CZ286668B6

CZ286668B6 - Připevňovací prvek pro osteosyntézu

Info

Publication number: CZ286668B6
Application number: CZ19971523A
Authority: CZ
Inventors: GüNTER LOB
Original assignee: GüNTER LOB
Priority date: 1994-11-30
Filing date: 1995-11-30
Publication date: 2000-05-17
Also published as: JP3675829B2; CZ152397A3; AU4171696A; JPH10509888A; AU700415B2; CA2205407A1; HU219634B; WO1996016607A1; ATE177927T1; EP0794736B1; DE59505458D1; DE4444510A1; EP0794736A1; US6056750A; HUT77214A

Abstract

Připevňovací prvek pro osteosyntézu, zejména pro ukotvení kostního implantátu, sestává z úložného tělesa (1), které se vkládá do vývrtu (23.1) v připevňovaných částech, a rozpěrného tělesa (20), přičemž úložné těleso (1) je zavedením rozpěrného tělesa (20) do v podélném směru probíhající dutiny (9) nebo jiného otvoru s uzavřeným obvodem v úložném tělesu (1) klínově roztažitelné v radiálním směru. Úložné těleso (1) pro rozpěrné těleso (20) je dělené v podélném směru a sestává z nejméně dvou oddělených nebo navzájem pohyblivě spojených částí (2, 3) z resorpce schopného materiálu ze skupiny obsahující polyaktidy, polyglykolidy nebo pravo-, popřípadě levotočivé kopolymery těchto látek.ŕ

Description

Připevňovací prvek pro osteosyntézu

Oblast techniky

Vynález se týká připevňovacího prvku pro osteosyntézu, zejména pro ukotvení kostního implantátu, sestávajícího z úložného tělesa, které se vkládá do vývrtu, a rozpěmého tělesa, přičemž úložné těleso je zavedením rozpěmého tělesa do v podélném směru probíhající dutiny nebo jiného otvoru s uzavřeným obvodem v úložném tělese klínově roztažitelné v radiálním směru.

Dosavadní stav techniky

Z dokumentu EP-B1 409 364 je znám spojovací prvek pro osteosyntézu, který je proveden jako roztažitelné, pružně deformovatelné pouzdro. Pouzdro má směrem od jedné čelní plochy zmenšující se průměr a je v něm vytvořen v podélném směru probíhající výřez. Roztažení nebo rozepření pouzdra se dosáhne rotačně symetrickým kolíkem, který se ve směru zavádění zužuje, s výhodou kuželovité, přičemž vnější průměr tohoto kolíku je větší než nejmenší a menší než největší vnější průměr pouzdra. Na obvodu pouzdra jsou vytvořeny různé ozubové prvky, které jsou tvořeny například protiháky ve tvaru pilových zubů nebo spirálovými či soustřednými výstupky.

Při zavedení kolíku dojde k přitlačení vnější stěny pouzdra, které je vloženo do odpovídajícího vývrtu ve spojovaných úlomcích kosti, ke hmotě kosti obklopující toto pouzdro a tím k odpovídajícímu zaklínění tohoto pouzdra.

Nevýhodou tohoto známého implantátu pro osteosyntetické spojení reponovaných úlomků kostí je zejména to, že - nezávisle na kvalitě stabilizačního účinku - nelze předvídat dosažitelnou pevnost spoje a tato pevnost se v podélném směru značně mění.

Kromě toho, při fixování tohoto spojovacího prvku vznikají značná torzní namáhání, jejichž účinky nelze předvídat a která snižují pevnost spoje.

Úkolem vynálezu je s přihlédnutím k těmto nedostatkům známého stavu techniky nalezení konstrukce připevňovacího prvku uvedeného druhu, kterou se dosáhne zlepšené osteosyntetické stabilizace, která se přiblíží vlastnostem ukotvení kovovým připevňovacím prvkem.

