CZ285859B6 - Inhalátor pro inhalování suchého prášku - Google Patents

Abstract

Inhalátor pro inhalování suchého prášku obsahuje pouzdro (403) a náústek (405). Mezi přední stěnou (408) a zadní stěnou (409) pouzdra (403) je vytvořena komora (407) pro tvorbu aerosolu. Na čepu (413) je otočně uloženo oběžné kolo (411), upravené pro otáčení uvnitř komory (407) pro tvorbu aerosolu. Pouzdrem (403) procházejí radiální vstupní otvory (425), vstupující v podstatě tangenciálně do komory (407) pro tvorbu aerosolu. Na pouzdru (403) je osazen puchýřkový obal (421) zajišťující dodávání jednotlivých dávek práškové lékové směsi do komory (407) pro tvorbu aerosolu. Pacient inhaluje směs z náustku (405) a uvádí tím oběžné kolo (411) do otáčivého pohybu pro přípravu směsi práškového léku se vzduchem, která je potom pacientem vdechována. ŕ

Description

Oblast techniky

Vynález se týká inhalátoru pro inhalování suchých práškových inhalačních látek nebo léků.

Dosavadní stav techniky

Některé léky mohou být podávány ve formě suchého prášku přímo do plic pacienta inhalací ústy nebo vdechováním nosem. Při tomto procesu je možno obejít zažívací trakt a v někteiých případech také stačí podávat menší dávky léku pro dosažení stejných požadovaných účinků jako při orálním přijímání léků. V jiných případech představuje inhalace vhodnou podávači techniku pro léky, které mají nepřijatelné vedlejší účinky při podávání jinými metodami.

Ze stavu techniky jsou známa různá zařízení nebo rozprašovače, vytvářející inhalovatelnou mlhu z kapalných léků, práškových léků, nebo jak z tekutých, tak i práškových látek. Tato známá zařízení však mají řadu nedostatků, projevujících se v nedostatečné účinnosti podávání léků nebo jiných farmaceutických látek, obtížnosti plnění a používání, které vyžaduje značnou manuální zručnost, v potřebě opakovaných hlubokých nadechnutí, v nerovnoměrnosti dávkování, slepování částic práškových léků a podobně.

Dalším důležitým faktorem je skutečnost, že nebylo zjištěno dosažení několika důležitých výhod, jestliže je podávání léku poměrně nezávislé na rychlosti proudu vzduchu při nadechování pacienta, to znamená na hloubce a rychlosti nádechu pacienta, nebo na správné koordinaci, to znamená na správném načasování nadechnutí. Inhalační zařízení, která jsou nezávislá na nadechovací intenzitě, mohou být používána pacienty s nízkou respirační kapacitou, například dětmi nebo pacienty, trpícími respirační nedostatečností. Kromě toho jestliže je dodávání farmaceutické látky nezávislé na respiračním proudu vzduchu, zůstává inhalovaná dávka v podstatě stejná bez ohledu na charakteristické hodnoty dýchání pacienta. Inhalátory pro podávání odměřených dávek, používající zejména hnacího plynu, vyžadují pro správné použití přesnou koordinaci jednotlivých úkonů. K uvedení inhalátoru do chodu musí dojít v průběhu nádechu, jinak se většina dávky usadí v ústech. Proto se pokládá za výhodné, že inhalátory ovládané dechem minimalizují potřebu koordinace u pacienta.

Kromě toho nebyla zřejmě u dosud známých zařízení dostatečně věnována pozornost výhodě, plynoucí ze zmenšování velikosti větších částic nebo aglomerovaných částic v průběhu použití inhalačního zařízení. Velké nebo aglomerované částice získávají v průběhu nucené inhalace nebo vdechování stále vyšší pohybový moment a narážejí na měkkou a vlhkou tkáň v okolí hrdla a hrtanu místo toho, aby zůstávaly v proudu vzduchu a mohly se dostat až do plic. Za těchto podmínek se většina léku zřejmě nedostane hluboko do plic a tím se neukládá ve strategické poloze, kde by se částice léku měly rozpouštět areolámí tkání a dostávat se do krevního oběhu. V horších případech může takové narážení částic vyvolat zakašlání v průběhu inhalace a tím by se dostalo velké množství vzduchu, obsahujícího vlhkost ajemně rozptýlené sliny, zpět do inhalačního zařízení, kde by pak docházelo ke slepování částic práškového léku.

