CZ372096A3

CZ372096A3 - Sloučeniny a metody léčby kardiovaskulárních, dýchacích a imunitních potíží

Info

Publication number: CZ372096A3
Application number: CZ963720A
Authority: CZ
Inventors: Xiong Cai; Grewal Grewal; Sajjat Hussoin; Aberra Fura; Ralph Scannell; Tesfaye Biftu; Changgeng Qian
Original assignee: Cytomed Inc.
Priority date: 1994-06-27
Filing date: 1995-06-27
Publication date: 1998-04-15
Also published as: EP0770064B1; BR9508196A; HUT77773A; DE69532077T2; CN1163610A; WO1996000212A1; CA2194064C; AU703756B2; KR100276570B1; FI965123A7; EE9600184A; PL317873A1; EP0770064A4; CN1151125C; NO965569D0; AU2914295A; HU9603611D0; NO965569L; MX9606635A; CA2194064A1

Description

SLOUČENINY A METODY LÉČBY KARDIOVASKULÁRNÍCH, DÝCHACÍCH A IMUNITNÍCH POTÍŽÍ i X' OBLAST VYNÁLEZU v; \ - i,. ¹ i ”. * .. :ť σ.

Tento vynález spadá do oblasti 2,5-disubstituovaných tetrahydrothiofenů, pyrrolidinů a 1,3-disubstituováných cyklopentanů. Tyto sloučeniny vykazují biologickou aktivitu tím, že inhibují enzym 5-lipoxygenasu, působí jako antagonisté * I receptoru PAF nebo vykazují duální aktivitu, a sice tím, že působí jako antagonisté receptoru PAF a inhibitory’5-lipoxygenasy. ,

DOSAVADNÍ STAV PROBLEMATIKY

Leukotrieny jsou potenciální lokální mediátory, hrající hlavní roli při dýchacích a alergických odezvách, zahrnujících artrózu, astma, psoriasis a trombotické nemoci. Leukotrieny jsou přímé íkosanové řetězce vznikající jako produkt oxidace kyseliny , íkosanové pomocí lipogenáz. Kyselina ikosanová je oxidována 5-lipoxygenasou na .kyselinu hydroperoxido 5-hydroperoxy-ikosatetraenovou (5-HPETE), která se přeměňuje na leukotrien A4, který lze na druhé straně přeměnit na leukotrien B4, C4 nebo D4. Pomalu reagující substance anafylaxe je nyní známa jako směs leukotrienů C4, D4 a E4, každý z nich je silným omezovačem bronchitidy. Existuje výzkum na vyvinutí specifických receptorových antagonistů nebo inhibitorů leukotrienové biosyntézy, aby se zabránily nebo minimalizovaly patogenické dýchací odezvy zprostředkované těmito sloučeninami. , . Evropské patenty č. 90117171.0 a 901170171.0 zveřejnily, že indol, benzofuran a benzothiofen jsou sloučeniny inhibující lipoxygenázu.

_ V posledm době bylo pubhkovmio^ejetrahydrQthiofenový,derivát L_;652,731, trans- 2,5-bis-(3,4,5-trimethoxyfenyl)tetrahydrothiofenu (L-653,150) je silným . antagonistou PAF a mírný inhibitor 5-lipoxygenasy. Bylo zveřejněno, že určité 2,5diaryl-tetradydrothiofeny jsou antagonisté PAF a inhibitory leukotrienové syntézy.

• · * ·« (Biftu, et aL, Abstr. 6. Mezinárodní konference o prostaglandinech a příbuzných sloučeninách, 3.-6. června, 1986, Florencie, Itálie; U.S. Patent č. 4, 757,084 k Biftu); WO 92/15294; WO 94/01430; WO 94/04537 a WO 94/06790.

WO 92/13848 uveřejňuje třídu racemických hydroxamových kyselin a Nhydroxymočovin, které inhibují lipoxygenázu., mající strukturu:

kde R¹ je vodík, alkyl, alkenyl, amin nebo substituovaný amin, R⁴ je vodík, farmaceuticky přijatelný kation, aroyl nebo alkoyl, Á je aikylen nebo alkenylen, X je kyslík nebo síra, každý Y vodík, halogen, kyano, hydroxy, alkyl, alkoxy, alkylthio, alkenyl, alkoxyalkyl, cykloalkyl, aryl, aryloxy, arylalkyl, arylalkenyl, arylalkoxy nebo substituovaný aryl, Z je kyslík nebo síra, mje 0 nebo 1, n je 1-5 a p je 2 - 6.

Za předpokladu významného množství patologických imunních a dýchacích odezev, které jsou zprostředkovány 5-lipoxygenasou, tak zde zůstává potřeba identifikovat nové sloučeniny a složení, které inhibují tento enzym.

Faktor aktivující destičky (PAF, l-O-aIkyl-2-acethyl-j«-glycerol-3fosforylcholin) je silný dýchací fosfolipidní mediátor z celou škálou biologických aktivit. PAF byl původně identifikován jako sloučenina rozpustná ve vodě uvolňující se imunoglobulinem E (IgE)- senžítizovaný králičí basofil. Nyní je známo, že PAF je též generován a uvolňován monocyty, makrofágy, polymorfonukleámími leukocyty (PMNs), ikosanofily, neutrofily, přirozenými ničiteli lymfocytů, destičkami a endotheliálními buňkami, právě tak jako ledvinovými a srdečními tkáněmi za podmínek vhodné imunologické a neimunologické stimulace. (Hwag, „Specifické receptory faktoru aktivujícího destičky, receptorová hetherogenita a signální mechanismy trans-

dukce“, Journal of Lipid Mediators 2,123 (1990)). PAF způsobuje agregaci a gegranulaci destiček při nízkých koncentracích, Hladina účinnosti v tkáních (aktivní při 10'¹² až 10'⁹ M, pikomoly) a krátká doba života plazmy (2-4 minuty) PAF jsou podobné vlastnosti tem, které se vyskytují v případě ostatních tukových mediátorů, jakými jsou např. tromboxan A₂, prostaglandiny a leukotrieny.

PAF zprostředkovává biologické odezvy tím, že se váže na specifické receptory, které se nalézají v široké škále buněk a tkání. Studie o vlivu struktury na aktivitu PAF a analogů naznačují, že schopnost PAF a jeho analogů vázat tyto receptory je strukturně specifická a stereospecifická. (Shen, et al., „Chemické a biologické vlastnosti antagonistú PAF a biosyntetických inhibitorů“, Destičky aktivující faktor a příbuzné tukové mediátory, F. Snyder, Ed. Plenům Press, New York, NY 153 (1987)).

I když PAF zprostředkovává podstatné biologické odezvy, tak se též zdá, že hraje roli v patologických imunitních a dýchacích odezvách. Mnoho publikovaných studií poskytlo důkazy o tom, že PAF vystupuje při lidských onemocněních, které zahrnují artrózu, akutní záněty, astma, endotoxický šok, bolesti, psoriasis, záněty očí, ischemickou chorobu srdeční, střevní vředovitost, infarkt myokardu, záněty konečníku a akutní dýchací syndromy. Pokusy zvířatech též ukazují, že PAF je produkován nebo· se zvyšuje jeho hladina v určitých patologických stavech.

Přítomnost PAF v patologických dýchacích a imunitních stavech stimuluje významné výzkumy směrem k identifikaci receptorových antagonistú PAF. V r. 1983 bylo publikováno, že fosfolipidový analog, popsaný jako CV-3988 (rac-3-(N-noktadecyl-karbamoyloxy-cú-methoxypropyl-2-thiazolioethyl fosfát) má vlastnosti jako receptorový antagonista PAF. (Terashita, et al., Life Sciences 32,1975 (1983).)

V dalších raných pracích z této oblasti, Shen, et al., (v Proč. Nati. Acad, Sci (USA) 82, 672 (1985)) uvedl, že kadsurenon, neolignanový derivát izolovaný z Piper fútokadsura Sieb et Zucc (čínská rostlina), je silný, specifický a konkurující inhibitor aktivity PAF na receptorové úrovni.

Hwang, et al., v roce 1985 uveřejnili, že trans-2,5-bis-(3,4,5-trimethoxyfenyl) tetrahydrofuran (L-652,731) inhibuje vázání tritiovaného PAF k receptorovým místům PAF. (Hwang, et.al., „ Yrá77.y-2,5-bis(3,4,5-trimethoxyfenyltetrahydrofuran“, Journal of

I • ·· ·« · * * · · ··· · · · · * · · · « · · ·«« ««·« • * · · » · · · · · · · • · · · · · · ···· ·· ··· ·» ·♦

V Biological Chemistrv 260,15639 (1985).) L-652,731 ukázal, že je ústně aktivní a že inhibuje krysí kožní permeabilitu indukovanou PAF při dávce 30 mg/kg tělesné hmotnosti. Ukázalo se, že tato sloučenina nemá žádný vliv na enzym 5-lipoxygenasu. Hwang, et.al. též ukázali, že fAzny-L-652,731 (ve kterém jsou arylové skupiny v polohách 2 a 5 na opačných stranách roviny tetrahydrofuranového kruhu) je přibližně lOOOx silnější než cis-L-652,731 (ve kterém jsou substituenty 2 a 5 na téže straně roviny tetrahydrofuranového kruhu).

V roce 1988, Hwang, et al., uveřejnili, že L-659,989 (írazw-2-(3-methoxy-4propoxy-fenyl-5-methylsulfonyl)-5-(3,4,5-trimethoxyfenyl)tetrahydrofuranje ústně

J aktivní, silný, receptorový antagonista PAF s inhibiční konstantou 10 x větší než trans. L-652,73 í. (Hwang, et al. , J. Pharmacol. Ther. 246,534 (1988).)

U.S. patenty 4,996,203; 5,001,123 a 4,539,332 Bifla, et al, a evropské patenty o číslech 8902593.3, 90306235.4 a 90306234.7 zveřejnily, že specifické třídy 2,5diaryltetrahydrofuranů jsou receptoroví antagonisté PAF.

Bowless et al, Svnlett, 1993, pp 111 zveřejnili a omezené množství substituovanýchtetrahydrofuřanů, které mohou vykazovat receptoroví antagonismus . vůči PAF.

Danyoshi et a/., Chem.Pharm.Bull,, 1989 str. 1969 zveřejnili 2-substituované Nalkoxykarbonylpyrrolidiny, které inhibují králičí destičkovou agregaci indukovanou PAF.

Předmětem tohoto vynálezu je proto poskytnutí sloučenin, které snižují chemotaxi a dýchací záchvaty, které vedou k tvorbě škodlivých kyslíkových radikálů během dýchacích nebo imunitních odezev.

Další předmět tohoto vynálezu je poskytnutí farmaceutických sloučenin na léčbu patologických imunitních nebo dýchacích potíží zprostředkovaných produkty 5í lipoxygenasy.

Další předmět tohoto vynálezu je poskytnutí metody na léčbu patologických imunitních nebo dýchacích obtíží způsobených produkty 5-lipoxygenasy.

Existuje ještě jeden předmět tohoto vynálezu, a sice poskytnutí farmaceutických sloučenin na léčbu patologických imunitních nebo dýchacích obtíží způsobených PAF.

SOUHRN VYNALEZU • V Cl f C C fc V l « « K f ť 4' c <· s « * 4’ « ř t p f « t <i é o c «· < * « í·' ť Γ ť f 4' 4' V' : f o r r c-1 c v < c *' v 4 $

Poskytnuty jsou sloučeniny o vzorci I

(I) ve kterých;

‘Άτ je arylová nebo hetheroarylová skupina, která je litíoVolně substituována, přednostně halogenem (včetně fluoru, ale bez omezení na něj), nižší alkoxy (včetně' methoxy), nižší aryloxy (včetně fenoxy), W, kýanó nebo R³; ' L ’ .

mje 0 nebo 1;

qje 0 neboU; ' ' · ' ¹' - '*' v J .

¹ t n je 0-6; · «. ' · ‘ ' >· ·⁴ ’ V ' iv· ·. W je nezávisle -AN(OM)C(O)N(R³)R⁴,¹-N(OM)C(O)N(R³)R⁴,.- AN(R³)C(O)N(OM)R⁴, -N(R³)C(O)N(OM)R⁴, -AN(OM)C(O)R⁴, -N(OM)C(0)R⁴-, AC(O)N(OM)R⁴, -C(O)NHA nebo -A-B;

A je nižší alkyl, nižší alkenyl, nižší alkinyl, alkylarylová nebo arylalkylová skupina, ve kterých může být jeden nebo více uhlíků libovolně nahrazen O, N, nebo sírou (s doplněnou valencí kyslíkem nebo vodíkem, podle toho, jak je to nutné), avšak Y-Α-, -A-, nebo -AW- by neměly obsahovat dva sousední hetheroatomy (jako např. -00, -S-S, -Ο-S-, atd.) (V jednom příkladě je nižší alkyl můstková alkylová skupina, jako např. -(CH2)_nC(nižší alkyl)H-, kde njé 1-5, á specificky -(CH2)C(CH3)H- nebo nižší * alkinyl vzorce -GsC-CH (nižší alkyl)-, včetně -C=C-CH(CH₃)-);

Skupina Β je vybrána ze skupiny skládající se z pyridylimidazolu a benzimidazolu, obě z těchto skupin jsou substituovány R³, a kde pyrridylimidazol nebo benzimidazol jsou přednostně spojeny přes atom dusíku;

M je vodík, farmaceuticky přijatelný kation, nebo metabolicky odštěpitelná > skupina;

X je O, S, S(O), S(O)₂, NR³, nebo CHR⁵;

Y je O, S, S(O), S(O)₂, NR³, nebo CHR⁵;

Z je O, S, S(O), S(O)₂, NR³;

R aR j sou nezávisle vodík, nižší alkyl- včetně methy lu, cyklopropy Imethyl, ethyl, isopropyl, butyl, pentyl, hexyl, a C₃.g cykloalkyl, např. cyklopentyl; halogenalkyl, např. trifluoromethyl; halogen,např. fluor; a COOH;

R³ a R⁴ jsou nezávisle vodík nebo alkyl, alkenyl, alkynyl, aryl, arylalkyl, alkylaryl, Ci-6 alkoxy-Ci.io alkyl, C]_e alkylthio-Cwo alkyl, heteroaryl, nebo hetero arylalkyl-;

R⁵ je vodík, nižší alkyl, nižší alkenyl, nižší alkinyl, arylalkyl, alkylaryl, AN(OM)C(O)N(R³)R⁴, -AN(R³)C(O)N(OM)R⁴, -AN(OM)C(O)R⁴, -AC(O)N(OM)R⁴, AS(O)XR³, -AS(O)„CH2C(O)R³, -AS(O)_nCH₂CH(OH)R³ nebo -AC(O)NHR³, kde x je 0 2.

Skupina Ar je v jednom případě vybrána ze skupiny skládající se z fenylové, trimethoxyfenylové, dimethoxyfenylové, fluorofenylové (speciálně 4-fluorofenylové), difluorofenylové, pyrridilové, dimethoxypyrridylové, chinolinylové, furylové, imidazolylové skupiny.

V jednom případě je -A-B w

□ . ·»* . ·· “ '· | - -- I JI* . X·—M.

a Ar je libovolně substituovaná arylová nebo heteroarylová skupina, tak jak je detailněji popsáno v sekci I.A., která je uvedená níže.

13: i? «Ί 0*3

OC. d C C <*;

13· fc O Č C^! d or>c c c O’ c c < c

CO ΓΤ 0 ** <:· π <!

Ir ft

IS' fl 0 <?:

í) < »' * « <: f r»';

m v «ί.

* 4: iJ c f ♦?

Nelimitující příklady preferovaných sloučenin jsou:

kde R¹⁰ je halogen, -CN, vodík, nižší alkyl, nižší alkenyl, nižší alkinyl, nižší alkoxy nebo nižší ary loxy. + ' _ ^v· _;

K ^r Tyto sloučeniny obecně snižují chemotaxi a dýchací záchvaty, které vedou k tvorbě škodlivých radikálů polymorfonukleárních leukocytů během zánětlivých nebo > imunitních odezev. Tyto sloučeniny vykazují obecně biologickou aktivitu tím,'že' inhibují enzym 5-lipoxygenasu, sehrávají úlohu receptorových antagonistů PAF nebo tím, že vykazují tzv. duální aktivitu, t.j. působením jednak jako receptorový antagonista PAF a jednak jako inhibitor 5-lipoxygenasy.

Dalším ztělesněním tohoto vynálezu je farmaceutické složení, které zahrnuje efektivní množství sloučeniny o vzorci I nebo její farmaceuticky přijatelné soli nebo derivátu v kombinaci s farmaceuticky přijatelným nosičem, pro jakoukoliv poruchu popsanou výše.

V, upřednostněném případě jsou tyto sloučeniny používány k léčbě poruch . zprostředkovaných 5-lipoxygenasou, tím, že se podává účinné množství jedné nebo více dříve popsaných sloučenin nebo farmaceuticky přijatelných solí či derivátů, přičemž je libovolný farmaceuticky přijatelný nosič.

Bylo překvapivě stanoveno, že aktivita sloučeniny, např. aktivita 5-lipoxygenasy, ústní dosažitelnost a stabilita in vivo (např. glukurónidový poměr), se může významně měnit při přechodu od jednoho optického izomeru k druhému. Proto je v jednom ztělesnění tohoto vynálezu sloučenina podávána v enantiometricky obohacené formě.

Příklady imunitních, alergických a kardiovaskulárních obtíží zahrnují obecné záněty, kardiovaskulární obtíže včetně hypertenze, kostní a svalové obtíže, kostní artridu, dnu, astma, plicní edémii, dýchací syndromy dospělých, bolesti, agregaci destiček, šoky, reumatickou artridu, revmatickou artridu mladistvých, psoriatic arthritis, psoriasis, autoimmune uveitis, alergickou encephalomyelitis, systémovou lupus erythematosis, akutní necrotizing, hemorrhagickou encephalopatii, idiopatickou trombocytopenii, polychondritis, chronickou aktivní hepatidu, idiopatický maladsorpční syndrom, Crohnovu nemoc, Gravesovu oftalmopatii, primární žlučovou cirhózu, uveitis posterior, intersticiální plicní fibrózu, alergické astma, nepatřičné alergické odezvy na ? stimuly prostředí jakými jsou otrava břečťanem, pyl, žihadla hmyzu, jisté potraviny, též i atopickou dermatitis a kontaktní dermatitis.

Zde zveřejněné sloučeniny lze též použít jako výzkumné nástroje na studium biologických drah včetně leukotrienů nebo PAF, pokud je to vhodné.

Následující příklady jsou nelimitující příklady sloučenin, které spadají do okruhu sloučenin mající vzorec I. Jsou pouze exemplární a není úmyslem vyčerpat celý rozsah vynálezu.

trans-2-(3,4,5-trimethoxyfenoxymethyl)-5-[4-N’-methyl-N’hydroxyureídyl)butyl]tetrahydrofuran;

trans-2-(3,4.5-trjmethoxyfenoxymethy])-5-|4-N’-methyl-N’-hydroxyiireidyl)lbutinyljtetrahydrofuran;

trans-2-(4-fluorofenoxymethyl)-5- [4-N ’ -methy 1-N ’ -hydroxyureidyl)butyl] ‘ tetrahydrofuran;

trans-2-(4-fluorofenoxymethyl)-5-[4-N’-methyl-N’-hydroxyureidyl)l-butinyl] tetrahydrofuran;

trans-2-(4-fluorofenoxymethyl)-5-[4-N’-butyl-N’-~ - * hydroxyureidyl)butyl]tetrahydrofuran;

_f trans-2-(4-fIuorofenoxymethyl)-5-[4-N’-butyl-N’-hydroxyureidyl)l-butinyl] tetrahydrofuran;

trans-2-(3,4,5-trimethoxyfenoxymethyl)-5-[4-N’-methyl-Nhydroxyureidyl)butyl]tetrahydrofuran;

• Φ ·· * » · · • · ·♦ ··· · ♦ * · « • ·* • * · · · •* · * · • · ♦ · • «φ ·· ·♦· trans-2-(3,4,5-trimethoxyfenoxymethyl)-5-[4-N’-methyl-N-hydroxyureidyl)lbutinyl] tetrahydrofuran;

trans-2-(4-fluorofenoxymethyl)-5-[4-N’-methyl-N-hydroxyureÍdyl)butyl] tetrahydrofuran;

trans-2-(4-fluorofenoxymethyl)-5-[4-N’-methyl-N-hydroxyureidyl)l-butinyl] tetrahydrofuran;

trans-2-(4-fluorofenoxymethyl)-5-[4-N’-butyl-Nhydroxyureidyl)butyl]tetrahydrofuran;

trans-2-(4-fluorofenoxymethyl)-5 -[4-N’ -butyl-N-hydroxyureidyl) 1 -butiny 1] tetrahydrofuran;

trans-2-(3,4_}5-trimethoxyfenoxymethyl)-5-[4-N’-methyl-N’hydroxyureidyl)butyl]tetrahydrothiofen;

trans-2-(3,4,5-trimethoxyfenoxymethyl)-5- [4-N ’ -methy 1-N ’ -hydroxyureidyl) 1 butinylftetrahydrothiofen;

trans -2- (4-fluorofenoxy methy 1) -5 - [4-N ’ -methyl-N ’ -hydroxyureidy l)butyl] tetrahydrothiofen;

trans-2-(4-fluorofenoxymethy l)-5- [4-N ’ -methyl-N’ -hydroxyureidyl) 1 -butiny 1] tetrahydrothiofen;

trans-2-(4-fluorofenoxymethy l)-5 - [4-N ’ -N ’ hydroxyureidyl)butyl]tetrahydrothiofen;

trans-2- (4 -fluorofenoxymethy l)-5 - [4-N ’ -buty t-N ’ -hydroxyureidyl) 1 -butiny 1) tetrahydrothiofen;

trans-2-(3,4,5-trimethoxyfenoxymethyl)-5-[4-N’-methyl-Nhydroxyureidyl)butyl]tetrahydrothiofen;

trans-2-(3,4,5 -trimethoxyfenoxymethy l)-5 - [4-N ’ -methyl-N-hydroxy ureidy 1) 1 butinyl] tetrahydrothiofen;

trans-2-(4-ťluorofenoxymethyl)-5-[4-N’-methyl-N-hydroxyureidyl)butylÍ.

tetrahydrothiofen;

• « « « •

* ··« ·· ·· • · · · • · ·· ··· · * » · * • · ·· trans-2-(4-fluorofcnoxymethyl)-5-[4-N’-butyl-N-hydroxyureidyl)butyl] tetrahydrothiofen;

trans-2-(4-fluorofenoxy methy 1) - 5 - [4-N ’ -buty 1 -N-hydroxyureidyl) 1 -bu t i ny 1] tetrahydrothiofen;

2-(3,4,5-trimethoxyfenyl)-5-[3-(N’-methyl-N’-hydroxyureidyl)propoxy] tetrahydrofuran;

2-(4-fluorofenyl)-5-[3-(N’-methyl-N’-hydroxyureidyl)propoxy]tetrahydroťuran;

2-(3,4,5-trimethoxyfenyl)-5-[3-(N’-n-butyl-N’-hydroxyureidyl)-propoxy] tetrahydrofuran;

2-(4-fluorofenyl)-5-[3-(N’-n-butyl-N’-hydroxyureidyl)propoxy]tetrahydrofuran;

2-(3’,4’-dirnethoxyfenyl)-5-[3-(N-butyl-N-hydroxyureidyl)]propoxytetrahydrofuran;

-(3 ’ ,4 ’ -dimethoxy feny l)-5 - [3 -N-methyl-N-hy droxyureidy 1)propoxytetrahydrofuran;

2-(2,4,5-trimethoxyfenyl)-5-(3-hydroxyureidylpropoxy)tetrahydrofuran; 2-(4-fluorofenyl)-5-(3-hydroxyureidylpropoxy)tetrahydrofuran; 2-(4-fluorofenyl)-5 - [3 -(Ν’ -methy 1-N’ -hydroxyureidyl) propoxy] tetrahydrothiofen, a 2-(4-fIuorofenyl)-5-[3hydroxyureidylpropoxy)tetrahydrothiofen.

Další nelimitující příklady ostatních sloučenin o vzorci I jsou udány v tabulkách

1,2 a 3 a na obrázcích la a lb.

·>

• «4	«4	•	• »	44
• 4 4	4 ·	··	4 ·	4-
• 4 44 4	4 ·	4	4 4 44	•
• 4	• 4	*	4	4
4» 44	44	444	4«	4 4

TABULKA ί

Aí	* X	w
XJ	0	CHjCH ,CH,NHC(O)H(OH)C^
	c	STEJNÝ
STEJNÝ	s	STEJNÝ
STEJNÝ	NH	STEJNÝ
STEJNÝ	0	CHjCH jCH,N{OH)CCO)Mt
STEJNÝ	c	STEJNÝ
STEJNÝ	s	STEJNÝ
STEJNÝ	NH	STEJNÝ
STEJNÝ	0	CH^CHjCHjMfOHJCtOJNHCh
STEJNÝ	C	STEJNÝ
STEJNÝ	0	r v. Mí jwMAYqu.


	STEJNÝ JAKO VÝŠE STEJNÝ JAKO VÝŠE

^X0‘

STEJNÝ JAKO VÝŠE STEJNÝ JAKO VÝŠE ₀A_n^ STEJNÝ JAKO VYSE STEJNÝ JAKO VYSE

STEJNÝ JAKO VÝŠE STEJNÝ JAKO VÝŠE

C se vztahuje k CHR⁵. Y je O, CHR⁵, S nebo NH.

«4	* v •	•	• ·	·< • ·	· •
• ·
« # ·	* ·	•	•	a	• v»«	•
• W J ·	•	• ··	•	* ···	«	fc • ·

TABULKA 2

Ar

W

F

stejný jako výše

- 9*

QH stejný jako výše

F

» ·· • » »	#	• » •	• ·♦	·· • ·	· •
• ···	• ·	•	«	• ···	•
• *	•	•	•	•	•
• · *«		··	···	• ·	··

TABULKA ΙΪΙ ·ίη.··.ν

XYU-rt

OH

I

Ν NH,

OH

CH, ₀

N NH,

S _ >CH₃

-- ¢- _Q ' nh,

OH ²

- .-CH,

1^- A 9

OH ^NH>

-O-™.- jy^a^° rv°'-^‘mr^w

-Ό* a ’ O 'CCm R

Ι^ΆΛ

OH

OH l

NH,

OH

NH, jy £ť ,fyfy

Ο'ΎαΓ o' *σκτ .w °A\<^w

R R jy °- .O fyn ' oOCUT

• a ·	• ·	« a ·	*·	• a
•	a	a	a a
• · a ·	* ·	•	•	a a a	a a
• «	•	á	•		a a
• a a ·		• a	• a ·	• ·		a a

STRUČNÝ POPIS OBRÁZKU

Obrázky la a lb ilustrují chemické struktury s naznačenou stereochemií vybraných aktivních sloučenin.

Obrázek 2 ilustruje stupeň glukuronidace racemické sloučeniny 202, právě tak jako jejích enantiomerů, dále sloučenin 216,217,234 a 236.

Obrázek 3 ilustruje stupeň glukuronidace následujících zobrazených enantiomerů.

Obrázek 4 je ilustrací procesu syntézy 2S,5S-trans-2-(4-fluořofénoxymethyl)-5' (4-N-hydroxyureidyl-l-butinyl)tetrahydroťuranu (sloučenina 401) a 2S,5R-trans-2-(4fluorofenoxymethyl)-5-(4-N-hydroxyureidylbutyl)tetrahydrofuranu (sloučenina 402).

Obrázek 5 představuje graf poměru glukuronidace sloučenin 401,403,404 a 406 (jak je zobrazeno v tabulce 4) měřený v procentech metabolítu proti času (v hodinách).

• a *« · · · • · · » « • *«» a · · • * ♦ · ·»« ·· ·· ··· · « a

PODROBNÝ POPIS VYNÁLEZU

I. Popis a syntéza sloučenin

Sloučeniny A

Jak se odkazuje, pojem „enantiometricky obohacený“ se vztahuje ke sloučenině, která vystupuje ve formě obsahující přinejmenším 95 %, přednostně pak 97 %, 98 %, 99. % nebo 100 %, jednoho enantiomeru dané sloučeniny.