Podstata vynálezu

Uvedený úkol řeší a nedostatky známých připevňovacích prvků tohoto druhu do značné míry odstraňuje připevňovací prvek pro osteosyntézu, zejména pro ukotvení kostního implantátu, sestávající z úložného tělesa, které se vkládá do vývrtu v připevňovaných částech, a rozpěmého tělesa, přičemž úložné těleso je zavedením rozpěmého tělesa do v podélném směru probíhající dutiny nebo jiného otvoru s uzavřeným obvodem v úložném tělesu klínově roztažitelné v radiálním směru, podle vynálezu, jehož podstata spočívá v tom, že úložné těleso pro rozpěmé těleso je dělené v podélném směru a sestává z neméně dvou oddělených nebo navzájem pohyblivě spojených částí zresorpce schopného materiálu ze skupiny obsahující polyaktidy, polyglykolidy nebo právo-, popřípadě levotočivé kopolymery těchto látek.

Je výhodné, jestliže vnější rozměry úložného tělesa jsou nejvýše rovny rozměrům průřezu vývrtu nebo j iného otvoru v připevňovaných prvcích a v roztaženém stavu úložného tělesa po v podstatě celé délce každé z částí tohoto úložného tělesa v radiálním směru tyto rozměry průřezu vývrtu

-1 CZ 286668 B6 nebo jiného otvoru v připevňovaných prvcích přesahují. Úložné těleso je přitom kombinovatelné s různými rozpěmými tělesy.

Z částí sestávající úložné těleso má válcový vnější obvod s konstantním průřezem, který je v kontaktu s válcovým vývrtem v připevňovaných prvcích a vnitřní dutina úložného tělesa má polygonální průřez, přičemž polygonální plocha vnitřní dutiny je uspořádána kolmo ke směru roztahování částí úložného tělesa.

Kromě toho je výhodné, jestliže části úložného tělesa jsou na svém vnějším obvodu nejméně po Části své délky opatřeny strukturovaným povrchem nebo profilováním, které probíhá napříč ke směru zavádění připevňovacího prvku do připevňovaných prvků a je tvořeno drážkami s trojúhelníkovým průřezem, které ve tvaru půlkruhů probíhají po obvodu částí.

Nejméně jedna část úložného tělesa je ve svém vnějším obvodu opatřena vnějším zploštěním, které probíhá nejméně po části její délky.

Dále je z hlediska polohování připevňovacího prvku výhodné, jestliže nejméně jedna z částí úložného tělesa je opatřena límcem ve tvaru příruby.

Na jedné zčásti úložného tělesa je vytvořen tangenciálně probíhající jazýček pro spojení s druhou částí, který zapadá do vybrání, vytvořeného pro vedení tohoto jazýčku v druhé části.

Z hlediska zavádění rozpěmého tělesa je dále výhodné, jestliže dutina v úložném tělese se směrem ke koncům částí s límci klínovitě rozšiřuje.

Ze stejného důvodu je výhodné, jestliže rozpěmé těleso má tvar tyčky a jeho přední konec je opatřen klínovitým náběhem a/nebo délka rozpěmého tělesa přesahuje délku částí úložného tělesa.

Pro usnadnění manipulace s připevňovacím prvkem je dále výhodné, jestliže zadní konec rozpěmého tělesa je opatřen profilováním a toto profilování je vytvořeno na dvou navzájem protilehlých bočních stranách rozpěmého tělesa a je tvořeno profilovými prvky s trojúhelníkovým průřezem, které probíhají napříč k podélné ose rozpěmého tělesa.

Vynález vychází z poznatku, že u osteosyntetického fixačního prvku, který je zaveden do úložného otvoru, což může být vývrt nebo jiný podlouhlý kanálek, je k dosažení pevného spojení s kostí zapotřebí pokud možno rovnoměrné rozložení sil. Toto se týká jak fixace úlomků kostí, tak i připevnění vazů na kostech. Analogicky toto platí i pro připevnění destiček. Aby se zde mohly nahradit dosud používané šrouby, je zapotřebí připevňovací prvek, který sám zásluhou svého roztažení zajistí rovnoměrný přenos sil na celou část kosti, skrze kterou prochází, aniž by přitom byl sám nadměrně namáhán. Proto například nepřichází v úvahu zašroubování s namáháním ve zkrutu, jak je tomu u dosud používaných kovových šroubů.