Úkolem vynálezu je proto vyřešit zdokonalený inhalátor pro inhalování práškových léků.

Podstata vynálezu

Tento úkol je vyřešen inhalátorem pro inhalování suchého prášku podle vynálezu, jehož podstata spočívá v tom, že inhalátor obsahuje pouzdro, tvořené přední stěnou, zadní stěnou a obvodovou

-1 CZ 285859 B6 stěnou a obsahující kotoučovou směšovací komoru, volně otočné oběžné kolo, uložené otočně uvnitř pouzdra, nejméně jeden vstupní otvor, vedoucí do směšovací komory, dávkovači otvor, procházející pouzdrem a vedoucí do směšovací komory, náustek, spojený s přední stěnou pouzdra, a výstupní otvor vytvořený v přední stěně směšovací komory pro spojení s náustkem.

Ve výhodném provedení vynálezu je v obvodové stěně pouzdra vytvořena tangenciálně proti oběžnému kolu skupina vstupních otvorů a oběžné kolo je opatřeno čepem, kterým je oběžné kolo podepřeno v pouzdru a který je rovnoběžný se střední podélnou osou směšovací komory. K zadní stěně je přiřazen kotouč se skupinou puchýřků, obsahujících suchý prášek, oběžné kolo je uloženo na svém obvodu těsně uvnitř směšovací komory.

V jiném výhodném provedení inhalátoru podle vynálezu je v obvodové stěně vytvořena skupina vstupních otvorů směšovací komory, umístěných mezi přední stěnou a zadní stěnou a vstupujících tangenciálně do směšovací komory, a dráhy paprsků vzduchu, procházejících vstupními otvory, jsou nasměrovány na oběžné kolo, které má svou osu otáčení rovnoběžnou se střední podélnou osou náustku. Přední stěna i zadní stěna pouzdra jsou rovinné a oběžné kolo je opatřeno rovinnými lopatkami a je vystředěno ve směšovací komoře.

Inhalátor podle vynálezu obsahuje komoru pro směšování vzduchu s práškovým lékem nebo jinou inhalační látkou. Proud vzduchu proudí do komory a směšuje se s práškovou inhalační látkou pomocí oběžného kola, otáčejícího se uvnitř komory. Vzduch, smíchaný s lékem, vystupuje z komory a proudí do náustku. Kolem toho proudu vzduchu, smíchaného s lékem, vstupuje do náustku také proud vnějšího vzduchu. Inhalátor je v podstatě nezávislý na rychlosti vdechování proudu vzduchu a zejména využívá ke svému ovládání dechu a je v podstatě nezávislý na koordinaci činností pacienta. Dávky léku mohou být vydávány ze zásobníku, obsahujícího skupinu dávek, upevněného na inhalátoru, přímo do komory. Rychlost proudění vzduchu komorou a rychlost otáčení oběžného kola mohou být nastavovány a přizpůsobeny různým druhům farmaceutických látek pro zvýšení podávači účinnosti. Ve výhodném bezmotorovém provedení inhalátoru vstupuje vzduch do komory v tangenciálním směru, směšuje se s práškovým lékem a opouští inhalátor středním otvorem, ze kterého je směs vzduchu a léku nasáván a do úst, hrtanu a plic pacienta.

Přehled obrázků na výkresech

Vynález bude blíže objasněn pomocí příkladů provedení, zobrazených na výkresech, kde znázorňují obr. 1 půdorysný pohled na první výhodné příkladné provedení inhalátoru, obr. 2 boční pohled na první příkladné provedení zařízení z obr. 1, u kterého je vysouvací rukojeť pro vysouvání dávek léku odklopena ze své zajištěné přepravní polohy au kterého je přední koncový díl sklopen dolů, aby umožnil přístup dovnitř zařízeni, obr. 3 vodorovný řez prvním příkladným provedením zařízení, vedený rovinou 3-3 z obr. 2, obr. 4 svislý příčný řez zařízením, vedený rovinou 4-4 z obr. 1, zobrazující směšovací komoru pro vytváření aerosolu a mimostředné uložení oběžného kola v této komoře, obr. 5 jiný svislý příčný řez, vedený rovinou 5-5 zobr. 1, procházející před zadní stěnou předního náustkového dílu, který zobrazuje výhodné rozmístění vzduchových přívodních otvorů, obr. 6 přední čelní pohled na první příkladné provedení zařízení z obr. 1,