Pojem alkyl, tak jak se na něj odkazuje a pokud není jinak specifikováno, se vztahuje k nasycenému, přímému, rozvětvenému nebo cyklickému Ci až Cio uhlovodíku, přičemž speciálně zahrnuje methyl, ethyl, propyl, isopropyl, butyl, isobutyl, t-butyl, pentyl, cyklopentyl, isopentyl, neopentyl, hexyl, isohexyl, cyklohexyl, 3methylpentyl, 2,2-dimethylbutyl a 2,3-dimethylbutyl. Alkylová skupina může být libovolně substituována vhodnou skupinou, včetně, ale ne pouze R³, nebo jednou nebo více skupinou vybranou z halogenu, hydroxylu, amino, alkylamino, arylamino, alkoxy, aryloxy, nitro, kyano, sulfonové kyseliny, sulfátu, kyseliny fosforečné nebo fosforečnanu, buď chráněnou nebo nechráněnou, jak je známo těm, kteří jsou obeznámeni s tímto oborem, jak je např. učeno v Greene, et al., „Chránící skupiny v organické chemii,“ John Wiley and Sons, druhé vydání, 1991.

Pojem halogen, tak jak se na něj odkazuje, se vztahuje k chlóru, fluóru, brómu a jódu.

Pojem nižší alkyl, tak jak se na něj odkazuje a pokud není jinak specifikováno, se vztahuje k Ci až Ce nasycenému přímému, rozvětvenému nebo cyklickému (v případě C5.6) uhlovodíku, přičemž speciálně zahrnuje methyl, ethyl, propyl, isopropyl, butyl, isobutyl, t-butyl, pentyl, cyklopentyl, isopentyl, neopentyl, hexyl, isohexyl, cyklohexyl, 3-methylpentyl, 2,2-dimethylbutyl a 2,3-dimethylbutyl, libovolně substituovaný jak je popsáno výše v případě alkyiové skupiny.

Pojem alkenyl, tak jak se na něj odkazuje a pokud není jinak specifikováno, se vztahuje k přímému, rozvětvenému nebo cyklickému (v případě Cj-e) uhlovodíku o C₂až C10 s alespoň jednou jednoduchou dvojnou vazbou, libovolně substituovaného tak, jak se na něj odkazuje výše.

• · · * • · · ♦ · ·«·· ····· * · · · · * « « • * · · « « · · · · · · · * *

Pojem nižší alkenyl, tak jak se na něj odkazuje a pokud není uvedeno jinak se vztahuje k alkenylové skupině o C₂ až Cé, speciálně pak zahrnuje vinyl a allyl.

Pojem nižší alkylamino se vztahuje k amino skupině, která má jeden nebo dva alkylové substituenty.

Pojem alkinyl, tak jak se na něj odkazuje a pokud není uvedeno jinak, se vztahuje k přímému nebo rozvětvenému C₂ až Cio uhlovodíku s alespoň jednou trojnou vazbou, libovolně substituovanou tak, jak je popsáno výše. Pojem nižší alkinyl, tak jak se na něj odkazuje a pokud není uvedeno jinak, se vztahuje k C₂ až Cg alkinylové skupině, speciálně zahrnující acethylenyl, propinyl a -CsC-CH(CH3)~.

Pojem aryl, tak jak se užívá a pokud není uvedeno jinak, se vztahuje k fenylu, bifenylu nebo naftylu, ale upřednostňován je fenyl. Arylová skupina může být libovolně substituována vhodnou skupinou, včetně, ale ne pouze, jednoho nebo více seskupení vybraného ze skupiny skádající se z halogenu, hydroxylu, amino, alkylamino, arylamino, alkoxy, aryloxy, nitro, kyano, sulfonové kyseliny, sulfátu, kyseliny fosforečné, fosfátu nebo fosforitanu, chráněného nebo nechráněného, jak je známo těm, kteří jsou zkušení v tomto umění, jak je např. učeno v Greene, et al., „Chránící skupiny v organické syntéze“, John Wiley and Sons, druhé vydání, 1991, ale přednostně z halogenu (včetně, ale ne pouze z fluoru), nižšího alkyloxy (se zahrnutím methoxy), nižšího aryloxy (se zahrnutím fenoxy), W, kyano nebo R³.

Pojem halogenalkyl, halogenalkenyl, nebo halogenalkinyl se vztahuje k alkylové, alkenylové nebo alkinylové skupině, ve které je alespoň jeden vodík skupiny nahrazen halogenovým atomem.

Pojem hetheroaryl, hetherocykl nebo hetheroaromát, tak jak je na něj odkazováno, se vztahuje k aromatickému seskupení, které obsahuje alespoň jednu síru, kyslík nebo dusík v aromatickém kruhu, který může být libovolně substituovaný, tak jak je popsáno pro arylové skupiny. Příklady, které nemají omezení, jsou pyryl, fůry], pyridyl, 1,2,4-thiadiazolyl, pyrimidyl, thienyl, isothiazolyl, imidazolyl, tetrazolyl, pyrazil, pyrimidyl, chinolyl, isochinolyl, benzothienyl, isobenzofuryl, pyrazolyl, indolyl, purinyl, carbazolyl, benzimidazolyl a isoxazolyl.

Pojem aralkyl se vztahuje k arylové skupině s alkylovým substituentem.

Μ · * · · · Ň **·· • · · ·· · · · «* • ··· · · · · ··· · « • ·ά·* ··· ··» «» ·· er* »· *»

Pojem alkaryl se vztahuje k alkylové skupině, která má arylový substituent.

Pojem organický a anorganický anion se vztahuje k organickému a anorganickému seskupení, které nese záporný náboj a může představovat negativní část soli.

Pojem „farmaceuticky přijatelný kation“ se vztahuje k organickému nebo anorganickému seskupení atomů, které nese kladný náboj a který může být podáván ve spojení s farmaceutickým činidlem, např. jako je opačně nabitý ion v soli.

Farmaceuticky přijatelné kationty jsou známy těm, kteří jsou zkušení v tomto umění, a zahrnují, ale nejsou omezeny na sodík, draslík a kvartemí aminy.

Pojem „metabolicky odštěpitelná skupina“ se vztahuje k seskupení, které může být odštěpeno in vivo z molekuly, ke které je vázáno a zahrnuje, ale není omezeno na organický a anorganický anion, farmaceuticky přijatelný kation, acyl (např. (alkyl)C(O), zahrnující acetyl, propionyl a butyryl), alkyl, fosfát, sulfát a sulfonát.

Pojem receptorový antagonista PAF se vztahuje ke sloučenině, která se váže k PAF receptoru s vazebnou konstantou 30μΜ nebo nižší.

Pojem inhibitor 5-lipoxygenasy se vztahuje ke sloučenině, která inhibuje enzym při 30 μΜ nebo nižší koncentraci v porušeném buněčném systému.

Pojem farmaceuticky aktivní derivát se vztahuje k jakékoliv sloučenině, která je při podávání příjemci schopná poskytnout přímo nebo nepřímo uveřejněné sloučeniny,

2,5-disubstituované tetrahydrothiofeny, tetrahydrofurany a pyrrolidiny, právě tak jako 1,3-disubstituované cyklopentany zde popsané vykazují aktivitu receptorových antagonistů PAF, inhibují enzym 5-lipoxygenasu nebo mají duální aktivitu a jsou tak užitečné v léčbě lidí, kteří mají imunitní alergické nebo kardiovaskulární obtíže, které jsou vyvolány PAF nebo produkty 5-lipoxygenasy.

B. Stcreochemie

Překvapivě bylo určeno, že aktivita a vlastnosti aktivních sloučenin, včetně aktivity 5-lipoxygenasy, ústní dostupnosti a stability in vivo (např. glukuronidačního poměru) se může u uveřejněných sloučeninách podstatně měnit při přechodu od jednoho optického isomeru k druhému. Proto je v upřednostněném ztělesnění aktivní sloučenina nebo její prekursor podávána v enantiometricky obohacené formě, t.j. více méně ve • · · · 4 « · « «· ·* formě jednoho isomerů. Preferovaný enantiomer je snadno určen vyhodnocením rozdílných možných enantiomerů ve vybraných biologických testech, např. v těch zde detailně popsaných.

2,5-disubstituované tetrahydrofurany, tetrahydrothiofeny a pyrrolidiny vykazují řadu konfigurací. Uhlíkové atomy 2 a 5 prostředního kruhu jsou chirální a tak prostřední kruh existuje minimálně jako diastereomerní pár. Každý diastereomer existuje jako řada enantiomerů.. Proto je sloučenina na základě chirální ch atomů C2 a C5 směsí čtyřech enantiomerů. Pokud jsou na uhlíkových atomech 3 a 4 prostředního kruhu umístěny nevodíkové substituenty, potom atomy jsou C3 a C4 také chirální, a proto kruh existuje jako diastereomerní pár a sloučenina je též směsí čtyřech enantiomerů.

1,3-cyklopentany uveřejněné zde se též vyskytují ve řadě stereochemických konfigurací. Uhlíkové atomy 1 a 3 prostředního kruhu jsou chirální a proto prostřední kruh minmálně existuje jako diastereomerní pár. Každý diastereomer existuje v řadě enantiomerů.. Proto je sloučenina na základě chirální ch atomů Ci a C2 směsí čtyřech enantiomerů.

Pokud jsou na uhlíkových atomech 3 a 4 prostředního kruhu umístěny nevodíkové substituenty, tak atomy C4 a C5 jsou též chirální a kruh může existovat jako diastereomerní pár, a sloučenina je směsí čtyřech enantiomerů.

Člověk běžně zkušený v tomto umění snadno může připravit enantiomery zveřejněných sloučenin použitím chirálních činidel a známých postupů a může vyhodnotit biologickou aktivitu izolovaných enantiomerů použitím zde popsaných metod nebo metod jinak známých. Opticky obohacení lze stanovit chirálními NMR posunovými činidly, polarimetrií nebo chirální HPLC.

Klasické rozlišovací metody zahrnují různé fyzikální a chemické techniky. Často jako nejjednodušší a též nejúčinnější technikou je opakovaná rekrystalizace. Rekrystalizace může bý provedena v jakémkoliv stupni přípravy sloučeniny nebo v případě konečného enantiomerní ho produktu. Pokud je úspěšná, tak představuje unikátní metodu

Pokud je rekrystalizace neposkytne látku přijatelné optické kvality, tak mohou být použity další metody. Pokud je sloučenina zásaditá, tak lze použít chirální kyselinu, která vytvoří diastereomemí deriváty, které mohou mít rozdílné rozpouštěcí vlastnosti. Některé příklady, ale ne jediné, chirálních kyselin zahrnují kyselinu jablečnou, mandlovou, dibenzoyl jantarovou, 3-bromkafro-8-sulfonovou, 10-kafrosulfonovou a di/?-toluyljantarovou. Podobně vede acylace volné hydroxylové skupiny chirálními kyselinami k diastereomemím derivátům, jejichž fyzikální vlastnosti se mohou lišit tak význam, že lze provést separaci.

Enantiometricky čisté nebo obohacené sloučeniny lze též získat průchodem racemické směsi přes chromatografickou kolonu, která je určena pro chírální separace nebo pomocí enzymatického rozlišení vhodně modifikovaných substrátů.

C. Syntézy aktivních sloučenin

2,5-disubstituované tetrahydrofurany, tetrahydrothiofeny a pyrrolidiny zde uvedené je možno připravit mnoha rozdílnými způsoby, které jsou známy zkušeným v oboru, včetně metod zveřejněných v Whittaker, et al., Synlett, 1993 pp 111, Biorg. Med. Lett., 1993 pp 1499; Achiwa, etal., Chem. Pharm. Bull., 1989, pp 1969.

Např., jedna metoda pro syntézu enantiometricky obohacených materiálů je prezentována ve schématu I. V této metodě enantiometrická syntéza začíná chirální redukcí ketonů. Po uzavření kruhu a reakci -OH skupiny lze rozdělit cis a trans izomery standardními metodami, které jsou známi zkušeným v oboru, přičemž je ovlivněno diastereomemí rozlišení. Další chirální centra lze rozdělit technikami známými zkušeným v oboru, včetně těch, které jsou ilustrovány níže.

** * *á • ·« « *

1,3-Disubstituované cyklopentany lze připravit postupem podle Grahama, et al. (1,3-diarylcyklopentany: nová třída silných receptářových antagonistů. 197^th ACS National Meeting, Dallas, TX, April 19-14, 1989, oddíl lékařské chemie, poster č. 25 (abstrakt)) nebo jinými známými metodami.

Obecný postup přípravy hydroxymočoviny je ilustrován níže ve schématu 1:

fl—NH₂ trifosgen

R-N«C»O

R'NH(OH).HC1

OH H ff C^X

I

O

Schéma 1 Příprava hydroxymočovin

Obecné postupy pro přípravu vratných močovin jsou ilustrovány ve schématu 2:

R—NOj

Zn/HCl nebo 5% Rh/C

N₂H₂

R—NHOH

RŤÍCO

OH H

O

H

R CHj

NHjOH

NOH

NHOH i

fl^xCxCH₃

RTíCO

O

R^X^^XCH,

Schéma 2 Příprava retro-hydroxymocovin *··♦'< ϊ ♦ a i ·· *· a* - a * r a · « » a a a • a · a 4 a * <

• a a ·

Obecný postup přípravy hydroxamové kyseliny je prezentován ve schématu 3:

R—CO₂h oxaloyl chlorid

R-COCI

RNH(OH).HC1

OH

R* C^X

Schéma 3 Příprava hydroxamových kyselin

Obecný postup přípravy retro-hydroxamových kyselin je prezentován ve schématu 4:

R—NHOH

RCOC1

TEA

OC(O)R· fí!

R^{x X}C^XH O

LiOH

OH

R*

R^{X X}C^X

Schéma 4 Příprava retro-hydroxamových kyselin

Schéma 5 představuje syntézu 2-(3,4,5-trimethoxyfenyl)-5-[3-(N’-substituovanýN’-hydroxyureidyl)propoxy]tetrahydrofuranu (1-4) a 2-(4-fluorofenyl)-5-[3-(N’substituovaný- N’-hydroxyureidyl)propoxy]tetrahydrofuranu (9-12):

R|“Rj«RjOCHj; ot Rj«F O. ,COO—

NíBH₄. THF, CH₃OH,HjO -—-)

25°C4h

5M říiOřUL

102 RcRí-Rj-OCH,

120 R^Rj-H, Rj»F

trans izomery;. 109 R₍· Rj-Rj-OCHj; 126 Rj*F cis izomery; 110 R_t« Rj»Rj«OCHj; 127 R_t»Rj«H.Ri»F

trans izomery ^: 1 Ri*Rj«Rj«OCHj, R4«CHj

Ri-R₂*R,-OCH_j4 R^-CHjCH^HjCH,

Ri>Rj«H, Rj·?, R4-CHJ

R_t-Rj«H, Rj-F, ^-CHjCHjCHjCHj cis izomery; 3 Rj«Rj« R,-OCHj, R₄«CH,

Schéma 5 4 Rj-Rj-Rj-OCHj. R^HjCHjCHjCHj

Ri«R]«H. Ri«F. R4-CH₃

- - 42'R,-R,-a Rj-F. R<-CH_:CHjCH2CHj’Schéma 6 zobrazuje syntézu 2-(2,4,5-trimethoxy feny 1)-5-(3hydroxy ureidylpropoxy) tetrahydrofuranu (13) a 2-(4-ťluorofenyl)-5-(3hydroxyureidylpropoxy)tetrahydrofuranu (14,15) ··· ♦ » 1 * · 4 • ** »· « ·« « • ♦

ΗΟ'^^^'Βτ

Rj

103 R^Rj-Rj-OCKj 123 R[-R,-H.RfF

O

KjCO,. OMF

W^K —* o

70°C 4h. 67»

HO'

106

HO

Br

ČO (CFjCO^CO, Β,Κ CHA 0°C30miA, 25 °C 2h

DMFU, řU]COj

trans izomery - 12Í R|-R_t«RjOCH):

129 R,-R,-H.Rj-F cis izomery: 130 R_t«Rj«H. Rj-F trans izomery: 131 Ri-Rj-Rj-OOIj;

132 Rt-Rj-íLRí-F cis izomeryi: 133 Ri«Rj-ft, R^-F

O-C-N-SKCH,),

-I

CHA ,^xyS/'o^zV'N^z*'wi. <“»«1 trans izomery: 134 R^RjaRjaOCHj:

135 R,-R).H.Rj-F cis izomery: 136 R_t-R₃-H. Rj-F

Ο’^/^Ν^ΝΗι

OH trans izomeiy: 13 R^Ri-Rj^CH,;

R,-R,-H.Rj-F cis izomery: 15 RpRj-H/Rj-F»· Schéma 6

• » * * *	« · • #	(r *	* » * ·	*· •
	» »	* ·	···	•
• «	♦ *	•	•	•
« » · ·	• ·	<·	• ·	♦ ·

Schéma 7 zobrazuje syntézu 2-(3_}4-dimethoxyfenyl)-5-[3-N’-substituovaný-N’hydroxyureidyl propoxy jtetrahydrofuran (5-8):

115

O

116 --

R«a-Bu (5)

R»Me (6)

Schéma 7 ·· • ·♦' ♦· * 4· ·* · '· · · ·* · · * « • ♦ · · · ♦ « « »« • ··· « · » · ♦ ··· « · ♦ * ♦ » · ··« ·« »· ·· ··» ·· 99

Následující příklady jsou pouze ilustrativní a není účelem, aby vymezily celý rozsah vynálezu.

Příklad 1 Příprava 2-(3,4,5-trimethoxyfenyl)-5-[3-(N’-substituovaný-N’hydroxyureidyl) propoxy] tetrahydrofuranu (1-4) a 2-(4-fluorofenyl)-5* [3-(N’-substituovaný-N’-hydroxyureídyl) propoxy]tetrahydrofuranu (912) (a) Příprava t-butyl esteru kyseliny 4-(3,4,5-trimethoxyfenyl)-4-on-máselné / (sloučenina 101)

3,4,5-Trimethoxybenzaldehyd (8,0 g, 40,77 mmol), feri-butylakrylát (5,29 g,

41,29 mmol) a katalyzátor 3-ethyl-5-(2-hydroxyethyl)-4-methylthiazolium bromid (3,52 g, 13,95 mmol) byly rozpuštěny v 50 ml dimethylformamidu (DMF). K tomuto roztoku bylo přidáno 5,86 ml triethylaminu. Reakční směs byla míchána při 60 °C po dobu 16 hodin, ochlazena na pokojovou teplotu a zchlazena přidáním. 10% HCl (pH = 1-2) a extrahovaná dichlormethanem. Organická vrstva byla promyta vodou a nasycena „ roztokem NaCl, vysušena přes MgSO<t, zfiltrována a odpařena ve vakuu na olej. Produkt byl čištěn sloupcovou chromatografií (křemen, 3:1 hexan/ethylacetat) (4,5 g, 34 %). 'H NMR (CDCIj): 1,46 (2,9H); 2,70 (t, 2H); 3,24 (t, 2H); 3,92 (s,9H); 7,25 (s,2H).

(b) Příprava t-butyl esteru kyseliny 4-(4-fluorfenyI)-4-on-máselné (sloučenina 119) a Tato sloučenina byla připravena podobným postupem uvedeným jako příklad l(a), přičemž 3,4,5-trimethoxýbenzaldehyd se nahradí 4-fluorbenzaldehydem. *H NMR (CDC1₃); 1,45 (s,9H); 2,70 (t,2H); 3,23 (t,2H); 7,12 (m,2H); 8,02 (m,2H).

(c) Příprava t-butyl esteru kyseliny 4-(3,4,5-trimethoxyfenyl)-4-hydroxy\ máselné (sloučenina 102)

Ketoester 101 (1,09 g, 3,36 mmol) byl přidán k 10 ml THF a 20 ml methanolu.

K této Reakční směs byla po 4 hodiny míchána pri obyčejné teplotě, zchlazena vodou a extrahovaná s ethylacetátem. Organická vrstva byla promyta vodou, nasycena roztokem

NaCl, vysušena přes MgSO4, zfiltrována a odpařena za vakua za účelem získání f ·' • té *♦ • i · · t · · t 4 · • •t · · • 4 · ·· »♦ produktu (1,13 g, 103 %). 'H NMR (CDC₃): 1,44 (s,9H); 2,00 (m,2H); 2,32 (m,2H); 4,72 (m,lH); 7,01 (m,2H); 7,30 (m,2H).

(d) Příprava t-butyl esteru kyseliny 4-(4-fluorfenyl)-4-hydroxymáselné (sloučenina 120)

Tato sloučenina byla připravena ze 119 použitím postupu, který je naznačen v příkladě 1 (c), přičemž sloučenina 101 je nahrazena sloučeninou 119. ^!NMR (CDC1₃): 1,44 (s,9H); 2,00 (m, 2H); 2,32 (m, 2H); 4,72 (m,lH); 7,01 (m,2H); 7,30 (m,2H).

(e) Příprava 4-(3,4,5-trimethoxyfenyl)-5-laktonu (sloučenina 104)

Hydroxyester 102 (1,13 g, 3,47 mmol) byl přidán do 4 ml methanolu, 1.5 ml vody a 5 M vodného roztoku hydroxidu sodného (4,5 ml). Reakční směs byla míchána při obyčejné teplotě po dobu 30 minut a pak bylo přidáno 12 ml nasyceného vodného roztoku NaHCOj. Vodní fáze byla promyta etherem, okyselena na pH 1 -2 přidáním koncentrované HCl a extrahovaný benzenem (2x30 ml). Benzenová vrstva byla kontrolována TLC, aby se ukázalo, že část laktonu se už vytvořilo. PPTS (10 mg) bylo přidáno k benzenovému extraktu a směs byla refluxována po dobu 1 hodiny, aby se odstranila voda. Reakčm směs byla promyta nasyceným roztokem NaHCO₃ a odpařena za vakua za účelem získání žádaného laktonu jako pevné látky (700 mg, 80 %). ^]H NMR (CDCI3): 2,20 (m,lH); 2,68 (m,3H); 3,85 (s,3H); 3,88 (s,6H); 5.46 (m,lH); 6.55 (s,2H).

(f) Příprava 4-(4-fluorfenyl)-3-laktonu (sloučenina 102)

Tato sloučenina byla připravena ze 120 užitím postupu podobným tomu ilustrovaným v příkladě l(e), přičemž sloučenina 102 je nahrazena sloučeninou 120. *N NMR (CDCI3): 2,20 (m,lH); 2,68 (m,3H); 5,50 (m,lH); 7,10 (t,2H); 7.32 (m,2H).

(g) Příprava sloučeniny 2-(3,4,5-trimethoxyfenyl)-5hydroxytetrahydrofuranu (105)

Lakton 104 (6,86 g, 27,22 mmol) byl rozpuštěn v suchém toluenu (100 ml) a roztok byl ochlazen na -70 °C. 1,5 M toluenový roztok DIBALHu (28 ml) byl k tomuto roztoku přidán po kapkách. Reakční směs byla míchána při -70 ⁰ C po dobu jedné hodiny. Reakce byla zpomalena přidáním methanolu (11 ml), přičemž teplota byla

ΛΛ ,

'27 li C ί: tr r o r.

i: t:

b' <?

f ϋ fl»;

K	«ii;
efci	r «
«:£	i: *
	r f
F,.	ť
	í· <

Síť |, 4.

ř ·' *ř ·' <'

4>F .i _Λ udržována na < -60 °C. Směs byla ohřána na -20 °C a následovalo přidání nasyceného vodního roztoku vínanu sodnodraselného (96 ml) a reakční teplota byla udržována mezi * -10 °C a 0 °C. Reakční směs byla míchána při teplotě 0 °C po dobu 3 hodin a poté byly odděleny dvě fáze. Vodní vrstva byla extrahována ethylacetátem. Spojené organické vrstvy byly vymyty vodou, nasyceny roztokem NaCl a zahuštěny za vakua, za účelem získání produktu (6,51 g, 94 %). *H NMR (CDCI3): 1,82 - 2,48 (m,4H); 3,84 (s,3H); 3,88 (s,6H); 4,97, 5,20 (m,lH); 5,65, 5,79(m,lH); 6,56, 6,70 (s,2H).

(h) -* Příprava 2-(4-fluorfenyl)-5-hydroxy tetrahydrofuranu (123) i?

.' 1 . Tato sloučenina byla připravena ze 122 užitím postupu podobnému z příkladu 1 > (g), přičemž sloučenina 104 byla nahrazena sloučeninou 122. 'H NMR (CDCI3): 1,79 (m,lH); 1-,95-2,10 (m,lH); 2,20 - 2,32 (m,lH); 2,48 (m,lH); 5,00 & 5,22 (m,lH); 5,63 & 5,78 (m,lH); 7,04 (m,2H); 7,30 & 7,41 (m,2H).

(i) - Příprava trans- a cis-2-(3,4,5-trimethoxyfenyl)-5-(3-ftalimidylpropoxy) tetrahydrofuranu (sloučeniny 107,108)

Sloučenina 105 (1,14 g, 4,49 mmol) byla rozpuštěna ve 4 ml dichlormethanu.

Triethylamin (681,4 mg, 6,73 mmol) byl přidán do tohoto roztoku. Reakční směs byla ochlazena v ledové lázni a po kapkách byl přidán trifluoracetanhydrid (1,41 g, 6,73 mmol). Réakční směs byla míchána při 0 °C po dobu 30 minut a poté byl přidán 3phthalimidylpropanol (106) (2,4 g, 13,26 mmol). Reakční směs byla zahřáta na pokojovou teplotu a míchána při obyčejné teplotě po dobu 2 hodin. Reakce byla zpomalena nasyceným vodným roztokem NaHCCb a směs byla extrahována * ethylacetátem.' Organická vrstva býlá promytá vodou a nasycena roztokem NaCl, vysúšena přes MgSCL, zfiltrována a odpařena do vakua na olej, který byl přečištěn _e sloupcovou chromatografií (křemen, 2:1 hexan/eíhylačetat) (107: 522 mg (trans); 108;

271 mg (cis); směs 1:1107 a 108:110 mg; celkový výtěžek 46 %); ^!H NMR (CDCh): 107:1,70 (m,lH); 1,82 (m,lH); 2,00 (m,2H); 2,02 (ώ, 1H); 2,28 (m,ÍH); 3,46 (m,lH); 3,83 (s,3H); 3,84 (m,3H); 3,88 (s,6H); 4,99 (t, 1H); 5,30 (dd, 1H); 6,56 (s,2H); 7,72 (m,2H); 7,85 (m, 2H). 108: 1,95 (m,3H); 2,00 (m,2H); 2,20 (m,lH); 3,51 (m,lH); 3,83 (s,3H); 3,85 (m,2H); 3,88 (s,6H); 3,92 (m,lH); 4,90 (m,ÍH); 5,16 (dd,lH); 6,60 (s,2H); 7,72 (m,2H); 7,84 (m,2H).

• · ·· * · · • · «· • · · * * ♦ » *· ··· • · » ♦ » ·♦

Aby se určila stereochemie této molekuly, tak byl proveden diferenční experiment NOE.

Izomer trans (107): v tomto experimentu byl ozařován triplet při 4,99 ppm nízko-frekvenčním impulsem rozpojování spinů a data byla zpracována tak, aby se pouze měřila přítomnost zvýšení signálu. Toto představuje pozitivní NOE efekt a znamená blízký prostorový vztah těchto protonů. V tomto experimentu byl nalezen NOE při 2,25 - 2,36 ppm, což představuje furanové protony. Další NOE byl pozorován pro aromatické protony, což ukázalo, že tento triplet představuje benzylový proton. Pro dvojitý dublet při 5,30 ppm nebyl pozorován žádný NOE, což naznačuje se je jedná o trans izomer.

