Pražský motoráček
Pražský motoráček jezdí celoročně v sobotu, neděli a o státních svátcích kromě vánočních prázdnin. Aktuální jízdní řád naleznete zde.
Ve všech spojích Pražského motoráčku platí jízdní doklady PID. Cestující tak mohou využít následující doklady:
- dlouhodobé jízdenky pro pásma P, 0, B (tzv. pražská tramvajenka / čipová karta)
- krátkodobé jízdenky PID pro jednotlivou jízdu pro pásma P, 0, B
- papírovou jízdenku je nutné před nástupem do vlaku označit v označovači v železniční stanici (označovače jsou zpravidla na nástupišti, ve stanici Praha hl. n. u vstupu do podchodů, popř. lze při přestupu využít také jízdenku již předem označenou v jiném dopravním prostředku PID)
- k nákupu jízdenky doporučujeme použít mobilní aplikaci PID Lítačka
Bezplatně cestují:
- dítě 0-6 let
- dítě 6-10 let
- dítě 10-15 let za podmínky doložení věku (jinak plnocenné jízdné)
- senior 65+
- jízdní kolo (pouze pokud má cestující platnou jízdenku PID)
Pokud se vydáte do vlaku bez jízdenky, lze ji zakoupit u průvodčího ve vlaku.
Neplatí:
- SMS jízdenka
|
Změna trasy Pražského motoráčku od 4. 7. 2026 Z důvodu výluky kolejí v ŽST Praha-Smíchov bude v období od 4. července do 18. října 2026 provoz Pražského motoráčku organizován podle výlukového jízdního řádu v trase Praha Masarykovo n. – Hostivice – Praha-Zlíchov a zpět. Aktuální informace k výluce naleznete zde Pražský motoráček: změna trasy | Pražská integrovaná doprava Pražská integrovaná doprava. Tarifní opatření Při cestě mezi stanicemi na území Prahy (pásma P, 0, B) je i při případné nepřerušené jízdě přes 1. tarifní pásmo (stanice Hostivice a Rudná u Prahy) cestující odbaven jako kdyby cestoval jen po území Prahy. Cestující však nesmí v 1. tarifním pásmu vystoupit anebo nastoupit. Při cestě z/do stanice v 1. tarifním pásmu (stanice Hostivice a Rudná u Prahy) je cestující odbaven jízdným zahrnujícím 1. tarifní pásmo. Bližší informace jsou k dispozici také na webových stránkách železničního dopravce KŽC Doprava, s.r.o. |
Po projetí 1145 metrů dlouhého vinohradského tunelu a po překonání Vltavy po dvoukolejném ocelovém mostě z roku 1901 přijíždí vlak do stanice Praha-Smíchov severní nástupiště. Jedná se o bývalou společnou stanici tří společností: Dráhy císaře Františka Josefa (stavitele Pražské spojovací dráhy), Pražsko-duchcovské dráhy a Buštěhradské dráhy. A právě po trati patřící posledně jmenované společnosti vyrazí Pražský motoráček na svoji další cestu.
Potřeba klesání do vltavského údolí nižšími sklony vyvolala nutnost rozvinutí trasy, čímž vznikla, díky odvážnému vedení trati oblastí tzv. Pražského Barrandienu, zřejmě nejkrásnější trať ležící nyní na území našeho hlavního města. Ze Smíchova stoupá ve velké smyčce nad Zlíchovem a poté velkým pravotočivým obloukem dvakrát překonává Prokopské údolí. Proto bylo třeba vybudovat dva mohutné viadukty o délkách 170, resp. 180 metrů s maximálními výškami 23, resp. 25 metrů. Mezi vápencovými skalami pokračuje trať kolem Žvahova a Dívčích hradů do Jinonic. Vlak dále jede přes Cibulku a Stodůlky do stanice Praha-Zličín, kde jízda Pražského motoráčku končí v bezprostřední blízkosti řepského sídliště.
Směle vedená trať ze Smíchova do Hostivice si velmi záhy vysloužila přezdívku Pražský Semmering. Tento název je odvozen od známé rakouské trati v Alpách, která prochází mezi spolkovými zeměmi Dolní Rakousko a Štýrsko horským sedlem Semmering. Její stavba byla dokončena v roce 1854 a jednalo se o první evropskou horskou železniční trať. Pojem „Semmering“ se tak stal synonymem pro všechny odvážně trasované tratě na světě včetně trati, jejíž koleje využívá Pražský motoráček.
Z hlubočepských viaduktů může cestující sledovat téměř vesnickou zástavbu původních Hlubočep, ale i unikátní přírodu Prokopského údolí. Především skála nad druhým hlubočepským viaduktem upoutá pohledy cestujících.
Neobyčejný výhled na hlavní město se naskýtá krátce za výhybnou Žvahov. Po pravé straně se na několik vteřin ukáže málo známý pohled na velkou část Prahy. Poté se za okny vlaku střídají opravdu nepříliš povědomé části stověžatého města. Projíždí kolem Konvářky a Dívčích hradů, pokračuje se přes vilové čtvrti Košíře a Cibulka i přírodním parkem na rozhraní Motola, Košířů a Stodůlek k řepskému sídlišti pocházejícímu z let socialismu. Zde Pražský motoráček svou cestu končí ve stanici nesoucí název Praha-Zličín. Přímo před nádražím se nachází tramvajová konečná Sídliště Řepy, a tak cestující můžou pro svůj návrat zpět do centra použít nejen vlak, ale i tramvaj.
Motorové vozy řady M 262.0 znamenaly významnou modernizaci poválečného vozidlového parku Československých státních drah. Dva velkoprostorové oddíly poskytují 56 míst k sezení, cestující ocení spouštěcí okna umožňující skvělý výhled na okolí trati. Motorové vozy s maximální rychlostí 90 km/h byly zpočátku nasazovány i na rychlíkové spoje. Jeden ze zachovaných motorových vozů řady M 262.0 je pravidelně nasazován také na Pražský motoráček. Ve výjimečných případech zde může být nasazen další historický motorový vůz řady M 286.1 (později řada 851) pocházející z roku 1968.
Linka S65 je v současné době provozována v pracovní dny cca od 5:00 do 22:00 zpravidla v intervalu 60 minut (v úseku Hostivice – Rudná u Prahy v intervalu 60-120 minut), v nepracovní dny cca od 5:00 do 22:00 zpravidla v intervalu 120 minut v celé trase Praha hl. n. – Praha-Smíchov sev. n. – Praha-Zličín – Hostivice – Rudná u Prahy (vybrané vložené spoje jedou v trase Praha-Zličín – Hostivice, kde je i o víkendu interval 60 minut).
Vlaky linky S65 v Hostivici navazují na vlaky od Kladna, takže pro kladenské obyvatele, kteří cestují do oblasti Prahy 5, je přestup na linku S65 časově nejvýhodnější variantou.