-2CZ 285859 B6 obr. 7 zadní čelní pohled na první příkladné provedení zařízení z obr. 1, obr. 8 detailní pohled na směšovací komoru pro vytváření aerosolu, ve které je oběžné kolo umístěno excentricky mimo střed komory, obr. 9 boční pohled na oběžné kolo z obr. 8, obr. 10 půdorysný pohled na sestavený zásobník dávek, používaný v inhalátoru z obr. 1, obr. 11 osový řez zásobníkem dávek léku, vedený rovinou 11-11 z obr. 10, obr. 12 půdorysný pohled na prstencový díl zásobníku, opatřený otvory pro uložení jednotlivých dávek léku, obr. 13 pohled shora na jednu z krycích desek zásobníku dávek, zobrazeného na obr. 10, obr. 14 pohled shora na druhé příkladné provedení inhalátoru podle vynálezu, obr. 15 podélný svislý řez inhalátorem, vedený rovinou 15-15 z obr. 14, obr. 16 vodorovný řez inhalátorem, vedený rovinou 16-16 z obr. 15, obr. 17 svislý příčný řez inhalátorem, vedený rovinou 17-17 z obr. 14, obr. 18 svislý příčný řez inhalátorem, vedený rovinou 18-18 z obr. 14, obr. 19 přední čelní pohled na inhalátor z obr. 14, obr. 20 zadní čelní pohled na inhalátor z obr. 14, obr. 21 přední pohled na oběžné kolo inhalátoru z obr. 14, zobrazené ve zvětšeném měřítku, obr. 22 svislý řez oběžným kolem inhalátoru, vedený rovinou 22-22 z obr. 21, obr. 23 pohled shora na sestavený zásobník s dávkami léku, použitý v příkladném provedení inhalátoru z obr. 14, obr. 24 svislý osový řez sestaveným zásobníkem dávek léku, vedený rovinou 24-24 z obr. 23, obr. 25 pohled shora na prstencový díl zásobníku dávek, znázorněného na obr. 23, ze kterého je patrno rozmístění otvorů pro uložení dávek suchého prášku, obr. 26 pohled shora na zásobníkovou soustavu z obr. 23 včetně horní krycí desky, obr. 27 boční pohled na prstencový díl zásobníku, znázorněný v pohledu shora na obr. 25, obr. 28 pohled shora na inhalátor z obr. 14, který má pro lepší ilustraci odklopenou nebo odstraněnou přidržovací páku a odstraněnou horní krycí desku zásobníku dávek práškového léku, obr. 29 boční pohled na inhalátor z obr. 14, zobrazující dráhu odklopného pohybu přidržovací páky,

-3CZ 285859 B6 obr. 30 svislý podélný řez inhalátorem z obr. 14 s vyznačením dráhy proudu vzduchu uvnitř zařízení, obr. 31 pohled shora na inhalátor z obr. 14, obr. 32 pohled shora na rozložený inhalátor z obr. 14, obr. 33 boční pohled na rozložený inhalátor z obr. 14, zobrazený částečně v řezu, obr. 34 čelní pohled na motorovou jednotku, vedený z roviny 34-34 z obr. 32, obr. 35 čelní pohled na pouzdro, vedený z roviny 35-35, vyznačené na obr. 32, obr. 36 zadní čelní pohled na přední válec, vedený z roviny 36-36, vyznačené na obr. 32, obr. 37 přední čelní pohled na přední válec, vedený z roviny 37-37 z obr. 32, obr. 38 zadní pohled na alternativní příkladné provedení bezmotorového inhalátoru pro inhalaci suchých prášků, obr. 39 boční pohled na inhalátor z obr. 38, zobrazený částečně v řezu, obr. 40 přední pohled na inhalátor z obr. 38, obr. 41 řez odlomeným dílem puchýřkového obalu, obr. 42 zvětšený osový řez částí inhalátoru z obr. 38 až 40, a obr. 43 osový řez částí jiného příkladného provedení bezmotorového inhalátoru.