Izomer cis (108): aby se stanovila stereochemie v této molekule, tak byl proveden diferenční experiment NOE, V tomto experimentu byl ozařován multiplet při 4,88 - 4,93 ppm nízko-frekvenčním rf impulsem rozpojování spinů a data byla zpracována tak, aby se pouze měřila přítomnost zvýšení signálu. Toto představuje pozitivní NOE efekt a znamená blízký prostorový vztah těchto protonů. V tomto experimentu byl nalezen NOE pro dublet při 5,16 ppm. který představuje další methinový proton. Další NOE byl pozorován pro aromatické protony, což naznačuje, že tento triplet představuje benzylový proton. Další NOE byl pozorován u multipletu při 1,93 - 2,20 ppm, což jsou další furanové methylenové protony.

(j) Příprava 2-(4-fluorfenyl)-5-(3-ftalimidylpropoxy)tetrahydrofuranu (sloučeniny 124,125)

Tyto sloučeniny byly připraveny ze 123 postupem podobným, který je ilustrován v příkladě 1 (i), přičemž sloučenina 105 je nahrazena sloučeninou 123. *H NMR (CDC1₃): 124 (trans): 1,65 (m,lH); 1,80 (m,lH); 2,00 (m,2H); 2,12 (m,lH); 2,31 (m,lH); 3,48 (m,lH); 3,82 (m,3H); 3,82 (m,3H); 5,02 (ťlH); 5,28 (dd;iH); 7,00 (7,2H);

7,29 (m, IH); 7,71 (m,2H); 7,85 (m,2H). 125 (cis): 1,90 (m,2H); 1,99 (m,4H); 2,19 (m,lH); 3,48 (m,lH); 3,82 (m,2H); 3,88 (m,lH); 4,94 (m,lH); 5,15 (dd,IH); 7,00 (t,2H); 7,30 (m,2H); 7,71 (m,2H); 7,84 (m,2H).

(k) Příprava 3-ftalimidylpropanolu (sloučenina 106) * ·* ·· « • ♦ · * · · · · • · » « v » • ♦· · · · <ι· > * ·, · ··· >· ·· «I» *« ·» * · * • ·« *·· · · » « *

3-BrompropanoI (4,0 g, 28,78 mmol), fialimid draselný (8,0 g, 43,17 mmol) a uhličitan draselný (4,0,28,78 mmol) byly přidány k 20 ml DMF. Reakční směs byla míchána při 70 °C po dobu 4 hodin, zchlazena vodou a extrahována ethylacetátem. Organická vrstva byla promyta vodou, nasycena roztokem NaCl a odpařena ve vakuu na pevnou látku, která byla krystalizována v ethylacetátu (3,5 g, 67 %).

(l) Příprava trans- a cis-2-(3,4,5-trimethoxy feny 1)-5-(3aminopropoxy)tetrahydrofuranu (sloučenina 109,110)

Sloučenina 107 (455 mg, 1,03 mmol) a monohydrátu hydrazinu (165,3 mg, 5,16 mmol) byly přidány do 2 ml ethanolu. Reakční směs byla refluxována po dobu 2 hodin, zchlazena vodou a extrahována dichlormethanem. Organická vrstva byla promyta vodou a nasyceným roztokem NaCl, vysušena přes MgSO₄ a zfiltrována a odpařena do vakua za účelem získání trans- produktu 109 (225 mg, 70 %). ’H NMR (CDC1₃): 1,75 (m,2H); 1,78 (m.lH); 1,96 (m,lH); 2,20 (m,lH); 2,40 (m,lH); 2,82 (t,2H); 3,55 (m,lH); 3,81 (m,lH); 3,83 (s,3H); 3,87 (s,6H); 5,00 (t,lH); 5,34 (dd,IH); 6,56 (s,2H).

Cis- izomer 110 byl připraven ze 108 postupem podobným tomu popsaným ve 109. ’HNMR (CDC1₃): 1,76 (m,2H); 2,08 (m,3H); 2,27 (m,iH); 2,82 (t,2H); 3,55 (m,lH); 3,8'4 (s,3H); 3,88 (s,6H); 3,92 (m,lH); 4,95 (m,lH); 5,20 (m,lH); 6,64 (s,2H).

(m) Příprava 2-(4-fluorfenyl)-5-(3-aminopropoxy)tetrahydrofuranu (sloučeniny 126 a 127)

Tyto sloučeniny byly připraveny ze 124 a 125 postupem podobným, který je uveden v příkladě 1 (1), přičemž sloučeniny 107 a 108 jsou nahrazeny sloučeninami 124 a 125. ’H NMR (CDC1₃): 124 (trans): 1,75 (m,3H); 1,96 (m,lH); 2,20 (m,lH); 2,40 (m,lH); 2,82 (t,2H); 3,54 (m,lH); 3,83 (m,lH); 5,05 (t,IH); 5,32 (dd,lH); 7,01 (t,2H);

7,30 (m,2H). 125 (cis): 1,74 (m,2H); 1,97 (m,lH); 2,05 (m,2H); 2,25 (m,lH); 2,77 (t,2H); 3,47 (m,lH); 3,85 (m,lH); 4,95 (m,lH); 5,15 (dd,IH); 7,00 (t,2H); 7,34 (m,2H).

(n) Příprava trans- a cis-2-(3,4,5-trimethoxyfeny])-5-[3-(N’-methyl-N’hydroxyureidyl) propoxy]tetrahydrofuranu (sloučeniny 1,3)

Sloučenina 109 (60 mg, 0,19 mmol) a trifosgen (23 mg, 0.078 mmol) byly rozpuštěny ve 3 ml dichlormethanu. Do tohoto roztoku byl přidán triethylamin (29,3 mg, 0,29 mmol). Reakční směs byla refluxována po dobu 2 hodin a poté ochlazena na b! p! fc.ti či t. pl t ct ř Cí fitt frr*. rt c frrj

Ϊ“ fc 11 V e t· t ť tc «c. e t t «Φ frt t

t·

c.

ledové lázni. Triethylamin (34.0 mg, 0,34 mmol) a hydrogenchlorid methylhydroxyaminu (32.2 mg, 0,39 mmol) byly přidány ke studenému roztoku. Reakční směs byla míchána při obyčejné teplotě po dobu 16 hodin, zpomalena vodou a extrahována dichlormethanem. Organická vrstva byla promyta nasyceným roztokem NaCl a odpařena za vakua na olej, který byl přečištěn preparativní TLC (křemen, ethylacetát) za poskytnutí produktu trans sloučeniny 1 (51 mg, 69 %). ^]H NMR (CDCb): 1,82 (m,3H); 1,95 (m,lH); 2,22 (m,lH); 2,40 (m,lH); 3,15 (s,3H); 3,40 > (m,2H); 3,58 (m,lH); 3,84 (s,3H); 3,85 (m,lH); 3,88 (s,6H); 5,00 (t,lH); 5,33 (m,lH); 6,32 (m,lH); 6,56 (s,2H); 7,37 (s,lH)._;1, > - y v / _k , _t Izomer cis- sloučeniny 3 byl připraven ze sloučeniny 110 postupem podobným tomu, který je popsán pro l.jHNMR(CDCl₃): 1,83 (m,2H);.2,07 (m,3H); 2,28 (m,lH); 3,13 (s,3H); 3,35 (m,2H); 3,55Jm,lH); 3,84 (s,3H); 3,87 (s,6H); 3,88 (m,lH); 4,97 (m,lH); 5,20 (m,lH); 6,22 (m,lH); 6,63 (s,2H); 7,37 (s,lH).

. (o) , Příprava 2-(4-fluorfenyl)-5-[3-N’-methyl-N’-hydroxyureidyl)propoxy) tetrahydrofuranu (sloučeniny 9,11) ¹

Tyto sloučeniny byly připraveny ze. 126 a 127 užitím postupu, který je popsán v příkladě 1 (n), přičemž sloučeniny 109 a 110 byly nahrazeny sloučeninami . 126 a 127. ‘HNMR (CDCb): 9 (trans): 1,70 (m,lH); Γ,78 (m,2H); L,96 (m,lH); 2,19 (m,lH); 2,40 (m,lH); 3,10 (s,3H); 3,31 (m,2H); 3,51 (m,lH); 3,83 (m,lH); 5,05 (t,lH); 5,30 (dd,IH)· 6,38 (t,lH); 7,01 (t,2H); 7,28 (m,2H). 11 (cis): 1,80 (m,2H); 2,05 (m,3H); 2,24 (m,lH); 3,06 (s,3H); 3,30 (m,2H); 3,48 (m,lH); 3,86 (m,lH); 4,98 (m,lH); 5,16 (dd,H); 6,30 (t,lH); 7,02 (t,lH); 7,31 (m,2H); 8,08 (bs,lH). , > ..

(p) Příprava trans- a cis-2-(3,4,5-tripiethoxyfenyl)-5[3-(N’-n-butyI-N’hydroxyureidyl) propoxy] tetrahydrofuranu (sloučeniny 2,4) , Sloučenina 109 (60 mg, 0_; 19 mmol) a trifosgen (23 mg, 0,078 mmol) byly rozpuštěny ve 3 ml dichlormethanu. K tomuto roztoku byl přidán triethylamin (29.3 mg, 0,29 mmol). Reakční směs byla refluxována po dobu 2 hodin a potom ochlazena na vodní lázni. Ke studenému roztoku byl přidán butylhydroxyamin (51,4 mg, 0,29 mmol). Reakční směs byla míchána při obyčejné teplotě po dobu 16 hodin, ochlazena vodou a extrahována dichlormethanem. Organická vrstva byla promyta nasyceným roztokem • ·· ·« v * • » · « ··· • « ·· · ·♦ ·* * · ·♦· «· ·« • · » 9 • · ♦· »« · » · • · · ♦ ·

NaCl a odpařena za vakua na olej. Trans produkt sloučeniny 2 byl oddělen preparativní TLC (křemen, ethylacetát) (46,9 mg, 57 %). 'H NMR (CDCI3): 0,93 (t,3H); 1,35 (m,2H); 1,58 (m,2H); 1,81 (m,3H); 1,96 (m,lH); 2,21 (m,lH); 2,40 (m,lH); 3,38 (m,2H); 3,50 (m,2H); 3,57 (m,lH); 3,.83 (s,3H); 3,85 (m,lH); 3,88 (s,6H); 5,00 (t,lH); 5,32 (m,lH); 6,32 (m,lH); 6,56 (s,2H).

Izomer cis sloučeniny 4 byl připraven ze 110 užitím postupu, který je podobný tomu popsanému pro sloučeninu 2. 'HNMR (CDCI3): 0,92 (t,3H); 1,32 (m,2H); 1,58 (m,2H); 1,81 (m,2H); 2,08 (m,3H); 2,28 (m,lH); 3,35 (m,2H); 3,47 (m,2H); 3,54 (m,lH); 3,84 (s,3H); 3,87 (s,6H); 3,88 (m,lH); 4,97 (m,lH); 5,20 (m,lH); 6,22 (m,lH); 6,63 (s,2H).

(q) Příprava 2-(4-fluorfenyl)-5[3-(N’-n-butyI-N’-hydroxyureidyl)propoxy] tetrahydrofuranu (sloučeniny 10,12)

Tyto sloučeniny byly připraveny ze 126 a 127 použitím postupu, který je popsán u příkladu 1 (p); přičemž sloučeniny 109 a 110 byly nahrazeny sloučeninami 126 a 127. 'HNMR (CDCI3): 10 (trans): 0,90 (t,3H); 1,30 (m,2H); 1,55 (m,2H); 1,70 (m,lH); 1,78 (m,2H); 1,96 (m,lH); 2,19 (m,lH); 2,40 (m,lH); 3,31 (m,2H); 3,44 (m,2H); 3,52 (m,lH); 3,82 (m,lH); 5,05 (t,lH); 5,30 (dd,lH); 6,32 (t,lH); 7,00 (t,2H); 7,28 (m,2H); 7,55 (bs,lH). 12 (cis): 0,90 (t,3H); 1,30 (m,2H); 1,52 (m,2H); 1,80 (m,2H); 2,04 (m,3H); 2,24 (m,lH); 3,30 (m,2H); 3,40 (m,2H); 3,48 (m,lH); 3,85 (m,lH); 4,98 (t,lH); 5,16 (dd,lH); 6,27 (t,lH); 7,03 (t,2H); 7,32 (m,2H); 7,53 (bs,lH).

Příklad 2 Příprava 2-(3,4-dimethoxyfenyI)-5-[3-N^,-substituovaný-N’hydroxyureidylpropoxyjtetrahydrofuranu (5-8) (a) Příprava 4-(3’, 4’-dimethoxyfenyl)-4-oxobutyrnitrílu (111)

Jedna dávka čistého acetonitrilu (3,32 ml, 0,048 mol) a triethylamin (5 ml, 0,11 mol) byly přidány do míchané směsi 3-benzyl-5-(2-hydroxyethyl)-4-methylthiazolium chloridu (5,3 g, 0,02 mol) v suchém dimethylformamidu (25 ml) v argonové atmosféře. Tato směs se nechala stát přes noc při obyčejné teplotě. Reakční směs byla zředěna vodou a extrahována ethylacetátem (3 χ 100 ml). Organický extrakt byl vymyt vodou (3 x 100 ml), solankou (3 x 100 ml) a rozpouštědlo byla odstraněno za sníženého tlaku, přičemž byl získán jantarově žlutý olej. Analýza pomocí TLC (silikagel, * «· «4 · • » · · · · · • · · · · · • «·· * · · » • · 4 » » «*· ·· *« «44 *» 4» • · 4 · • · ·· ♦ ·· « · »4 4 » · 4 ethylacet:hexany, 1:1) ukázala na přítomnost směsi tří skvrn u Rf 0,80 (startující aldehyd), 0,50 (sloučenina 1) a 0,30 (neznámý vedlejší produkt). Vzorek byl přečištěn sloupcovou (mžikovou) chromatografií na silikagelu 60 (počet ok 230 - 400) a eluhován směsí ethylacetátem .‘hexany (1:1), přičemž požadovaná sloučenina byla získána jako žlutý produkt (2,26 g, 22 %). 'H NMR (CDC1₃): 2,78 (t, 2H, J = 8 Hz), 3,33 (t, 2H, J = 8 Hz, 3,96 (s,3H); 3,98 (s,3H); 6,90 (d, IH, J = 8,5 Hz, 7,52 (d, J = 2,2H); 7,58 (dd, J = 2 a 8 Hz, 2H).

(b) Příprava kyseliny 4-(3\ 4’-dimethoxyfenyl)-4-oxomáseIné (112)

Míchaný roztok 4-(3’,4’-dimethoxyfenyl)-4-oxobutyronitril (111) (2,26 g, 0,01 molu) v kyselině octové (15 ml) a kyselině chlorovodíkové (12 N, 40 ml) byl zahříván za refluxování po dobu 1,5 hodiny a ochlazen při obyčejné teplotě. Rozpouštědlo bylo odstraněno za sníženého tlaku, což poskytlo hnědou tuhou látku. Rekrystalizace z vody poskytla 112 ve formě světlých krystalů (1,57 g, 66 %). 'H NMR (CDC1₃) 2,80 (t, J = 7,5 Hz, 2H); 3,30 (t, J = 7,5 Hz, 2H); 3, 94 (s,3H); 3,96 (s,3H); 6,89 (d,IH, J = 9 Hz); 7,55 (d, IH, J = 1 Hz) a 7,64 (dd, IH, 1 a 9 Hz).

(c) Příprava 4-(3’, 4’-dimethoxyfenyl)butyrolaktonu (113)

Roztok borohydridu sodného (0,89 g, 0,023 mol) ve vodě (4 ml) byl po kapkách přidáván (ca, 5 min) k míchanému roztoku 112 (2,8 g, 0, 012 mol) v čerstvě destilovaném tetrahydrofuranu (40 ml) a methanolu (20 ml) v argonové atmosféře. Reakce se nechala přes noc stát za laboratorní teploty. Analýza pomocí TLC (silikagel, ethylaceta: methanol: kyselina octová, 9,5: 0,5: několik kapek) odhalila přítomnost výchozí látky. Do směsi byla p kapkách přidána dodatečná dávka borohydridu sodného (0,5 g, 0,013 mol) ve vodě (2 ml) a reakce se nechala stát po dobu tří hodin. Analýza pomocí TLC (stejný systém jako výše) neprokázal přítomnost výchozí látky. Reakce byla ochlazena kyselinou chlorovodíkovou (6 N, 25 ml) a nechala se stát po dobu 15 minut. Směs byla extrahována ethylacetátem (3 x 75 ml). Organický extrakt byl vymyt vodou (3 x 75 ml), solankou (3 x 75 ml) a rozpouštědlo bylo odstraněno za sníženého tlaku za poskytnutí pevné látky (2,0 g, 75 %). *H NMR (CDC1₃): 2,18 - 2,25 (m,lH); 2,59 - 2,70 (m,3H); 3,89 (s,3H); 3,90 (s,3H); 5,44 - 5,49 (m,lH) a 6,82 -6,87 (m,3H).

*♦ ** * » 99 · · · ·· »*«* • · · · · ··«· ·

·· · (d) Příprava 4-(3’,4’-dimethoxyfenyl)butyroIaktolu

Roztok diisobutylaluminium hydridu (1,5 M, 9 ml, 13,5 mmol) byl po kapkách přidáván (ca. 30 min) k 113 (2,0 g, 9 mmol) v suchém toluenu (40 ml) za argonové atmosféry, který byl ochlazen v suché ledově-acetonové lázni. Reakční směs byla míchána při -78 °C po dobu jedné hodiny. Analýza pomocí TLC (silikagel, směs ethylacetát; hexany, 1:1) neprokázala na přítomnost výchozí látky, ale odhalila přítomnost nové skvrny u Rf 0.38. Reakce byla ochlazena methanolem (20 ml) a lekce zahřána na 0 °C. Poté byl přidán nasycený roztok vínanu sodnodraselného (50 ml) a směs byla míchána při 0 °C po dobu 45 minut. Směs byla extrahována ethylacetátem (3 x 100 ml) a organický extrakt byl vymyt vodou (3 x 75 ml) a solankou (3 x 75 ml). Odstranění rozpouštědla za sníženého tlaku poskytlo tmavý jantarový olej (1,7 g, 84 %). 'H NMR (CDCI3) (směs cis a trans izomerů); 1,71 -2,49 (m, 8H); 2,91 (br s, IH); 3,09 (br s, IH); 3,89 (s, 6H); 3,90 (s, 6H); 4,97 (m, 1H); 5,19 (t, J = 7 Hz, IH); 5,62 (m, IH); 5,77 (m, IH) a 6,82- 7,28 (m, 6H).

(e) Příprava N-(3-hydroxypropyl)ftaIimidu (106)

Směs 3-brompropanol (4 g, 0,029 mol), ftalát draselný (8 g, 0,043 mol) a uhličitan draselný (4 g, 0,029 mol) v suchém DMF (50 ml) byly míchány a zahřívány při 70 °C po dobu čtyř hodin. Směs byla zředěna vodou (100 ml) a extrahována ethylacetátem (3 x 75 ml). Organický extrakt byl promyt vodou (3 x 100 ml) a vysušen (Na2SO₄). Odstranění rozpouštědla bylo provedeno za nízkého tlaku, což poskytlo bílou tuhou látku, která byla rekry stalí zo vána za poskytnutí bílých krystalů (1,27 g, 24 %).

(f) Příprava trans- a cis-2-(3’,4’-dimethoxyfenyl)-5-[3-(Nftaloyl)]propoxytetrahydrofuranu (115 a 116)

Triflik anhydrid (0,68 ml, 4,8 mmol) byl v jedné dávce přidán k míchanému roztoku 114 (0,72 g, 3,2 mmol) v suchém dichlormethanu (20 ml) a triethylaminu (0,68 ml, 4,9 mmol) v argonové atmosféře, směs byla zchlazena použitím ledové lázně. Reakční směs byla míchána při 0 °C po dobu 30 minut. K reakční směsi byl přidán N(3-hydroxypropyl)ftalimid (106) (1,27 g, 7 mmol) a roztok se nechal ohřát na laboratorní teplotu a při této teplotě se nechal stát po dobu dvou hodin. Roztok byl ochlazen vodním roztokem hydrogenuhličitanu dodného (nasycený, 25 ml) a extrahován

• ··· φ · · • · » i · φ·* «« ·· »·· ♦ φφ · φ · • · φφ «· φ · « · · ·· ·φ ethylacetátem (3 χ 50 ml), solankou (3 χ 50 ml) a vysušen (síran sodný). Odstranění rozpouštědla za sníženého tlaku poskytlo olej jantarové barvy (2,02 g). Analýza oleje pomocí TLC (silikagel; ethylacetát: heany, 1:1) prokázaly na přítomnost čtyř skvrn u Rf 0,80; 0,60; 0,50 a 0,35. Skvrny u Rf 0,60 a 0,50 byly v poměru 2:1. Vzorek byl vyčištěn sloupcovou chromatografií (mžikovou) na sílikagelu (počet ok 230 - 400) a eluhován směsí ethylacetátem: hexany (3:7) za poskytnutí čistého a bezbarvého oleje s Rf 0,60 (0,40 g, 30 %), tento.produkt byl identifikován jako trans- 2-(3’,4’-dimethoxyfenyl)-5[3-(N-ftaIoyl)]propoxytetrahydrofuran (115). (0,40 g, 30 %). ‘HNMR (CDCI3): 1,34 1,94 (m, 2H); 1,96 - 2,05 (m, 2H); 2,09 - 2,20 (m, IH); 2,25 - 2,36 (m, IH); 3,46 - 3,53 (m, IH);. 3,84 (t, 9Hz, 2H), zde existuje též skrytý multiplet jednoho protonu, 3,88 (s,3H); 3,91 (s, 3H); 5,01 (t, 7,3 Hz, IH); 5,30 (dd, J = 2 a 5 Hz, 1Hz); 6,82 - 6,90 (m, 3H); 7,71 - 7,74 (m, 2H) a 7,84 - 7,88 (m, 2H).

Aby se stanovila stereochemie této molekuly, tak byl proveden diferenční NOE experiment. V tomto experimentu by ozařován triplet při 5,01 ppm nízko-frekvenčním rf impulsem zrušení interakce spinu a data byla zpracována tak, žé se pouze měřila přítomnost zvětšení signálu. Toto představuje pozitivní NOE efekt, což by naznačuje prostorovou přítomnost těchto protonů. V tomto experimentu byl NOE nalezen u multipletu 2,25 - 2,36 ppm, což jsou furanové protony, Další NOE byl pozorován pro aromatické protony, čímž byla odhalena přítomnost benzylových protonů. NOE pro dvojitý dublet u 5,30 ppm nebyl pozorován, což ukázalo, že látka je trans izomer.

Pokračování eluhování s identickým systémem rozpouštědel poskytlo skvrnu u Rf 0,50, bezbarvý olej (0,21,15 %) byl identifikován jako cis- (2-3’,4’dimethoxyfenyl)-5-[3-(N-ftaIoyl)]propoxytetrahydrofuran (116). Ή NMR (CDC1₃): 1,92 - 2,12 (m, 6H); 3,44 - 3,52 (m, IH); 3,86 (s, 3H); 3,76 - 3,93 (m, 3H); 4,89 - 4,94 (m, IH); 5,35 (d, >4 Hz); 6,89 (d, J=8 Hz); 6,89 (dd, >2 a 8 Hz); 6,92 (d, J=2 H); 7,69 7,72 (m, 2H) a 7,82 - 7,85 (m, 2H).

Aby se stanovila stereochemie této molekuly, tak byl proveden diferenční NOE experiment. V tomto experimentu byl ozařován multiplet u 4,89 - 4,94 ppm nízkofrekvenčním rf impulsem zrušení interakce spinu a zpracování dat bylo provedeno tak, že se měřilo pouze zvětšení signálu. Toto představuje pozitivní NOE efekt, který • «· ·· · I • »*· • t

4«» ♦·

·· • · · • · • ·♦· » • · • » ·« *

·« *

·« naznačuje blízký prostorový vztah těchto protonů. V tomto experimentu byl nalezen NOE pro dublet s 5,35 ppm, který reprezentuje další methinový proton furanu. Toto naznačuje, že molekula je cis izomerem. Další NOE byl pozorován u aromatických protonů naznačující, že tento triplet představuje benzylové protone. Existuje též další NOE pro multiplet 1,92 -1,12 ppm, který obsahuje jiné než methylové protony furanu.

Chromatografie též poskytla směs 115 a 116.

(g) Příprava trans-2-(3’,4’-dimethoxyfenyI)-5-(3aminopropoxy)tetrahydofuranu (117)

Čistý hydrát hydrazinu (150 μΐ, 3,2 mmol) byl přidán k míchanému roztoku 115 (253 mg, 0,62 mmol) v absolutním ethanolu (1,5 ml). Roztok byl refluxově zahříván po dobu 5 minut, přičemž se vysrážela bílá tuhá látka. Směs byla zahřívána pod refluxem další dvě hodiny. Analýza pomocí TLC (silikagel; směs ethylacetathexany, 1:1) neprokázala přítomnost výchozí látky, ale přítomnost skvrny na startu. Reakční směs byla ochlazena vodou (10 ml) a extrahována dichlormetanem (5x10 ml). Organická fáze byla promyta vodou (2x10 ml), solankou (2 x lOml) a vysušena (síran sodný). Odstranění rozpouštědla za nízkého tlaku poskytlo bezbarvý olej (150 mg, 86 %). *H NMR(CDCI₃) 1,25 (br s, 2H); 1,68 - 1,78 (m, 3H); 1,81 -1,98 (m,lH); 2,14,2,2.(m, IH); 2,3 - 2,36 (m, IH); 2,80 (t, J=6,5 Hz, 2H); 3,47 - 3,55 (m, IH); 3,78 - 3,87 (m, částečně schovaný, IH); 3,86 (s, 3H); 3,88 (s,3H); 4,99 (t, >7 Hz, IH); 5,31 (dd, J=2 a 6 Hz, IH); 6,80 - 6,88 (m, 3H).

(h) Příprava cis-2-(3’,4’-dimethoxyfenyl)-5-(3aminopropoxvjtetrahydrofuranu (118)

Čistý hydrát hydrazinu (125 μΐ, 2,57 mmol) bylo přidáno k míchanému roztoku 116 (210 mg, 0,51 mmol) v absolutním ethanolu (3,0 ml). Roztok byl refluxově zahříván po dobu 5 minut, přičemž se vysrážela bílá tuhá látka. Směs byla refluxově zahřívána po dobu dvou hodin. Analýza pomocí TLC (silikagel, směs ethylacetat:hexany, 1:1) neprokázala přítomnost výchozí látky, ale prokázala přítomnost skvrny na startu. Reakce byla ochlazena vodou (10 ml). Organická fáze byla promyta vodou (2x10 ml), solankou (1 x 10 ml) a vysušena (síran sodný).Odstranění rozpouštědla za sníženého tlaku poskytlo tuhý olej (150 mg, 73 %). ^!H NMR (CDC1₃) • 9

• 99

9«

9

9*9 9 *99

99

9 9 9

9 99

999 9 · • 9 9

99

1,45 (br s, 2H), 1,73 - 1,78 (m, 2H); 2,01 - 2,12 (m, 3H); 2,19 - 2,29 (m, IH); 2,81 (t, J=7 Hz, 2H); 3,48 - 3,53 (m, IH); 3,85 - 3,93 (m, Částečně schovaný, IH); 3,88 (s, 3H); 3,90 (s, 3H); 4,96 - 5,01 (m, IH); 5,17 (dd, J=3 a 6 Hz, IH); 6,83 (d, J=8 Hz, IH); 6,89 (dd, J=2 a 8 Hz, IH) a 6,96 (d, J=2 Hz, IH).