Na rozdíl od dosud známých kuželovitých rozpěmých prvků je řešením podle vynálezu zajištěno, že vzájemné rozepření probíhá v pokud možno konstantní míře po celé délce povrchu připevňovacího prvku, který je ve styku s hmotou kosti, přičemž tato míra roztažení je dostatečná ktomu, aby se dosáhlo spolehlivého tvarového spojení mezi vnějším profilováním na připevňovacím prvku a kostí. Zvětšení průřezu připevňovacího prvku probíhá v oblasti jeho jednotlivých částí, které jsou po zavedení rozpěmého tělesa odtlačeny od sebe a dosednou na hmotu kosti. Je přitom možné rozdělení připevňovacího prvku v podélném směru na dvě, tři nebo i více částí. Zásluhou toho, že tyto části jsou v radiálním, popřípadě tangenciálním směru volně posuvné vůči sobě navzájem, mohou být zaváděny do vývrtu v navzájem stažené nebo k sobě přiblížené poloze, při které právě ještě nedosahují ke stěnám vývrtu. Vedle vývrtů s kruhovým

-2CZ 286668 B6 průřezem jsou použitelné podlouhlé kanálky také s průřezem odchylným od kruhového a/nebo podlouhlé kanálky, které se ve směru zavádění zužují.

Při roztažení částí připevňovacího prvku, kterého se dosahuje rozpěmým tělesem, které je opatřeno spojitě probíhajícími klínovými plochami a pokud možno po celé své délce dosedá na vnitřní otvor v připevňovacím prvku, vykonávají zmíněné části pohyb v radiálním směru, přičemž vrcholky profilování na připevňovacím prvku při tomto rozepření v podstatě po celé délce připevňovacího prvku vykonají plný zdvih a po celé své délce se zatlačí do stěny kosti. U připevňovacího prvku složeného ze dvou částí jsou to dvě navzájem protilehlé vnější plochy, zatímco u připevňovacího prvku složeného ze tří částí vznikne konfigurace, která se podobá uspořádání čelistí sklíčidla pro vrták. Na rozdíl od tohoto sklíčidla se zde však nejedná o vzájemné sevření vnitřních stran těchto čelistí, nýbrž o rozpeření těchto čelistí vůči vývrtu, kterýje obklopuje.

Je výhodné, jestliže zakřivení částí připevňovacího prvku na jejich vnějších stranách se volí tak, aby toto zakřivení odpovídalo průřezu vývrtu, na který tyto části mají v navzájem roztažené poloze dosednout. Protože v tomto případě se boční strany částí dotknou vývrtu zpočátku tangenciálně, může být výhodné, jestliže zmíněná oblast se v průřezu nepatrně ubere, aby se do daného vývrtu mohl zavést pokud možno velký připevňovací prvek a aby se také dosáhlo pokud možno velkého zdvihu při vzájemném roztahování jeho částí.

V případě polygonálního dělení je odpovídajícím způsobem polygonálně provedeno i rozpěmé těleso, které je pak opatřeno stejnou kluznou plochou pro každou část připevňovacího prvku, do kterého se toto rozpěmé těleso zavádí.

Při použití připevňovacího prvku podle vynálezu k fixaci vazů nebo podobně ve vývrtu je připevňovací prvek opatřen v obvodu svého průřezu odpovídajícím vybráním, které umožňuje zavedení a sevření příslušného prvku.

K fixaci destiček a podobně slouží límec, který na způsob příruby probíhá po obvodu připevňovacího prvku.

Mimořádně výhodným znakem vynálezu je skutečnost, že roztažení částí připevňovacího prvku probíhá v podstatě rovnoměrně po celé jeho délce, takže se nemohou vyskytnout žádné torzní nebo výkyvné pohyby, které by mohly způsobit nerovnoměrnou fixaci s nebezpečím nadměrného místního namáhání.

Je také mimořádně výhodné, jestliže hloubka vnějšího profilování připevňovacího prvku odpovídá dosažitelnému zdvihu, takže vytlačená kostní hmota se může uložit do volných prostorů v tomto profilování.