Příklady provedení vynálezu

Obr. 1 až 3 znázorňují celkově pohledy na první příkladné provedení inhalátoru, jehož dutý přední koncový díl 3 je otočně spojen dvojicí jazýčkových závěsů 5 s vnitřním středním dílem 1. Dvojice čepů 7 na jazýčkových závěsech 5 má své konce uloženy ve středním dílu 1, aby bylo možno přední koncový díl 3 natáčet dolů a směrem od středního dílu 1. Přední koncový díl 3 obsahuje dutý válcový náustek 9, popřípadě neznázoměnou koncovku, upravenou pro přikládání k nosu, vytvořený na jeho předním konci, a zadní stěnu 11. uzavírající zadní stranu předního koncového dílu 3. Ke střednímu dílu 1 je na jeho zadní straně podél jeho okrajové hrany 15 upevněn zadní koncový díl 13 pomocí zaklapávací obruby 17 nebo jiného známého spoje. Střední díl 1 má s výhodou ploché dno 19, dvojici zaoblených bočních stěn 21a. 21b a zploštělou kruhovou horní plochu 23, aby se mohl snadno uchopit rukou.

Jak je patrno z obr. 2, 3, 4 a 8, v přední stěně 27 středního dílu 1 zařízení ve tvaru inhalátoru je vytvořena kotoučová nebo kruhovitě tvarovaná aerosolizační komora 25, která je uspořádána kolmo na směr proudění vzduchu, zobrazený na obr. 2 a 3 šipkami, směřujícího do náustku 9. Komora 25 má kotoučový tvar a její průměr je zejména 13 mm a šířka 3 mm a poměr průměru komory 25 k její tloušťce nebo hloubce je zejména přibližně 4:1. Komora 25 je ohraničena na své přední straně částí uzavírací zadní stěny 11 odklopného předního koncového dílu 3, na zadní straně hladkou stěnou 29 a na obvodu obvodovou stěnou 30.

Na obr. 3, 4, 8 a 9 je zobrazeno také oběžné kolo 31. které je tvořeno tenkou rovinnou kruhovou deskou 33, která má obvodový okraj 35, ze které radiálně směrem ven vystupuje skupina krátkých lopatek 37. Tato kruhová deska 33 je umístěna excentricky mimo střed komory 25. Jak

-4CZ 285859 B6 je patrno z obr. 4 a 5, oběžné kolo 31 je umístěno pod geometrickým středem komory 25 pro vytváření aerosolu směrem ke spodní části její obvodové stěny 30. Čelní plocha oběžného kola 31 je umístěna ve velmi těsné blízkosti zadní stěny H· Oběžné kolo 31 je upevněno na středním hřídeli 39, procházejícím otvorem 41 vytvořeným v zadní hladké stěně 29 komory 25 a upraveným pro rychloběžné otáčení kolem pevné osy x-x, znázorněné na obr. 3. Střední hřídel 39 je spojen s rychloběžným elektromotorem 43, poháněným nejméně jednou, avšak zejména dvěma bateriemi 45. Baterie 45 jsou uloženy ve dvou pouzdrech 47a, 47b. umístěných v odstupu od sebe. Komora 25 pro vytváření aerosolu je otevřená a je přístupná pro čištění a provádění údržby vyklopením předního koncového dílu 3 kolem čepů 7, jak je to znázorněno na obr. 2.

Vzduch proudí vnitřním prostorem středního dílu i po dráze 49, jak je patrno z obr. 3, 5 a 7, ve formě prvního škrceného proudu vzduchu směrem k náustku 9 a může být inhalován uživatelem. V dráze 49 prvního proudu vzduchu se vyskytuje nejméně jeden vstupní otvor 51, vytvořený v zadním koncovém dílu 13, kterým přichází vnější vzduch do středního dílu 1. Na vstupní otvor 51 navazují průchozí kanálky 53, vytvořené ve středním dílu 1, které umožňují vedení proudu vzduchu ve směru, vyznačeném šipkami na obr. 2 a 3 středním dílem 1 ve směru k náustku 9. Tyto průchozí kanálky 53 jsou vedeny do dutého předního koncového dílu 3 nejméně jedním, ale zejména skupinou škrticích otvorů 55, vytvořených v zadní stěně 11, jak je to zobrazeno na obr. 5. Velikost vstupních otvorů 51. průchozích kanálků 53 a škrticích otvorů 55 je volena s ohledem na zajištění dostatečného odporu proti proudění vzduchu, aby se rychlost proudu uvnitř středního dílu 1 zmenšila a proud vzduchu přicházel do úst uživatele s malou rychlostí. Tím se zejména snižuje pohybový moment částic a v důsledku toho také intenzita nárazů částic na zadní stranu úst nebo hrdla uživatele.

