str.

·· 00 · 0 0 00 0000 0 · 0 00 ·· 00 0

000 0 0 000 0000 0 0000 0

000 0 0 0000

0000 00 000 000 00 00

12267, 1990) a jsou popsány v příslušné patentové literatuře. Protilátky receptoru antiintegrinu jsou také dobře známy. Vhodné monoklonální protilátky antiintegrinu (například ccvto , «vfe, «v@6) mohou být modifikovány k zahrnutí svých fragmentů vázajících antigen, včetně F(ab)2, Fab a upravené Fv nebo jednořetězcová protilátky. Jednou vhodnou a s výhodou používanou monoklonální protilátkou, zaměřenou proti integrinovému receptoru <zv&3 , je LM609 (Brooks a kol., Cell 79, str. 1157, 1994, ATCC HB 9537). Mocná specifická protilátka anti-av@5, P1F6, je popsána ve světovém patentovém spise číslo VO 97/45447, a také se jí dává přednost podle vynálezu. Další vhodnou selektivní «vÚ5 protilátkou je MAb 14D9.F8 (světový patentový spis číslo TO 99/37683, DSM ACC2331, Merck KGaA,Německo) a MAb 17.E6 (evropský patentový spis číslo EP O 719859, DSM ACC2160, Merck KGaA, Německo), který je selektivně zaměřen na řetězec αν integr inového receptoru. Jinou vhodnou antiintegrinovou protilátkou je obchodně dostupný Vitraxin^R.

Výrazem angiogenový růstový faktor nebo růstový faktorový receptor se míní faktor nebo receptor, který podporuje svým působením růst a vývoj krevních cév. Zpravidla vaskulární endoteliový růstový faktor (Vascular Endothelial Growth Factor VEGF) a jeho receptor patří do této skupiny.

Výrazu protilátka nebo “imunoglobulin se používá v nejširším významu a zvláště se týká intaktních monoklonáíních protilátek, polyklonálních protilátek, multispecifických protilátek (například bispecifických protilátek) tvořených z alespoň dvou intaktních protilátek a protilátkových fragmentů, pokud vykazují žádoucí biologickou aktivitu. Pojem zahrnuje obecně heteroprotilátky, které se skládají ze dvou nebo z několika protilátek nebo z jejich fragmentů s různou vazební specifičností, které jsou spolu svázány.

V závislosti na sekvenci aminokyselin jejich konstantních úseků, mohou být intaktní protilátky označeny jako odlišné pro23 tilátkové Cimunoglobulinové) třídy”. Existuje pět hlavních tříd intaktních protilátek: Igfl, IgD, IgE, IgG a IgM a několik z nich se může dále dělit na podtřídy Cisotypy), například IgGl, IgG2, IgG3, IgG4, IgA a IgA2. Konstantní domény těžkého řetězce, které odpovídají různým třídám protilátek, se označují «, delta, epsilon, gama a μ. Výhodnou hlavní třídou podle vynálezu je IgG, zvláště IgGl a IgG2.

Protilátky jsou obvykle glykoproteiny s molekulovou hmotností přibližně 15000G a sestávají ze dvou stejných lehkých CL) řetězců a ze dvou stejných těžkých CH) řetězců. Každý lehký řetězec je vázán na těžký řetězec kovalentní disulfidovou vazbou, přičemž počet disulfidových vazeb kolísá mezi těžkými řetězci různých imunoglobulinových isotypů. Každý lehký a těžký řetězec má také pravidelně vzdálené intrařetězcové disulfidové můstky. Každý těžký řetězec má na jednom konci proměnlivou doménu CVH) následovanou řadou konstantních domén. Každý lehký řetězec má na jednom zakončení variabilní doménu CVL) a na druhém zakončení konstantní doménu. Konstantní doména lehkého řetězce je vázána s první konstantní doménou těžkého řetězce a variabilní doména lehkého řetězce je vázána s variabilní doménou těžkého řetězce. Určité aminokyselinové úbytky pravděpodobně vytvářejí mezivrstvu mezi variabilními doménami lehkého řetězce a těžkého řetězce. Lehké řetězce protilátek každého druhu obratlovce se mohou řadit do dvou jasně odlišných typů označených kappa Ck) a lamda C ) za základě aminokyselinových sekvencí svých konstatních domén.

Monoklonální protilátkou se míní protilátku získaná z populace v podstatě homogenních protilátek, tedy jednotlivé protilátky představující populaci jsou stejné až na možné přírodně se vyskytující mutace, které mohou být obsaženy v malých množstvích. Monoklonální protilátky jsou vysoce specifické, nebát jsou zaměřeny na jediné antigenní místo. Kromě toho na rozdíl od polyklonálních proti látkových prostředků, které obsahují různé protilátky, zaměřené proti různým determinantům Cepito• 0 00 » 0 0 • 000

0000 00 • · 0 0 0 0 ··· ··· 00 90 pům), je každá monoklonální protilátka zaměřena proti jednotlivému determinantu na antigenu. Vedle své specifičnosti mají monoklonální protilátky výhodu v tom, že mohou být syntetizovány neznečištěné ostatními protilátkami. Způsoby přípravy monoklonálních protilátek zahrnují způsob hybridomu, který popsali Kohler a Milstein (Nátuře 256, str. 495, 1975) a které jsou popsány v knize Monoclonal Antibody Technology, The Production and Characterižation of Rodent and Human Hybridomas (vydavatel Burdon a kol., Laboratory Techniques in Biochemistry and Molecular Biology, sv. 13 Elsevier Science Publishers, Amsterdam) nebo se mohou provádět známými rekombinantními DNA způsoby (například americký patentový spis číslo US 4 816567). Monoklonální protilátky se mohou také izolovat z fagových proti látkových knihoven technikami, které popsal například Clackson a kol. (Nátuře 352, str. 624 až 628, 1991) a Marks a kol. (J. Mol. Biol., 222=58, 1 až 597, 1991).

Výraz chimerní protilátka znamená protilátky, ve kterých je porce těžkého a/nebo lehkého řetězce totožná se sekvencí nebo homologická k odpovídajícím sekvencím v protilátkách odvozených od příslušných druhů nebo patřících k příslušné třídě nebo podtřídě protilátek, zatímco zbytek řetěžce (řetězců) je totožný nebo homologický s odpovídajícími sekvencemi v protilátkách odvozených z jiných druhů nebo patřících k jiné třídě nebo podtřídě protilátky, stejně jako fragmenty takových protilátek, pokud vykazují žádanou biologickou aktivitu (americký patentový spis číslo US 4 816567; Morrison a kol., Proč. Nat. Acad. Sci. USA 81, str. 6851 až 6855, 1984). Způsoby přípravy chimerních a humanizovaných protilátek jsou v oboru také známy. Například způsoby přípravy chimerních protilátek jsou popsány v patentových spisech Boss (Celltech) a Cabilly (Genentech) (americký patentový spis číslo US 4 816397, US 4 816567).

Humanizovanými protilátkami jsou zde míněny formy nelidské (například hlodavcové) chimerních protilátek, které obsahují •··4 44 minimální sekvenci odvozenou od nelidského imunoglobulinu. Většinou jsou humanizovanými protilátkami lidské imunoglobuliny (recipient antibody), ve kterých jsou zbytky z hypervariabilního úseku (CDR) recipientu narazeny zbytky hypervariabilního úseku nelidských druhů (donorové protilátky), jako jsou myš, krysa, králík nebo nelidský primát, mající žádanou specifičnost, afinitu a kapacitu. V některých případech jsou úseky základní struktury (FR) lidského imunoglobulinu nahrazeny odpovídajícími nelidskými zbytky. Kromě toho humanizované protilátky mohou obsahovat zbytky, které se nenacházejí v recipientově protilátce nebo v donorové protilátce- Tyto modifikace se provádějí k dalšímu zjemnění proti látkové charakteristiky. Obecně humanizovaná protilátka bude obsahovat v podstatě alespoň jednu a zpravidla dvě proměnlivé domény, ve kterých všechny nebo téměř všechny ostatní hypervariabilni smyčky odpovídají smyčkám nelidského imunoglobulinu a všechny nebo v podstatě všechny FR jsou smyčkami lidské imunoglobulinové sekvence. Humanizovaná protilátka obsahuje popřípadě také alespoň jednu porci imunoglobulinového konstantního úseku (Fc), zpravidla úseku lidského imunoglobulinu. Způsoby přípravy humanizovaných protilátek popsal například Winter (americký patentový spis číslo US 5 225539) a Boss (Celltěch, americký patentový spis číslo US 4 816397).