(i) Příprava trans-2-(3’,4’-dimethoxyfenyI)-5-[3-(N-butyI-Nhydroxyureidyl)propoxy] tetrahydrofuranu (5)

Triethylamin (32 μΐ, 0,22 mmol) a poté trifosgen (19 mg, 0,06 mmol) byly přidány k míchanému roztoku 117 (53 mg, 0,19 mmol) v suchém dichlormethanu (3 ml) pod argonovou atmosférou. Roztok byl zahříván pod refluxem po dobu 30 minut a zchlazen na laboratorní teplotu- Pevný n-'butylhydroxylamin (34 mg, 0,38 mmol) byl v jedné dávce přidán k tomuto roztok, který se pak nechal stát přes při obyčejné teplotě. Reakce byla zpomalena vodou (10 ml) a směs byla extrahována dichlormethanem (3 x 10 ml). Spojené organické fáze byly promyty vodným roztokem hydrogenuhličitanu sodného (nasycený, 3 x 10 ml) a vysušeny (síran sodný). Analýza pomocí TLC (silikagel, ethylacetát) odhalila složitou směs s Rf 0,90; 0,50; 0,25 a 0,00, Vzorek byl přečištěn sloupcovou (mžikovou) chromatografii na silikagelu 60 (počet ok 230 - 240) a eluhován ethylacetátem, aby pak poskytnul skvrnu s Rf 0,50 jako neprůsvitný olej (8 mg, 11 %). ^!H NMR (CDClj): 0,92 (t, >7 Hz, 3H); 1,27 - 1,39 (m,2H); 1,51 - 1,61 (m, 2H); 1,71 -1,86 (m, 3H); 1,88 - 2,15 (m, IH); 2,17 - 2,29 (m, IH); 2,32 - 2,42 (m, IH); 3,28 - 3,58 (m, 4H); 3,81 - 3,94 (m, částečně schovaný, 2H); 3,87 (s, 3H); 3,90 (s, 3H); 5,49 - 5,05 (m, IH); 5,31 - 5,38 (m, IH); 6,28 - 6,34 (m, IH) a 6,81 - 6,86 (m, 3H). IČ (film); 3407,3193,2933,1640,1516,1263,1029 cm’^!.

(j) Příprava trans-2 -(3’,4’-dimethoxyfenyl)-5-[3-(N-methyI-Nhydroxyureidyl)propoxy] tetrahydrofuranu (6)

Trifosgen (12 mg, 0,04 mmol), bezprostředně následovaný triethylaminem (17 μΐ, 0,12 mmol) byly přidány do míchaného roztoku 117 (32 mg, 0,011 mmol) v suchém dichlormethanu (3 ml) v argonové atmosféře. Roztok byl zahříván pod refluxem po dobu 2 hodin, ochlazen na laboratorní teplotu a umístěn do ledové lázně. K reakční směsi byl přidán čistý triethylamin (32 μ I, 0,23 mmol). Reakce se nechala stát při obyčejné teplotě přes noc. Potom byla zchlazena vodou (10 ml) a extrahována

• ·*· · · · · ·«·* 9 • 9 9 9 9 9 9 9 *·· ·· ··' ··» ·« 99 dichlormethanem (3x10 ml). Organický extrakt byl promyt vodou (3x10 ml), solankou (3x10 ml) a rozpouštědlo bylo odstraněno za sníženého tlaku za poskytnutí oleje jantarové barvy. Analýza pomocí TLC (silikagel, ethylacetát) odhalila pouze jednu novou skvrnu s Rf 0,30. Vzorek byl přečištěn sloupcovou (mžikovou) chromatografií na siiikagelu 60 (počet ok 230 -240) a eluhován ethylacetátem za poskytnutí žádané sloučeniny jako olej jantarové barvy (12 mg, 30 %). ^JH NMR (CDCh): 1,73 - 1,84 (m, 2H); 1,90 - 2,01 (m, IH); 2,03 - 2,13 (m, IH); 2,18 - 2,29 (m, IH); 2,32 - 2,43 (m, IH); 3,13 (s, 3H); 3,30 - 3,44 (m, 2H); 3,49 - 3,59 (m, IH); 3,82 - 3,92 (m, částečně skrytý, 3H); 3,88 (s, 3H); 3,91 (m, 3H); 4,96 - 5,04 (tn, IH); 5,34 (dd, J=2 a 5 Hz, IH); 6,34 (br t, 5Hz, IH) a 6,82 - 6,68 (m, 3H). IČ (film): 3407,3229,2935,1636, 1516, 1263 a 1029 cm'¹.

(k) Příprava cis-2-(3*,4’-dimethoxyfenyl)-5-[3-(N-butyl-Nhydroxyureidyl)propoxy]tetrahydrofuranu (8)

Trifosgen (18 mg, 0,06 mmol), bezprostředně následováno triethylaminem (80 μΐ, 0,57 mmol) byly přidány do míchaného roztoku 118 (50 mg, 0,18 mmol) v suchém dichlormethanu (3 ml) v argonové atmosféře. Roztok byl zahříván pod refluxem po dobu 2 hodin, ochlazen nalaboratorní teplotu a umístěn do ledové lázně. Byl přidán čistý triethylamin (50 μΐ, 0,35 mmol), následován pevným n-butylhydroxylaminem (32 mg, 0,36 mmol). Reakce se nechala stát přes noc při obyčejné teplotě. Poté byla zchlazena vodou (10 ml) a směs byla extrahována dichlormethanem (3x10 ml). Organický extrakt byl promyt vodou (3x10 ml), solankou (3 x 10 ml) a rozpouštědlo byla odstraněno za sníženého tlaku za poskytnutí oleje jantarové barvy. Analýza pomocí TLC (silikagel, ethylacetát) odhalila dvě nové skvrny v přibližně stejných množstvích s Rf 0,85 a 0,45. Vzorek byl přečištěn sloupcovou (mžikovou) chromatografií na siiikagelu 60 (počet 230 - 400) a eluhován ethylacetátem za poskytnutí první skvrny s Rf 0,85 jako olej jantarové barvy (26 mg). Pokračování eluhování s identickými rozpouštědly poskytlo uvedenou sloučeninu jako olej jantarové barvy (25 mg, 35 %). ^!H NMR (CDCh): 1,1 (t, J=7 Hz, 3H); 1,25 - 1,37 (m, 2H); 1,49 - 1,59 (m, 2H); 1,76 - 1,84 (m, 2H); 1,99 - 2,1 (m, 3H); 2,19 - 2,26 (m, IH); 3,26 - 3,54 (m, 5H); 3,84 - 3,92 (m, částečně skrytý, IH); 3,87 (s, 3H); 3,88 (s, 3H); 4,94 - 5,02 (m, IH); 5,17 (d, J=4 Hz,

• ** • · · ·	•	• ·	• · * ·	·» •
• · · · ·	*	• ·	··«
• · ·	•		*	•
·· ··	··	···	• »	• *

IH); 6,24 (t, J=4 Hz, IH); 6,52 (br s, IH); 6,83 (d, >8 Hz, IH) a 6,89 - 95 (m, 2H). IČ (film): 2913,1640,1570,1463,1262,1139 a 1031 cm⁴.

(1) Příprava cis2-(3’,4’-diraethoxyfenyl)-5-[3-(N-methyl-Nhydroxyureidyl)propoxy]tetrahydrofuranu (8)

Trifosgen (20 mg, 0,07 mmol), bezprosředně následovanný triethylaminem (80 μΐ, 0,57 mmol) byly přidány do míchaného roztoku 118 (56 mg, 0,2 mmol) v suchém dichlormethanu (3 ml) v atmosféře argonu. Roztok byl zahříván pod refluxem po dobu 2 hodin, schlazen na laboratorní teplotu a umístěn do ledové lázně. Byl přidán čistý triethylamin (80 μΐ, 0,57 mmol), následovaný pevným methylhydroxyamonium hydrogenchloridem (32 mg, 0,39 mmol). Reakce se nechala stát přes noc za laboratorní teploty. Poté byla ochlazena vodou (10 ml) a směs byla extrahována dichlormethanem (3 χ 10 ml). Organický extrakt byl promyt vodou (3x10 ml), solankou (3 x 10 ml) a rozpouštědlo bylo odstraněno za sníženého tlaku za poskytnutí oleje jantarové barvy. Analýza pomocí TLC (silikagel, ethylacetát) odhalila skvrnu u rf 0,30 a nějaký anion na startu. Vzorek byl přečištěn sloupcovou (mžikovou) chromatografií na silikagelu 60 (počet ok 230 - 400) a eluhovaný ethylacetátem za poskytnutí výše uvedené sloučeniny ve formě oleje jantarové barvy (30 mg, 42 %). ^!H NMR (CDC1₃): 1,76 (m, 2H); 1,98 2,10 )m, 3H); 2,18 - 2,26 (m, IH); 3,07 (s, 3H); 3,25 - 3,37 (m, 2H); 3,46 - 3,54 (m,

IH); 3,85 - 3,90 (m, částečně schovaný, IH); 3,87 (s, 3H); 3,88 (s,3H); 4,93 - 5,00 (m,

1H); 5,16 (d, J=4 Hz, IH); 6,27 (t, J=5 Hz, IH); 6,83 (d, J=8 Hz, IH) a 6,88 - 6,93 (m,2H). IČ (čistý) 2933,1643,1518,1621 a 1029 cm'¹.

Příklad 3 Příprava 2-(2,4,5-trimethoxyfenyl)-5-(3-hydroxyureidylpropoxy) tetrahydrofuranu (13) a 2-(4-fluorfenyl)-5-(3-hydroxyureidylpropoxy) tetrahydrofuranu (14,15) (a) Příprava 2-(3,4,5-trimethoxyfenyl)-5-(3-brompropoxy)tetrahydrofuranu (sloučenina 128)

Sloučenina 105 (1,0 g, 3,94 mmol) byla rozpuštěna ve 4 ml dichlormethanu.

K tomu roztoku byl přidán triethylamin (597 mg, 5,90 mmol). Reakční směs byla ochlazena v ledové lázni a po kapkách byl přidán trifluoracetanhydrid (1,24 g, 5,90 · 4 · mmol). Reakční směs byla míchána při O °C po dobu 30 minut a poté byl přidán 3brompropanol (1,84 g, 13,27 mmol). Reakční směs byla ohřátá na laboratorní teplotu a při této teplotě míchána po dobu 2 hodin. Reakce byla ochlazena nasyceným roztokem NaHCOj a směs byla extrahována ethylacetátem. Organická vrstva byla promyta vodou a nasyceným roztokem NaCl, vysušena přes MgSO₄, zfiltrována a odpařena za vakua na olej, který byl přečištěn sloupcovou chromatografií (křemen, směs 4:1 hexan/ethylacetat) (128: 430 mg a cis- izomer této látky 250 mg, celkový výtěžek 46 %). NMR (CDCb): 128 (trans-): 1,77 (m,lH); 1,98 (m,lH); 2,15 (m, IH); 2,20 (m, IH); 2,40 (m, IH); 3,53 (t,2H); 3,60 (m, IH); 3,83 (s,3H); 3,87 (m, IH); 3,89 (s,6H); 5,01 (t,lH); 5,35 (dd.lH); 6,57 (s,2H).

(b) Příprava 2-(4-fluorfenyl)-5-(3-brompropoxy)tetrahydrofuranu (sloučeninyl29,130)

Tyto sloučeniny byly připraveny ze 123 použitím postupu uvedeným v příkladě 3 (a), přičemž sloučenina 105 byla nahrazena sloučeninou 123. ’H NMR (CDCI3): 129 (trans-): 1,72 (m, IH); 1,98 (m, IH); 2,14 (m, 2H); 2,20 (m, IH); 2,40 (m, IH); 3,53 (t, 2H); 3,60 (m, IH); 3,89 (m, IH); 5,06 (t, IH); 5,34 (m, IH); 7,02 (t, 2H); 7,30 (m, 2H). 130 (cis-): 1,98 (m, IH); 2,07 (m, 2H); 2,14 (m, 2H); 2,26 (m, IH); 3,52 (t, 2H); 3,58 (m, IH); 3,93 (m, IH); 5,00 (m, IH); 5,20 (dd, IH); 7,03 (t, 2H); 7,35 (m, 2H).

(c) Příprava 2-(3,4,5-trimethoxyfenyl)-5-(3-Obenzylhydroxylaminopropoxy)tetrahydrofuranu (sloučenina 131)

Sloučenina 128 (260 mg, 0,69 mmol) byla rozpuštěna ve 2 ml 1,3-dimethyl3,4,5,6- tetrahydro-2-(lH)-pyrímidonu (DMPU). K tomuto roztoku byly přidány uhličitan sodný (220.4 mg, 2,08 mmol) a hydrogenchlorid benzylhydroxylaminu (166 mg, 1,04 mmol). Reakce byla míchána při 80 °C po dobu 16 hodin, ochlazena vodou a směs byla extrahována ethylacetátem. Organická vrstva byla promyta vodou a nasyceným roztokem chloridu sodného, vysušena přes MgSO₄, zfiltrována a odpařena na olej, který byl přečištěn sloupcovou (mžikovou) chromatogarfií za použití ethylacetátu (114 mg, 40 %). ^]H NMR (CDCI3): 1,72 (m, IH); 2,36 (m, IH); 3,06 (t, 2H); 3,52 (m, IH); 3,81 (m, IH); 3,83 (s, 3H); 3,87 (s,6H); 4,71 (s, 2H); 4,98 (t, IH); 5,30 (dd, IH); 6,55 (s,2H); 7,35 (m,5H).

• ·· ·· · ·< ·· *··· ···· · · · « ··· ··· · v ·» • *·» « » * · · »·· « » • · · · · ··· ··· tt 99 «·· «· «· (d) Příprava 2-(4-fluorfenyl)-5-(3-0-benzylhydroxylaminopropoxy) tetrahydrofuranu (sloučeniny 132,133)

Tyto sloučeniny byly připraveny ze sloučenin 129 a 130 použitím postupu podobným v příkladě 3 (c), přičemž sloučenina 128 sloučeninami 129 a 130. ^!H NMR (CDC1₃): 132 (trans-): 1,70 (m, IH); 1,83 (m, 2H); 1,94 (m, IH); 2,17 (m, IH); 2,38 (m, IH); 3,07 (t, 2H); 3,52 (m, IH); 3,82 (m, 2H); 4,71 (s, 2H); 5,02 (t, IH); 5,30 (ss, IH); 7,02 (t, 2H); 7,30 (m, 2H); 7,36 (m, 5H). 133 (cis-): 1,85 (m, 2H); 1,96 (m, IH); 2,05 (m, 2H); 2,26 (m, IH); 3,05 (t, 2H); 3,50 (m, IH); 3,88 (m, 2H); 4,70 (s, 2H); 4,99 (m, IH); 5,17 (dd, IH); 5,50 (bs, IH); 7,00 (t, 2H); 7,35 (m,7H).

(e) Příprava 2-(3,4,5-trimethoxyfenyl)-5-(3-0benzylhydroxyureidylpropoxy)tetrahydrofuranu (sloučenina 134)

Sloučenina 131 (114 mg, 0,27 mmol) byl rozpuštěn ve 3 ml dichlormethanu.

K tomuto roztoku byl přidán trimethylsilylisokyanát (47,6 mg, 0,41 mmol). Reakční směs byla míchána při obyčejné teplotě po dobu 16 hodin a potom byla 4 hodiny refluxována. Reakce byla ochlazena nasyceným roztokem chloridu amonného, směs byla extrahována ethylacetátem a odpařena na olej. Produkt byl izolován preparativní TLC použitím ethylacetátu jako rozpouštědla. 'H NMR (CDC1₃): 1,72 (m, IH); 1,94 (m, 3H); 2,16 (m, IH); 2,38 (m, IH); 3,50 (m, IH); 3,62 (m, 2H); 3,80 (m, IH); 3,82 (s,

3H); 3,84 (s, 6H); 4,81 (s, 2H); 4,99 (t, IH); 5,30 (m, 3H); 6,54 (s, 2H); 7,37 (s, 5H).

(f) Příprava 2-(4-fluorfenyl)-5-(3-0-benzylhydroxyureidylpropoxy) tetrahydrofuranu (sloučeniny 135, 136)

Tyto sloučeniny byly připraveny ze 132 a 133 použitím postupu uvedeném v příkladu 3 (e), přičemž sloučenina 131 byla nahrazena sloučeninami 132 a 133. NMR(CDC1₃): 135 (trans): 1,70 (m, IH); 1,93 (m, 3H); 2,16 (m, IH); 2,39 (m, IH); 3,50 (m, 1H); 3,62 (m, 2H); 3,80 (m, IH); 4,82 (s, 2H); 5,04 (t, IH); 5,30 (dd, IH); 5,35 (bs, 2H); 7,00 (t, 2H); 7,29 (m, 2H); 7,38 (s, 5H). 136 (cis): 1,98 (m, 4H); 2,08 (m,lH); 2,25 (m, IH); 3,48 (m, IH); 3,62 (m, 2H); 3,83 (m, IH); 4,81 (s,2H); 4,98 (m, IH); 5,17 (dd, IH); 5,42 (bs, IH); 7,00 (t, 2H); 7,33 (m, 2H); 7,38 (s, 5H).

(g) Příprava 2-(3,4,5-trimethoxyfenyl)-5-(3-hydroxyureidyIpropoxy) tetrahydrofuranu (sloučenina 13)

»· · »· ·· • · · • » Μ • * · · · • · * »« ··

Sloučenina 134 (90 mg, 0,19 mmol) byla rozpuštěna ve 2 ml ethylacetátu a poté byl přidán Pd/C (10 %) (18 mg). Reakční směs byla hydrogenována po dobu 16 hodin. Reakční směs byla zfiltrována a filtrát byl zkoncentrován. Produkt byl izolován preparativní TLC použitím ethylacetátu jako rozpouštědla (68 mg). ^lH NMR (CDCI3): 1,75 (m, IH); 1,91 (m, 2H); 1,95 (m, IH); 2,20 (m, IH); 2,37 (m, IH); 3,58 (m, IH); 3,66 (m, 2H); 3,81 (s, 2H); 3,85 (m, IH); 3,87 (s, 6H); 5,00 (t, IH); 5,35 (dd, IH); 5,41 (bs, 2H); 6,53 (s, 2H); 8,39 (s, IH).

(h) Příprava 2-(4-fluorfenyl)-5-(3-hydroxyureidylpropoxy)tetrahydrofuranu (sloučeniny 14,15)

Sloučeniny 14 a 15 byly připraveny ze 135 a 136 použitím postupu podobným v příkladě 3 (g), přičemž sloučenina 134 byla nahrazena sloučeninami 135 a 136. *H NMR(CDCb): 14 (trans): 1,72 (m, IH); 1,93 (m, 3H); 2,20 (m, IH); 2,38 (m, IH); 3,58 (m, IH); 3,67 (m, 2H); 3,85 (m, IH); 5,05 (t, IH); 5,33 (dd, IH); 5,48 (bs, 2H); 7,00 (t, 2H); 7,28 (m, 2H); 8,48 (bs, IH). 15 (cis): 1,92 (m, 2H); 2,01 (m, IH); 2,10 (ra, 2H); 2,26 (m, IH); 3,53 (m, IH); 3,64 (m, 2H); 3,87 (m, IH); 4,98 (m, IH); 5,20 (dd, IH); 5,43 (bs, 2H); 7,01 (m, 2H); 7,31 (m, 2H); 8,43 (bs, IH).

Příklad 4 Příprava trans-2-{3-(N-hydroxyureidyl)-l-butinyl}-5-(4-flurofenyl) tetrahydrofuranu (207)

Schéma syntézy sloučeniny 207 je ilustrováno ve schématu 8.

• · a a a a	a a a	a	a a·	• a a	a	·· a
* a aa	a a	a	a	a aa	a	a
a a	a	a	a		a	a
• · aa	• a		aa a	a a		aa

205

Schéma 8 l>, . *?<!· t οβ' * γ- «: «I ·?.·:

oí ř » *; to »r o¹ o o«; c < '«} »;·

G I » Π o co oč *m: ť»:<

»; f · ♦;

*: » r v ♦: (* « <:

< · I » 4

I *' « c i i i

I

1' * .i ·♦ tr.

ii _t :

(a) Příprava 2-(t-butyldimethylsilyloxy)-5-(4-fliiorfenyl)tetrahydrofuranu (sloučenina 202)

2-Hydroxy-5-(4-fluorfenyl)tetrahydrofúran (550 mg, 3,0 mmol), tbutyldimethylsilyl chlorid (498 mg, 3,3 mmol) a imidazol (450 mg, 6,6 mmol)byly rozpuštěny ve 2 ml suchého DMF. Tento roztok byl míchán pod suchým argonem přes noc, nalit do 200 ml vody a extrahován směsí 2:1 ethylacetát a hexan (3 x 100 ml). Spojené organické extrakty byly promyty vodou (4 x 200 ml) a solankou (100· ml),’ ’ výsiišeny síranem sodným a odpařený ža poskytnutí 830 mg (93 %) 2-(t-bůtyI- “ díméthylsilyloxy)-5-(4-fluorfenyl)tetrahydrofuranu (202, směs cis a trans izomerů) jalco bezbarvého oleje, který nepotřeboval další přečištění: ^lH NMR (CDC1₃): δ 7,40 - 7,50

Ί· (2H, m, minoritní izomerj, 7,25 -7,35 (2Hj m, hlavní ízomer), 7,00 - 7,10 (2H, mj jakhlavní ták minoritní izomer), 5,71 -^?5,75 (íH,'m, hlavní ízomer)* 5,59 - 5,62 (IH, m, minoritní izomer), 5,12- 5,20 (IH, m, hlavní izomer),' 4,90 - 4,98 (IH, m, minoritní izomer), 2,40 - 2,55 (lH,'m, jak hlavní tak minoritní izomer);2,05 - 2,17 (IH, m, jak^T' ' hlavní tak minoritní izomer), 1,87 - 2,00 (IH, m, jak hlavní tak minoritní izomer), 1,67 1,70 (1H, m, jak hlavní tak minoritní izomer(, 0,92 (s, 9H ’ jak hlavní tak minoritní' izomer), 0,16 (s,6H, jak hlavní tak minoritní izořner). ^J ' · ·’ (b) ^S' Příprava trans-2-(3-tetrahvdropyranyloxy-l-butinyl)-5-(4-fluorťenvl) tetrahydrofuranu (sloučenina 204) '^A ' 2-(t-Butyldimethylsilyloxy)-5-(4-fluorfényl)tetráhydrofuran (202, 593 mg, 2,0 mriiol) byl míchány v 10 fnl suchého methylenchloridu (před použitím odplyněný bubláním argonu). Roztok byl ochlazen na -70 °C. Trimethylsilylbromid (290 μΐ, 2,2 mmol) byl přidáván po kapkách za současného míchání při téže teplotě v argonové atmosféře. Míchání pokračovalo další 1,5 h ža poskytnutí 2-tróm-5-(4- ‘ flurofenyl)tetrahydrofuranu (203), který nebyl izolován, ale byl následně použit bez dalšího čištění (viz níže).^! ’ = ..►.· ¹ *

V odděleně bance byl rozpuštěn 3-tetrahydropyranyloxy-1 -butin (370 mg, 2,4 mmol) v suchém THF (5 ml). Roztok byl ochlazen na -60 °C a za míchání při téže teplotě pod argonem bylo přidáno po kapkách ri-butyllithium (1,0 ml, 2,4 mmol). Míchání pokračovalo další. 0,5 h. Výsledný roztok byl nasát do stříkačky a přidán po * »* ♦* *· · · · · • · a a · » a aa a a * a a a · aa ·« • a a a a a aa a aaa a a a a a kapkách k míchanému roztoku 2-bromtetrahydrofuranu (připraven výše) při -70 °C. Míchání pokračovalo při -78 °C další 0,5 hodiny. Relační nádoba byla uskladněna v mrazáku (-78 °C) přes noc (ačkoliv TLC neukazovala žádné změny), Reakční směs byla nalita do 2 M roztoku chloridu amonného (50 ml) a byla extrahována methylenchloridem (3 x 50 ml). Roztok byl vysušen přes síran sodný a rozpouštědlo bylo za vakua odstraněno. Zbytek byl přečištěn mžikovou sloupcovou chromatografií (eluent, 10% ethyacetat v hexanu) za získání dvou produktů. Z protonové NMR analýzy bylo nalezeno, že méně polární složka je trans-2-(3-tetrahydropyranyloxy)-l-butinyl)-5(4-fluorfenyl)tetrahydrofuran (204,280mg, 45 %) a polárnější složka je směsí více než jedné látky. Tato směs byla znehodnocena. 'H NMR (CDCI3): δ 7,27 - 7,30 (2H, m); 7,01 (2H, t, >8,7 Hz), 5,09 (IH, t, >7,1 Hz); 4,91 - 4,95 (2H, m); 4,57 - 4,64 (IH, m); 3,78 - 3,90 (IH, m); 3,50-3,60 (IH, m); 2,30 - 2,50 (2H, m); 2,05 - 2,17 (IH, m); 1,70 -1,90 (3H, m); 1,50 - 1,65 (4H, m); 1,48 (3H, d, >6,6 Hz).

(c) Příprava trans-2-(3-hydroxy-l-butinyl)-5-(4-fluorfenyl)tetrahydrofuranu (sloučenina 205) trans-2-(3-Tetrahydropyranyloxy)-l-butÍnyl)-5-(4-fluorfenyl)tetrahydrofuran (204, 280 mg, 0,9 mmol) byl rozpuštěn v methanolu (15 ml). K tomuto roztoku bylo přidáno 50 mg kyseliny p-toluensulfonové a výsledný roztok byl po 45 minut míchán. Byl přidán nasycený roztok hydrogenuhličitanu sodného (10 ml). Po 5 minutách míchání byl roztok přidán do 10 ml vody, zředěn 15 ml solanky a extrahován methylenchloridem (3 χ 30 ml). Spojené organické fáze byly vysušeny přes síran sodný a rozpouštědlo bylo odstraněno rotační vakuovou odparkou za poskytnutí 212 mg (100 %) trans-2-(3-hydroxy-l-butinyl)-5-(4-flurofenyl)tetrahydrofuran (205). ^!H NMR (CDCb): δ 7,29 (2H, dd, >8,7 a 5,2 Hz); 7,01 (2H, t, >8,7 hz); 5,09 (IH, t, >7,4 Hz); 4,92 (IH, t;'J=7,4 Hz); 4,59 (IH, q, >6,6 Hz); 2,30'-2,50 (2H,m); 2,05^2;ΐ5'(1Η»; 2,00 )1H, br s); 1,75 - 1,88 (IH, m); 1,47 (3H, d, >6,6 Hz).

(c) Příprava trans-2-{3-(N-fenoxykarbonyloxy-N-fenoxykarbonylamino)-lbutinyl}-5-(4-fluorofenyI)tétrahydrofuranu (sloučenina 206):

trans-2-(3-Tetrahydropyranyloxy-l-butinyl)-5-(4-flurofenyl)tetrahydrofuran (205,210 mg, 0,89 mmol), trifenylfosfin (288 mg, 1,1 mmol) a N,O45 »· · · · • «· *· ·· • * · <

• » ·« »·♦ · I • · I bis((fenoxykarbonyl)hydroxylamin (283 mg, 1,1 mmol) byly rozpuštěny v suchém THF (5 ml). Roztok byl ochlazen na 0 °C pod suchým argonem a po kapkách byl přidán . diisopropylazadikarboxylát (216 ml, 1,1 pmol). Míchání pokračovalo po dobu 1 hodiny při téže teplotě. Rozpouštědlo bylo odpařeno a zbytek byl přečištěn pomocí mžikové sloupcové chromatografie (eluent, 30% ethylacetát v hexanu) za poskytnutí 250 mg (57 %) trans-2-{3-(N-fenoxykarbonyloxy-N-fenoxykarbonyl-amino)-l-butinyl}-5-(4fluorfenyl)tetrahydrofuranu (206). ‘HNMR (CDCI3): δ 7,15 - 7,45 (12H, m); 7,02 (2H, t, J=8,6 Hz); 5,32 (IH, q J=7,0 Hz); 5,07 (IH, t, J=6,8 Hz); 4,96 (IH, t, J=5,7 Hz), 2,25 - 2,50 (2H, m); 2,05-2,.20 (IH, m); 1,70 - 1,85 (IH, m); 1,66 (3H, d, J=7,0 Hz).