Část hlavního proudu vzduchu je odkloněna, jak je to znázorněno šipkami na obr. 2 a 3, aby prošla komorou 25 pro vytváření aerosolu a unášela práškový lék zpět do hlavního proudu vzduchu. Přívod je umožněn přívodním otvorem 59 vytvořeným v uzavírací zadní stěně 11 v blízkosti středu oběžného kola 31. V uzavírací zadní stěně li je v homí části komory 25 pro vytváření aerosolu vytvořen výstupní otvor 61. Je-li oběžné kolo 31 udržováno elektromotorem 43 ve vysokých otáčkách, působí toto oběžné kolo 31 jako odstředivé vzduchové dmýchadlo, které nasává vzduch do komory 25 pro vytváření aerosolu přívodním otvorem 59, směšuje vzduch s celou dávkou práškového léku uvnitř komory 25 a vytlačuje vzduch a práškový lék ve formě jemné, řídké a suché mlhy ven výstupním otvorem 61. Vzduch s rozptýleným práškem nebo lehká suchá mlha je potom přiváděn do hlavního seškrceného proudu vzduchu v náustku 9 a do úst uživatele k inhalaci. Velikost otvorů 59, 61 je volena tak, že suchá mlha opouští komoru 25 výstupním otvorem 61 klinicky zanedbatelnou rychlostí. Přívodní otvor 59 může mít například průměr 2,4 mm a výstupní otvor 61 může mít například průměr 1,6 mm. Při této malé rychlosti vzniká při sloučení takto vytvořené směsi s prvním škrceným proudem vzduchu jemná řídká a suchá mlha, která se může snadno inhalovat, aniž by bylo třeba zajišťovat nucenou inhalaci. Protože u tohoto řešení není třeba zajišťovat propichování tobolky nebo jiného obalu s lékem nebo použití vakua, popřípadě odstředivých sil pro odebírání léku z obalu, uživatel se při použití inhalátoru podle vynálezu nemusí namáhat, aby nasál lék do plic.

Oběžné kolo 31 je elektromotorem 43 uváděno do otáčivého pohybu s mimořádně vysokým počtem otáček, které se pohybují mezi 12 000 a 14 000 otáčkami za minutu. Taková vysoká rychlost otáčení vyvolává velkou rychlost proudění vzduchu a víření prášku v proudu vzduchu, přičemž nevyváženost tohoto proudění, vyplývající z excentrického uložení oběžného kola 31, nutí narážet částice jednu na druhou a také na stěny 11. 29, 30 komory 25 a tím dochází k jejich rozmělňování a rozbíjení na menší částice, které se snáze vdechují. Tento účinek také přispívá k dokonalému promísení částic s proudem vzduchu a k zajištění samočisticího působení na stěny 11, 29, 30 komory 25. Kvůli mimostřednému uložení oběžného kola 31 v komoře 25 se vyskytují v rychle cirkulujícím proudu vzduchu v různých místech komory 25 rozdílné tlaky a rychlosti. Tento jev zřejmě podporuje turbulentní směšování částic a vzduchu a redukuje slepování práškového léku. Jak je zobrazeno na obr. 5, přívodní otvor 59 může být umístěn v široké oblasti pod

-5CZ 285859 B6 nábojem 62 oběžného kola 31, ovšem zejména je umístěn přímo pod tímto nábojem 62 a nad lopatkami 37, aby se dosáhlo méně omezeného vstupu vzduchu do komoiy 25. Podobně může být umístěn výstupní otvor 61 v libovolném místě nad nábojem 62 oběžného kola 31, ovšem nejvýhodnější místo pro tento výstupní otvor 62 je nad lopatkami 37 a na jedné straně nebo na druhé straně od osy komory 25. Jestliže by se pacient snažil intenzivně nasát vzduch z průchozího náustku 9, vznikl by ve středním dílu 1 částečný podtlak, který by se však rozšířil do celého vnitřního prostoru středního dílu 1, takže odstředivý čerpací účinek excentrického oběžného kola 31 by nebyl ovlivněn podtlakem nebo intenzitou nasávání vzduchu v náustku 9.