Výraz “variabilní nebo “FR se týká skutečnosti, že určité porce variabilních domén se extenzivněji liší v sekvenci mezi protilátkami a používá se při vázání a specificitě každé určité protilátky pro její určitý antigen. Variabilita však není stejnoměrně distribuována ve variabilních doménách protilátek. Koncentruje se ve třech segmentech označovaných hypervariabi1ní úseky ve variabilních doménách jak lehkého řetězce tak těžkého řetězce. Výše konzervované porce variabilních domén se označují jako úseky základní struktury (FR). Variabilní domény nativních těžkých a lehkých řetězců obsahují vždy čtyři FR (FR1 až FR4), šířeji adaptujících β-listovou konfiguraci pro···· • · • ·

pojenou třemi hypervariabilními úseky, které vytvářejí smyčku spojující a v některých případech vytvářející část β-listové struktury. Hypervariabilni úseky v každém řetěci jsou drženy v těsné blízkosti prostřednictvím FR a s hypervariabilními úseky jného řetězce přispívají k vytvoření místa antigenové vazby protilátek (Kabat a kol., Sequences of Proteins of Immunological Interest, 5. vydání, Public Health Service, National Institutes of Health, Bethesda, MD, 1991). Konstantní domény nejsou přímo zahrnuty ve vázání protilátky na antigen, mají však různé efektorové funkce, jako podílení protilátky na proti látkově závislé celulární cytotoxicitě (antibody dependent cellular cytotoxicity, ADCC).

Výraz hypervariabilni úsek nebo CDR se týká aminokyselinových zbytků protilátky, které jsou zodpovědné za antigenovou vazbu. Hypervariabilni úsek zahrnuje obecně aminokyselinové zbytky z komplementaritu určujícího úseku (complementarity deterraining region nebo CDR) (například zbytky 24-34 (Ll), 50-56 (L2) a 89-97 (L3) ve variabilní doméně lehkého řetězce a 31-35 (Hl), 50-65 (H2) a 95-102 (H3) ve variabilní doméně těžkého řetězce) a/nebo zbytků z hypervariabilni smyčky (například zbytky 26-32 (Ll), 50-52 (L2) a 91-96 (L3) ve variabilní doméně lehkého řetězce a 26-32 (Hl), 53-55 (H2) a 96-101 (H3) ve variabilní doméně těžkého řetězce (Chothia a Lesk, J. Mol. Biol 196, str. 901 až 917, 1987).

Úseky základní struktury nebo FR zbytky jsou zbytky variabilní domény jiné než zbytky hypervariabilního úseku, shora def i novaného.

Protilátkové fragmenty jsou části intaktní protilátky, s výhodou obsahující její antigen-vázající nebo variabilní úsek. Příklady proti látkových fragmentů jsou fragmenty Fab, Fab , F(ab )2, Fv a Fc, “diabody”, lineární protilátky, jednořetězcové protilátkové molekuly; a multispecifické protilátky vy9« 99 »4 • 999 ·· 9999

99 · * ·

9 9 9 9 • 9 9

9 9 9· • · 0 0 0 9

909 999 99 00 tvořené z proti látkových fragmentů. Intaktní je protilátka obsahující antigen-vázající variabilní úsek stejné jako konstantní doménu lehkého řetězce (CL) a konstantní domény těžkého řetězce, CH1, CH2 a CH3. S výhodou má intaktní protilátka jednu nebo několik efektorových funkcí.

Papainová digesce protilátek produkuje dva identické antigen vázající fragmenty, nazývané fragmenty Fab, z nichž každý obsahuje jedno antigen vázající místo a úsel CL a CH1 a zbývající fragment “Fc, jehož jméno ukazuje na jeho schopnost pohotové krystalizace.

lísek Fc protilátek obsahuje zpravidla CH2, CH3 a pantovou oblast hlavní protilátkové třídy IgGl nebo IgG2. Pantová oblast je skupina přibližně 15 aminokyselinových zbytků, které kombinují úsek CH1 s úsekem CH2-CH3.

Pepsinové zpracování poskytuje fragment F(ab )2, který má dvě antigen-vázající místa a je stále schopen zesítovat antigen. Fv je minimální antigenový fragment, který obsahuje úplné antigen-poznávací a antigen vázající místo. Tento úsek obsahuje dimer jednoho těžkého řetězce a variabilní doménu lehkého řetězce v těsném nekovalentním spojení. V této konfiguraci dochází k interakci tří hypervariabi 1nách úseků (CDR) každé variabilní domény k definování antigen-vázajícího místa na povrchu dimeru VH-VL. Společně propůjčuje šest hypervariabilních úseků protilátce antigen-vázající specifičnost, ftvšak i samotná variabilní doména (nebo polovina Fv obsahujícího pouze tri hypervariabllni úseky specifické pro antigen) má schopnost rozeznat a vázat antigen, ačkoli při nižší afinitě než celé vázací místo. Fragment Fab také obsahuje konstantní doménu lehkého řetězce a první konstantní doménu (CH1) těžkého řetězce. Fragmenty Fab’ se liší od fragmentů Fab přidáním několika zbytků na karboxy zakončení domény CH1 těžkého řetězce včetně jednoho nebo několika cysteinů z pantové oblasti protilátky. Původně se fragmenty protilátky F(ab )2 připravují jako páry fragmentů Fab , které mají mezi sebou pantové cysteiny. Jsou známy i jiné chemické spoje fragmentů protilátek ·· ·· • · · • ··· »4 ·· ··· ·· ·· · · • · · · · • · · · · ··♦ ··· ·· ·· (například Hermanson, Bioconjugate Techniques, Academie Press, 1996; americký patentový spis číslo US 4 342566).

Jednořetězcové Fv nebo scFv proti látkové fragmenty obsahují V, a V, domény protilátky, přičemž tyto domény jsou obsaženy v jednotlivém po1ypeptidovém řetězci. S výhodou obsahuje polypeptid Fv dále polypeptidový spojovník mezi doménami VH a VL, což umožňuje scFv vytvářet žádanou strukturu pro vazbu antigenu. Jednořetězcové Fv protilátky jsou známé, například je popsal Pliickthun (The Pharmacology of Monoclonal Antibodies, sv. 113, vydavatelé Rosenburg a Moore, Springer-Verlag, New York, str. 269 až 315, 1994; světový patentový spis číslo WO 93/16185; americký patentový spis

587458; Huston a kol-, Proč. Nati číslo US 5 571894; US Acad. Sci 85, str. 5879,

1988; nebo Skerra a Plueckthun, Science 240, str- 1038, 1988).

Diaprotilátkou” (diabody”) se míní malé protilátkové fragmenty s místy vazby dvou antigenů, přičemž tyto fragmenty obsahují variabilní těžkou doménu (V,), spojenou s variabilní lehkou doménu CV,) v témže polypetidovém řětězci CV, - V,). Použitím spojovníku, který je příliš krátký k umožnění párování mezi dvěma doménami na témže řetězci, je doména nucena párovat se s komplementárními doménami jiného řetězce a vytvářet dvě antigen vázající místa. Diaprotilátky jsou podobněji popsány například v evropském patentovém spise čsílo EP 404097 a ve světovém patentovém spise číslo WO 93/11161.

Bispecifické protilátky jsou jednotlivé divalentní protilátky (nebo jejich imunoterapeuticky účinné fragmenty), které mají dvě místa specificky rozdílně vázající antigen. Například první místo vázající antigen je zaměřeno na receptor angiogeneze (například integrin nebo receptor VEGF), zatímco druhé místo vázající antigen je zaměřeno na receptor ErbB Cnapříklad EGFR nebo Her2). Bispecifické protilátky lze připravovat chemickými způsoby (Kranz a kol., Proč. Nati. Acad. Sci- USA 78,

str. 5807, 1981), způsoby polydomu (americký patentový spis číslo US 4 474893) nebo způsoby rekombinantni DNA, které jsou o sobě známy. Další způsoby jsou popsány ve světovém patentovém spise číslo V0 91/00360, TO 92/05793 a TO 96/04305. Bispecifické protilátky lze také připravovat z jednořetězcových protilátek (například Huston a kol., Proč. Nati. Acad. Sci 85, str. 5879, 1988); Skerra a Plueckthun, Science 240, str. 1038, 1988). Jsou to analogy proti látkových variabilních úseků připravovaných jako jednotlivý polypeptidový řetězec. K vytvoření bispecifického vazebního činidla mohou být spojeny dohromady jednořetězcové protilátky chemicky nebo v oboru známými metodami genového inženýrství. Je také možno připravovat bispecifické protilátky podle vynálezu použitím leuclnových zipových sekvencí. Použité sekvence se odvozují od leucxnových zipových úseků transkripčních faktorů Fos a Jun (Landschulz a kol., Science 240, str. 1759, 1988; též Maniatis a Ábel, Nátuře 341, str. 24, 1989). Leucinové zipy jsou specifické aminokyselinové sekvence dlouhé přibližně 20 až 40 zbytků s leucinem na každém sedmém zbytku. Takové zipové sekvence tvoří amphipathické Gf-dvoušrobovice s leucinovými zbytky na hydrofobní straně dimerní formace. Peptidy odpovídající leucinovým zipům proteinů Fos a Jun tvoří přednostně heterodimery (0 Shea a kol., Science 245, str. 646, 1989). Zip obsahující bispecifické protilátky a způsoby jeho přípravy jsou také popsány ve světovém patentovém spise číslo TO 92/10209 a TO 93/11162. Bispecifickou protilátkou podle vynálezu mohou být protilátka zaměřená na VEGF receptor a «Vp3 receptor jak uvedeno shora, se zřetelem na protilátky mající samotnou specifičnost.