(e) Příprava trans-2-{3-(N-hydroxyureidyl)-l-butinyl}-5-(4-fluorfenyl) tetrahydrofuranu (sloučenina 207) trans-2-{3-(N-fenoxykarbonyloxy-N-fenoxykarbonyl-amino)-l-butinyl}-5-(4fluorfenyl)tetrahydrofuran (206,200 mg, 0,41 mmol) byl rozpuštěn ve vysokotlaké trubici v methylenchloridu. Rozpouštědlo bylo odpařeno v proudu argonu a zbytek byl ochlazen na -78 °C. V této trubici byl zkondenzován čpavek (8 ml) a byly přidány 4 ml t-butanolu. Trubice byla zapečetěna a nechala se pomalu ohřát na laboratorní teplotu po dobu 18 hodin. Tlak byl velmi pomalu uvolněn a trubice se nechala otevřená po dobu 1 hodiny. Zbytek byl převeden do baňky a dvakrát odpařován na rotační odparce s přidaným toluenem. Zbytek byl přečištěn mžikovou sloupcovou chromatografií (eluent, 3% methanol v ethylacetátu) a dále byl čištěn preparativní TLC (rozpouštědlo, 5% methnaol v methylenchloridu) za poskytnutí 93 mg (78 %) trans-2-{3-(Nhydroxyureidyl)-l-butinyl}-5-(4-fluorfenyI)tetrahydrofuranu(207). IČ (film) 3481, 3269,2985,2877,2249,1662,1670,1510,1444, 1224,1172, 1037cm‘^!; ^lHNMR

(IH, br s), 5,00-5,20 (2H, m); 4,80 - 5,00 (IH, m); 2,20 - 2,50 (2H, m); 1,70 - 2,20 (IH, m); 1,70 - 1,90 (IH, m); 1,37 (3H, dd, J=6,9,1,9 Hz).

Příklad 5 Příprava S,S,S- a S,S,R-izomery trans-2-{3-(N-hydroxyureidyl)-lbuťinyl}-5-(4-fluorfenyl)-tetrahydrofuranu (sloučeniny 216 a 217)

• «· • · ·	• fe ·	fe· • fe	• fe •
•	•	fe ·
• fe·· ·	*	fe	fe ·	• fefe	•
t ·	•	•	»	fe	•
• fe «·	• fe		fe*·	• ·	• ·

Jedna metoda přípravy S,S,R- a S,S,S-izomerů trans-2-{3-(N-hydroxyureidyl)-lbutinyl}-5-(4-fluorfenyl)tetrahydrofuranu je ilustrováno ve schématu 9.

208

3. PPTS

i.

OTBS

Schéma 9 * ♦· ·· ·· · »· · «*· « « · • · ··· » · • · · · ♦*· ·· 99

OCOOPH

PPhj, DíAD

219

OCOOPh ^,ΝΓ (S) / CH, O (R)

OPh

; 4l ^NV^NH> (S) (S) / CH, o

220 (R)

Schéma 9 (pokračování) «· ** • · • » · + « » ♦ • · ·· • ** «« ·· ft ·· · • · · ·· • · *··· · • * · ft ··· ·· 99 (a) Příprava methyl-3-(4-fIurobenzoyl)propionátu (sloučenina 209)

K roztoku kyseliny 3-(4-flurobenzoyl)propionové (1,98 g, 10,0 mmol) v methanolu (25 ml) bylo přidáno 0,5 ml koncentrované kyseliny sírové. Výsledný roztok byl míchán při obyčejné teplotě pod argonem po dobu 2 hodin. Reakční směs byla neutralizována nasyceným hydrogenuhličitanem sodným, methanol byl odstraněn na rotační vakuové odparce a zbytek byl rozpuštěn v 50 nml ethylacetátu. Výsledný roztok byl promyt nasyceným hydrogenuhličitanem sodným (3 χ 50 ml) a solankou (50 ml), vysušen síranem sodným a rozpouštědlo bylo odstraněno za vakua za poskytnutí methyí-3-(4-fluorbenzoyl)propionátu (2 g, 94 %). IČ (film) 3448, 3111, 3076, 3003, 3958,1734, 1678,1601,1428, 1300,1240,1155, 1099 cm'¹; ’H NMR (CDC1₃) δ 7,97 (2H, dd, J—9,0, 5,5 Hz); 7,10 (2H, t, >8,9 Hz); 3,67 (3H, s); 3,25 (2H, t, >6,6 Hz); 2,73 (2H, t, >6,6 Hz); ¹³CNMR (CDCh) δ 196,50; 173,34; 167,54; 164,17; 132,98; 130,77; 115,91; 115,62; 51,91; 33,31; 28,00.

(b) Příprava (S)-5-(4-fluorfenyl)-y-butyrolaktonu (sloučenina 210)

Roztok methyl-3-(4-fluorbenzoyl)propionatu (209, 780 mg, 3,67 mmol) v suchém THF (2 ml) byl po kapkách přidán do předchlazeného (0 °C) roztoku (-)-DIPchloridu (2,02 g, 6,25 mmol) v THF (2 ml) za míchání pod atmosférou suchého argonu. Výchozí roztok byl míchán při téže teplotě po dobu 2 hodin a nechal se stát při 0 - 5 °C přes noc. Teplota byla udržována na 0 °C a za stálého míchání byla po kapkách přidána voda (2 ml), následována methanolem (5 ml) a 5 M roztokem NaOH (5 ml). Reakční směs byla míchána při obyčejné teplotě po dobu 1,5 hodiny, ochlazena a poté bylo přidáno 15 ml nasyceného roztoku hydrogenuhličitanu. Výsledná směs byla promyta etherem (3 x 50 ml) a okyselena 6N HCl. Okyselená směs byla extrahována toluenem (3 x 50 ml). Spojené toluenové extrakty byly promyty vodou se solankou (50 ml), vysušeny pres síran sodný a rozpouštědlo bylo za vakua odstraněno. Zbytek byl znovu suspendován v 50 ml toluenu a byl přidán PPTS (10 mg).Výsledný roztok byl refluxován pod Dean-Starkovým jímačem (prvních 15 ml destilátu bylo odtaženo) po dobu 2 hodin. Roztok byl ochlazen, promyt nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu (2 χ 50 ml), vysušen síranem sodným a rozpouštědlo bylo odstraněno ve vakuu za poskytnutí 620 mg (94 %) (S)-5-(4-íluorfenyl)-y-butyrolaktonu. *H NMR (CDCh) δ • *· · · 9 99 99

V · « · « * · · · « • · » · * · · I

999 I » ♦ 9 * ··· · 9

9 9 9 9 9 9 9

999 99 99 999 ·· «·

7,33 (2H, dd, >8,8, 5,3 Hz); 7,09 (2H, t, >8,7 Hz); 5,50 (IH, dd, >8,4, 5,9 Hz); 2,64 ·' »1

2,71 (3H,m); 2,17-2,22 (lH,m).

(c) Příprava (5S)-2-hydroxy-5-hydroxy-5-(4-fluorfenyl)tetrahydrofuranu (sloučenina 211) ((S)-5-(4-fluorfenyl)-y-butyrolakton (210,620 mg, 3,44 mmol) bylo azeotropně •i (hexanem) a rozpuštěno v suchém methylenchloridu (25 ml). Roztok byl ochlazen na 78 °C a za míchání pod argonem byl p kapkách přidán DIBALH (3,5 ml 1,5 roztoku v toluenu, 5,16 mmol). Za pokračujícího míchání bylo přidáno 25 ml nasyceného b

roztoku vínanu sodnodraselného. Chladící lázeň byla odstraněna a míchání pokračovalo / další 2 hodiny. Reakční směs byla ochlazena methylenchloridem (25 ml). Organická vrstva byla odstraněna, promyta vodou (2 x 50 ml) a solankou (50 ml), přesušena přes síran sodný a rozpouštědlo bylo odstraněno ve vakuu za poskytnutí 2-hydroxy-5-(4fluorfenyl)tetrahydrofuranu (620 mg, 100 %). ^!H NMR (CDC1₃) δ 7,30 - 7,41 (m, 2H); 7,04 (m, 2H); 5,63 -5,78 (m, IH); 5,00 - 5,22 (m, IH); 2,48 (m, IH); 2,20 - 2,32 (m,

IH); 1,95 - 2,10 (m, IH); 1,79 (m, IH).

(d) Příprava (5S)-2-(t-butyldeimethylsilyloxy)-5-(4fluorfenyl)tetrahydrofuranu (sloučenina 212) (5S)-2-hydroxy-5-(4-fluorfenyí)tetrahydrofuran (211, 620 mg, 3,5 mmol), tbutyldimethylsilylchlorid (700 mg, 5,25 mmol) a imidazol (595 mg, 8,75 mmol) byly rozpuštěny ve 2 ml suchého DMF, Výsledný roztok byl přes noc míchán v argonové atmosféře, nalit do 200 ml vody a extrahován směsí 2:1 ethylacetát: hexan (3 x 100 ml).

* Kombinované organické extrakty byly promyty vodou (4 x 200 ml) a solankou (100 ml), vysušeny síranem sodným a rozpouštědlo bylo odstraněno ve vakuu za získání 1 g (96 b¹ . %) (5S)-2-(t-butyIdimethylsilyloxy)-5-(4-fluorfenyl)tetrahydrofuranu (212, směs cis a _Λ . _K . I i ^A ...... u·· trans izomerů) jako bezbarvého oleje , který nepotřeboval další čištění. H NMR - (CDCI3) δ 7,40 - 7,50 (2H, m, minoritní ízomer); 7,25 - 7,35 (2H, m, hlavní ízomer);

, 7,00 - 7,10 (2H, m, jednak hlavní jednak minoritní ízomer); 5,71 - 5,75 (IH, m, hlavní ízomer); 5,59 - 5,62 (IH, m, minoritní ízomer); 5,12 - 5,20 (IH, m, hlavní ízomer);

4,90 - 4,98 (IH, m, minoritní ízomer); 2,40 - 2,55 (IH, m, jednak hlavní a jednak minoritní ízomer); 2,05 - 2,17 (IH, m, jednak hlavní a jednak minoritní izomer); 1,87 50 • ·· ·· · ·« «φ *» · Φ · · · ι φ » φ φ • φ φ · · · · φ φφ • φφφ φ φ φ φ φ Φφ· « «

Φ Φ φ Φ » φ Φ φ

1« Φ· ΦΦΙ ΦΦ φφ

2,00 (IH, m, jednak hlavní a jednak minoritní izomer); 1,67 - 1,70 (IH, m, jednak hlavní a jednak minoritní izomer); 0,92 (s, 9H, jednak hlavní a jednak minoritní izomer); 0,16 (s, 6H, jednak hlavní a jednak minoritní izomer).

(e) Příprava (2S,5S)-trans-2-(3-t-butyldímethylsilyloxy-l-butinyI)-5-(4fluorfenyl)tetrahydrofuranu (sloučenina 213) (5S)-2-(t-butyldimethylsilyloxy)-5-(4-fluorfenyl)tetrahydrofuran (212, 1 g, 3,4 mmol) byl rozpuštěn v 10 ml suchého methylenchloridu (před použitím odplyněný bubláním argonu). Tento roztok byla ochlazen na -70 °C a za míchání při stejné teplotě byl po kapkách přidán trimethylsilylbromid (550 μΐ, 4,1 mmol). Míchání pokračovalo další 1,5 hodinu za získání (5S)-2-brom-5-(4-fluorfenyl)tetrahydrofuranu, který byl dále použit bez další izolace (viz níže). V oddělené baňce byl rozpuštěn 3-t-butyldimethylsilyloxy-l-butin (840 mg, 4,5 mmol) v suchém THF (10 ml). Roztok byl ochlazen na -60 °c a za stálého míchání při téže teplotě bylo v atmosféře suchého argonu přidáno n-butyllithium (l,8ml 2,5 M roztoku v hexanu, 4,5 mmol). Míchání pokračovalo další 0,5 hodiny. Výsledný roztok byl přidáván po kapkách, po tyčince, k míchanému roztoku 2-bromtetrahydrofuranu (vyrobený výše) při teplotě - 70 °C. Míchání pokračovalo při -78 °C další 1,5 hodiny. Reakční baňka byla ponechána v mrazáku (-78 °C) přes noc (ačkoliv TLC neukazovala žádné změny). Reakční směs byla vylita do 2 M roztoku chloridu amonného (100 ml) a extrahována methylenchloridem (3 x 75 ml). Roztok byl vysušen síranem sodným a rozpouštědlo bylo odstraněno za vakua. Zbytek byl vyčištěn mžikovou sloupcovou chromatografií (eluent, 10% ethylacetát v hexanu) za získání dvou složek. Z protonové NMR analýzy vyplynulo, že méně polární složka je (2S,5S)-trans- 2-(3-t-butyldimethylsilyloxy-lbutin)-5-(4-fluorfenyl)tetrahydrofuran (213, 765 mg, 65 %). ’H NMR (CDCb) 6 7,29 (2H, m); 7,01 (2H, t, J=8,7 Hz); 5,09 (IH, t, J=7,l Hz); 4,91 - 4,97 (2H, m); 4,55^62¹ * (IH, m); 2,26 - 2,50 (2H, m); 2,05 - 2,17 (IH, m); 1,38 (3H, d, J=6,6 Hz); 0,90 (9H, s); 0,12 (6H, s). Polárnější komponenta byla přiřazena k (2R,5S)-cis-2-(3-t-butyl dimethylsilyloxy-l-butinyl)-5-(4-fluorfenyl)tetrahydrofuranu (214, 190 mg, 16 %).

(f) Příprava (2S,5S)-trans-2-(3-hydroxy-l-butinyl)-5-(4-fluorfenyl) tetrahydrofuranu (sloučenina 215) • «9 • · 9 · • 99

999 « 9

9*9 9· * 99 «9 * 99 9 9 9 9 * 9 9 9 99 • 9 9 999 « 9

9« 999 • 9 999 «« «» (25.55) -trans-2-(3-t-buty ldimethylsilyloxy-1 -butinyl)-5-(4fluorfenyl)tetrahydrofuran (213, 765 mg, 2,2 mmol) byl rozpuštěn ve 20 ml TI IF.Roztok byl ochlazen na 0 ^IJC a bylo k němu přidáno TBAF (6,6 ml 1 M roztoku v THF). Výsledný roztok byl míchán při 0 °C po dobu 2 hodin a rozpouštědlo bylo odstraněno za vakua. Zbytek byl rozpuštěn v ethylacetátu (100 ml), promyt vodou (3 x 100 ml, pokaždé přidáno 5 ml solanky do jednotlivých vrstev) a poté solankou (50 ml), vysušen síranem sodným a rozpouštědlo bylo ve vakuu odstraněno za poskytnutí 500 mg (97 %) (2S,5S)-trans-2-(3-hydroxy-l-butinyl)-5-(4-fluorfenyl) tetrahydrofuranu (215). 'H NMR (CDClj) δ 7,29 (2H, dd, J=8,7, 5,2 Hz); 7,01 (2H, t, >8,7 Hz); 5,09 (IH, t, >7,4 Hz); 4,92 (III, t, >7,4 Hz); 4,59 (IH, q. >6,6 Hz); 2,30 - 2,50 (2H, m); 2,05 - 2,15 (III, m); 1,75 - 1,88 (lH,m); 1,72 (IH, br s); 1,47 (3I1„ d, >6,6 Hz).

(25.55) -trans-2-(3-IIydroxy 1 -butinyl)-5-(4-lluorfenyl)tetrahydroťuran (215. 500 mg, 2,13 mmol), kyselina (R)-a-methoxy-fenyloctová (1,06 g, 6,4 mmol) a DMAP (86 mg, 0,7 mmol) byly rozpuštěny v suchém methylenchloridu (3 ml). Byl přidán DCC (1,5 g, 7,24 mmol) a výsledný roztok byl míchán při obyčejné teplotě, pod suchým argonem, po dobu 3 hodiny (mnoho bílé sraženiny během několika minut). Pevná látka byla odfiltrována a filtrát byl ve vakuu zahuštěn. Zbytek byl přečištěn mžikovou sloupcovou chromatografii (eluent, 8% cthylacetat v hexanu) a byly získány dva diastereomerní estery. Méně polární forma byla přiřazena (2S.5S)-trans-2-{3-(S)-hydroxy-l-butinyl >5(4-fhiorfenyl]tetrahydrofuranu (216, 250 mg, 30 %, > 95 % z ’H NMR). 'H NMR (CDCh) δ 7,25 - 7,50 (7H, m); 7.02 (2H, t, >8,5 Hz); 5,52 - 5,60 (IH, rn); 5,06 (IH, t. .1-6.8 liz); 4.88 - 4,94 (1H, m); 4,78 (IH, s); 3,43 (311, s), 2,25 - 2,47 (211, m); 2,00 2,13 (111, m); 1,75 - 1,88 (IH, m); 1,37 (3H. d, >6,7 Hz). Polárnější forma byla přiřazena (2S.5S)-trans-2-{3-(R)-hydroxy-l-butinyl}-5-(4-fluorfenyI) tetrahydrofuranu (217, 230 mg. 29 %, 72 % z 'i I NMR). ^]H NMR (CDCI₃) δ 7,22 - 7,50 (7H, m); 7,01 (211, t, .1-8,7 Hz); 5,50 - 5.60 (IH, m); 4,98 (IH, t, >7,2 Hz); 4,79 - 4,85 (IH, ni); 4.79 (lH.s); 3,44 (3H,s); 2,20-2,40 (2H,s); 1,88- 1,98 (lH,m); 1,72 - 1,80 (IH, m); 1,51 (311. d, >6,7 liz). Zásadité hydrolýzy (míchání v 10 ml 1 M cthanolového roztoku KOH při 50 ^UC následované obvyklým zpracováním) těchto dvou esteru poskytly příslušné alkoholy; (2S,5S)-trans-2-{3-(S)-hydroxy-l-butinyl )-5-(452 • a v

• « · * * ♦ < a • ♦ · · • a · · · • · · • a a a fluorfenyl)tetrahydroťuran (218, 150 mg, 98 %) a jeho diastereomer (2S,5S)-trans-2-{3(R)-hydroxy-1-butinyl} -5-(4-fluorfenyl) tetrahydrofuran (221, 50 mg, 100 %). 'H NMR spektra těchto dvou alkoholů byla identická se spektrem naměřeným pro látku 218.

(g) Příprava (2S,5S)-(rans-2-{3-(R)-(N-fenoxykarbonyloxy-Nfenoxykarbonylamino)-l-butinyl}-5-(4-fluorfenyl)tetrahydrofuranu (sloučenina 219) (2S,5S)-trans-2- (3-(S)-hydroxy-l -butinyl }-5-(4-fluorfenyl)tetrahydrofuran (218, 150 mg. 0.64 mmol), trifenylfosf n (200 mg, 0,77 mmol) a N,Obis(fenoxykarbonyl)hydroxylamin (200 mg, 0,77 mmol) byly rozpuštěny ve suchém TI IF (3 ml), Roztok byl ochlazen na 0 °C a za míchání pod argonovou atmosférou byl po kapkách přidán propylazodikarboxylat (142 pl, 0,77 mmol). Míchání pokračovalo po dobu 1 h při téže teplotě. Rozpouštědlo bylo odpařeno na rotační odparce a zbytek byl přečištěn mžikovou sloupcovou chromatografií (eluent, 30% ethylacetát v hexanu) za poskytnutí 225 mg (72 %) (2S,5S)-trans-2-{3-(R)-(N-fenoxykarbonyloxy-Nfenoxykarbonylamino)-1 -butinyl}-5-(4-íluorfenyl)tetrahydrofuranu (219). ^!l 1 NMR (CDCl,) Ó 7,15 - 7,45 (12H, rn); 7,02 (211, t, J=8,6 Hz); 5,32 (1H, q, .1=7,0 hz); 5,07 (IH, t, .1-6,8 liz); 4.96 (IH, t. J=5,7 Hz); 2,25 - 2,50 (211. m); 2,05 - 2,20 (1H, m); 1,70 - 1,85 (IH, ni); 1,66 (3H, d, .1=7.0 Hz).

(h) Příprava (2S,5S)-trans-2-(3-(S)-(N-fenoxukarbonyloxy-Nl'enoxykarbonylamino)-l-butinyl}-5-(4-íluorfenyl)tctrahydrofuranu (sloučenina 222)

Stejným postupem jako pro přípravu sloučeniny 218 bylo z výchozího (2S.5S)trans-2-{3-(R)-hydroxy-l-butinyl í -5-(4-(1 uorfenyl)tetrahydrofuranu připraveno 220 mg (70 %) (2S,5S)-trans-2-{3-(S)-(N-fcnoxykarbonyloxy-N-fenoxykarbonylamino)-1butiny 1}-5- (4-fluorfenyl)tetrahvdrofuranu (222). '11 NMR spektra byla stejná jako spektra pro sloučeninu 219.

(í) Příprava (2S,5S)-trans-2-{3-(R)-(N-hydroxyurcidvl)-l-butinyl}-5-(4lluorfenyljtetrahydrofuranu (CMI-947) (sloučenina 220) • · »· « ι* 9 * a 9 99 * a · a » 9 v ««· » a a a • a a a * a·· ta ·· aaa • · aa a a a a a a · a a * a a a «a a aa aa (2S,5S)“trans-2-{3-(R)-(N-fenoxykarbonyloxy-N-fenoxykarbonylamino)-lbutinyl}-5- (4-fluorfenyl)tetrahydrofuran (219,225 mg) byl rozpuštěn ve vysokotlaké trubici jako roztok v methylenchloridu. Rozpouštědlo bylo odpařeno proudem argonu a zbytek byl ochlazen na -78 °C. V této trubici bylo zkapalněno 10 ml čpavku a byly přidány 2 ml t-butanolu. Trubice byla zapečetěna a nechala se pomalu ohřát na laboratorní teplotu. Směs se poté nechala míchat při obyčejné teplotě po dobu 18 hodin. Tlak byl potom velmi pomalu uvolněn a trubice se nechala otevřená po dobu 1 hodiny. Zbytek byl převeden do baňky a byl dvakrát toluenem zahuštěný za vakua. Zbytek byl přečištěn preparativní TLC (eluent, 5% methanol v methylenchloridu) za poskytnutí 120 mg (90 %) (2S,5S)-trans-2-{3-(R)-(N-hydroxyureidyl)- 1-butinyl}-5-(4fluorfenyl)tetrahydrofuranu (CMI-947,220). IČ (film) 3209, 2985, 2874, 1653,1510, 1449,1336,1224,1157, 1037 cm'¹; ^!H NMR (CD₃OD) δ 7,34 (2H, dd, J=8,7,5,4 Hz); 7,04 (2H, t, J=8,8 Hz); 5,00 - 5,10 (2H, m); 4,85 - 4,95 (IH, m); 2,25 - 2,50 (2H, m); 2,00 - 2,15 (IH, m); 1,78 - 1,85 (IH, m); 1,38 (3H, d, J=7,0 Hz).

(j) Příprava (2S,5S)-trans-2-{3-(S)-(N)-hydroxyureidyl)-l-butinyl}-5-(4fluorfenyl)tetrahydrofuranu (CNI-948) (sloučenina 223)

Tentýž postup jako pro přípravu sloučeniny 219 vedl z (2S,5S)-trans-2-{3-(S)(N- fenoxykarbony loxy-N-fenoxykarbonylamino)-1 -butinyl} -5-(4fluorfenyl)tetrahydrofuranu k 110 mg (83 %) (2S,5S)-trans-2-{3-(S)-(Nhy droxyureidyl)-1-butinyl}-5-(4-fluorfenyl) tetrahydrofuranu (CMI-948, 223). IČ (film) 3200,2985,2881, 1643,1510, 1442,1222,1035 cm-'; ^lH NMŘ (CD₃OD) δ 7,34 (2H, dd, J=8,7, 5,5 Hz); 7,04 (2H, t, J=8,9 Hz); 5,00 - 5,10 (2H, m); 4,85 - 4,95 (IH, m);

2,25 - 2,50 (2H, m); 2,00 - 2,15 (IH, m); 1,70 - 1,85 (IH, m); 1,38 (3H, d, J=7,0 Hz).

___,l d... „ -d* - v ...... :*>-·> - «»-·:>-

Příklad 6 Příprava R,R,S- a R,R,R-izomeru trans-2-{3-(N-hydroxyureidyl)-lbutinyl}-5-(4-fluorfenyl)tetrahydrofuranu (sloučeniny 234 a 236)

Jedna z metod přípravy S,S,R- a S,S,S-izomerů trans-2-{3-(N-hydroxyureidyl)1- butinyl}-5-(4-fluorfenyl)tetrahydrofuranu je ilustrována v níže uvedeném schématu 10.

·· « *·

(.

4 4 4 4 4 4

444 4 44 4 · 4 · 4 4 · · · · · 4 4 • 4 4 «

444 44

1.TMS-BT

I i (ft) (A)

227

TBAF

H I t (ft) (ft)

228

Schéma 10

OT8S

(ft) (S) _0H DCC. DMAP, ' ky$elina(R)-a-methoxyfenyloctová

OTB$ *· · «* «» > · · ·, · · « I

229

OCOOPh θΗ ^-‘eooph^ (fl) (fl, / CH, . ppi^oix?

(Sí

231

Schéma 10 (pokračování) ··· » · • » · · * »·· fe • « : (a) Příprava 4-(4-fluorfenyl)-4-oxomethyIbutanoatu (sloučenina 209)

K míchanému roztoku kyseliny 3-(4-benzoyl)propionové (208) (5,0 g) v methanolu (20 ml) bylo přidáno několik kapek kyseliny sírové. Po celonočním míchání (19 hodin) byla reakce neutralizována nasyceným vodným roztokem hydrogenuhličitanu sodného a methanol byl odstraněn za sníženého tlaku. Zbytek byl >

rozpuštěn v ethylacetátu (50 ml) a promyt nasyceným vodným roztokem hydrogenuhličitanu sodného (3x15 ml), vodou (2x15 ml) a solankou (2x15 ml), » vysušen (Na₂SO4), přefiltrován a zahuštěn za poskytnutí světlé krystalické látky (5,3 g,

%). ^lH NMR: 2,79 (t,2H); 3,30 (T, 2H); 3,71 (S„2H); 7,14 (T, 2H); 8,02 (m, 2H).

ή ή (b) Příprava R-4-(4-íluorfenyl)-Y-butyrolaktonu (sloučenina 224)

K ochlazenému roztoku (0 °C), míchanému roztoku (+)-DIP chloridu (25 g, 77,9 mmol) v suchém TFF (20 ml) byl po argonem přidán roztok ketoesteru 209 (10,07 g, 48,0 mmol) v suchém THF (20 ml). Reakce byla umístěna do lednice (4 °C) na dobu 30 hodin a potom byla vrácena do ledové lázně, kde byla míchána za přidání vody (10 ml), methanolu (30 ml) a 10% NaOH_aq (60 ml). Poté byla ledová lázeň odstraněna. Poté, co všechen ester zhydroiyzoval, byl přidán nasycený vodní roztok hydrogenuhličitanu sodného (80 ml). Vodní vrstva byla extrahována etherem (2 x 100 ml) a poté okyselena až na pH 2 a extrahována benzenem (2 x 180 ml). Ke spojeným benzenovým vrstvám byl přidán pyridinium-p-toluen sulfonát (60 mg) a ty byly pak zahřívány pod refluxem za použití Dean-Starkova jímače. Po skončení reakce byl benzenový roztok vymyt nasyceným vodným roztokem hydrogenuhličitanu sodného (150 ml), solankou (2 x 50 ml), vysušen (Na₂SO4), zfiltrován a zahuštěn za poskytnutí bílé krystalické látky, které * byla přiřazena konfigurace R na základě literárního precedentu (7,92 g, 91 %). *H NMR ’ 2,10 - 2,25 (m, IH); 2,68 (m, 3H); 5,50 (m, IH); 7,08 (t, 2H); 7,30 (m, 2H).