V jednom z výhodných provedení sestává připevňovací prvek pro osteosyntézu z úložného tělesa ve tvaru tyčky, které je složeno zčásti, které vykazují vnitřní dutinu pro rozpěmé těleso. Po zasunutí úložného tělesa do vývrtu v úlomcích navzájem spojovaných kostí se toto úložné těleso v důsledku zavedení rozpěmého tělesa do dutiny probíhající po celé délce úložného tělesa roztáhne. Části úložného tělesa nejsou navzájem spojeny napevno, nýbrž jsou ve své vzájemné poloze přidržovány vodicím prvkem tak, že při zavedení rozpěmého tělesa do dutiny dojde k rovnoměrnému vzájemnému oddálení jednotlivých částí a jejich oddálení od podélné osy úložného tělesa, a to vždy ve směru kolmém k této ose.

Zásluhou toho se, jak již bylo zmíněno, dosáhne s výhodou toho, že části nejsou při svém vzájemném rozpírání nijak deformovány a mezi vnějším obvodem připevňovacího prvku a hmotou kosti se po celé délce připevňovacího prvku dosáhne v podstatě rovnoměrného plošného přitlačení.

-3 CZ 286668 B6

Vodicí prvky jsou provedeny jako přímočaré vedení, které je tvořeno jazýčkem zapadajícím od odpovídajícího vybrání, přičemž tyto vodicí prvky se nacházejí vždy na navzájem přivrácených stranách částí úložného tělesa a při vkládání připevňovacího prvku do vývrtů v kosti jsou ve vzájemném funkčním záběru.

Dutina, která se nachází mezi částmi úložného tělesa, má čtyřúhelníkový, například čtvercový průřez, který se v jednom z dalších výhodných provedení připevňovacího prvku podle vynálezu na jednom konci směrem k tomuto konci klínovitě rozšiřuje. Tímto se při chirurgickém zákroku podstatně usnadní zavádění rozpěmého tělesa, které je provedeno jako protáhlý kvádr. Průřez rozpěmého tělesa je přizpůsoben čtvercovému průřezu dutiny v úložném tělese, přičemž ovšem stranový rozměr nebo výška průřezu rozpěmého tělesa je ve srovnání s odpovídajícím rozměrem průřezu dutiny větší, aby se dosáhlo požadovaného rozpěmého účinku. Z hlediska zavádění rozpěmého tělesa do rozšiřující se dutiny úložného tělesa je kromě toho výhodný i klínovitý náběh na konci tohoto rozpěmého tělesa, kterým se toto rozpěmé těleso zavádí do úložného tělesa.

Pravoúhelníkový průřez dutiny a rozpěmého tělesa zajišťuje ve spojení s popsaným přímočarým vedením, že při zavádění rozpěmého tělesa do úložného tělesa dojde ke vzájemnému rozepření částí tohoto úložného tělesa, přičemž se zachová vzájemná rovnoběžnost těchto částí a jejich zrcadlově symetrická poloha vůči podélné ose dutiny. Zásluhou toho je umožněn rovnoměrný pohyb těchto částí od sebe ve směru kolmém ke zmíněné podélné ose, čímž se po celé délce připevňovacího prvku dosáhne v podstatě rovnoměrného plošného přitlačení vnějších stran připevňovacího prvku ke kostní hmotě, která tento připevňovací prvek obklopuje.

Konec rozpěmého tělesa protilehlý ke klínovitému náběhu je v dalším výhodném provedení připevňovacího prvku podle vynálezu opatřen obvodovým profilováním, které vytváří zvětšenou záběmou plochu pro dočasné tvarové a silové uchopení chirurgickým nástrojem, který se použije pro snažší manipulaci s rozpěmým tělesem. Je k tomu vhodné zejména profilování napříč k podélné ose rozpěmého tělesa, zmíněné profilování má přitom s výhodou trojúhelníkový průřez. Pro manipulaci s rozpěmým tělesem je podobně výhodné i opatření spočívající v tom, že úložné těleso má poněkud menší délku než rozpěmé těleso. Tím se dosáhne toho, že s profilovaným koncem rozpěmého tělesa se může manipulovat ještě i tehdy, když je toto rozpěmé těleso úplně zavedeno do úložného tělesa.