Výrazem imunokon jugát se zde míní pr-oti látky nebo popřípadě imunoglobulin, nebo jeho imunologicky účinný fragment, který je fúzován kovalentní vazbou na neimunologicky účinnou molekulu. S výhodou je fúzním partnerem peptid nebo protein, který může být glykosylováný. Neproti látková molekula může být vázána na C-zakončení konstantních těžkých řetězců protilátky nebo • · · · • · · • · · · · · ···· na N-zakončení variabilních lehkých a/nebo těžkých řetězců. Fúzní partneři mohou být vázány spojovníkovou molekulou, kterou je zpravidla 3 až 15 aminokyselinových zbytků obsahujících peptid. Imunokonjugáty podle vynálezu obsahují s výhodou fúzní proteiny sestávající z imunoglobulinu nebo z jeho imunoterapeuticky účinných fragmentů, zaměřených na angiogenový receptor zvláště na integrinový nebo VEGF receptor a na TNF« nebo na fúzní protein sestávající v podstatě z TNFce a IFNgama nebo na jiný vhodný cytokin, který je vázán s N-zakončením na C-zakončení uvedeného imunoglobulinu, s výhodou na jeho Fc-porci.

Výrazem fúzní protein se zde vždy míní přírodní nebo syntetická molekula sestávající z jednoho nebo z několika neimunoterapeuticky účinných proteinů nebo peptidů nebo z jejich fragmentů majících různou specifičnost, které jsou spolu popřípadě fúzovány spojovníkovou molekulou. Fúzním proteinem podle vynálezu mohou být molekuly sestávající například z cyklo- (Arg-Gly-Asp-DPhe-NMeVal) fúzované na TNF« a/nebo na IFN gama.

”Heteroprotilátky jsou dvě nebo několik protilátek nebo protilátky vázající fragmenty, které jsou spolu vázány, přičemž každá má jinou vazební specifičnost. Heteroprotilátky se mohou připravovat konjukcí dvou nebo několika protilátek nebo protilátkových fragmentů- Výhodné protilátky sestávají ze zesítěných fragmentů Fab/Fab’. Ke konjukcí protilátek je možno použít řady kopulačních nebo zesítujících činidel. Jako příklady se uvádějí protein A, karbodiímid, N-sukcinimidyl-S-acetylthioacetát (ŠATA) a N-sukcinlmidyl-3-(2-pyridyldithio)propionát (SPDP) (například Karpovsky a kol., J. Exp. Med. 160, str. 1686, 1984; Liu a kol., Proč. Nati- Acad. Sci- USA 82, str. 8648, 1985). Jiné způsoby popsal Paulus (Behring Inst. Mitt. N0. 78, str. 118, 1985; Brennan a kol., Science 30 m=81 1985; nebo Glennie a kol., J.Immunol 139, str. 2367, 1987). Jiný způsob používá o-fenylendimaleimidu (oPDM) pro kopulaci tří • · • · ·· • · · « fragmentů Fab' (světový patentový spis číslo WO 91/03493). Multispecifické protilátky jsou podle vynálezu také vhodné a lze ie připravit například podle světového patentového spisu číslo WO 94/13804 a WO 98/50431.

Výraz efektorové funkce” se týká biologických aktivit připisovatelným Fc úseku (nativní sekvence FC úseku nebo aminokyselinová sekvenční varianta FC úseku) protilátky. Jakožto příklady proti látkových efektorových funkcí se uvádí komplementně závislá cytotoxicita, Fc receptorové vázání, na protilátce závislá buňkou zprostředkovávaná cytotoxicita (ftntibody-dependent Cel1-mediated cytotoxicity, ftDCC), fagocytóza a buněčné povrchové receptory oslabující regulaci (například B buněčný receptor).

Výrazem ftDCC” (na protilátce závislá buňkou zprostředkovávaná cytotoxicita, antibody-dependent cel1-mediated cytotoxicity) se míní buňkou zprostředkovávaná reakce, při které nespecifické cytotoxické buňky, které expresují Fc receptory (FcR) (například přírodní zabijácké (natural killer NK) buňky, neutrofily a makrofágy) rozpoznávají vázanou protilátku na cílové buňce a následně způsobují lyži cílové buňky. Primární buňky pro zprostředkovávání ADCC, NK buňky, expresují pouze FcgamaRIII, přičemž monocyty expresují FcgamaRI, FcgamaRII a FcgamaRIII. Pro posouzení ftDCC aktivity příslušné molekuly se může používat in vitro ftDCC test, který je popsán ve známém stavu techniky (americký patentový spis číslo US 5 500362; US 5 821337). Užitečné efektorové buňky pro takové testy zahrnují periferní krevní mononukleární buňky (PBMC) a přírodní zabijácké buňky (NK).

Humánní efektorové buňky jsou leukocyty, které expresují jeden nebo několik FcR a vykonávají efektorové funkce. S výhodou buňky expresuJí alespoň FcgamaRIII a vykonávají ftDCC efektorovou funkci. Jakožto příklady humánních leukocytů, které ·«·· ·· • · ·· zprostředkovávají ADCC, se uvádějí periferní krevní mononukleární buňky (PBMC), přírodní zabijácké (NK) buňky, monocyty, cytotoxické T bumňky a neutrofily.

Výrazem Fc receptor se míní receptor, který se váže na Fc úsek protilátky. Výhodným FcR je nativní sekvence lidského FcR. Kromě toho je výhodným FcR takový FcR, který se váže na IgG protilátku (gama receptor) a zahrnuje FcgamaRI, FcgamaRII, a FegamaRIII podtřídy, včetně allelových variant a alternativně štěpené formy těchto receptorů. V literatuře jsou FcR popsány (například Ravetech a Kunet, Annu. Rev. Immunol 9, str. 457 až 492, 1991).

Výraz eytokin je generické označení proteinů uvolňovaných jednou buněčnou populací, které působí na jinou buňku jako intercelulární mediátory. Příklady takových cytokinů jsou lymfokiny, monokiny a tradiční polypeptidové hormony. K cytokinůra patří také růstový hormon, jako je lidský růstový hormon, N-methyonylový lidský růstový hormon a hovězí růstový hormon; parathyroidní hormon; thyroxin; inzulín; proinzulln; relaxin: prorelaxin; glykoproteinové hormony jako hormony stimulující folikuly (FSH), thyroid stimulující hormon CTSH) a luteinizující hormon (LH); hepatický růstový faktor, fibroblastový růstový faktor; prolaktin; placentový laktogen; myší s gonadotropinem asociovaný peptid; inhibin; aktivin; vaskulární endothe1iální růstový faktor (VEGF); integrin; trombopoietin (TPO); nervové růstové faktory jako NGF@; destičkový růstový faktor; transformační růstové faktory (TGF), jako je TGFa a TGF{S; erytropoietin (EPO); interferony, jako IFN«, IFN/j a IFNgama; stimulující faktory jako M-CSF, Gřf-CSF a G-CSF; interleukiny, jako IL-1. IL-la, IL-2, IL-3, IL-4, IL-5, IL-6, IL-7, IL-8, IL-9, IL-10, IL-11, IL-12 a TNFa nebo TNF@. Výhodnými cytokiny podle vynálezu jsou interferony a TNFa.

Výrazem cytotoxické činidlo se vždy míní látka, která inhi33 buje nebo zabraňuje funkci buněk a/nebo způsobuje destrukci buněk. Tento výraz zahrnuje také radioaktivní isotopy, chemoterapeutická činidla a toxiny jako jsou enzymaticky aktivní toxiny bakteriálního, houbového, rostlinného nebo živočišného původu, nebo jejich fragmenty. Výraz může zahrnovat také členy cytokinové rodiny, s výhodou IFNgama, jakož také antineoplastická činidla mající také cytotoxickou aktivitu.