.1' M....» < Ř>1 II — L. . -I.

i (c) Příprava cis- a trans-5R-5-(4-fluorfenyl)-2-hydroxytetrahydrofuranu (sloučenina 225) ' K míchanému roztoku laktonu 224 (7,25 g, 40,3 mmol) v suchém toluenu (50 ml), ochlazeném v suché ledově-acetonové lázni byl přidán diisobutylaluminium hydrid (1,5 M, v toluenu) (1,5 eq., 40 ml). Když byla reakce skončena, tak byl pomalu přidán methanol (10 ml), potom nasycený vodní roztok vínanu sodnodraselného (60 ml) a «« »* * * · * * » vodní lázeň byla odstraněna. Tento roztok se nechal stát přes noc (16 hodin), vrstvy byly odděleny a vodní frakce byla extrahována ethylacetátem (2 χ 50 ml). Spojené organické vrstvy byly promyty vodou (3 x 30 ml) a solankou (3 x 30 ml), vysušeny (NajSCL), zfiltrovány a zahuštěny. Produktem byl bezbarvý olej jako směs dvou stereoizomerů.

(ca. 50/50) (6,32 g, 86 %), *H NMR 1,7 (m, IH); 1,9 - 2,3 (m, 2H); 2,42 (m, IH); 3,60 (bs, 0,5H); 3,72 (bs, 0,5H); 4,98 (t, 0,5H); 5,20 (t, 0,5H); 5,60 (bs, 0,5H); 5,72 (m,

0,5H); 7,00 (t, 2H); 7,25 (m, IH); 7,40 (m, IH).

(d) Příprava cis- a trans-5R-5-(4-flurofenyl)-2-t-butyldimethyIsilyloxy tetrahydrofuranu (sloučenina 226)

K míchanému roztoku laktolu 225 (6,32 g, 34,7 mmol) v methylenchloridu (140 ml) byl přidán imidazol (l,leq, 38,2 mmmol, 2,60 g) a TBDMS chlorid (5,77 g). Po celonočním míchání byla reakční směs zfiltrována a zahuštěna. Surový produkt byl zfiltrován přes křemennou zátku za poskytnutí bezbarvého oleje, který byl směsí dvou diastereomerů (ca. 2:1) (9,61 g, 93 %). *H NMR 0,14 (s, 6H); 0,92 (s, 9H); 1,7 (m, IH); 1,9 - 2,2 (m, 2H); 2,4 - 2,5 (m, IH); 4,9 (m, 0,33H); 5,16 (t, 0,66H); 5,59 (m, 0,33H); 5,71 (dd, 0,66H); 7,00 (m, 2H); 7,25 (m, 1,33H); 7,40 (m, 0,66H).

Přítomnost každé konfigurace v poloze 5 bylo pro vzorek této sloučeniny stanovitelné použitím chirálního rozpouštědlového činidla, [2,2,2-trifluor“l-(9anthryl)ethanol, 2,2 mg substrátu, 40 mg CSA], Tyto podmínky ukázaly, že sloučenina 226 neobsahovala detekovatelné množství 5S izomerů.

Diastereomerní směs sloučeniny 226 (2,2 mg), ve které byla poloha 5 racemickou směsí, byla zpracována pomocí CSA (40 mg), Z multipletu s 4,86 - 4,92 ppm (0,33H) se staly dva multiplety s 4,64 - 4,72 a 4,78 - 4,84 ppm. Pro druhý diastereomer (stejné spektrum) se z dubletu dubletů s 5,66 - 5,70 ppmstaly dvě sady dubletů s 5,64 - 5,68 a 5,70 - 5,74 ppm. Pro chírálně redukovanou sloučeninu se menší multiplet (w/CSA) ukázal při 4,62 - 4,70 ppm a dublet dubletů se ukázal u 5,68 - 5,70 ppm. Důkazy pro existenci dalších izomerů nebyly pozorovány, (e) Příprava 2R,5R-trans-5-(4-fluorfenyl)-2-(3-t-butyldimethylsilyloxy-lbutinyl)tetrahydrofuranu (sloučenina 227) • 4

4 4 4 * • « 4 4 4 • 4 · 4 « 4 • 44* · 4 · 4 • · · * 4 «44 44 «4 444 «« «4 ·· 4 «44 4 4 * · 4 * 44

K roztoku sloučenin 226 (500 mg, 1,69 mmol) v suchém odplyněném methylenchloridu (10 ml), ochlazeném na -78 °C byl přidán TMS bromid (0,25 ml, 1,86 mmol). Tento roztok byl míchán po dobu čtyř hodin. Do jiné baňky obsahující 3-tbutyldimethylsilyloxy-l-butin (0,31 g, 1,68 mmol) a THF (5 ml) bylo přidáno nbutyllithíum (1,6 M v hexanu, 1,26 ml, 2,02 mmol). Po 30 minutách byl roztok po tyčince převeden do výše připraveného roztoku. Po dvou hodinách byla reakční směs vylita do 2 M vodného roztoku chloridu amonného (25 ml) a extrahována do methylenchloridu (3 x 25 ml), vysušena (NajSC^), zfiltrována a zahuštěna. Mžiková chromatografie (5% ethylacetát v hexanech) poskytnul trans produkt ve formě jasného oleje (280 mg, 48 %). *H NMR 0,17 (d, 6H); 0,91 (s, 9H); 1,42 (d, 3H); 1,8 (m, IH); 2,25 - 2,50 (m, 2H); 4,58 (m, IH); 4,91 (m, IH); 5,09 (m, IH); 7,0 (t, 2H); 7,30 (m,

2H).

(f) Příprava 2R,5R-trans-5-(4-fluorfenyI)-2-(3-hydroxyl-l-butinyl tetrahydrofuranu (sloučenina 228)

K míchanému roztoku 227 (0,38 g, 1,1 mmol) v THF (5 ml) ochlazeném v ledové lázni byl přidán tetrabutylamoniumfluorid (0,86 g, 3,3 mmol). Ledová lázeň byla odstraněna. Po 30 minutách bylo odstraněno rozpouštědlo a produkty byly odděleny mžikovou ehromaiografii (25% ethylacetát v hexanech). Produktem byl bezbarvý olej (170 mg, 67 %). ^lH NMR 1,48 (d, 3H); 1,8 (m, IH); 2,1 (m, IH); 2,3 - 2,5 (m, 2H); 4,58 (m, IH); 4,91 (t, IH); 5,1 (t, IH); 7,0 (t, 2H); 7,29 (m, 2H).

Hydroxy funkce 228 byla esterifikována kyselinou R-a-methoxyfenyloctovou (DCC, DMAP, CH₂Cl2, 55% po chromatografii) a výsledné diastereomery (229 + 230) byly odděleny (mžiková chromatografie) a tak byly izolovány izomery R a S na karbinolovém atomu. Ester byl odstraněn zásaditou hydrolýzou (KOH, 78%) za poskytnutí karbinolů 231 a 232. Absolutní konfigurace byly přiřazeny na základě Mosherova modelu.

(g) Příprava 2R, 5R-trans-5-(4-fluorfenyl)-2-(3R-3-N,0-bisfenoxykarbonyl hydroxylamino-l-butinyl)tetrahydrofuranu (sloučenina 233)

K ochlazenému roztoku (ledová lázeň) 2R,5R-trans-5-((4-fluorfenyl)-2-(3S-3hydroxy- l-butinyl)tetrahydrofuranu (231) (29 mg, 0,12 mmol), trifenylfosfinu (39 mg, • · · » I * « i ·· ··

0,15 mmol) a N,O-bisfenoxykarbonylhydroxylaminu (37 mg, 0,14 mmol) v THF (3 ml) byl pomalu přidán diisopropylazodikarboxylát (0,029 ml, 0,15 ml). Ledová lázeň byla odstraněna a když reakce skončila (několik minut), tak bylo odstraněno rozpouštědlo. Produkt byl získám mžikovou chromatografií (15% ethylacetát v hexanech) jako bezbarvý olej (32 mg, 53 %). *H NMR 1,65 (d, 3H); 1,8 (m, 1H); 2,1 (m, IH); 2,4 (m, 2H); 4,94 (m, IH); 5,08 (m, IH); 5,30 (m, IH); 7,0 (t, 2H); 7,15 - 7,40 (m, 2H).

(h) Příprava 2R,5R-trans-5-(fluorfenyl)-2-(3R-3-N-hydroxyureidyl-lbutinyl)tetrahydrofuranu (sloučenina 234)

Sloučenina 233 (32 mg) byla umístěna do nádoby (-78 °C) se šroubovým uzávěrem a míchací tyčinkou společně s kapalným amoniakem (ca. 3 ml) a t-butanolem (ca. 2 ml). Nádoba byla zapečetěna a studená lázeň byla odstraněna. Po celonočním míchání při obyčejné teplotě byl uvolněn tlak a bylo odstraněno rozpouštědlo. Produkt byl rozetřen (25% ethylacetát v hexanech) za poskytnutí bílé tuhé látky (14 mg, 74 %). ’H NMR 1,41 (d, 3H); 1,8 (m, IH); 2,1 (m, IH); 2,3 - 2,5 (m, 2H); 4,93 (t, IH); 5,08 (t, IH); 5,20 (m, IH); 5,38 (bs, IH); 7,0 (t, 2H); 7,29 (m, 2H).

Elektronové zkrápění MS: M+l = 293

Syntéza RRS izomeru (CMI-957) se provádí tím samým způsobem z esteru 230, jako se připravil RRR izomer (CMI-954) z esteru 29.

Příklad 7Příprava 2S, 5S-trans-2-(4-fluorfenoxymethyl)-5-(4-N-hydroxyureidyl) butinyl)tetrahydrofuranu (sloučenina 1, obrázek 4) a 2S,5R-trans-2-(4fluorofenoxymethyl)-5-(4-N-hydroxyureidylbutyl)tetrahydrofuranu (sloučenina 402, obrázek 4)

Příprava 4S-(4-fluorfenoxymethyl)-y-butYrolaktonu (sloučenina 301, obrázek 4)

K míchanému roztoku (S)-y-butyrolaktonu (1,0 g, 8,61 mmol), 4-fluorfenolu (1,16 g, 10,35 mmol) a trifenylfosfinu (2,49 g, 9,49 mmol) v 10 ml THF byl přidán po kapkách diisopropylazadikarboxylát (1,87 μΐ, 9,46 mmol). Po skončení přidávání byla reakční směs míchána při 80 °C po dobu 16 hodin. Poté bylo odstraněno rozpouštědlo a produkt byl oddělen mžikovou sloupcovou chromatografií (křemen, 2:1 * «4 · · «· · v « · · • » · * · * · · · · · · * ♦ ·

4·· «* ·« · »·· · ♦ * hexan/ethylacetat) (1,38 g, 76,3 %). ‘H NMR (CDC1₃) 2,27 (m, 1H); 2,42 (m, 1H); 2,60 (m, 1H); 4,04 (m, 1H); 4,15 (m, 1H); 4,85 (m, IH); 6,84 (m, 2H); 6,98 (m, 2H).

Příprava 2S-f4-fluorfenoxvmethvl)-5-hvdroxytetrahYdrofuranu (sloučenina 302, obrázek 4).

K míchanému roztoku laktonu 301 (1,38 g, 27,22 mmol) v suchém toluenu (24 ml) byl při -78 °C po kapkách přidán 1,5 M toluenový roztok DIBALHu (6,76 ml, 10,13 mmol). Reakční směs bylá míchána při -78 °C po dobu 2 hodin. Reakční směs byla ochlazena přidáním methanolu (1,7 ml) za teploty < -60 °C. Směs byla zahřána na -20 °C a poté následovalo přidání nasyceného vodního roztoku vínanu sodnodraselného (10 ml), přičemž se teplota reakční směsi udržovala mezi -10 a 0 °C. Reakční směs byla míchána při obyčejné teplotě přes noc a poté byly odděleny dvě fáze. Vodní vrstva byla extrahována ethylacetátem. Spojené organické vrstvy byly promyty vodou, nasyceným roztokem NaCl a zahuštěny ve vakuu za získání oleje, který byl očištěn mžikovou sloupcovou chromatografií (křemen, 1:1 hexan/ethylacetat (1,41 g, 101 %). *HNMR (CDC1₃) 1,80 (m, 1H); 2,05 (m, 2H); 2,26 (m, 1H); 3,93 (m, 2H); 4,04 (m, 2H); 4,47 (m, 0,5H); 4,61 (m, 0,5H); 5,57 (m, 0,5H); 5,66 (m, 0,5H); 6,88 (m, 2H); 6,98 (m, 2H).

Příprava 2S-(4-fluorfenoxvmethyD-5-(t-butyldimethylsilyloxy)tetrahydrofuranu (sloučenina 303, obrázek 4)

K míchanému roztoku laktolu 302 (1,41 g, 6,65 mmol) v methylenchloridu (25 ml) byl přidán imidazol (498,1 mg, 7,32 mmol) a TBDMS chlorid (1,1 g, 7,32 mmol). Reakční směs byla míchána při obyčejné teplotě přes noc a poté byla reakční směs zfiltrována a filtrát byl zahuštěný. Surový produkt byl přečištěn mžikovou sloupcovou chromatografií použitím směsi 9:1 hexan/ethylacetat jako rozpouštědla za poskytnutí bezbarvého oleje, který byl směsí dvou diastereomerů (ca. 2:1) (1,22 g, 56,2 %). *H NMR (CDC1₃) 0,11 (s, 6H); 0,90 (s, 9H); 1,80- 2,10 (m, 3H); 2,22 (m, 1H); 3,91 (m, 2H); 4,38 (m, O,33H); 4,50 (m, 0,67H); 5,52 (m, 0,33H); 5,59 (m, 0,67H); 6,86 (m, 2H); 6,96 (m, 2H).

• · fr · · •·· ♦ · » · « · * ··· ·· «« *** ·· «β » » ··

Příprava 2S,5S-trans-2-(4-fluorfenoxymethyD-5-(4-t-butYldimetIiylsilyloxy-lbutinvl tetrahydrofuranu (sloučenina 304, obrázek 4) a 2S, 5R-cis-2-(4fluorfenoxvmethvl)-5- (4-butyldimethylsilyloxy-l-butinyl)tetrahydrofuranu t. (sloučenina 305, obrázek 4)

K míchanému roztoku 303 (720 mg, 2,21 mmol) v suchém methylenchloridu (10 ml), ochlazeném na -78 °C byl přidán TMS bromid (349,8 μΐ, 2,65 mmol). Reakční , směs byla míchána při -78 °C po dobu 4 hodin. V oddělené baňce obsahující 4-t-butyI· dimethylsilyloxy-l-butinu (812,8 mg, 4,42 mmol) a THF (10 ml) bylo přidáno n-butyllithium (2,5 M v hexanu, 2,65 ml, 6,63 mmol). Po 30 minutách bylo přeneseno do roztoku připraveného výše. Po dvou hodinách byla reakce ochlazena přidáním nasyceného vodního roztoku chloridu amonného a směs byla extrahována methylenchloridem, vysušena MgSO₄, přefiltrována a zahuštěna. Mžiková sloupcová chromatografie (křemen, směs 95:5 hexan/ethylacetat) vedla ke dvěma produktům, sloučenina trans (304) (210 mg) a sloučenina cis (305) (160 mg) a ke směsi těchto dvou sloučenin (50 mg). Celkový výtěžek byl 48,5 %. *Η NMR (CDC1₃) 304: 0,10 (s,6H); 0,91 (s, 9H); 1,87 (m, IH); 2,01 (m, IH); 2,22 (m, 2H); 2,43 (t, 2H); 3,72 (t, 2H); 3,92 (d, 2H); 4,47 (m, IH); 4,73 (m, IH); 6,86 (m, 2H); 6,95 (t, 2H). 305: 0,09 (s, 6H); 0,90 (s, 9H); 1,92 - 2,20 (m, 4H); 2,42 (m, 2H); 3,70 (t, 2H); 3,92 (m, IH); 4,07 (m, IH);

4,29 (m, IH); 4,62 (m, IH); 6,86 (m, 2H); 6,96 (t, 2H).

Při přípravě sloučenin 304 a 305 lze nahradit skupinu chránící kyslík, 4-tbutyldimethylsilyl, skupinou jinou, tak jak je známo odborníkům v oboru.

»Ί

Za účelem stanovení stereochemie této molekuly byl proveden differenční NOE experiment jednak pro 304 a jednak pro 305. V diferenčním experimentu 304, byk ozařován multiplet při 4,73 ppm nízko-frekvenčním rf impulsem rozpojování spinů a

*. U r—, j· ,1,.-1-.,, H II -^»lh —H ...

data byla zpracována tak, aby bylo možné pozorovat pouze zvýšení signálu. Toto představuje pozitivní NOE efekt a naznačuje blízký prostorový vztah těchto protonů.

- V tomto experimentu byl nalezen NOE pro multiplet s 2,22 ppm, což jsou ťuranové protony, Multiplet s 4,47 ppm byl ozařován nízko-frekvenčním impulsem a data byla zpracována tak, že se měřilo pouze zvýšení signálu. Efekt NOE byl nalezen pro • •4 • ·· • « • * * · • · * · »· ·»· ·* «· • · « · ♦ * ·* ·♦· * · • t * « · ·· multiplet s 2,22 ppm, což jsou protony furanového kruhu. Další NOE byl pozorován pro protony s 3,92 ppm, což jsou protony na methylenu následující tento multiplet.

V diferenčním NOE experimentu sloučeniny 305 byl ozařován triplet u 4,62 ppm nízko-frekvenčním rf impulsem rozpojování spinů a data byla zpracována tak, že se měřilo pouze zvětšení signálu. To představuje pozitivní NOE efekt, což naznačuje blízký prostorový vztah těchto protonů. V tomto experimentu byl nalezen NOE u 4,29 ppm, což je ten druhý methínový proton furanu. Další NOE byl pozorován pro multiplet u 2,17 ppm, což jsou furanové protony. Další NOE byl nalezen pro triplet u 4,62 ppm, což je ten druhý methínový proton furanu. Další NOE byl pozorován pro protony u 3,92 a 4,07 ppm, což jsou protony na methylenu následující tento multiplet. Další NOE byl pozorován pro multiplet u 2,11 ppm, což jsou furanové protony.

Příprava 2S, 5S-trans-2-(4-fluorfenoxvmethyl)-5-(4-hvdroxv-l-butinyn tetrahydrofuranu (sloučenina 306, obrázek 4)

K míchanému roztoku 304 (210 mg, 0,54 mmol) v THF (1,4 ml), ochlazeném v ledové lázni byl přidán tetrabutylamoniumfluorid (420,3 mg, 1,61 mmol). Ledová lázeň byla odstraněna a reakce byla míchána pří obyčejné teplotě po dobu 1 hodiny. Rozpouštědlo bylo odstraněno a produkt byl oddělen mžikovou sloupcovou chromatografií (křemen, směs Llhexan/ethylacetat) (124 mg, 83,2 %). *H NMR (CDC1₃) 1,88 (m, IH); 2,02 (m, IH); 2,25 (m, 2H); 2,50 (m, 2H); 3,72 (t, 2H); 3,93 (d, 2H); 4,48 (m, IH); 4,76 (m, IH); 6,84 (m, 2H); 6,96 (t, 2H).

Příprava 2S,5S-trans-2-(4-fluorfenoxymethyl)-5-(4-N,Obisfenoxykarbonylhydroxvl amino-l-butinyl)tetrahydrofuranu (sloučenina 307, obrázek 4) u -* . .........

K ochlazenému roztoku (ledová lázeň) sloučeniny 306 (124,0 mg, 0,45 mmol), trifenylfosfinu (128,9 mg, 0,49 mmol) a N,O-bisfenoxykarbonylhydroxylaminu (147,3 mg, 0,54 mmol) v tHF (5 ml) byl přidán diisopropoxylazodikarboxylát (94.1 μΐ, 0,48 mmol). Ledová lázeň byla odstraněna a rekacní směs byla zahřána na obyčejnou teplotu a při této teplotě míchána po dobu 30 minut. Rozpouštědlo bylo odstraněno a produkt byl přečištěn mžikovou sloupcovou chromatografií (křemen, směs 4:1 «4 44

4 · * * ·

444 ♦ · 4 · ·

44 4

4* 44

4 4 4

4 44

44 4 4

4 >

• 4 44 hexan/ethylacetat) (195 mg, 82,0 %), ^]HNMR (CDCfi) 1,85 (m, IH); 2,03 (m, IH); 2,22 (m, 2H); 2,75 (m, 2H); 3,92 (d, 2H); 4,05 (m, 2H); 4,47 (m, IH); 4,76 (m, IH);

6,84 (m, 2H); 6,95 (m, 2H); 7,26 (m, 5H); 7,41 (m, 5H).

Příprava 2S,5S-trans-2-(4-fluorfenoxvmethyl)-5-(4-N-hvdroxyureidyl)-l-butinyl) tetrahydrofuranu (sloučenina 401, obrázek 4)

Do baňky se šroubovým uzávěrem byl umístěn NH3 při -78 °C (přibližně 1-2 ml). Sloučenina 307 (195,0 mg, 0,37 mmol), předem rozpuštěná ve 20 ml methanolu, byla přidaná k tomuto chladnému kapalnému amoniaku. Baňka byla zapečetěna a ledová lázeň byla odstraněna. Reakční směs byla míchána při obyčejné teplotě po dobu 16 hodin. Reakční směs byla znovu ochlazena v suché ledové lázni a byl uvolněn tlak. Baňka byla otevřena a rozpouštědlo bylo odstraněno. Produkt byl izolován mžikovou sloupcovou chromatografií užitím ethylacetátu jako rozpouštědla za poskytnutí pevné látky (108 mg, 91,7 %). NMR (CDCI3) 1,84 (m, 1H); 2,01 (m, IH); 2,22 (m, 2H); 2,55 (t, 2H); 3,75 (t, 2H); 3,94 (m, 2H); 4,48 (m, IH); 4,74 (t, IH); 5,25 (bs, 2H); 6,86 (m, 2H); 6,98 (m, 2H).

Příprava 2S,5S-trans-2-(4-fluorfenoxvmethyl)-5-(4-N-hvdroxyureidvl-l-butinvť) tetrahydrofuranu (sloučenina 402, obrázek 4)

Sloučenina 1 (75 mg, 0,23 mmol) byla rozpuštěna ve 2 ml ethylacetátu a poté bylo přidáno Pd/C (10%) (15 mg) a reakční směs byla hydrogenována za tlaku balónku po dobu 16 hodin, Reakční směs byla zfiltrována a filtrát byl zahuštěn. Produkt byl izolován mžikovou sloupcovou chromatografií použitím ethylacetátu jako rozpouštědla (70 mg, 92,2 %). *H NMR (CDC1₃) 1,50 - 1,70 (m, 8H); 2,10 )m, 2H); 3,58 (m, 2H);

3,91 (m/2H);4,08 (m, 1H);4,40(m, IH); 5,15 (bs, 2Η);^,87^Γ2Η);*6,97(ζ2Η);

7,40 (bs, IH).

II. Farmaceutická složení

Lidé, koně, psy, hovězí dobytek a další zvířata, speciálně pak savci, kteří trpí zánětlivými nemocemi, zvláště pak těmi, které jsou zprosředkovány PAF nebo 564 * φφ ·« • φ φ · · · φ · * · · φ φφφ * φ · φ φ φ * φφφ φφ Φ· ·· φφ • · · · φ · ·· ·Φ Φ * • φ φ ♦ · ·« lípoxygenasou, lze léčit podáváním efektivních množství jedné nebo více výše popsaných sloučenin nebo farmaceuticky přijatelných derivátů či solí, též ve formě farmaceuticky přijatelných nosičů či zřeďovacích látek, přičemž se touto léčbou snižuje tvorba kyslíkových radikálů. Tyto aktivní materiály lze podávat jakoukoliv vhodnou cestou, např. ústně, parenterálně, nitrožilně, kůží nebo v dalších materiálních formách jako v kapalině, krému, želé či v pevné formě nebo v aerosolové formě.

V souladu, tak jak jsou zde pojmy užívány, termín farmaceuticky přijatelná sůl se vztahuje k solím či komplexům, které zachovávají žádanou biologickou aktivitu výše uvedených sloučenin a vykazují minimální nežádoucí toxikologické vlivy. Příklady takových solí, i když ne jediné, jsou (a) kyselé soli tvořené reakcí s anorganickými kyselinami (např. kyselina chlorovodíková, kyselina bromovodíková, kyselina sírová, kyselina fosforečná, kyselina dusičná atd.) a soli tvořené reakcí s organickými kyselinami jako např. kyselina octová, kyselina šťavelová, kyselina vinná, kyselina jantarová, kyselina jablečná, kyselina askorbová, kyselina benzoová, kyselina tříslová, kyselina alginová, kyselina polyglutamová, kyselina naňalensulfonová a kyselina polygalakturonová; (b) zásadité soli tvořené kationty kovů jako např. zinek, vápník, vizmut, baryum, hořčík, hliník, měd, kobalt, nikl, kadmium, sodík, draslík atd. nebo s kationty tvořené ze čpavku, Ν,Ν-dibenzylethylendiaminu, D-glukosaminu nebo ethylendiaminu; (c) kombinace a) a b) např. zinečnatá sůl taninu atd. Sloučeniny lze též podávat jako farmaceuticky přijatelné kvartemí soli známé odborníkům v oboru, které speciálně zahrnují ammonné soli o vzorci -NRj⁺Z', kde R je alkyl nebo benzyl a Z je opačně nabitý ion, zahrnující chlorid, bromid, jodid, Ό-alkyl, toluensulfonát, methyIsulfonát, sulfonát, fosfát nebo karboxylát (jako např. benzoát, jantaran, octan, glykolát, jablečnan, citran, vínan, askorbát, benzoát, skořican, mandlan, benzyloát a ., — . ' , . .j-j- . r - < ··’“» *-··· if - · · - Φ**·· .^I4i Itai ml —>

difenylacetat).

Aktivní sloučenina je obsažena v přijatelném nosiči nebo zřeďovací látce v takovém množství, aby se k pacientovi dostalo množství terapeuticky účinné, které nezpůsobí u tohoto pacienta žádné vážné toxické efekty. Upřednostňovaná dávka aktivní sloučeniny pro všechny výše uvedené sloučeniny se pohybuje v rozsahu od 10 ng/kg do 300 mg/kg, přednostně pak 0,1 až 100 mg/kg denně, obecněji od 0,5 až 25 mg • »· • fefe* * · · » ··· * fe • fefe fefe fefe fe fefe·» fe fe · fe fe fe • fe fe fefe fefe* • fe fe· • · « fe fe fe fefe fe ··· · fe fe · fe • fe fefe na kilogram váhy příjemce. Upřednostňovaná dávka pro kardiovaskulární indikace se pohubuje v rozsahu 10 ng/kg až 20 mg/kg. Typická dávka se pohybuje v intervalu 0,01 3 % váha/váha ve vhodném nosiči. Účinný rozsah dávkování lze vypočítat na základě hmotnosti mateřské látky, která má být dodána. Pokud vykazuje aktivitu i derivát, tak lze účinné dávkování odhadnout tak, jak je uvedeno výše použitím hmotnosti derivátu nebo jinými prostředky, které jsou známy odborníkům v oboru.

Sloučeninu lze pohodlně podávat ve jakékoliv vhodné formě dávkovači jednotky, jako např. 1 - 3000 mg, přednostně pak v rozmezí 5 - 500 mg aktivní složky f

na jednotku formy dávkování. Ústní dávka 25 - 250 mg je obvykle výhodná.

Aktivní složka je přednostně podávána tak, aby se dosáhlo špičkové koncentrace v plazmě okolo 0,00001 - 30 mM, upřednostňováno je rozmezí 0,1 - 30 μΜ. Toho lze např, dosáhnout nitroŽilní injekcí roztoku aktivní složky, přednostně pak ve fyziologickém roztoku nebo vodním mediu nebo podáváním velkých pilulek aktivní složky.

Koncentrace aktivní látky v lékové formě závisí na absorpci, distribuci, inaktivaci a vylučovacích poměrech léku, právě tak i na dalších faktorech, které jsou známy zkušeným v oboru. Stojí též za podotknutí, že dávkovači hodnoty se budou též měnit v závislosti na vážnosti problémů, které mají být zmírněny. Na srozumněnou by mělo být též dáno, že pro jakýkoliv specifický subjekt by měly být dávkovači režimy promptně upraveny podle individuální potřeby a profesionálního úsudku osoby, která podává lék nebo jeho podávání řídí, a že intervaly koncentrací uvedené zde jsou pouze exemplární a není proto účelem omezovat rozsah použití nárokovaného léku. Aktivní složku lze podat naráz nebo lze rozdělit na malé dávky, které pak budou podávány v rozdílných časových intervalech.