V jednom z dalších výhodných provedení připevňovacího prvku podle vynálezu jsou části úložného tělesa provedeny jako poloviny v podélném směru rozříznutého dutého válce, a to vždy s vybráním, které v sestaveném úložném tělese vytváří dutiny s v podstatě pravoúhelníkovým průřezem. Na straně, kde se zavádí rozpěmé těleso, jsou obě tyto části opatřeny límci ve tvaru přírub, které zajišťují přísné a spolehlivé umístění úložného tělesa ve vývrtů, který je vytvořen v částech navzájem spojovaných kostí. Límec současně jednoduchým způsobem zabraňuje tomu, aby při zavádění rozpěmého tělesa nedošlo k zatlačeni úložného tělesa do vývrtů.

Tvarové ukotvení částí úložného tělesa ve hmotě kosti se s výhodou dosáhne pomocí profilovaného vnějšího obvodu těchto částí. Toto profilování může být tvořeno drážkami ve tvaru půloblouků, drážky přitom mají s výhodou trojúhelníkový průřez. Počet a/nebo tvar drážek se přitom volí tak, aby tyto drážky měly v podélném řezu částmi úložného tělesa tvar pilových zubů.

V jiném dalším zdokonalení připevňovacího prvku podle vynálezu mají části úložného tělesa navzájem rozdílné průřezy. Na obvodu jedné zčásti může být po celé její délce vytvořeno zploštění. Zásluhou tohoto zploštění se dosáhne toho, že po zasunutí úložného tělesa do vývrtů v kosti zůstane mezi stěnou tohoto vývrtů a úložným tělesem určitý volný prostor, do kterého lze umístit další prvek, který se má trvale spojit s kostí. Popsané opatření vytváří příznivé osteosyntetické podmínky například pro operace kolenního kloubu, při kterých se do tohoto

-4CZ 286668 B6 volného prostoru za účelem uchycení křížového vazu vloží úlomek kosti s přirostlou šlachou a rozepřením úložného tělesa se tento úlomek uchytí.

Jak úložné těleso, tak i rozpěmé těleso jsou z materiálu, který při dostatečné biokompaktibilitě podléhá resorpčnímu odbourávání a může se zpracovávat vstřikovacím litím. Vhodnými materiály jsou například polyaktidy, polyglykolidy nebo právo-, popřípadě levotočivé kopolymery těchto látek.

Přehled obrázků na výkresech

Podstata vynález je dále objasněna na neomezujících příkladech jeho provedení, které jsou popsány na základě připojených výkresů, které znázorňují:

- na obr. 1 čelní pohled na výhodné provedení připevňovacího prvku podle vynálezu v nerozepřeném stavu,

- na obr. la boční pohled na provedení z obr. 1 zprava,

- na obr. 2 čelní pohled na výhodné provedení připevňovacího prvku podle vynálezu po zavedení (neznázoměného) rozpěmého tělesa,

- na obr. 2a boční pohled na provedení z obr. 2 zprava,

- na obr. 3 výhodné provedení rozpěmého tělesa v pohledu ze strany, a

- na obr. 4 půdorysný pohled na oblast kosti se schematicky znázorněným vsazeným připevňovacím prvkem.

Příklady provedení vynálezu

Na obr. 1 a la v čelním a bočním pohledu znázorněné úložné těleso 1 připevňovacího prvku je sestaveno ze dvou rozdílně provedených 2 a 3 podlouhlého tvaru se stejně velkými, axiálně probíhajícími pravoúhlými vybráními 9.2 a 93, která jsou patrná na obr. 2 a 2a. Části 2, 3 nejsou spolu spojeny napevno, ale jsou ve znázorněné poloze přidržování vodícími prvky 4, 5 z obr. 2 a 2a a tvoří duté válcové těleso, které je na jedné straně zploštělé. Pravoúhlá vybrání 9.2, 93 částí 2, 3 spolu vymezují dutinu 9 s pravoúhelníkovým průřezem, která probíhá po celé délce úložného tělesa 1. Na jednom konci dutiny 9 je vytvořeno směrem k ústí této dutiny 9 se rozbíhající klínovité rozšíření 11. Tímto se v průběhu chirurgického zákroku podstatně usnadní zavedení zde neznázoměného rozpěmého tělesa 20, které je podle obr. 3 provedeno jako podlouhlý kvádr.