Výrazem chemoterapeutické činidlo nebo antineoplastické činidlo se zde vždy míní chemická činidla, která působí antineoplasticky, to je zabraňují rozvoji, zrání nebo rozšíření neoplastických buněk, přímo na nádorové buňky, například cytostatickými nebo cytotoxickými účinky a ne nepřímo mechanismy, jako je modifikace biologické odezvy. Vhodnými chemoterapeutickými činidly podle vynálezu jsou s výhodou přírodní nebo syntetické chemické sloučeniny, avšak biologické molekuly, jako jsou například proteiny a polypeptidy, nejsou výslovně vyloučeny- Existuje velký počet klinicky ověřených antineoplastických činidel obchodně dostupných a v klinickém hodnocení a v předklinickém vývoji, které by mohly být zahrnuty do vynálezu pro léčení nádorů/neoplasie kombinovanou terapií s TNFa: a shora citovanými antiangiogenickými činidly, popřípadě s jinými činidly, jako jsou EGF receptorové antagonisty. Je třeba zdůraznit, že chemoterapeutické činidla je možno podávat popřípadě spolu s uvedenou kombinací drog.

Jakožto příklady chemoterapeutik neboli chemoterapeutických činidel se uvádějí alkýlační činidla, například mechlorethamin v (nitrogen mustards), ethyleníminové sloučeniny, alkylsulfonáty a ostatní sloučeniny s alkylačním působením, jako nitrosomočoviny, cisplatin a dakarbazln; antimetabolity, například kyselina listová, antagonisty purinu nebo pyrimidinu; mitotické inhibitory, například vinca alkaloidy a deriváty podofyllotoxinu; cytotoxická antibiotika a deriváty camptothecinu. Jakožto výhodná chemoterapeutické činidla nebo chemotet^apie se uvádějí amifostin (ethyol), cisaplatin, dacarbazin (DTIC).

ΦΦΦΦ ·· · · * · ·» • * · · · · · · · • · · · · · ·· • φ · · φ φφφφ φ φ · · · φφφφ

ΦΦΦΦ ΦΦ ΦΦΦ ΦΦΦ 99 99 dactinomycin, mechlorethamin (nitrogen mustards), streptozocin, cyklofosfamid, carrbnustin (BCNU), lomustin (CCNU), doxorubicin (adriamycin), doxorubicin lipo (doxil), gemcitabin (gemzar), daunorubicin, daunorubicin lipo (daunoxome), prokarbazin, mitomycin, cytarabin, etoposid, methotrexát, 5-fluorouracil (5-FU), vinblastin, vincristin, bleomycin, paclitaxel (taxol). docetaxel (taxotere), aldesleukin, asparagináze, busulfan, carboplatin, cladribin, camptothecin, CPT-11, 10-hydroxy-7-ethylcamptothecin (SN3S), dacarbazin, floxuridin, fludarabin, hydroxymočovina, ifosfamid, idarubicin, mesna, interferon alfa, interferon beta, irinotecan, mitoxantron, topotecan, leuprolid, megestrol, melphalan, merkaptopurin, plicamycin, mitotan, pegaspargase, pentostatin. pipobroman, plicamycin, streptozocin, tamoxifen, teniposid, testolakton, thioguanin, thiotepa, uráčil mustard, vinorelbin, chlorambucil a jejich kombinace.

Nejvýhodnějšími chemoterapeutickými činidly podle vynálezu jsou cisplatin, gemcitabin, doxorubicin, paclitaxel (taxol) a bleomycin.

V

Výrazem rakovina a nádor se zde vždy míní fyziologický stav savců, který je zpravidla charakterizován neregulovaným růstem buněk. Pomocí farmaceutických prostředků podle vynálezu se mohou léčit nádory, jako jsou nádory prsu, srdce, plic, tenkého a tlustého střeva. sleziny, ledvin, močového měchýře, hlavy a krku, vaječníků, prostaty, mozku, pankrreasu, pokožky, kostí, kostního morku, krve, brzlíku, dělohy, varlat, cervixu a jater. Zvláště jde o nádory ze souboru zahrnujícího adenom, angiosarkom, astrocytom, epiteliální karcinom, germinom, glioblastom, gliom, hamartom, hemangioendotheliom, hemangiosarkom, hematom, hepatoblastom, leukemie, lymfom, medulloblastom, melanom, neuroblastom, osteosarkom, retinóblastom, rhabdomyosarkom, sarcom a teratom. Nádory ze souboru zahrnujícího akrální povrchní maligní melanom, radiační keratózu, edenokarcinom, adenoidní cystický karcinom, adenom, adenosarkom, ade35 • · nošupinatý karcinom, astrocyklické nádory, karcinom Bartholiniho žláz, karcinom bazálních buněk, karcinom bronchiální žlázy, kapilární karcinoidní karcinom, karcinosarkom, pórovitý cholangiokarcinom, chondosarkom, cévnatý papilom/carcinom, jasný buněčný karcinom, cystadenom, endodermální sinusový nádor, endometriální hyperplasie, endometrialní sarkom stromatu, endometroidní adenokareinom, ependymal, epitheloid, Evingův sarkom, fibrolamelární fokální nodulární hyperplasie, gastrinom, nádory zárodečných buněk, glioblastom, glukagonom, hemangiblastom, hemangioendotheliom, hemangiom, hepatický adenom, hepatická adenomatoza, hepatocellularní karcinom, insulinom, intaepithelialní neoplasie, interepithelialní šupinatá buněčná neoplasie, invazivní šupinatý buněčný karcinom, karcinom velkých buněk, leiomyosarkom, povrchní maligní melanom, maligní melanom, maligní mesotheliální nádory, medu1loblastom, medulloepitheliom, melanom, meningeální mesotheliální metastatický karcinom, mucoepidermoidní karcinom, neuroblastom, neuroepitheliální adenokareinom, nodulární melanom, ovesný buněčný (oat cell) karcinom, ol igodendrogl iální osteosarkom, pankreatický polypeptid, papilární serózní adenokareinom, epifizární buněčné, hypofýzové nádory, plasmocytom, pseudosarkom, pulmonární blastom, karcinom ledvinových buněk, retinóblastom, rhabdomyosarkom, sarkom, sérový karcinom, karcinom malých buněk, karcinom měkké tkáně, somatostatin sekretující nádor, šupinový nádor, karcinom šupinových buněk, submesotheliální povrchový šířící se melanom, nediferencovaný karcinom, uveální melanom, kožní karcinom, viporn, dobře diferencovaný karcinom a Wilmflv nádor.

ErbB receptor je receptorová proteinová tyrosinkináza, která patří do rodiny ErbB receptorů a zahrnuje receptory EGFR (ErbBl), ErbB2, ErbB3 a ErbB4 a jiné členy této rodiny, které budou definovány- Receptor ErbB obsahuje obvykle extracelulární doménu, která může vázat ligand ErbB; lipofilní transmembránovou doménu; konservovanou intracelulární doménu tyrosin- 36 • · ···· ·· •·· ··· ·· · · kinázy; a karboxylovou terminálovou signalizující doménu zahrnující několik tyrosinových zbytků, které mohou být fosforylovány. Receptorem ErbB může být receptor ErbB nativní sekvence nebo jeho varianta sekvence aminokyselin. S výhodou je ErbB receptorem nativní sekvence lidského receptoru ErbB. ErbBl se týká genu kódujícího proteinový produkt EGFR. Nejvýhodnější je receptor EGF (Herl). Výrazů Herl a ErbBl se zde používá zaměnitelně a týkají se lidského proteinu Herl. Výrazů Her2 a ErbB2 se zde používá zaměnitelně a týkají se lidského proteinu Her2. Podle vynálezu se dává přednost receptorům ErbBl (EGFR).

ErbB ligand je polypeptid, který se váže na receptor ErbB a/ nebo ho aktivuje. ErbB ligandy, které vážou EGFR, zahrnují EGF, TGF-a, amphiregulin, betacellulin, ΗΒ-EGF a epiregulin.

ErbB receptor antagonist/inhibitor je přírodní nebo syntetická molekula, která váže a blokuje nebo inhibuje receptor ErbB. Tak blokování receptoru agonist předchází vazbě ErbB ligandu (agonist) a aktivaci receptorového komplexu agonist/ ligand- Antagonisty ErbB mohou být zaměřeny na Herl (EGFR) nebo Her2- Výhodné antagonisty podle vynálezu jsou zaměřeny na receptor EGF (EGFR, Herl). ErbB receptorovým antagonistem může být protilátka nebo její imunoterapeuticky účinný fragment nebo neiraunobiologické molekuly, jako je peptid, polypeptidový protein. Zahrnuty jsou i chemické molekuly, avšak protilátky EGFR a anti-Her2 jsou výhodnými antagonisty podle vynálezu. Výhodnými protilátkami podle vynálezu jsou protiláty Her-1 a anti-Her2, výhodněji anti-Herl. Výhodnými anti-Herl protilátkami jsou MAb425, s výhodou humanizovaný Mab425 (hMAb 425, americký patentový spis číslo US 5 558864, evropský patentový spis číslo EP O 531472) a chimerní MAb225 (cMAb 225, americký patentový spis číslo US 4 943533 a evropský patentový spis číslo EP 0 359282). Nejvýhodnějí je monoklonální protilátka h425, která vykázala v monodrogové terapii vysokou účinnost se «·♦· • 4 4 ··· ·· · · ·« sníženými škodlivými a vedlejšími účinky. Nejvýhodnější anti-Her2 protilátkou je HERCEPTIN^U (obchodní produkt společnosti Geneteeh/Roehe).