Na obr. 10 až 12 je zobrazen zásobník 63 s jednotlivými dávkami léku, upravený pro použití v prvním příkladném provedení inhalátoru, zobrazeném na obr. 1. Jak je znázorněno na obr. 12, zásobník 63 obsahuje poměrně tenký prstenec 65 z plastu nebo jiného lehkého materiálu, mající zoubkovaný vnější okraj 67 a hladký vnitřní okraj 69. Po celém obvodu prstence 65 je mezi vnějším okrajem 67 a vnitřním okrajem 69 vytvořena řada průchozích otvorů 71, ve kterých jsou uloženy a uchovávány jednotlivé dávky práškového léku. Jak je patrno z obr. 10 a 11, obě strany prstence 65 jsou překryty dvojicí krycích desek 73a, 73b, majících tenkou vnější přírubu a vnější okraj 77 a tlustší vnitřní část 79. Ve vnější přírubě 75 každé z krycích desek 73a, 73b je vytvořen výřez 81 tvaru U. Krycí desky 73a. 73b. umístěné v této spřažené poloze a uložené na sobě, jak je to zobrazeno na obr. 11, tak vytvářejí dvouvrstvý prstenec 65. Vnější okraj 77 má takový průměr, že se nachází těsně před zoubkovaným vnějším okrajem 67 prstence 65, jak je to zobrazeno na obr. 10. Výřezy 81 tvaru U v krycích deskách 73a, 73b jsou umístěny proti sobě, jak je to patrno z obr. 10, takže v průběhu otáčení prstence 65 mezi krycími deskami 73a, 73b se zpřístupní vždy jedna dávka léku. Ve vnějších plochách krycích desek 73a. 73b je kolem středové díry 85 vytvořena středová prohlubeň 83. Do této středové díry 85 je vložen dutý nýt 87 nebo jiný spojovací prostředek pro přidržováni krycích desek 73a, 73b pohromadě ve formě prstence 65.

Na středním dílu 1 je upevněn zaváděcí mechanismus 89 pro ukládání zásobníku 63 s dávkami léku do středního dílu 1 a pro zavádění léku do komory 25 pro vytváření aerosolu. Zaváděcí mechanismus 89, který je zobrazen na obr. 1 a 2, obsahuje přidržovací páku 91, otočnou kolem čepu 93, upevněného na zadním koncovém dílu 13 inhalátoru. V horní ploše 23 středního dílu 1 je vytvořena otevřená oblast 95 pro nasazení zásobníku 63 dávek na střední kolík 97. Excentrický kolík 98 je zasunut do malého otvoru 99, vytvořeného v krycích deskách 73a, 73b, aby znemožnil nežádoucí pohyb těchto krycích desek 73a, 73b. Z předního konce přidržovací páky 91 vystupuje dolů aretační tm 100, obsahující kuličkovou západku 101, zatíženou pružinkou, a upravený pro vložení do úložné díry 103, vytvořené v horní zadní části předního koncového dílu 3.

V přidržovací páce 91 je vytvořena díra 107. ve které je posuvně ve dvou opačných směrech uložen dávkovači plunžr 105 pro vydávání dávek léku, opatřený hlavou 106 tvaru T a tlačený pružinkou 109 proti zarážce 110, vytvořené na dávkovacím plunžru 105. Ve středním dílu 1 je pod dávkovacím plunžrem 105 vytvořen zaváděcí kanálek 111, vedoucí do horní části komory 25 pro vytváření aerosolu. Průměr tohoto zaváděcího kanálku 111 je zejména roven průměru průchozího otvoru 71 v prstenci 65.

Při použití inhalátoru podle tohoto příkladného provedení se dávkovači zásobník 63 osadí do otevřené oblasti 95 na kolíky 97. 98. Přítlačná páka 91 se potom sklopí dolů, aby přidržovala dávkovači zásobník 63 a uzamkla náustek 9 inhalátoru v jeho provozní uzavřené poloze. Výřezy 81 tvaru U v krycích deskách 73a, 73b se po zapadnutí excentrického kolíku 98 do malého otvoru 99 automaticky nastaví pod dávkovači plunžr 105. Komora 25 pro vytváření aerosolu má svůj výstupní otvor 61 s výhodou přesazen stranou od osy zaváděcího kanálku 111, aby se nenarušovalo přivádění dávky léku nebo aby se nemohl v průběhu přivádění dávky výstupní otvor 61 ucpat přiváděným lékem.