Zásluhou jednostranného zploštění 3.1 na obvodu části 3 vznikne žádoucí volný prostor mezi úložným tělesem 1 vloženým do vývrtu v kosti a stěnou tohoto vývrtu, do kterého lze před zavedením rozpěmého tělesa 20 do úložného tělesa 1 vložit přídavný osteosynteticky spojující prvek. Toto provedení připevňovacího prvku takto vytváří příznivé podmínky pro operace kolenního kloubu, kde se použije připevnění zkříženého vazu.

Každá z částí 2, 3 je na stejném konci opatřena límcem 6, 7 ve tvaru příruby. Tento límec 6, 7 zajišťuje, že úložné těleso 1, které je kromě toho v osteosyntetickém kontaktu s vývrtem v kosti, zůstane při zavádění rozpěmého tělesa 20 ve směru osy 10 ve své požadované poloze.

-5 CZ 286668 B6

Profilování, které je vytvořeno na obvodu částí 2, 3, slouží k zakotvení úložného tělesa 1 ve vývrtu v kosti, kam je toto úložné těleso 1 vloženo. Kromě toho je takto zajištěn vhodný přenos sil na kost při zavádění rozpěmého tělesa 20 do dutiny 9. Zmíněné profilování je tvořeno drážkami 8 s trojúhelníkovým průřezem, které v půlobloucích probíhají po obvodu částí 2, 3 a vytvářejí přitom obvodové hrany 12.

Úložné těleso 1, které je znázorněno na obr. 2 a 2a, je roztaženo zde neznázoměným rozpěmým tělesem 20, které je zavedeno do dutiny 9. Části 2, 3 jsou přitom vůči ose 10 posunuty v navzájem opačných směrech vždy o stejnou vzdálenost, a to ve směru kolmém k ose 10 dutiny

9. Tohoto pohybuje dosaženo vodícími prvky 4, 5, kdy vodicí prvek 5 má tvar jazýčku a vodicí prvek 4 tvar pravoúhlého vybrání. Vodicí prvky 4, 5 takto tvoří kluzné vedení. Pohybu je kromě toho dosaženo rozvedením pravoúhlých vybrání 9,2, 9.3, vymezujících kanálek, popřípadě dutinu 9, popřípadě tvarem rozpěmého tělesa 20. Takto je zajištěn rovnoměrný přítlak profilovaných obvodů částí 2, 3 na hmotu kosti po celé délce připevňovacího prvku.

Rozpěmé těleso 20 připevňovacího prvku, které je znázorněno na obr. 3, je podobně jako části 2, 3 úložného tělesa 1 z materiálu, který se v lidském těle resorpčně odbourává. Rozpěmé těleso 20 má tvar tyče s pravoúhlým průřezem a na jednom svém konci 21 přechází v klínovitý náběh 21,1, který podstatně usnadňuje zavádění tohoto rozpěmého tělesa 20 do úložného tělesa 1, zasunutého již do vývrtu v kosti. Na protilehlém konci 22 rozpěmého tělesa 20 je vytvořeno profilování 22.1, které slouží pro spolehlivé nasazení nástroje při manipulaci s rozpěmým tělesem 20 při osteosyntetickém zákroku. Zmíněné profilování 22.1 je tvořeno žebry s trojúhelníkovým průřezem, která probíhají napříč k podélné ose rozpěmého tělesa 20.

V oblasti 23 kosti, která je znázorněna na obr. 4, je vytvořen vývrt 23.1, ve kterém je vsazeno úložné těleso J, které sestává z částí 2 a 3. Zásluhou zploštění 3.1 na obvodu části 3 zůstává přitom mezi stěnou vývrtu 23.1 a úložným tělesem 1 volný prostor. Tento volný prostor lze využít pro vložení prvků 24, 25, které se při osteosyntetickém zákroku připevní. Volný prostor takto například při operaci kolenního kloubu s náhradou zkříženého vazu vytváří příznivé podmínky pro umístění kousku 24 kosti s na něm připevněnou šlachou 25. Po zavedení neznázoměného rozpěmého tělesa 20 jsou kousky 24 kosti se šlachou 25 přitlačeny ke stěně kosti a takto ukotveny.

Rozsah vynálezu se neomezuje na výše popsaný příklad jeho provedení. Je možná řada variací, které využívají popsané řešení i v podstatně odchylných provedeních.