Účinné EGF receptorové antagonisty podle vynálezu mohou být také jiné přírodní nebo syntetické chemické sloučeniny. Jakožto příklady výhodných molekul této kategorie se uvádějí organické sloučeniny, organokovové sloučeniny a soli organických a organokovových sloučenin.

Jakožto příklady HER2 receptorových antagonistů se uvádějí: styrylem substituované heteroarylové sloučeniny (americký patentový spis číslo US 5 656655); bis monocyklické a/nebo bicykl ické arylové heteroarylové, karbocyklické a heterokarbocyklické sloučeniny (americký patentový spis číslo US 5646153); tricyklické pyrimidinové sloučeniny (americký patentový spis číslo US 5 679683); deriváty chinazolinu mající receptorovou tyrosinkinázovou inhibiční aktivitu (americký patentový spis číslo US 5 6Í6582); heteroarylethendiylovou nebo heteroarylethendiylarylové sloučeniny (americký patentový spis číslo US 5 196446); sloučeniny označované jako 6-(2,6-dichlorfenyl)-2-(4-(2-diethylaminoethoxy)fenylamino)-8-methyl-8H-pyrido(2,3)-5-pyrimidin-7-on (Pánek a kol., J. Pharmacol. Exp. Therap. 283, str. 1433, 1997) ihnibiční EGFR, EDGFR a FGFR rodiny receptorů .

Výrazem tyrozinkinázový antagonist/inhibitor se míní přírodní nebo syntetická činidla, která jsou schopna inhibovat nebo blokovat tyrozinkinázy, včetně receptoru tyrozinkináz. S výjimkou anti-ErbB receptorových protilátek, uvedených shora a níže, jsou výhodnějšími tyrozinkinázovými antagonisty chemické sloučeniny, které ukázaly účinnost v mono-drogové terapii rakoviny prsu a rakoviny prostaty. Vhodné inhibitory tyrozinkinás indolokarbazolového typu mohou být získány způsoby známými z literatury (například americké patentové spisy US 5 516771, US 5 654427, US 5 461146, US 5 650407). V amerických patentových spisech číslo US 5 475110, US 5 591855, US 5 594009 ·· ·· · * ·· 4444 •44 ♦ · · 4 11 ί • ··* 4 1 9 1 1

4·· * « · » · · ··· 4 4 4 4 1 9

4444 ·· 4 ♦» 4·· 44 99 a ve světovém patentovém spise číslo WO 96/11933 se popisují inhibitory tyrozinkinásy pyrrolokarbazolového typu a rakovina prostaty- S výhodou je dávkování chemických inhibitorů tyrozinkinásy, definovaných shora, v rozmezí 1 pg/kg až 1 g/kg tělesné hmnotnosti za den- Výhodněji je dávkování inhibitorů tyrozinkinásy v rozmezí 0,01 mg/kg až 100 mg/kg tělesné hmotnoti za den.

Výrazem antihormonální činidlo Cprotihormonální činidlo) se míní přírodní nebo syntetické organické nebo peptidické sloučeniny, které působí jako regulátory nebo inhibitory hormonového účinku na nádory. Protihormonální činidlo Cl) inhibuje produkci sérových androgenů, C2) blokuje vazbu sérových androgenů na androgenové receptory nebo (3) inhibuje konversi testosteronu na DHT, nebo kombinuje tato působení.

Anti-hormonální činidlo podle vynálezu zahrnuje obecně stero idreceptorové antagonity a zvláště anti-estrogeny, jako jsou například taraoxifen, raloxifen, aromatáza inhibující 4C5)-imidazoly, 4-hydroxytamoxifen. trioxifen, keoxifen, LY117018, onapriston a toremifen CFareston); a antiandrogeny jako flutamid, nilutamid, bicalutamid,leuprolid a goserelin; a jejich farmaceuticky přijatelné solí, kyseliny nebo deriváty. Výraz zahrnuje také agonisty a/nebo antagonisty glykoproteinových hormonů jako je folikul stimulující hormon CFSH), thyroid stimulující hormon CTSH) a luteinizující hormon CLH a LHRH Chormon uvolňující leuteinizující hormon). Užitečným LHRH agonistem podle vynálezu je goserelinacetát, obchodně dostupný jako ZOLADEX^C CZeneca). Chemická struktura goselinacetátu je pyro-Glu-Hys-Trp-Ser-Tyr-D-SerCBut)-Leu-Arg-Pro-Azgly-NH, acetát. Příkladem LHRH antagonistů užitečného podle vynálezu je ANTIDE^CCAres-Serono), chemicky označovaný jako D-alaninamid N-acetyl-3-C2-nafta1enyl) -D-alanyl-4-chlor-D-fenylalanyl-3-(3-pyridiny1)-D-alanyl-L-seryl-NG-C3-pyridinylkarbonyl)-L-lysy1-N6-C3 -pyr i d i ny1karbony1)-D-lysy1-L-1eucy1-N6-CI-raethylethy1)-L-ly syl-L-proly1. Jiným příkladem užitečného antagonistů LHRH je

GANIRELIX^C (Roche/Akzo Nobel), chemicky označovaný jako N-Ac-D-Nal,D-pCl-Phe,D-Pal,D-hArg(Et)2,hArg(Et)2,D-Ala. Jakožto příklady steroidních androgenů se uvádějí cyproteronacetát (CPA) a megestero1acetát, obchodně dostupné jako MEGACE^c(Bristol-Meyers Oncology). Steroidní antiandrogeny mohou blokovat androgenové receptory prostaty. Mohou také inhibovat uvolftovýní LH- CPA se s výhodou podává nemocným lidem v dávkách 100 mg/den až 250 mg/den. Nesteroidní antiandrogeny blokují receptory androgenu. Mohou také zvyšovat hladinu LH v séru a hladinu Sérum testosteronu. Výhodným nesteroidním antiandrogenem je flutamid (2-methy1-N-C4-20 nitro-3-(trifluormethyl)fenyl3propanamid) obchodně dostupný jako EULEXIN^C (Shering a Corp.). Flutamid vykonává svůj antiandrogenní účinek inhibici zvyšování androgenu a/nebo inhibici nukleární vazby androgenu v cílových tkáních. Jiným nesteroidním antiandrogenem je nilutamid, chemicky označovaný jako 5,5-dimethyl-3-[4-nitro-3-Ctrifluormethyl-4 -nitrofenyl)-4,4-dimethyliraidazolidindion]. V některých provedeních vynálezu je antihormonální činidlo kombinací agonistu LHRH, jako je leuprolidacetát, a antiandrogenu, jako je flutamid nebo nilutamid. Například leuprolidacetát se může podávat subkutánními, intramuskulárními nebo intravenosními injekcemi a současně může být flutamid podáván orálně.

Antihormonální činidla podle vynálezu zahrnují, jak shora uvedeno, antagonisty receptorů steroid/thyroidních hormonů, včetně antagonistů pro jiné nepřípustné receptory, jako jsou antagonisty například pro RAR, TR, VDR. Jak je pracovníkům v oboru zřejmé, může být podle vynálezu použito variant antagonistů receptoru retinové kyseliny (RAR) jak syntetických tak vyskytujících se v přírodě. Jakožto příklady RAR antagonistů se uvádějí dikarba-closo-dodekaborany (Iijima a kol., Chem. Pharm. Bull- (Tokyo) 4(3), str. 398 až 404, 1999), hydroantráčeny lově, benzochromenylové a benzothiochromenylové retinoidy (Vuligonda a kol., Bioorg. Med. Chem. Lett.9(5), str- 743 až 748, 1999), diarylacetyleny, deriváty kyseliny benzoové (na«· ····

4« 4* 4 9

1994;	Yoshimura a	kol., J.	Med.
3173,	1995; 30 Chen	a	kol. ,	EMBO
1995;	Teng a kol.,	J.	Med.	Chem

1997) Chem. Biol .