Látky určené pro ústní podávání obvykle zahrnují inertní zřeďovací látku nebo jedlý nosič. Ty pak mohou být ve formě želatinových kapslí nebo stlačeny do tablet. Pro účely ústního terapeutického podávání lze aktivní složku kombinovat s excipienty a použít jí ve formě tablet, pastilek nebo kapslí. Farmaceuticky kompatibilní pojivá a/nebo adjuvans lze též použít jako součást lékové formy.

• fefe fefe ♦ fefe fe fe fefe·· • fefe · fe · • fefe· * · · · fe · · 4 fefe· fefe fefe fe·· ·· « fe • · • fefe • fe • fe • fe

Tablety, pilulky, kapsle, pastilky, atd. mohou obsahovat jakoukoliv z následujících složek či sloučenin podobné povahy: pojivo jako např. mikrokrystalická celulosa, kozincová pryskyřice nebo želatina, excipienty jako např. škrob nebo laktosa, disperzní složka jako např. kyselina alginová, Primogel nebo kukuřičný škrob, mazivo jako např. stearat hořečnatý nebo Steroty, glidanty jako např. koloidní oxid křemičitý, přislazovací činidlo jako např, sacharosa nebo sacharin nebo aromatizační činidlo jako např. peprmint, methylsalicylát nebo pomerančové aroma. Pokud je forma dávkovači jednotky kapsle, tak může obsahovat jako dodatečný materiál vzhledem k materiálům uvedeným výše, kapalný nosič nebo mastný olej . Dále, formy dávkovačích jednotek mohou obsahovat další materiály, které mohou modifikovat fyzikální formu dávkovači jednotky, např. povlak cukru, šelak nebo enterická činidla.

Aktivní sloučenina nebo farmaceuticky přijatelná sůl nebo derivát mohou být podány jako součást elixíru, suspense, sirupu, oplatky, žvýkací gumy atd. Sirup může ještě navíc vedle aktivní sloučeniny obsahovat sacharózu jako přislazovací Činidlo nebo určité konzervační prostředky, barviva, barvící látky a příchutě.

Aktivní sloučenina nebo farmaceuticky přijatelné deriváty nebo soli mohou být míšeny s dalšími aktivními materiály, které nesnižují žádaný účinek nebo s materiály, které doplňují žádoucí účinek, jako např. antibiotika, protiplísňové prostředky, další protizánětlivé látky nebo protivirové sloučeniny.

Roztoky nebo suspenze pro parenterální, kožní nebo látkové aplikace mohou obsahovat následující součásti: sterilní zřeďovadlo jako např, voda pro injekce, fyziologické roztoky, vázané oleje, polyethylenové glykoly nebo ostatní syntetická rozpouštědla; protibakteriální Činidla jako např. benzylalkohol nebo methylparageny; antioxidanty jako např. kyselina askorbová, bisulfit sodný; chlelatotvomá činidla jako např. kyselina ethylendiamintetraoctová. pufry jako^Jáčetátýj citráty“nebo'fosfáty'nebo činidla pro adjustaci tonicity jako chlorid sodný nebo dextróza. Parentální přípravky mohou být obsaženy v ampulí ch, injekcích najedno použití nebo mnohočetných tubách vyrobených ze skla nebo plastické hmoty.

Pokud jsou podávány nitrožilně, tak upřednostňované nosiče jsou fyziologický roztok nebo fyziologický roztok pufrovaný fosfátem (PBS), »· a a * · * · · • ·♦· • · a·· ·♦ • a · > · ·· « · · • a * « a a.

aá áaa • a a· a a a a • a ·· aaa a a a a a aa aa

V jedné modifikaci jsou aktivní sloučeniny připraveny s nosiči, které chrání sloučeninu před rychlým vyloučením z těla, jakými jsou např. látky kontrolující uvolňování včetně implantátů a přiváděčích systémů. Biologicky odbouratelné, biokompatibilní polymery lze také použít, např. ethylenvinylacetat, polyanhydridy, polyglykolové kyseliny, kolagen, polyortoestery a kyselina polyakticová. Metody přípravy takých systémů jsou zřejmé těm, kteří jsou zkušení v tomto oboru. Látky lze též získat komerčně z Alza Corp. (CA), Scios Nova (Baltimore, MD).

Liposomáltií suspenze mohou být farmaceuticky přijatelnými nosiči. Ty mohou být připraveni podle metod, které jsou známy zkušeným v oboru, např. tak, jak je popsáno v U.S. Patentu No. 4,522,811 (na něj je v textu odkazováno). Např., liposomální složení lze připravit rozpuštěním vhodné kapaliny (např. fosafitidylethanolamin, stearoylfosfatidylcholín, arachadoylfosfatidylcholin a cholesterol) v anorganickém rozpouštědle, které je pak odpařeno a na povrchu nádoby je získán suchý lipidní film. Vodní roztok aktivní sloučeniny nebo jeho monofosfátu, difosfátu a/nebo trifosfátu jsou vpraveny do nádoby. Obsah nádoby je potom ručně rozvířen tak, aby se uvolnil lipidní materiál ze stran nádoby a rozptýlily se lipidní agregáty a tedy vznikla liposomální suspenze.

III. Biologická aktivita

Existuje celá škála biologických stanovení, které byly použity na vyhodnocení schopnosti sloučeniny sehrávat úlohu receptorového antagonisty PAF, včetně schopnosti sloučeniny vázat se na receptory PAF a vlivu sloučeniny na rozdílné cesty zprostředkované PAF. Jakýkoliv z těchto stanovení lze použít na vyhodnocení schopnosti sloučenin zde zveřejněných sehrávat úlohu receptorových antagonistů PAF.

Např) jé známo, žéPAF indukuje hemokoncerítrace a zvýšuje permeabilitu mikrocirkulace vedoucí pak ke zmenšení objemu plazmy. Akutní kolaps v cirkulaci způsobený PAF lze použít jako základ pokusu vyhodnocení schopnosti sloučeniny sehrávat úlohu antagonisty PAF tím, že se analyzuje vliv sloučeniny na zmenšený objem plazmy indukovaný PAF ve zvířecím modelu jako např. u myší.

• ΦΦ • · · · * » · φ · φ φ φ φ · φ · φ φ φ φ φ · φ ·♦· ·· · φ φ • φ · • φ φφφ φ φ φ • Φ

ΦΦ

Endotoxémie způsobuje uvolňování chemických mediátorů včetně ikosanoidů, PAF a tumorový nekrotický faktor (TNF), které stimulují řadu fyziologických odpovědí včetně chřipky, hypotenze, leukocytózy a poruch metabolismu glukózy a tuků. Endotoxémie může vést k vážným otřesům a smrti. Úmrtnost myší zůsobená indukcí endotoxinů je důležitý zvířecí model na vyhodnocení farmakologických vlivů sloučenin na endotoxický šok.

Ostatní dvě běžná stanovení použitá pro vyhodnocení sloučeniny jako receptorového antagonisty PAF jsou destičkové agregace in vitro a hypotenze u krys (Shen, et al., „Chemické a biologické vlastnosti antagonistů PAF a biosyntetických inhibitorů“, Destičky aktivující faktor a příbuzné tukové mediátory, F, Snyder, Ed. Plenům Press, New York, NY 153 (1987)).

Byla použita celá škála biologických pokusů, aby se vyhodnotila schopnost sloučeniny inhibovat enzym 5-lipoxygenasu. Např., cytosol 5-lipoxygenasa krysích bazofilních leukemických buněk byla široce použita ve studiích leukotrienové biosyntézy. Sloučeniny, které inhibují 5-lipoxygenasu, snižují hladinu leukotrienů.

Další biologický postup použitý k vyhodnocení schopnosti sloučeniny inhibovat enzym 5-lipoxygenasu je založen na klasickém farmakologickém modelu, ve kterém je zánět indukován inhibici LTB₄ ionoforem stimulovanou lidskou krví.

Příklad 5 Schopnost sloučeniny vázat se na receptory PAF (a) Příprava lidských destičkových membrán > · ' , T« _ -b It. n- -WF www I p.

' Lidské destičkové membrány jsou připravovány z destičkových koncentrátů získaných z American Red Cross Blood Services (Dedham, MA). Po několika vymytích s vymývacím roztokem pro destičky (150 mM NaCl, 10 nM Tris a 2 mM EDTA, pH 7,5) byly destičkové granule znovu suspendovány v 5 mM MgCh, 10 mM Tris a 2 mM EDTA při pH 7,0. Buňky byly potom rychle zmrazený kapalným dusíkem a potom pomalu rozmraženy při obyčejné teplotě. Zmražení a rozmrazování byly nejméně třikrát

4· 4 • · · ·· • · ·

444 4 4 · ·

4 · » •4 44 4** •4 44 * 4 4 4 • «44 •44 4 4 • 4 4 • 4 44 opakovány. Pro další frakcionaci membránových fragmentů byla rozrušená membránová suspenze na vrchu převrstvena nesouvislým gradientem sacharosy o koncentracích 0,25, 1,03 a 1,5 M, tyto roztoky byly připraveny v 10 mM, 10 mM Tris a 2 mM EDTA, pH 7,0, a pak byla odstřeďována při 63 500 χ g po dobu 2 hodin. Membránové frakce tvořící pásy mezi 0,25 a 1,03 M (membrána A) a mezi 1,03 a 1,5 M (membrána B) byly odebrány odděleně. Koncentrace proteinů membránových přípravků byla pak stanovena Lowryho metodou použitím hovězího albuminového séra (BSA) jako standardu. Membrány jsou potom odděleny do menších frakcí (každá po 4 ml), uloženy při -80 °C a před použitím rozmraženy.

(b) Inhibice [³H] PAF vaznosti

Schopnost [³H] PAF vázat se na specifické receptory membrán lidských destiček byla vyhodnocena při optimálních podmínkách při pH 7,0 v přítomnosti 10 mM MgCl2. K 0,5 ml konečného roztoku obsahujícího 0,15 pmol (koncentrace 0,3 nM) [³H] PAF je přidán membránový protein (100 μg) a známé množství neoznačného PAF nebo receptorový antagonista PAF v 10 mM MgCl2,10 mM Tris a 0,25 % při pH 7,0. Po inkubaci trvající čtyři hodiny při 0 °C byly vázaný a nevázaný PAF odděleny pomocí Whatmanova GF/C filtru ze skleněného vlákna. Za těchto podmínek nebyla detekována žádná degradace na filtr vázaného [³H]PAF. Nespecifická vaznost je definována jako celková vaznost v přítomnosti přebytku neznačeného PAF (1 mM), kde nebylo nalezeno žádné další vytěsňování buď neoznačeného PAF či analogů PAF nebo receptorových antagonistů PAF. Specifická vaznost je definována jako rozdíl mezi celkovou vazností a nespecifickou vazností.

Aby se stanovila relativní síla testovaných látek, tak vaznost [³H]PAF v přítomnosti inhibitorů je vyjádřena pomocí percentuální inhibice tak, žě se položí ' celková vaznost v nepřítomnosti inhibitorů jako 0% inhibice a celková vaznost v přítomnosti 1 mM neznačeného PAF jako 100%. Percentuální inhibice sloučeninou lze vypočítat podle následujícího výrazu:

»· · v • · · » ··· « • · »· ·« • · « · • · ·· • · · · « • · » * · ftl % inhibice = [(celková vaznost - celková vaznost v přítomnosti sloučeniny)/ nespecifická vaznost] x 100 %

IC50 je pak vypočítáno jako koncentrace inhibitoru nutná k získání 50% inhibice □ specifické vaznosti [ H]PAF a je počítáno pomocí nelinámího regresního počítačového programu GraphPad Inplot, version 3,0 (GraphPad Software, San Diego, CA).

Příklad 6 Vliv sloučeniny na hemokoncentraci indukovanou PAF (a) Zvířata

Samičky myší CD-I vážící 16-20 gramů byly získány z Charles River Laboratory (Wilmington, MA). Voda z vodovodu a laboratorní hlodavci potrava byly poskytnuty (5001,Purina Mills, St Louis, MO). Myši byly chovány v průměru čtyři dní před tím, než byly použity.

(b) Měření hematokrytu

PAF (l-0-alkyl-2-acetyl-XH-glyceryl-3-fosforylcholin, Sigma Chemical, Co.) byl rozpuštěn v 0,25% hovězím albuminovém séru (BSA) v 0,9% roztoku NaCl.

S výjimkou studií odezev na dávku bylo vstříknuto 10 pg (10 ml/kg) roztoku PAF do ocasí žíly. Všechny testované sloučeniny byly rozpuštěny v 0,5 DMSO fyziologickém roztoku a nitrožilně vstříknuty v dávce 3 mg/kg tělesné hmotnosti 15 minut před působením PAF. Třicet až padesát μΐ krve je shromážděno tím, že se uřízne konec ocasu do heparinizované mikrohematokrytové trubice (průměr 1,50 mm) 15 minut po podání PAF. Všechny testované sloučeniny byly podány nitrožilně v množství 3 mg/kg tělesné hmotnosti 15 minut před PAF (10 pg/kg, nitrožilně) nebo AA (0,5 mg/ucho) do myši.

Příklad 7 Vliv sloučenin na cytosol 5-lipoxygenasu krysích bazofilních leukemických buněk (a) Příprava enzymu

Promyté krysí buňky RBL (4 x 108) byly suspendovány ve 20 ml 50 M pufru fosfátu draselného při pH 7,4 obsahující 10% ethylenglykol/1 mm EDTA (pufr A). Na suspenzi buněk bylo působeno ultrazvukem při 20 kHz po dobu 30 vteřin a výsledný sónikát byl centrifugován při 10 000 x g po dobu 10 minut, což bylo následováno • fefe fe· • •fefe fefe • · « · · • «·· fe fe · • « fe · fe·· fefe ·· • fe fe* fe fefe · fefe*· • fefe * fe fefe · v* ·· dalším odstreďováním při 105 000 x g po dobu 1 hodiny. Roztok supernatantu (cytosolová frakce) obsahující 5-lipoxygenasu byl uskladněn při - 70 °C. Koncetrace bílkoviny byla určena podle Bradfordova postupu (Bradford Dye Reagent) s hovězím albuminovým sérem jako standardem.

(c) Stanovení enzymu

Pro rutinní stanovení 5-lipoxygenasy směs obsahovala 50 mM pufru fosfátu draselného o pH 7,4,2 mM CaCh, 2 mM ATP, 25 mM ATP, 25 M kyseliny arachidonové (0,1 Ci) a enzym (50 - 100 mg bílkoviny) v konečném objemu 200 ml. Reakce byla provedena při 24 °C po dobu 3 minut. Směs byla extrahována 0,2 ml ledové směsi ethylether:methanol 0,2 M kyselina citrónová (30 : 4 :1). Extrakce byla provedena chromatografií na tenké vrstvě při -10 °C v systému rozpouštědel petroleum ether: ethylether: kyselina octová (15 : 85 : 0,1). Zóny sílikagelu odpovídající autentické kyselině arachidonové a jejím metabolitům byly seškrábány do scintílačních trubic za účelem dalšího počítání. Aktivita enzymu byla vyjádřena jako množství kyseliny arachidonové oxidované po dobu 3 minut. Sloučeniny 9, 11, 14 a 15 zmíněné výše vykazují v tomto pokusu aktivitu.

Příklad 8 Inhibice rozpustné 5-Iipoxygenasy v extaktu buněk RBL-1

Buňky RBL-1 se nechají růst do splynutí (2 x 10⁶/ml) v baňkách podle specifikace dané ATCC. Buňky jsou sebrány a dvakrát promyty v PBS bez vápníku a hořčíku. Buňky byly suspendovány při 2 χ 10⁷/ml v 50 mM K2HPO4 pH 7,4,10% PEG8000,1 mM EDTA, 1 mM PMSF a potom bylo na ně působeno ultrazvukem. Výsledná směs byla odstřeďována při 100 000 x g po dobu 1 hodiny při 4 °C a supernatant (cytosol) byl odejmut a uskladněn v alikvótních množstvích při - 70 °C.

Aktivita 5-L0 v cytosolu RBL-1 byla určena následujícím způsobem: 0,2 ml reakční směsi skládající se z 5mM CaCl₂, 2mM ATP, 50 mM K2HPO4 pH 7,4, rozdílné koncentrace testované látky (od 10 ml sloučeniny rozpustné v DMSO) a koncentraci cytosolu RBL-1, která převedla 50 % substrátu ¹⁴C kyseliny arachidonové na zoxidované produkty (experimentálně určené pro každou cytosolovou koncentraci) byla • ·· «· · *1 * · · · ·· • « t > · » « ···»» · · • · · · · ··« ·· ** ** ·» «· • · · · ♦ · ·♦ ··· φ « * · >

• · ·« inkubována po dobu 10 minut při obyčejné teplotě. Reakce byla iniciována přidáním 5 ul kyseliny [¹⁴C] arachidonové z ethanolické zásoby (konečná koncentrace = 9.5 mM) a pak probíhala po dobu 3 minuty. Reakce byla ukončena přidáním 0,2 ml směsi sudený ethylether: methanol: 0,2 M kyselna citrónová (30:4:1), což bylo následováno odstřeďováním organické fáze při 10 000 χ g po dobu 1 minuty. 50 ml organické fáze bylo přeneseno skleněnou kapilárovou pipetou na sillikagelové 60A TLC destičky (Whatman # LK6D). Destičky byly vyvinuty ve směsi petroleum ether: ethylether: kyselina octová (15 : 85 : 0,1) při obyčejné teplotě po dobu 30 minut. Destičky byly exponovány na film Kodak XAR-5 po dobu 24 hodin. Film byl vyvolán, proměřen densitometrem a byly vypočítány plochy píků patřícím kyselině arachidonové a jejím produktům. Procenta inhibice byly stanoveny z množství kyseliny arachidonové převedené na oxidační produkty ve vzorcích obsahujících zkoumanou látku vzhledem ke kontrolním vzorkům (žádná testovací látka).

Tabulka 5 poskytuje údaje o inhibici rozpustné 5-lipoxygenasy v buněčném extraktu RBL-1 racemickou sloučeninou 202, jakož i jejích enantiomerů a sloučeninami 216,217, 234 a 236.

Příklad 9 Inhibice produkce leukotrienu B4 v ionoforem stimulované lidské krvi

Lidská krev byla přenesena do heparínizovaných sběrných trubic pro krev a pak byla přenesena v alikvotních objemech o 1 ml do mikrofugováných trubiček. V DMSO bylo rozpuštěno 5 ml testované sloučeniny o různých koncentracích a roztok byl pak přidán k vzorku krve a nechal se inkubovat po dobu 30 minut při 37 °C. Poté byl přidán vápníkový ionofor (5 ml) (A23187) v DMSO do konečné koncentrace 50 mM a vzorky byly inkubovány po dobu 30 minut při 37 °C. Vzorky byly poté odstřeďovány při 1 100 χ g (2500 rpm, rotor H1000B, Sorvallova centrifuga) po dobu 10 minut při 4 °C. Do 1,5 ml mikrofugo vé trubičky bylo přeneseno 100 ml supernatantu a bylo přidáno 400 ml studeného methanolu a protony byly vysráženy na ledu po dobu 30 minut. Vzorky byly dále centrifugovány při 110 x g po dobu 10 minut při 4 °C a supernatant byl vyšetřován na LTB4 za použití komerčně dostupné soupravy EIA (Cayman Chemical) podle instrukcí výrobce.

Ti • ·* ·· tt * · · · « · · ♦ ·

I ··» v * · • · · · *1· ** ♦· ·* · * * • · · ·· • · *4* · « • » · · ♦ ·· ·· ·

Tabulka 5 poskytuje údaje o inhibici produkce leukotrienu B4 v ionoforem stimulované lidské krvi racemickou sloučeninou 202, jakož i jejími enantiomery, a dále pak sloučeninami 216, 217,234 a 236.

Příklad 9 Vyhodnocení 5-lipoxygenasy ex-vivo u myší a krevní lipoxygenasy u krys

Samičky myší CD-I, vážících 18 - 25 g a samice CD krys, vážících 150 - 230 g byly získány z Carles River Labs. Sloučeniny byly rozpuštěny v 0,5% DMSO v 0,9% NaCl za účelem podávání myším (0,5 mg/l) a v alkoholovém nosiči (2% benzylalkohol, l% ethanol, 40% PEG 300,10% propylenglykol, 47% 5% dextrosy plus 3,5% pluroniv F-68 v DÍH2O) za účelem podávání krysám. Zvířatů byla injektována sloučenina (0,5% DMSO ve fyziologickém roztoku, 10 ml/kg u myší; alkoholový nosič, l ml/kg u krys) minut před dekapitací. Heparinozovaná krev (0,3 ml) byla přidána do l,5 ml Eppendorfových centrifugových trubiček obsahující 3 ml 2 mM vápníkového ionoforu A23187 (konečná koncentrace A23187 byla 20 mM). Vzorek byl inkubován po dobu 30 minut ve vodní lázni o teplotě 37 °C a poté odstřeďován po dobu 2 minut. Plasma bylo zředěno (χ 120) a vyšetřovány na LTB₄ za použití El A.

Tabulka 5 poskytuje údaje o hodnotách 5-lipoxygenasy ex-vivo u myší krevní lipoxygenasy u krys po podání racemické sloučeniny 202, jakož i jejích enantiomerů, a sloučenin 216, 217, 234 a 236.

Příklad 10 Glukuronidační poměr

Glukuronidační poměr je měřítko metabolické stability in vivo zde zveřejněných, sloučenin.

Glukuronidační reakce byly provedeny reakční směsí obsahující 2 mg/ml lidského mikrosomálníhó proteinu, 5 mM chloridu hořečnatého^ 100'mM Tris HCI (pH 7,4), 0, l -1,0 mM substrátu a 3 mM kyseliny UDP- glukuronové. Po inkubaci při 37 °C trvající 0 (kontrola), 15,30,45,60,90,120, 180 a 240 minut, 40 μΐ alikvótní podíly reakční směsi byly zmíchány s 80 μΐ acetonitrilu a směs byla odstřeďována, aby se odstranily vysrážené proteiny. Alikvótní podíly supernatantu byly analyzovány HPLC

44 ·· •4 · 4 · ·

4 4 · 4 • «44 4

4 4 4

444 44 44 «·· •4 44

4 4 4

4 44

444 4 4

4 4

44 s reverzními fázemi za účelem stanovení zanikání mateřské sloučeniny a tvoření metabolitů.

Tabulka 5 poskytuje údaje, obrázek 2 ilustruje, o glukuronidačním poměru racemické sloučeniny 202, jakož i jejích enantiomerů, a sloučenin 216,217, 234 a 236.

Obrázek 3 ilustruje glukuronídační poměr pro zobrazené enantíomery.

Příklad 11 Vliv sloučenin na cytosolovou 5-lipoxygenasu krysích basofilních leukemických buněk

Buňky RBL-2H3 se nechaly růst do splynutí v baňkách pro tkáňové kultury, podle Carter et al. (J. Pharm Exp Ther 256(3); 929 - 937,1991). Buňky byly sebrány a pětkrát vymyty v D-PBS bez vápníku a hořčíku. Buňky byly suspendovány při 2 χ 10⁷/ml v 10 mM BES, 10 mM BES, 10 mM PIPES, pH 6,8,1 mM EDTA a potom na ně bylo působeno ultrazvukem. Sonikát byl centrifugován při 20 000 χ g po dobu 20 minut při 4 °C. Supernatant byl odstraněn a uschován v alikvótních podílech při - 70 °C.

Aktivita 5-LO v RBL-2H3 byla stanovena následujícím způsobem: 0,1 ml reakční směsi skládající se z 0,7 mM CaCl₂,100 mM nacL, lmM EDTA, 10 mM BES, 10 MM PIPES, pH 7,4, rozdílné koncentrace testované sloučeniny rozpuštěné v DMSO (7,5% DMSO jako konečná koncentrace v pokusu) a z takového množství RBL-2H3, které převede 15 % substrátové směsi kyseliny arachidonové na oxidované produkty (určené experimentálně pro každou přípravu RBL-2H3), bylo inkubováno po dobu 20 minut při obyčejné teplotě. Reakce byla iniciována přidáním 5 ul substrátové směsi kyseliny arachidonové (0,994 nmol kyseliny [¹⁴C] arachidonové a 6,06 nmol kyseliny arachidonové najeden pokus v NH4OH) a nechala se běžet po dbu 5 minut při 37 °C. Reakce byla zakončena přidáním 0,12 ml směsi (i) 1,66 mg/ml trífenylfosfinu v ethyletheru; (ii) methanolu a (iii) 0,2 M kyseliny citrónové (30 : 4 ;1), což bylo následováno odstřeďováním pri 1000 χ g po dobu 1 minuty. 50 ul organické fáze bylo přeneseno skleněnou kapilárou na TLC destičky 60A (Whatman #6KDF). Destičky byly vyvinuty ve směsi ethylether: kyselina octová (100 : 0,1) po dobu 25 minut pri obyčejné teplotě. Destičky byly exponovány na film Kodak X-OMAT po dobu 40 hodin. Film byl vyvolán, proměřen densitometrem a byly počítány plochy píků patřící kyselině • ·» ·· « ·· « 4 4 ♦ ··

4 4 4 4 4

44444 4 4

4 4 4 4 «4« 44 44 444 • 4 44

4 4

4 » 4 • 4 4

44. 04 arachidonové a jejím produktů. Percentuální inhibice byla vypočítána z množství kyseliny [^I4C] arachidonové převedené na oxidované produkty ve vzorcích testované sloučeniny vzhledem ke kontrolnímu vzorku (žádná testovaná sloučenina).

Výsledky jsou uvedeny v tabulce 4.

Příklad 12 Inhibice produkce leukotrienu B4 v ionoforem stimulované lidské krvi Lidská krev byla přenesena do heparinizovaných sběrných trubic pro krev a pak byla přenesena v alikvotních objemech o 1 ml do mikro fugo váných trubiček. V DMSO bylo rozpuštěno 5 ml testované sloučeniny o různých koncentracích a roztok byl pak přidán k vzorku krve a nechal se inkubovat po dobu 30 minut při 37 °C. Poté byl přidán vápníkový ionofor (5 ml) (A23187) v DMSO do konečné koncentrace 50 mM a vzorky byly inkubovány po dobu 30 minut při 37 °C. Vzorky byly poté odstřeďovány při 1 100 x g (2500 rpm, rotor.HlOOOB, Sorvallova centrifuga) po dobu 10 minut při 4 °C. Do 1,5 ml mikrofugové trubičky bylo přeneseno 100 ml supernatantu a bylo přidáno 400 ml studeného methanolu a protony byly vysráženy na ledu po dobu 30 minut. Vzorky byly dále centrifiigovány při 110 x g po dobu 10 minut při 4 °C a supernatant byl vyšetřován na LTB4 za použití komerčně dostupné soupravy EIA (Cayman Chemical) podle instrukcí výrobce.

Výsledky jsou uvedeny v tabulce 5.

a a * * in »

aaa • a a« • a a a • a aa • a a · « • á a *· aa

TABULKA 4

RBL 1 HWB I esc vivo L.TB4

• · • · ♦ · ft* • · ft · • * * * « • ftft «· 'i ft* ί :

ft ft ft · ftft * • ft ftft • ftft ft ♦ ftft • · · • · • ft ··

TABULKA 4 (pokračování)

Sloučenina 406 a

fe fe·· ·* « · a • · · k «·· i a ··· ··

Příklad 4 Vyhodnocení ex-vivo myší krevní 5-lipoxygenasy

Samičky myší CD-I, vážících 18 - 25 g a samice CD krys, vážících 150 - 230 g byly získány z Carles River Labs. Sloučeniny byly rozpuštěny v 0,5% DMSO v 0,9% NaCl za účelem podávám myším (0,5 mg/1) a v alkoholovém nosiči (2% benzylalkohol, 1% ethanol, 40% PEG 300,10% propylenglykol, 47% 5% dextrosy plus 3,5% pluroniv F-68 v DiH₂O) za účelem podávání krýsám. Zvířatů byla injektována sloučenina (0,5% DMSO ve fyziologickém roztoku, 10 ml/kg u myší; alkoholový nosič, 1 ml/kg u krys) minut před dekapitací. Heparinozovaná krev (0,3 ml) byla přidána do 1,5 ml Eppendorfových centrifugových trubiček obsahující 3 ml 2 mM vápníkového ionoforu A23187 (konečná koncentrace A23187 byla 20 mM). Vzorek byl inkubován po dobu 30 minut ve vodní lázni o teplotě 37 °C a poté odstřeďován po dobu 2 minut. Plasma bylo zředěno (x 120) a vyšetřovány na LTB4 za použití EIA.