Claims

PATENTOVÉ NÁROKY

1. Připevňovací prvek pro osteosyntézu, zejména pro ukotvení kostního implantátu, sestávající z úložného tělesa, které se vkládá do vývrtu, a rozpěmého tělesa, přičemž úložné těleso je zavedením rozpěmého tělesa do v podélném směru probíhající dutiny nebo jiného otvoru s uzavřeným obvodem v úložném tělesu klínově roztažitelné v radiálním směru, vyznačující se tím, že úložné těleso (1) pro rozpěmé těleso (20) je dělené v podélném směru a sestává z nejméně dvou oddělených nebo navzájem pohyblivě spojených částí (2, 3) z resorpce schopného materiálu ze skupiny obsahující polyaktidy, polyglykolidy nebo právo-, popřípadě levotočivé kopolymery těchto látek.
2. Připevňovací prvek podle nároku 1, vyznačující se tím, že vnější rozměry úložného tělesa (1) jsou nejvýše rovny rozměrům průřezu vývrtu (23.1) nebo jiného otvoru

-6CZ 286668 B6 v připevňovaných prvcích a v roztaženém stavu úložného tělesa (1) po v podstatě celé délce každé zčásti (2, 3) tohoto úložného tělesa (1) v radiálním směru tyto rozměry průřezu vývrtu (23.1) nebo jiného otvoru v připevňovaných prvcích přesahují.
3. Připevňovací prvek podle nároku 1, vyznačující se tím, že úložné těleso (1) je kombinovatelné s různými rozpěmými tělesy (20).
4. Připevňovací prvek podle nároku 1, vyznačující se tím, že zčásti (2, 3) sestávající úložné těleso (1) má válcový vnější obvod s konstantním průřezem, který je v kontaktu s válcovým vývrtem (23.1) v připevňovaných prvcích a vnitřní dutina (9) úložného tělesa (1) má polygonální průřez, přičemž polygonální plocha vnitřní dutiny (9) je uspořádána kolmo ke směru roztahování částí (2, 3) úložného tělesa (1).
5. Připevňovací prvek podle nároku 4, v y z n a č u j í c í se tím, že části (2, 3) úložného tělesa (1) jsou na svém vnějším obvodu nejméně po části své délky opatřeny strukturovaným povrchem nebo profilováním, které probíhá napříč ke směru zavádění připevňovacího prvku do připevňovaných prvků a je tvořeno drážkami (8) s trojúhelníkovým průřezem, které ve tvaru půlkruhů probíhají po obvodu částí (2, 3).
6. Připevňovací prvek podle nároku 1, vyznačující se tím, že nejméně jedna část (3) úložného tělesa (1) je ve svém vnějším obvodu opatřena vnějším zploštěním (3.1), které probíhá nejméně po části její délky.
7. Připevňovací prvek podle nároku 1, vyznačující se tím, že nejméně jedna z částí (2, 3) úložného tělesa (1) je opatřena límcem (6, 7) ve tvaru příruby.
8. Připevňovací prvek podle nároku 1, vyznačující se tím, že na jedné z částí (2, 3) úložného tělesa (1) je vytvořen tangenciálně probíhající jazýček (5), který zapadá do vybrání (4) , vytvořeného pro vedení jazýčku (5) v druhé části (2, 3).
9. Připevňovací prvek podle nároku 4, vyznačující se tím, že vnitřní dutina (9) úložného tělesa se směrem ke koncům částí (2, 3) s límci (6, 7) klínovitě rozšiřuje.
10. Připevňovací prvek podle nároku 1, vyznačující se tím, že rozpěmé těleso (20) má tvar tyčky a jeho přední konec (21) je opatřen klínovitým náběhem (21.1) a/nebo délka rozpěmého tělesa (20) přesahuje délku částí (2, 3) úložného tělesa (1).
11. Připevňovací prvek podle nároku 10, vyznačující se tím, že zadní konec (22) rozpěmého tělesa (20) je opatřen profilováním (22.1).
12. Připevňovací prvek podle nároku 11, vyznačující se tím, že profilování (22.1) je vytvořeno na dvou navzájem protilehlých bočních stranách rozpěmého tělesa (20) a je tvořeno profilovými prvky s trojúhelníkovým průřezem, které probíhají napříč k podélné ose rozpěmého tělesa (20).