příklad Kagechika H. Yakugaku Zasshi 114(11), str. 847 aš 862, 1994; Eckhardt a kol., Toxicol Lett. 70(3), str. 299 aš 308, iem. 38(16), str. 3163 aš 1(6), str. 1187 aš 1197, 40(16). str.2445 až 2451, naftalenylove analogy (například Johnson a kol.,J. Med. 38(24), str. 4764 až 4767, 1995; Agarwal a kol., J. Chem. 271(21), str. 12209 až 12212; Umemiya a kol., Yakugaku Zasshi 116(12), str. 928 až 941, 1996); arylem substituovaný a arylem a (3-oxo-l-propeny1>em substituovaný benzopyran, benzothiopyran, 1,2-dihydrochinolin a deriváty 5,6-dihydronaftalenu (Klein a kol., americký patentový spis číslo US 5877207 a US 5 776699), adamantylem substituované biaromatické sloučeniny (Bernardon a Charpentier, americký patentový spis číslo US 5 877342), deriváty 1-fenyladamancanu (Bernardon a

Bernardon evropský patentový spis číslo EP 776885), polyaromatické heterocyklické sloučniny (Charpentier a kol. americký patentový spis číslo US 5 849798), deriváty dihydronaftalenu (Beard a kol., americký patentový spis číslo US 5 808124;

Johnson a kol-, americký patentový spis číslo US 5 773594),

4-fenyl(benzopyranoyl nebo naftoyl), deriváty kyseliny aminobenzoové (světový patentový spis číslo W0 98/US/13065), deriváty kyseliny diazepiny-benzoové (Umemyia a kol., J. Med. Chem. 40(26), str. 4222 až 4234, 1997), deriváty tetrahydronaftalénu (americký patentový spis číslo US 5 763635, US 5 741896 a US 5 723666), arylem a heteroary1cyklohexenylem substituované alkeny (americký patentový spis číslo US 5 760276), sloučeniny dibenzofuranu včetně aromatických sloučenin dibenzofuranu (americký patentový spis číslo US 5702710, US 5 747530), H-arylem substituované tetrahydrochinoliny (americký patentový spis číslo US 5 739338), benzofl,2-g]chrora-3-en a deriváty benzol[1,2-g]thiochrora-3-enu (americký patentový spis číslo US 5 728846). Jako příklady specifických antagonistfl RftR, vhodných pro použití podle vynálezu, se uvádějí: LE135 (Umemiya a kol., Yakugaku Zasshi 116(12), str. 928 až ♦· «990 • 0 9

0 0 • · ♦ 9

9 9 9 «· 09

941, 1996), LE511, LE540, LE550 (Li a kol., J- Biol. Chem.

274(22), str. 15360 až 15366, 1999; Umemiya a kol., Yakugaku Zasshi 116(12), str. 928 až 941, 1996); R041-5253 (Keidel a kol., Mol. Gel. Biol. 14(1), str. 287 až 298, 1994); SR1133O,

SR11334, SR11335 (Lee a kol., J. Biol. Chem. 271(20), str.

11897 až 11903, 1996), BMS453, BMS411 (Chen a kol-, EMBO 14 (6), str. 1187 až 1197, 1995), CD2366 a CD2665 (Meister a kol., Anticancer Res. 18(3A), str. 1777 až 1786, 1998), ER27191 (Uemo a kol-, Leuk. Res. 22(6), str. 517 až 525,

1998), AGN 193 109 (Johnson a kol., Bioorg. Med. Chem. Lett. 9(4), str. 573 až 576, 1999), 4-t4,5,7,8,9,lO-hexahydro-7,710,10-tetramethy1-1-(3-pyridylmethy1)anthrat2,2-b]pyrrol-3-yl]benzoová kyselina, 4-[4,5,7,8,9,10-hexahydro-7,?,10,lQ-tetramethyl-l-(3-pyridylmethy1)-5-thiaanthrat1,2-b]pyrrol-3-yl]benzoová kyselina, 4-C4,5,7,8,9,10-hexahydro-7,7,1O,10-tetramethyl-l-(3-pyridylmethyl)anthraí 2,1-d]pyrazol-3-yl]benzoová kyselina (Yoshimura a kol., J. Med. Chem. 38(16), str- 3163 až 3173, 1995), AGN193109 (Agarwal a kol., J- Biol. Chem. 27(21), str. 12209 až 12212).

Výrazem steroidový receptor nebo nucleární steroidový receptor se míní protein, kterým je ligandem aktivovaný transkripční faktor a patří do podrodiny steroidových receptorů nebo nukleárních receptorů. Výraz zahrnuje proteiny, které se strukturálně podobají a mají biologickou aktivitu steroidovým hormonem aktivovaného transkripčního faktoru. Steroidové receptory obsahují celou nebo část DNA vázající domény a hormon (nebo ligand) vázající doménu a obsahují osiřelé receptory pro neznámé ligandy, jejichž struktura se podobá struktuře steroidových receptorů.

Výrazem steroidový receptorový ligand se míní přírodní nebo syntetická sloučenina, ktrá váže nukleární steroidový receptor k vytvoření komplexu receptor-1igand. Pojem ligand zahrnuje agonisty, antagonisty a sloučeniny s dílčím agonistickým/anta• * ·0 0000 ·· 00 0 0 0 ♦ 0 0 0 0 · · 0 · 0 • · 0 0 0 0 • 00 ·0 · «0 00

000 • 0 gonistickýra účinkem.

Výrazem steroidový receptorový agonist se míní sloučenina, která váže nukleární steroidový receptor k vytvoření komplexu receptor-agonist. Komplex receptor-agonist váže specifické úseky DNA označované elementy hormonální odzvy. Agonisty zahrnují stéroidy nebo steroidům podobné hormony, retinoIdy, thyXOidhormony a podobné fariaaceuticky účinné sloučeniny- Jednotlivé agonisty mohou být schopny vázat se na několik receptorů. Přírodní steroidové hormonové agonisty zahrnují estradiol, progesteron, androgeny, glukokortikoidy a mineralokortikoidy. Jak bylo uvedeno shora, mohou některé steroidové receptorové agonisty vykazovat určitou účinnost jako antagonisty v závislosti na dávkování. Proto může být takový agonist účinný jako anti-hormonální činidlo jak je definováno podle vynálezu.

Výrazem steroidový receptorový antagonist se míní sloučenina, která má biologické působení opačné než agonist- Antagonist se váže na nukleární steroidový receptor a blokuje působení steroldového receptorového agonistů konkurováním se steroidovým agonistem pro receptor. Antagonist je definován svou schopností blokovat účinky agonistů. Steroidové receptorové antagonisty zahrnují čisté antagonisty, stejně jako sloučeniny s dílčím agonist/antagonist-ovým působením. Čistý antagonist účinně soutěží s agonistem o receptorovou vazbu, aniž má sám agonistové působení. Dílčí antagonist může být méně účinný v soutěži s agonistem o vazbu na receptor, nebo může být stejně účinný při vazbě na receptor, má však pouze 5 až 10 % agonistového účinku ve srovnání s agonistem, jemuž konkuruje. Může tedy mít antagonist agonistové působení méně účinné než konkurenční agonist.

Radioterapie. Nádory se mohou ošetřovat přídavně ozařováním nebo radiofarmaceutiky. Zdroj radiace pro ošetřovaného jedince může být externí nebo interní. Jestliže je zdroj se zřetelem «» ··♦· na pacienta externí, je terapie známa jako externí paprsková radiační terapie (EBRT). Jestliže je zdroj se zřetelem na pacienta interní, je terapie známa jako brachyterapie (BT). Některé typy radioaktivních atomů, kterých se používá, zahrnují radium, cesium-137, a iridium-192, amerieium-24í a zlato-198; kobalt-57; měd-67; technecium-99; jodid-123; jodid-131; a indium-111. Je také možné značit činidla podle vynálezu radioaktivními izotopy.

Současná radiační terapie je standardní ošetření pro omezení neřezatelných nebo neoperovatelných nádorů a/nebo nádorových metastáz. Pozorují se zlepšené výsledky, když se radiační terapie kombinuje s chemoteratpií. Radiační terapie je založena na principu, že vysoká dávka záření na cílenou plochu vede ke smrti reprodukčních buněk jak v nádoru tak v normální tkáni. Radiační dávkovači režim je obecně definován dávkou absorbované radiace (rad), dobou frakcionace a musí být pečlivě stanoven onkologem. Množství radiace pro pacienta závisí na různých úvahách, avšak nejdůležitější úvahy se týkají lokace nádoru se zřetelem na jiné kritické struktury nebo orgány těla a míry rozšíření nádoru. Výhodný je běh ošetření pacienta radiační terapií podle rozpisu na 5 až 6 týdenní periodu s celkovou dávkou 50 až 60 Gy podávanou pacientovi v jedné denní frakci 1,8 až 2,0 Gy pět dní v týdnu. Gy je zkratka výrazu Gray” a je to 100 rad na dávku. Podle výhodného provedení je to energie, kdy se lidští pacienti ošetřují angiogenovým antagonistem a TNFa/IFNgama a ozařováním. Inhibice nádorového růstu sloučeninami podle vynálezu se podporuje při zkombinování s ozařováním a/nebo s chemoterapeutickými činidly. Optimálně se při způsobu podle vynálezu používá radiační terapie. Doporučuje se a je výhodná v případech, kdy se pacientovi nemůže podat dostatečné množství činidla podle vynálezu.