-6CZ 285859 B6

V zadním koncovém dílu 13 inhalátoru je uložena kulička 113, zobrazená na obr. 1, která je pružinkou přitlačována na zoubkovaný vnější okraj 67 zásobníku 63, aby se tak zamezilo nežádoucímu pootočení prstence 65 s dávkami léku. Prstenec 65 se potom otáčí, aby se průchozí otvor 71, naplněný lékem, přemístil do osy zaváděcího kanálku UL Dávkovači plunžr 105 se potom stlačí dolů proti síle pružinky 109, aby zatlačil celou dávku práškového léku do komory 25 pro vytváření aerosolu. Zasouvací plunžr 105 potom zůstane zasunut v zaváděcím kanálku 111, aby jeho čelo tvořilo část obvodové stěny 30 komory 25 pro vytváření aerosolu. Dávkovači plunžr 105 může být v této poloze udržován proti síle vratné pružinky otočením hlavy 106 dávkovacího plunžru 105 pod přesahující záchyty 117, umístěné kolem dutiny 119, vytvořené v přední části přidržovací páky 91, jak je to zobrazeno na obr. 1.

Inhalátor podle vynálezu je v tomto příkladném provedení také opatřen blokovacím systémem 121, zamezujícím vstupu vzduchu, vydechovaného pacientem, do inhalátoru, aby se tak dovnitř nedostala z vydechovaného vzduchu žádná vlhkost, která by mohla způsobit slepování práškového léku. Blokovací systém 121 obsahuje jednocestný ventil 123, vytvořený ve formě klapky, zavěšené výkyvné na čepu 125 a překrývající zevnitř vstupní otvor 51 v zadním koncovém dílu 13. S jednocestným ventilem 123 je spojena přítlačná pružina 127, která jej přitlačuje do uzavřené polohy, ve které zcela překrývá vstupní otvor 51 při veškeré manipulaci s inhalátorem, při které pacient nenasává vzduch vdechovacim náustkem 9. Jestliže pacient inhaluje nebo nasává vzduch ze středního dílu 1 inhalátoru, je snížením vnitřního tlaku uvnitř středního dílu 1 umožněno atmosférickému tlaku vzduchu, působícímu na klapku, překonat přítlačnou sílu přítlačné pružiny 127 a vyklopit klapku, tvořící jednocestný ventil 123, do otevřené polohy, aby tak mohl uvnitř středního dílu 1 vzniknout první proud vzduchu, jak bylo popsáno v předchozí části popisu. Ke klapce jednocestného ventilu 123 je přiřazen elektrický zapínač 129, který je zapojen mezi elektromotor 43 a baterie 45 přes elektrickou krabici 131, uloženou uvnitř středního dílu 1, a který zajišťuje, že elektromotor 43 není uveden do chodu, dokud není klapka jednocestného ventilu 123 otevřena. Klapka jednocestného ventilu 123 se otevře, jakmile pacient nasaje vzduch náustkem 9, aby inhaloval práškový lék, rozprášený do formy aerosolu.

Objem jedné dávky je u mnoha léků většinou mimořádně malý. V praxi se po mnoho let rozpouštěla tato malá dávka léku v inertních plnivech, aby se zvětšil celkový objem dávky na velikost, odpovídající dávkám jiných léků, například aspirinových tablet a podobně. Také v oblastí inhalovaných práškových léků byla zavedena taková praxe, že k léku se přidával inertní prášek, aby se objem jedné dávky zvýšil na hodnotu, která může být účinně inhalována.

V těchto případech se však věnovala malá nebo dokonce žádná pozornost velikosti částic inertního prášku a z toho plynoucího problému s velkým pohybovým momentem částic a tvorbou shluků částic. Nyní bylo zjištěno, že smíšením určitého množství pečlivě tříděného inertního prášku s podstatně většími částicemi s prakticky libovolnou dávkou jemných aktivních složek nebo práškového léku se získá použitelná směs částic různých velikostí, které se v komoře 25 pro vytváření aerosolu promíchávají nebo se samy mezi sebou rozmělňují a obrušují. Při použití této směsi se prášek rozmělňuje nebo obrušuje na částice malých velikostí, které mohou být vyfukovány jako první, zatímco větší částice inertního materiálu obrušují a čistí vnitřní plochy komory 25 pro vytváření aerosolu. Větší částice se přitom rovněž rozmělňují nárazy o sebe a omílají, aby byly vhodné pro inhalaci. Protože rychlost proudu směsi vzduchu a práškových částic při průchodu náustkem 9 je malá v důsledku škrticího účinku, působícího v dráze 49 proudu vzduchu, nemají ani větší částice takový pohybový moment, který by stačil působit citelnými nárazy na měkkou vlhkou tkáň úst a hrtanu. Jestliže se současně použije zřeďující práškové látky ve formě částic netoxických materiálů, například laktózy, kde podstatná část těchto přísad má průměr částic kolem 50 mikronů nebo větších, je lék, tvořený částicemi s malou velikostí, vypuzen z komory 25 pro vytváření aerosolu bez ohledu na jeho počáteční vlhkost.

