Arvo Pärt

Arvo Pärt
Arvo Pärt
	Arvo Pärt (2008)
Základní informace
Narození	11. září 1935 (89 let); Paide, Estonsko
Žánry	současná klasická hudba
Povolání	hudební skladatel, hudební režisér
Aktivní roky	1958–
Vydavatel	ECM Records
Členem skupin	Srbská akademie věd a umění; Americká akademie umění a věd; Royal Swedish Academy of Music; Estonská akademie věd; Papežská rada pro kulturu
Významná díla	Für Alina (1976); Fratres (1977); Miserere (1989); Litany (1994); Lamentate (2002);
Ocenění	rytíř Čestné legie; Herderova cena (2000); Praemium Imperiale (2014); Hudební cena Léonie Sonning (2008);
Manžel(ka)	Nora Pärt
Děti	Michael Pärt
Web	Arvo Pärdi Keskus
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arvo Pärt (* 11. září 1935, Paide, Estonsko) je estonský hudební skladatel. Je často spojován s technikou hudebního minimalismu, která vznikla v 60. létech 20. století.

Život

V období 1958–1967 byl zaměstnán jako hudební režisér u nahrávací společnosti a skládal hudbu pro film a estonskou televizi. V průběhu těchto let studoval skladbu u Heina Ellera na Tallinnské konzervatoři, kde absolvoval v roce 1963. Jeho rané práce pocházející již ze studentských dob (smyčcové kvartety a neoklasické skladby pro klavír — 2 sonatiny a Partita) ukazují vliv ruských neoklasicistů, především Šostakoviče a Prokofjeva. Jeho pozdější skladby jsou silně ovlivněny jeho vírou. Spolu s Henrykem Góreckim bývá řazen ke „spirituálnímu minimalismu“.

Ve skladbách z prvního období používal dodekafonii, serialismus, aleatoriku, sonorismus, algoritmickou kompozici a podobné kompoziční postupy. Jeho první orchestrální skladba Necrolog z roku 1960 je pokládána za první estonskou dodekafonickou skladbu.

Po krátkém období, v němž používal techniku koláže (Collage sür BACH) se na počátku 70. let věnoval studiu středověké hudby, chorálu a rané polyfonie. Tyto inspirace použil ve své 3. symfonii a poté se na nějaký čas odmlčel.

Od roku 1976 používá nově vytvořenou vlastní minimalistickou techniku, nazvanou tintinnabuli (z latiny — zvonky). On sám ji popisuje takto: „Zjistil jsem že stačí, když hezky zazní jediná nota. Tato nota, tichý zvuk nebo okamžik ticha je mi příjemný. Pracuji s několika málo elementy — jedním, dvěma hlasy. Stavím z jednoduchých materiálů — trojzvuků v jedné tónině. Tři tóny souzvuku jsou jako zvonky, proto používám název tintinnabuli.“ První veřejně uvedenou skladbou v novém stylu byla Für Alina z roku 1976.

Z díla

Nekrolog – Frankfurt 533 orchestra
Perpetuum mobile, op. 10
Collage sûr BACH
Symfonie č. 1, Polyphonic, op. 9, Leihmaterial orchestra
Symfonie č. 2
Symfonie č. 3, Leihmaterial orchestra
Für Alina
Cantus in Memory of Benjamin Britten
Tabula rasa
Cantate Domino canticum novum (Psalm 95)
Missa Syllabica pro sbor, sólisty a varhany
De profundis pro sbor, varhany a perkuse
2 slovanské žalmy: Žalm 117 a 131
Stabat Mater
Miserere pro pět sólových hlasů, sbor a osm nástrojů
Litanie pro sbor a orchestr
Memento
Nunc dimittis pro sbor a orchestr
Beatitudines pro sbor a varhany
Te Deum
Berliner Messe
Magnificat
Fratres
Symfonie č. 4, Los Angeles
Zwei Beter^[1]

Reference

↑ Arvo Pärt: Zwei Beter (1998) na kanále Jan Fila

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Arvo Pärt na Wikimedia Commons
Osoba Arvo Pärt ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Arvo Pärt
Arvo Pärt na projektu Musopen

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Arvo Pärt: Zwei Beter (1998) na kanále Jan Fila

[1]