Pojem farmaceutické ošetření se týká různých způsobů provádění vynálezu v jednotlivých stupních. Například se činidla podle vynálezu mohou podávat současně, postupně nebo odděleně.

*9 MM

9« 4 4

4 9

444 4 9 9

9 9

4999 99

9

49

4

9

9-4 9 44 »9 9

9 9

9 9 « 9 9 9 «9 99

Činidla se mohou dále podávat odděleně v časovém intervalu přibližně tří týdnů mezi podáváním, to znamená od chvíle bezprostřední po podání prvního účinného činidla po dobu až tří týdnů po podání prvního účinného činidla. Způsob se také může provádět po chirurgickém zákroku. Nebo se chirurgický zákrok může provádět v intervalu mezi podáním první účinné látky a druhé účinné látky. Příkladně ie způsob kombinací způsobu s chirurgickým odstraněním nádoru. Ošetření podle vynálezu zahrnuje zpravidla podání terapeutického prostředku v jednom nebo v několika cyklech podání. Například v případě současného se terapeutický prostředek obsahující obě podává v průběhu přibližně dvou dnů až přibližně tří týdnů v jednom cyklu. Pak se popřípadě může cyklus opakovat podle posouzení ošetřujícím lékařem. Podobně je možné následné podávání, doba podávání každého jednotlivého terapeutika zpravidla pokrývá stejný časový úsek. Interval mezi cykly může být nulový až dva měsíce.

Činidla podle vynálezu se mohou podávat parenterálně injekcí nebo postupnou infúzí v průběhu času. Ačkoli tkáň, která má být ošetřována, může být zpravidla přístupná v těle pro systemické podávání, a proto nejčastěji ošetřena intravenózním podáním terapeutických prostředků, v úvahu přicházejí jiné tkáně a prostředky podání pokud je pravděpodobné, že cílová tkáň obsahuje cílovou molekulu. Proto lze činidla podle vynálezu lze podávat intraokulárně, intravenózně, intraperitoneálně, intramuskulárně, subkutánně, intrakavitálně, transdermálně, ortotopickou injekcí a infúzí a mohou se podávat také peristaltickými prostředky. Terapeutické prostředky, obsahující například integrinový antagonist podle vynálezu, se podávají obvykle intravenozně v Jedné dávce například jako injekce. Terapeutické prostředky podle vynálezu obsahují fyziologicky přijatelný nosič spolu s příslušným popsaným činidlem, rozpuštěným nebo dispergovaným jako účinná složka.

Výrazem farmaceuticky přijatelný se vždy míní prostředky «4 ·♦ 4444

49 9 4 4

4 9 9 4

49

9 9 • 4··

4 4

4449 *4

4 4 4 4 9

494 449 94 44 nosiče, ředidla a reakční činidla schopná pro podání savcům bez vytváření nežádoucích fyziologických účinků, jako jsou například nevolnost, závratě a zažívací potíže. Příprava farmakologickěho prostředku, který obsahuje aktivní podíly rozpuštěné nebo dispergované, je v oboru dosatatečně známa a nemusí být omezena v závislosti na formulaci. Zpravidla se takové prostředky připravují jako injekce buď jako tekuté roztoky nebo jako suspenze, mohou se však také připravovat pevné formy vhodné k rozpuštění nebo k suspendování v tekutině před použitím. Prostředek může být také emulgován. Účinnou složku je možno směšovat s excipienty, které jsou farmaceuticky přijatelné a kompatibilní s účinnou složkou a v množství vhodném k použití v léčebných způsobech podle vynálezu. Vhodnými excipienty jsou například voda, solanka, dextróza, glycerol, ethanol a jejich směsi- Kromě toho může prostředek popřípadě obsahovat malá množství pomocných látek, jako jsou například smáčedla nebo emulgační činidla, pH pufry, které podporují účinnost účinných složek- Terapeutický prostředek podle vynálezu může obsahovat farmaceuticky přijatelné soli složek- Farmaceuticky přijatelnými solemi mohou být adiční soli s kyselinami (vytvářené s volnými aminoskupinami polypeptidů) ze souboru zahrnujícího anorganické kyseliny, jako je kyselina chlorovodíková nebo fosforečná, nebo organické kyseliny, jako je například kyselina octová, vinná a mandlová. Soli, vytvořené s volnými karboxy1ovými skupinami, mohou být také odvozeny od anorganických zásad, jako jsou například hydroxid sodný, draselný, amonný, vápenatý nebo železitý a od organických zásad, jako je například isopropylamin, trimethylamin, 2-ethylaminoethanol, histidin a prokain. Obzvlášt výhodné jsou soli kyseliny chlorovodíkové používané v přípravě cyklických polypeptidových αν antagonistů. Fyziologicky přijatelné nosiče jsou v oboru dobře známé. Příklady tekutých nosičů jsou sterilní vodné roztoky, které neobsahují žádné materiály přídavně k účinným látkám, a voda nebo obsahující pufr, jako je fosforečnan sodný o fyziologické hodnotě pH, a nebo fyziologická so46

4···

lanka, jako je solanka pufrovaná fosfátem. Vodné nosiče mohou však obsahovat více než jednu pufrovou sůl, stejně jako soli, jako jsou chlorid sodný nebo draselný, dextrózu, polyethylenglykol a jiné soluty. Tekuté prostředky mohou obsahovat také tekuté fáze přídavně s vodou nebo k vyloučení vody. Příklady takových přídavných tekutých fází jsou glycerin, rostlinné oleje, jako je olej bavlníkových semen a emulze voda-olej. Zpravidla je terapeuticky účinné množství imunoterapeutického činidla ve formě integrinové receptorové blokující protilátky nebo protlátkového fragmentu, nebo proti látkového konjugátu nebo anti-VEGF receptorové blokující protilátky, fragmentu nebo konjugátu takové množství, které je-li podáno ve fyziologicky přijatelném prostředku je postačující k dosažení plasmové koncentrace v rozmezí přibližně 0,01 mikrogramu (ttg) na mililitr Cml) až přibližně 100 pg/ml, s výhodou v rozmezí přibližně 1 až přibližně 5 pg/ml a obvykle přibližně 5 pg/ml. Jinak vyjádřeno může dávka kolísat v rozmezí přibližně 0,1 mg/kg až přibližně 300 mg/kg, s výhodou v rozmezí přibližně 0,2 mg/kg až přibližně 200 mg/kg, nejvýhodněji v rozmezí přibližně 0,5 mg/kg až přibližně 20 mg/kg v jedné nebo v několika denních dávkách po dobu jednoho až několika dní. Pokud je iraunoterapeutické činidlo ve formě fragmentu monoklonální protilátky nebo konjugátu, může se množství nastavit na základě hmoty fragment/konjugát vztaženo k hmotě protilátky jako celku. Výhodná koncentace v plasmě v molaritě je v rozmezí přibližně 2 mikromolární CpM) až přibližně 5 milimolární CmM) a s výhodou v rozmezí 100 pM až 1 mM proti látkového antagonistů.

Terapeuticky účinné nmožství činidla podle vynálezu, kterým je neimunoterapeutický peptid nebo proteinový polypeptid Cnapříklad TNF-alfa nebo IFN gama) nebo jiná biologická molekula podobné velikosti je zpravidla takové množství polypeptidu, že při podání ve formě fyziologicky přijatelného prostředku postačí k dosažení koncentrace v plasmě v rozmezí přibližně 0,1 mikrogramu (pg) na mililitr CmMl) až přibližně 200 pg/ml, s výhodou v rozmezí přibližně 1 pg/ml až přibližně 150 pg/ml.

Vztaženo na polypeptid mající hmotnost přibližně 500 g na mol, je výhodná plasmová koncentrace polypeptidového antagonistů v raolaritě v rozmezí přibližně 2 mikromolární (pM) až přibližně 5 milimolární (mM) a s výhodou v rozmezí přibližně 100 pM až 1 mMZpravidla dávka účinného činidla, kterým je s výhodou chemický antagonist nebo (chemické) chemoterapeutické činidlo podle vynálezu (ani imunoterapeutické činidlo ani neimunoterapeutické peptid/protein) je v rozmezí 10 mg až 1000 mg, s výhodou v rozmezí přibližně 20 až 200 mg a výhodněji v rozmezí 50 až 100 mg na kg tělesné hmotnosti za den.