Výsledky jsou uvedeny v tabulce 5.

Příklad 5 Glukuronidační studie

Glukuronidační poměr je měřítko metabolické stability in vivo zde zveřejněných sloučenin.

Glukuronidační reakce byly provedeny reakční směsí obsahující 2 mg/ml lidského mikrosomálního proteinu, 5 mM chloridu hořečnatého, 100 mM Tris HCI (pH 7,4), 0,1-1,0 mM substrátu a 3 mM kyseliny UDP- glukuronové. Po inkubaci při 37 °C trvající 0 (kontrola), 15, 30,45, 60,90, 120,180 a 240 minut, 40 μΐ alikvotní podíly reakční směsi byly zmíchány s 80 μΐ acetonitrilu a směs byla odstřeďována, aby se odstranily vysrážené proteiny. Alikvotní podíly supernatantu byly analyzovány HPLC s reverzními fázemi za účelem stanovení zanikání mateřské sloučeniny a tvoření metabolitů.

Výsledky jsou uvedeny na obrázku 5.

Příklad 6 Vyhodnocení eosinofilní infiltrace

Nahromadění zánětlivých buněk v plicích je jedním z patologických jevů spojených s astma. Zvýšení hladiny leukocytů, speciálně eosinofilů v krevní a plicní fl 4 • 4 • ·4

4Í · *

fc «4 »

• 4 4 i»4

4 ·

4b * « 4

4 4· •4 4 4 * 4 4 fl • 4 4«

4 4 4 4

4 4 • 4 44 tekutině bylo pozorováno po inhalaci alergenů. Eosinofily se ukazují, že jsou důležitými efektorovými buňkami v alergických zánětech a mají cytotoxické vlastnosti co se týče jejich granulových proteinů a potenciál uvolňovat mediátory zánětů. Zamezení vstupu eosinofilů indukovaných alergeny se považuje za důležitý bod pro vývoj nových antiastmatickýh léčiv.

Leukotrieny jsou produkty metabolismu kyseliny arachidonové pomocí 5lipoxygenasy (5-LO). Metabolity lipoxygenasy (LTB₄, kyselina 5-oxo-15-hydroxyikosatetraenová) byly identifikovány, že mají silnou schopnost rekrutovat eosinofily. Inhibitor 5-LO, který je schopný zablokovat bezprosřední brontichidu a také pozdější nahromadění eosinofilů v plicní tkáni, může být výhodný pro prevenci a léčbu astma.

Infiltraci eosinofilů do plic lze měřit počítáním počtu buněk v bronchoalveolámí tekutině (BALF) z guinejských prasat a myší vystavených vlivu alergenů.

Model guinejských prasat·. Samice Hartleyových guinejských prasat, vážících 400 - 500 g, byly aktivně sensitizovány na ovalalbumin (OVA) i.p. injektováním 20 pg OVA a 100 mg A1(OH)₃ v 0,5 ml 0,9% NaCl v den 1 a den 2. Zvířata byla vystavena vlivu aerosolu 0,5% OVA (v 0,9% NaCl) po dobu 30 vteřin v den 15 a den 16. Sloučeniny byly připraveny v 10% PEG nebo 0,5% karboxymethylcelulose a podávány p.o. třikrát (1 hodina před vystavením vlivu a mezi dvěma takovými vlivy). Aby se zabránilo smrti způsobené uvolňováním histaminu, byl podán pyrilamin (3 mg/kg, i.p.) 15 minut před vystavením vlivu. Po 24 hodinách následujících první vystavení vlivu (nebo 4 hodiny po posledním vystavení vlivu) Se zvířata nechala krvácet pod anestetikem z krkovice. BAL byl proveden s 2 x 10 ml 0,5 mM EDTA v DPBS (w/o Ca²⁺, Mg²⁺) pří 37 °C tracheální kanylací. Celkový počet buněk v tekutině BAL byl měřen Sysmexovým čítačem míkrobuněk (F-800) a diferenciální buňky byly počítány na cyťospinovém přípravku. Procenta inhibice na celkový počet buněk nebo nahromadění eosinofilů = [(nosič - blank) - (zpracovaný vzorek - blank)]/(nosič - blank) x 100.

Myší model: Samečkové myší C57 BL/6, vážící 21 - 23 g, byly aktivně sennsitizováni na oVA podáváním 10 pg OVA a 1 mg A1(OH)₃ v 0,2 ml 0,9% NaCl v den 1. Hypersensitivita vyla vyvinuta následuj ící ce po denní inhalací aerosol izo váné 1% OVA nebo fyziologického roztoku po dobu 30 minut v mezi dny 14 a 21.

« *

«·* ··

β ·« φ

V φ

»♦· ·♦ ·· « · · * φ · · · ·· »·

Sloučeniny byly připraveny v 10% PEG 200 nebo 0,5% karboxymethylcelulose a podávány ústně v dávkách 20 mg/kg, b.i.d. mezi dny 18 a 22. Zvířata se nechala krvácet pod anestetíkem z krkovice čtyři hodiny po poslední inhalaci OVA. BAL byl proveden s 2 x 10 ml 0,5 mM EDTA v DPBS (w/o Ca²⁺, Mg²⁺) při 37 °C tracheální kanylací. Celkový počet buněk v tekutině BAL byl měřen Sysmexovým čítačem mikrobuněk (F800) a diferenciální buňky byly počítány na cytospinovém přípravku. Procenta inhibice na celkový počet buněk nebo nahromadění eosinofilů = [(nosič - blank) - (zpracovaný vzorek - blank)]/(nosič - blank) x 100. (viz Yeadon M. etal. Agents Actions 38: 8-17, 1993; Brusselle G.G. et. al. ALA’94, A754; ScwenkU. et al. J. Biol. Biochem. 267: 12482 - 12488,1992; and Clinic M, etal. Cur. Opin. Immunol. 6; 860 - 864,1994).

.. .t, h. ..-rfv.T-whlMM· ib

Tabulka 5

STRUKTURA

ÓQ1« uU

RBL

Xinh.

IC50 ó<»· nU uM

HWB %inh. icsa • ·· ft· · a« «« ··* · · ··· · · · ·

S · · · · ft ft ft · ···« 4 * · ft ft ft · « ft ^,4» ·« ·« ftft* v· «· <3o»« mftk exvivo LTB4 %Wv tcso

207	1.4 2fl 2000	0.4·	KRYSA : Μ® 04.4V Mo 04,(40* Mo 43,40 M« 34340*
pXy^^^Ar'¹' «^ΪΑ> SSR Í T >93*4« C”» ⁰ 220	moo	0.74
			KRYSA M« «,«* Mo 57.(40* M> 343«*
TK.d^ CH₃ ⁰ 223 ^2W4e ^J	3SM	032
		I	KRYSA Mo 40,40* M 52,140* M 44.(40* 24» 12J40*

STRUKTURA

RBL

HWB exvivo LTB4 %W*. K^Q

Oo» moflt • a a a «Μ

Tabulka 5

4«*· (44

ICSO do» ftW wM


,Ό'Ϋ'ΧΓ _t 234 ”***	3100	3Λ	KRYSA Xpo 73.00* * 24» «3,109 24» ±0,309
Xr2^Tf·' 236 »	2000	0.73	KRYSA 2.po 42,09 2jx> -4,109 24» «A«e 24» -1,109
	010	SM	KRYSA J>* 07,00* 3> 22,129 ΙΟ4» «Μ.09 104» 03-109
			'

»♦ * « « * *

ti 9 • 9 · ♦♦ · *

·*♦ «· «« ··· ♦ · • · * ·* «*

STRUKTURA

RBL

HWB ex vivo LTB4 d4M uM %W».

ICSOddM nM uM %Wi IC50 do·· ^%lnh· KSO

0	1 too	0.007	KRYSA 2,pq 61,60* 2,)M 7.2.140 2.(» 63.W 2j» 37,1»
0		0.143
Xn9~—&		4.145
0 XrQ·—ť		0.17»

««

Φ

ΦΦΦ • ·» ·* ♦ * * φ φ φ * * « i ·· ··

ΦΦ * · · * Φ «Φ

Modifikace a variace současného vynálezu vztahujícímu se ke sloučeninám, které snižují tvorbu kyslíkatých radikálů během dýchacích nebo imunitních odezev budou zřejmé těm, kteří jsou zkušení v oboru. Takovéto modifikace a variace jsou vyjádřeny v připojených nárocích.

Claims

(Nárokujeme! ů

1. Sloučenin^ o vzorci:

(Y) (I) kde:

Ar je arylová nebo heteroary lová skupina, která je volitelně substituována přinejmenší jednou skupinou vybranou ze skupiny skládající se z halogenu (včetně, ale nejenom fluoru), nižšího alkoxy (včetně methoxy), nižšího aryloxy (včetně fenoxy), W, kyano nebo R ;

m je 0;

W je nezávisle -AN(OM)C(O)N(R³)R⁴, -AN(R³)C(O)N(OM)R⁴, AN(OM)C(O)R⁴, -AC(O)N(OM)R⁴, -C(O)N(OM)R⁴, -C(O)NHA nebo -A-B;

A je nižší alkinyl, alkaryl nebo aralkyl, kde jeden nebo více uhlíků mohou být nahrazeny O, N nebo S;

B je zvoleno ze skupiny skládající se z pyridylimidazolu a benzimidazolu, každá z nich je volitelně substituována R³;

M je vodík, farmaceuticky přijatelný kation nebo metabolicky odštěpitelná skupina;

X je O, S, S(O), NR⁵ nebo CHR⁵;

Y je O, S, S(O), NR⁵ nebo CHR⁵;

R¹ a R² jsou” nezávislé vodík, nižší alkyl včetně methyluTcyklopropyimShyl’ ethyl, isopropyl, butyl, pentyl, hexyl a C3-8 cykloalkyl, např. cyklopentyl; halogen nižší alkyl, např. trifluormethyl; halogen a -COOH;

R³ a R⁴ jsou nezávisle vodík nebo alkyl, alkenyl, alkinyl, aryl, aralkyl, alkaryl, C1-6 alkoxy-Ci-10 alkyl, C1-6 alkylthio - Ci -10 alkyl, heteroaryl nebo heteroarylalkyl;

4 * fl · * · · *

4 » * 4 ••444 v 4 4 4

4 · « « · ·4

4 4 4 4

4 4 44 ««44 * ♦ 4 ·

4* ··

R⁵ je vodík, nižší alkyl, nižší alkenyl, nižší alkinyl, alkaryl’AN(OM)C(O)N(R³)R⁴, -AN(R³)C(O)N(OM)R⁴, -AN(OM)C(O)R⁴,-AC(O)N(OM)R⁴, AS(O)nR³, -AS(O)nCH2C(O)R³, -AS(O)„CH2CH(OH)R³, -AC(O)NHR³ a kde n je 0 -2.
2. Sloučeninu nároku 1, kde Ar je zvolen ze skupiny skládající se z fenylu, trimetoxyfenylu, dimetoxyfenylu, fluorfenylu a speciálně 4-fluorfenylu, difluorfenylu, pyridylu, dimethoxypyridylu, chinolinylu, furylu, imidazolylu a thienylu.
3. Sloučeninu nároku 1, kde -A-B je a kde Ar je aryl nebo heteroaryl substituovaný přinejmenším jednou skupinou zvolenou z W, halogenu, hydroxylu, amino, alky lamino, arylamino, alkoxy, aryloxy, nitro, kyano, kyseiny sulfonové, sulfátu, kyseliny fosfonové, fosfátu a fosfonátu.

6. Farmaceutické složení skládající se z účinného množství nárokované sloučeniny 1, 2, 3,4, 5, 9 nebo 10 nebo její farmaceuticky přijatelné soli a farmaceuticky přijatelný nosič.

7. Metodu pro léčbu zánětlivých obtíží u pacienta dostávajícího účinné množství sloučeniy 1, 2, 3,4, 5, 9,10 nebo její farmaceuticky přijatelné soli.

8. Metodu požadavku 7, kde je živočich vybrán z člověka, savxe, koně, psa a hovězího dobytka.

9. Sloučeninu o vzorci:

R¹ R²

Ar (I)

X fe fefe • fe fe fe • fe fe fe fefe' fe fe fe fe fe.

fefe fefe¹ ·· fefe fefe fe fe fefe fefe · fefe fe kde:

Ar je arylová nebo heteroarylová skupina, která je volitelně substituována přinejmenší jednou skupinou vybranou ze skupiny skládající se z halogenu (včetně, ale nejenom fluoru), nižšího alkoxy (včetně methoxy), nižšího aryloxy (včetně fenoxy), W, kyano nebo R³;

mje 0;

W je nezávisle -AN(R³)C(O)N(OM)R⁴, -AN(OM)C(O)R⁴, -AC(O)N(OM)R⁴, C(O)N(OM)R⁴, -C(O)NHA nebo -A-B;

A je nižší alkyl, nižší alkenyl, nižší alkinyi, alkaryi nebo aralkyl, kde jeden nebo více uhlíků mohou být nahrazeny O, N nebo S;

B je zvoleno ze skupiny skládající se z pyridylimidazolu a benzimidazolu, každá z nich je volitelně substituována R³;

Mje vodík, farmaceuticky přijatelný kation nebo metabolicky odštěpitelná skupina;

XjeO, S, S(O), NR⁵ nebo CHR⁵;

Y je O, S, S(O), NR⁵ nebo CHR⁵;

R¹ a R² jsou nezávisle vodík, nižší alkyl včetně methylu, cyklopropylmethyl, ethyl, isopropyl, butyl, pentyl, hexyl a C₃_₈ cykloalkyl, např. cyklopentyl; halogen nižší alkyl, např. trifluormethyl; halogen a -COOH;

R³ a R⁴ jsou nezávisle vodík nebo alkyl, alkenyl, alkinyi, aryl, aralkyl, alkaryi, Ci-6 alkoxy-Ci.io alkyl, Ci.₆ alkylthio - C] .10 alkyl, heteroaryl nebo heteroarylalkyl;

R⁵ je vodík, nižší alkyl, nižší alkenyl, nižší alkinyi, alkaryi, AN(OM)C(O)N(R³)R⁴, -AN(R³)C(O)N(OM)R⁴, -AN(OM)C(O)R⁴, -AC(O)N(OM)R⁴, AS(O)nR³, -AS(O)nCH2C(O)R³, -AS(O)nCH₂CH(OH)R³, -AC(O)NHR³ a kde n je 0 -2.

10. Sloučeninu o vzorci

Af (I) • ♦» ·'· φ · φφφ φ φφφ φ φ

ΦΦ φ ΦΦ

ΦΦ * φ · ΦΦ φφφ φφφ φφφ Φ φ*· ·*' ·♦ • Φ · i φ Φφφ • ΦΦ φ « φ φ « φφ Φ· kde:

Ar je arylová nebo heteroarylová skupina, která je volitelně substituována přinejmenší jednou skupinou vybranou ze skupiny skládající se z halogenu (včetně, ale nejenom fluoru), nižšího alkoxy (včetně methoxy), nižšího aryloxy (včetně fenoxy), W, kyano nebo R³;

mje 1;

W je nezávisle -AN(OM)C(O)N(R³)R⁴, -AN(R³)C(O)N(OM)R⁴, AN(OM)C(O)R⁴, -AC(O)N(OM)R⁴, -C(O)N(OM)R⁴, -C(O)NHA nebo -A-B;

A je nižší alkyl, nižší alkenyl, nižší alkinyl, alkaryl nebo aralkyl, kde jeden nebo více uhlíků mohou být nahrazeny O, N nebo S;

B je zvoleno ze skupiny skládající se z pyridylimidazolu a benzimidazolu, každá z nich je volitelně substituována R³;

Mje vodík, farmaceuticky přijatelný kation nebo metabolicky odštěpitelná skupina;

Xje O, S, S(O)nebo NR⁵;

Y je O, S, S(O), NR⁵ nebo CHR⁵;

R¹ a R² jsou nezávisle vodík, nižší alkyl včetně methylu, cyklopropyImethyl, ethyl, isopropyl, butyl, pentyl, hexyl a C₃.₈ cykloalkyl, např. cyklopentyl; halogen nižší alkyl, např. trifluormethyl; halogen a -COOH;

R³ a R⁴ jsou nezávisle vodík nebo alkyl, alkenyl, alkinyl, aryl, aralkyl, alkaryl, Ci-6 alkoxy-Cuo alkyl, Cu alkylthio - Ci qo alkyl, heteroaryl nebo heteroarylalkyl;

R⁵ je vodík, nižší alkyl, nižší alkenyl, nižší alkinyl, alkaryl, AN(OM)C(O)N(R³)R⁴, -AN(R³)C(O)N(OM)R⁴, -AN(OM)C(O)R⁴, -AC(O)N(OM)R⁴, AS(O)nR³, -AS(O)„CH2C(O)R³, -AS(O)nCH₂CH(OH)R³, -AC(O)NHR³ a kde n je 0 -2.

~ 11. Sloučeninu ó vzorci

OOm ,w (i) • »♦

♦.'4 · 4
4 4 4

4 ·»· *

4 4

4» 4 44

4« * 4

4 4

4' 4

4 4 • 4

444

4 4 4 «4 4 4 4 ·>

kde:

Ar je arylová nebo heteroarylová skupina, která je volitelně substituována přinejmenší jednou skupinou vybranou ze skupiny skládající se z halogenu (včetně, ale nejenom fluoru), nižšího alkoxy (včetně methoxy), nižšího aryloxy (včetně fenoxy), W,

3 ^f * kyano nebo R ;

mje 0 nebo 1;

W je nezávisle -AN(OM)C(O)N(R³)R⁴, -AN(R³)C(O)N(OM)R⁴, T.T T. A

AN(OM)C(Q)R , =AC(U)N(UM)K', -L(U)N(UM)R·, -C(U)NHA nebo -A-hí;

A je nižší alkyl, nižší alkenyl, nižší alkinyl, alkaryl nebo aralkyl, kde jeden nebo více uhlíků mohou být nahrazeny O, N nebo S;

B je zvoleno ze skupiny skládající se z pyridylimidazolu a benzimidazolu, každá z nich je volitelně substituována R³;

Mje vodík, farmaceuticky přijatelný kation nebo metabolicky odštěpitelná skupina;

X je O, S, S(O), NR⁵ nebo CHR⁵;

Y je O, S, S(O), NR⁵ nebo CHR⁵;

R a R jsou nezávisle vodík, nižší alkyl včetně methylu, cyklopropylmethyl, ethyl, isopropyl, butyl, pentyl, hexyl a C3.8 cykloalkyl, např. cyklopentyl; halogen nižší alkyl, např. trifluormethyl; halogen a -COOH;

R³ a R⁴ jsou nezávisle vodík nebo alkyl, alkenyl, alkinyl, aryl, aralkyl, alkaryl, Ci-6 alkoxy-Ci.io alkyl, C 1.3 alkylthio - C| 40 alkyl, heteroaryl nebo heteroarylalkyl;

R⁵ je vodík, nižší alkyl, nižší alkenyl, nižší alkinyl, alkaryl, AN(OM)C(O)N(R³)R⁴, -AN(R³)C(O)N(OM)R⁴, -AN(OM)C(O)R⁴, -AC(O)N(OM)R⁴, AS(O)nR³, -AS(O)nCH2C(O)R³, -AS(O)nCH₂CH(OH)R³, -AC(O)NHR³ a kde nje 0 -2.

12ř Farmaceutické složení skládající se z účinného množství nárokované sloučeniny 11 nebo její farmaceuticky přijatelné soli a farmaceuticky přijatelný nosič. 13..Metodu pro léčbu zánětlivých obtíží u pacienta dostávajícího účinné množství sloučeniny 11 nebo její farmaceuticky přijatelné soli.

14. Sloučeninu nároku 1,9 nebo 10, ve které je X O.

15, Sloučeninu nároku 1,9 nebo 10, ve které má aiylová skupina halogen.

• φφ ·« Β «

Φ » Φ Φ ··* ♦ Φ Φ·Φ ·♦ «♦

Φ Φ * Φ • Φ

Φ Φ • Φ «

φφ

Φ

Φ

Φ ·Φ • Φ ΦΦ • 9 Φ Φ

Φ Φ *Φ *ΦΦ Φ Φ * Φ *

ΦΦ «·

16. Sloučeninu nároku lnebo 10, ve které je W AN(OM)C(O)NR³R⁴.

17. Sloučeninu nároku 16, ve které jsou R³ a R⁴ vodíkové atomy.

18. Sloučeninu nároku 1,9 nebo 10, ve které R a R jsou vodíkové atomy.

19. Sloučeninu nároku 1, ve které je A nižší alkinyl.

20. Sloučeninu nároku 1, ve které je Μ H.

21. Sloučeninu nároku 11, ve které je X O.

22. Sloučeninu nároku 11, ve které má arylová skupina halogen.

Ot~, Z__1 ___i.» . ' · . 1 , z,j. Línjuccmiiu utuujs.u zz, ve Kierc je naiogen nuor.

24. Sloučeninu nároku 23, ve které je fluor v poloze para.

25. Sloučenina nároku 11, ve které je W AN(OM)C(O)NR³R⁴.

26. Sloučeninu nároku 25, ve které jsou R³ a R⁴ vodíkové atomy.

27. Sloučeninu nároku 11, ve které jsou R¹ a R² vodíkové atomy.

28. Sloučeninu nároku 5, ve které je A je alkyl.

29. Sloučeninu nároku 28, ve které je nižší alkyl butyl

30. Sloučeninu nároku 11, ve které je nižší alkyl isopentyl.

31. Sloučeninu nároku 1, ve které je Μ H.

32. Sloučeninu o vzorci kde?~

Ar je arylová nebo heteroarylová skupina, která je volitelně substituována přinejmenší jednou skupinou vybranou ze skupiny skládající se z halogenu (včetně, ale nejenom fluoru), nižšího alkoxy (včetně methoxy), nižšího ary loxy (včetně fenoxy), W, kyano nebo R ;

mje 0 nebo 1;

• *· 99

99* 9 · 9

9 9 9 · 9

9 999 9*9

9 9 9 * • 99 99 99

9 99 99

99 9 9 9 9

9 9 9 99

9 9 99· 9

9 9 9 9 »99 99 99 ’’ η je 1-6;

W je nezávisle -AN(OM)C(O)N(R³)R⁴, -N(OM)C(O)N(R³)R⁴, AN(R³)C(O)N(OM)R⁴, -N(R³)C(O)N(OM)R⁴, -AN(OM)C(O)R⁴, -N(OM)C(O)R⁴, -AC(O)N(OM)R⁴, -C(O)N(OM)R⁴, -C(O)NHA;

A je nižší alkyl, nižší alkenyl, nižší alkinyl, alkylaryl nebo arylalkyl, kde jeden nebo více uhlíků mohou být nahrazeny O, N nebo S (s valencí doplněnou vodíkem a kyslíkem, pokud je to nutné), avšak -Y-A, -A- nebo -AW- by neměly obsahovat dva
8- — —- -přilehlé heteroatomy (např—Θ-Θ-,-S-S-,-G-Ss aíd·); '

Mje vodík, farmaceuticky přijatelný kation nebo metabolicky odštěpitelná skupina;

> X je O, S, S(O), S(O)₂, NR⁵ nebo CHR⁵;

Y je O, S, S(O), S(O)₂, NR⁵ nebo CHR⁵;

Z je O, S, S(O), S(O)₂, NR⁵; .

R¹ a R² jsou nezávisle vodík, nižší alkyl včetně methylu, cyklopropyImethyi, ethyl, isopropyl, butyl, pentyl, hexyl a C₃.g cykloalkyl, např. cyklopentyl; halogen nižší alkyl, např. trifluormethyl; halogen a -COOH;

R³ a R⁴ jsou nezávisle vodík nebo alkyl, alkenyl, alkinyl, aryl, arylalkyl, alkylaryl, Ci.₆ alkoxy-Ci-io alkyl, Ci_e alkylthio - Cj -i₀ alkyl, heteroaryl nebo %

heteroarylalkyl;

R⁵ je vodík, nižší alkyl, nižší alkenyl, nižší alkinyl, arylalkyl, alkylaryl, AN(OM)C(O)N(R³)R⁴, -AN(R³)C(O)N(OM)R⁴, -AN(OM)C(O)R⁴, -AC(O)N(OM)R⁴, AS(O)xR³, -AS(O)nCH2C(O)R³, -AS(O)nCH₂CH(OH)R³, -AC(O)NHR³ a kde x je 0 -2.

„ 33. Sloučeninu nároku 32, kde Ar je zvolen ze skupiny skládající se z fenylu, ’ trimetoxyfenylu, dimetoxyfenylu, fluorfenylu, difluorfenylu, pyridylu, dimethoxypyridylu, chinolinylu, furylu, imidazolylu a thienylu.

34. Sloučeninu nároku 32, ve které je Ar 4-fluorfenyl.

i 35. Sloučeninu nároku 32, ve které je Z O.

36. Sloučeninu nároku 32, ve které je Z S..

37. Sloučeninu nároku 32, ve které je -(Y)_mW vybrán ze skupiny skládající se z:

• ·· '·· · ·· ·· «51

V

38. Sloučeninu nároku 2, ve které je -(Y)_mW vybrán ze skupiny skládající se z:

NHj

39. Sloučeninu nároku 32, 33, 34,35,36,37 nebo 38 vpřinejmeším 97% enantiometricky obohacené formě. ~ .

40. Sloučeninu vybranou ze skupiny skládající se z 2S,5S-trans-2-(4fluorfenoxymethyl)-5-(4-chráněný oxy-l-butinyl)tetrahydrofuranu a 2S,5R-cis-2-(4fluorfenoxymethylu)-5-(4-chráněný oxy-1 -butinyljtetrahydroíuranu.

41. Sloučeninu nároku 32, kterou je 2S,5R-trans-2-(4-fluorfenoxymethy 1)-5-(4N-hydroxyureidyl-1 -butinyl)tetrahydro furan.

• i* ·« * ♦· ·« «· · · ·: » ·♦ · *· · · • · · ♦ · ♦ · » * · i ** » ť · * » ···: · « • · · · · « « · »·· ·· «· ··· ·· **

42. Sloučeninu nároku 32, kterou je 2S,5S-trans-2-(4-fluorfenoxymethyl)-5-(4N-hydroxyureidyl-1 -butinyl)tetrahydrofuran.

43. Sloučeninu nároku 32, kterou je 2R,5S-trans-2-(4-fluorfenoxymethyl)-5-(4N-hydroxyureidyl-1 -butinyl)tetrahydrofuran.

44. Sloučeninu nároku 32, kterou je 2R,5R-trans-2-(4-fluorfenoxymethyl)-5-(4N-hydroxyureidyl-1 -butinyl)tetrahydro furan.

45. Farmaceutické složení, skládající se z účinného množství sloučeniny nároku 32 -44 nebo její farmaceuticky přijatelné soli, v kombinaci s farmaceuticky přijatelným nosičem.

46. Jakoukoliv sloučeninu z Výše uvedených nároků pro použití v lékařské terapii, např. pro léčbu profylaxe zánětlivých poruch.

47. Použití jakékoliv sloučeniny z výše uvedených požadavků a farmaceuticky přijatelných derivátů nebo solí ve výrobě léčiv pro léčbu zánětlivých poruch.

48. Jakoukoliv sloučeninu nárokovanou výše v kombinaci s farmaceuticky přijatelným nosičem.