Farmaceutické prostředky podle vynálezu jsou zvláště vhodné k léčení rakoviny prsu a rakoviny prostaty.

Pro rakovinu prsu jsou výhodné následující dávky antihormonálních činidel-’

tamoxifen	1 0.0	mg	-	40,0 mp.o/den
torem i f en	20,0	mg	-	100,0 mg/den
anastrozol	0,5	mg	-	5,0 mg.p.o./den
letrozol	1,0	mg	-	10,0 mg p.o./den
formestan	100,0	mg	-	500,0 mg i.m.q.2 týdny
goserelin	2,5	mg	-	5,0 mg s.c./4 týdny
buserelin	5,0	mg	-	10,0 s.c.q 8 týdnfl
	1,0	mg	-	5,0 mg nosní sporej/d
leuprorelin	5,0	mg	-	15,0 mg s.c.q 3 měsíce
megestrolacetát	40,0	mg	-	200,0 mg/d
Pro rakovinu prsu	jsou výhodné	následující dávky anti-
hormonálni ch činidel:
flutamid	250,0	mg	-	1000,0 mg/d
bicalutamid	10,0	mg	-	200,0 mg/d
goserelin	2,5	mg	-	5,0 mg s.c./4 týdny
buserelin	5,0	mg	-	10,0 mg s.c-q 8 týdnfl
	1,0	mg	-	5,0 mg nosní sprej 7d

φφ φφ φ φ φ φ φφφ φ φ φφφ φφφφ φφ φφ φφφφ φ φ • φ φ φ • φφφφ φ φφφ φφ φφ leuprorein 5,0 mg - 15,0 mg s.c.q 3 měsíce cyproteronacetát 25,0 mg - 200,0 mg d p.o.

150,0 mg - 500,0 mg i.m.q 2 týdny

Každý analog nebo další vývoj shora uvedených antihormonálních léčebných principů se používá podle předepsaných dávek.

Farmaceutické sloučeniny podle vynálezu mohou zahrnovat činidla, která snižují nebo vylučují vedlejší účinky spojené s kombinovanou terapií podle vynálezu (adjunktivní terapií) příkladně, tedy bez záměru na jakémkoliv omezení činidla, která snižují toxické účinky protirakovinových drog, například inhibitory kostní resorpce a kardioprotektivní činidla. Tato adjunktivní činidla zabranmují nebo snižují výskyt nevolnosti a zvracení spojených s chemoterapií, radioterapií nebo operací, nebo snižují výskyt infekcí spojených s podáváním myelosu presivních protirakovinových drog. ftdjunktivní činidla jsou v oboru dobře známa. Imunoterapeutická činidla podle vynálezu se mohou přídavně podávat s adjuvanty jako BCG a se stimulátory imunitního systému. Kromě toho mohou sloučeniny zahrnovat imunoterapeutická činidla nebo chemoterapeutická činidla, která obsahují cytotoxicky účinné radiačně značené isotopy, nebo jiná cytotoxická činidla, jako jsou například cytotoxické peptidy (například cytokiny) nebo cytotoxické drogy.

Pojem farmaceutický kit” k léčení nádorů nebo nádorových metastáz znamená soupravu a zpravidla instrukce k použití reakčních činidel při způsobech léčení nádorů a nádorových metastáz. Reakční činidlo v kitu podle vynálezu je zpravidla formulováno jako terapeutický prostředek, Jak popsáno, a proto může být v kterékoli z variant forem vhodných k distribuci v kitu. Takovými formami mohou být kapaliny, prášky, tablety, suspenze a podobné formulace k zajištění antagonistů a/nebo fúzního proteinu podle vynálezu. Reakční činidla mohou být v oddělených obalech vhodných k podávání odděleně podle uvedených způ* A AA » A A

A AAA sobů nebo alternativně mohou být kombinovány v prostředku v jediném konteineru v obalu. Obal může obsahovat množství postačující pro jednu nebo několik dávek reakčních činidel podle popsaných způsobů léčení. Kit podle vynálezu obsahuje také instrukce pro použití” materiálů obsažených v obalu.

Průmyslová využitelnost ftnti-EGFR (Herl) protilátky a antihormonální činidla popřípadě spolu s jinými cytotoxickými a/nebo s chemoterapeutickými činidly pro výrobu farmaceutických prostředků a kitů se synergickou potenciací inhibice proliferace nádorových buněk se zřetelem na použití uvedených jednotlivých terapeutických činidel k účinnějšímu ošetření rakoviny zvláště prsu a prostaty.

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Farmaceutický prostředek, vyznačující se tím, že obsahuje terapeuticky účinné množství (i) alespoň jedné anti-EGFR protilátky nebo jejího imunoterapeuticky účinného fragmentu a (ii) alespoň jednoho antihormonálního činidla popřípadě spolu s farmaceuticky přijatelným nosičem, ředidlem nebo exc i p i entem.
2. Farmaceutický prostředek podle nároku 1, vyznačující se tím, že obsahuje jako anti-EGFR protilátku nebo její ímunoterapeuticky účinný fragment myší, chimerní nebo humanizovaný Mab 425 Ch425) nebo chimerní Mab 225 Cc225) inhibitor/antagonist.
3. Farmaceutický prostředek podle nároku 1, vyznačující se tím, že obsahuje jako antihormonální činidlo inhibitor nukleární hormonálníhormonální receptorové rodiny.
4. Farmaceutický prostředek podle nároku 3, vyznačující se tím, že obsahuje jako antihorraonální činidlo steroidový, receptorový inhibitor/antagonist.
5. Farmaceutický prostředek podle nároku 1 až 4, vy značující se tím, že obsahuje přídavně antiangiogenovéangiogenové činidlo.
6. Farmaceutický prostředek podle nároku 1 až 4, vyznačující se t í m, že obsahuje dále cytotoxické a/nebo chemoterapeutické činidlo.
7. Farmaceutický prostředek podle nároku 1 až 4, vyznačující se tím, že obsahuje přídavně další anti-Her2 protilátku nebo její ímunoterapeuticky účinný fragment
8. Farmaceutický prostředek, vyznačující se t í m, že obsahuje protilátku mající anti-EGFR aktivitu a anti-nukleární hormonovou receptářovou aktivitu popřípadě spolu s farmaceuticky přijatelným nosičem, ředidlem nebo excipientem.
9. Farmaceutický prostředek podle nároku 8, vyznačující se tím, že protilátkou je bispecifická protilátka .
10. Farmaceutický kit, vyznačující se tím, že obsahuje (i) jednu anti-EGFR protilátku nebo její imunoterapeuticky účinný fragment a (ii) jedno antihormonální činidlo a popřípadě (iii) cytotoxické a/nebo chemoterapeutické činidlo.
11. Farmaceutický kit podle nároku 10» vyznaču j íc í se t í m, že obsahuje (i) monoklonální protilátku h425 a (ii) steroidový receptorový antagonist.
12. Farmaceutický kit podle nároku 11, vyznaču j íc í se tím, že obsahuje (i) monoklonální protilátku h425 a (ii) LHRH antagonist.
13. Farmaceutický kit, podle nároku 10 až 12. vyzná Sující se tím, že farmaceuticky účinné látky jsou obsaženy v oddělených kontejnerech v balíčku.
14. Použití farmaceutického prostředku podle nároku 1 až 9 nebo farmaceutického kitu podle nároku 10 až 13 pro výrobu léčiva nebo léčivého prostředku pro ošetřování nádorů a nádorových metastáz.

52 ·· * · ·· ···· • ····<·· ··· · · « · · ··· · · · · · · * · 0 · ··+· ·· ··· ··· ·· ··
15. Použití podle nároku 14 pro ošetřování rakoviny prsu.
16. Použití podle nároku 14 pro ošetřování rakoviny prostaty.
17. Použití podle nároku 15 nebo 16 pro ošetřování rakoviny prsu a prostaty nezávislé na steroidu.
18. Způsob pro ošetřování nádorů a nádorových metastáz, vyznačující se tím, že se jedinci podává současně nebo následně terapeuticky účinné množství (i) anti-EGFR protilátky a (i i) antihormonálního činidla.
19. Způsob podle nároku 18,vyznačující se t í m , že anti-EGFR protilátkou je monoklonální protilátka h425 nebo c225 a antihormonálním činidlem je steroidový receptorový antagonist.
20. Způsob podle nároku 18 nebo 19, vyznaču j íc í se t í m, že se ošetřovanému jedinci přídavně podává terapeuticky účinné množství cytotoxického a/nebo chemoterapeutického činidla nebo antiangiogenového činidla nebo jiné anti-Erb rec eptorové prot i 1átky.