Druhé příkladné provedení inhalátoru 200 podle vynálezu je zobrazeno na obr. 14 až 37. Na obr. 14 a 15 je inhalátor 200 rovněž opatřen středním dílem 201 ve formě pouzdra. Přední

-7CZ 285859 B6 koncový díl 203 na přední straně středního dílu 201 se zužuje do náustku 209, který má takový průměr, aby byl přizpůsoben pohodlnému otevření úst pacienta. Střední díl 201 je opatřen rovinnou spodní plochou 211. Zadní koncový díl 213 ie připojen k zadnímu okraji středního dílu 201. Na horní straně středního dílu 201 ie otočně uložen zásobník 263 práškového léku, který je udržován ve své poloze přidržovací pákou 291, překrývající zásobník 263.

Na obr. 15 je znázorněno, že přední válec 217 má válcovou stěnu 221 a zadní stěnu 225. která tvoří přední komoru 219. Z válcové stěny 221 vystupuje radiálně směrem ven a v malém odstupu od zadní stěny 225 příruba 223. Zadní stěnou 225 procházejí kuželově zapuštěné výstupní otvory 227, mající na zadní ploše zadní stěny 225 ostrou hranu. Výstupní otvory 227 jsou ve výhodném provedení uspořádány do obrazce, zobrazeného na obr. 37. Válcovou stěnou 221 předního válce 217 procházejí radiální díry 229, které jsou vyústěny do přední komory 219 v malém odstupu od výstupních otvorů 227. Radiální díry 229 jsou uspořádány zejména v pravidelných odstupech od sebe po obvodu válcové stěny 221. Horní stranou středního dílu 201 prochází zaváděcí kanálek 261 pro přívod práškového léku, který je vyústěn do komory 235 s oběžným kolem. Přední vstupní otvory 231 pro vstup vzduchu procházejí předním koncovým dílem 203 do rozváděči komory 307, vytvořené uvnitř mezi předním koncovým dílem 203 a předním válcem 217.

Na obr. 15, 16 a 17 je znázorněno uložení motorové jednotky 205 uvnitř středního dílu 201. Motorová jednotka 205 je tvořena dvěma postranními pouzdry 239 pro uložení baterií, spojenými se středním motorovým pouzdrem 241 spojovacími žebry 245, jak je to zobrazeno na obr. 32 až 34. Napříč zadního konce motorové jednotky 205 probíhá dělicí stěna 309, opatřená vzduchovými přívodními otvory 311.

Uvnitř předního konce středního motorového pouzdra 241 je uložen vysokootáčkový miniaturní elektromotor 243, jak je to patrno z obr. 16. Hřídel 237 tohoto elektromotoru 243 vychází z elektromotoru 243. prochází hřídelovým otvorem v přední stěně 247 středního motorového pouzdra 241 a vstupuje do komory 235 s oběžným kolem 233. Jak je to zobrazeno na obr. 21 a 22, oběžné kolo 233 je tvořeno dvěma vzájemně protilehlými a směrem ke konci se zužujícími rameny, které mají v čelním pohledu tvar rovnostranného rovnoběžníka.

Komora 235 pro uložení oběžného kola 233 je tvořena prostorem mezi přední stěnou 207 středního dílu 201, přední axiální obrubou 208 středního dílu 201, vytvořenou kolem přední stěny 207, a zadní stěnou 225 předního válce 217. přičemž je třeba poznamenat, že jsou možná i jiná příkladná provedení této komory. Komora 235 pro uložení oběžného kola 233 je vytvořena, jak je patrno z obr. 15 a 16, ve formě kotoučového otevřeného prostoru. Oběžné kolo 233 je uloženo uvnitř komory 235 s minimální vůlí, pohybující se zejména mezi 0,2 až 0,3 mm, mezi přední a zadní stěnou komory 235, to znamená mezi zadní stěnou 225 a přední stěnou 207 středního dílu 201, přičemž také délka lopatek nebo průměr oběžného kola 233 je jen mírně menší než vnitřní průměr prstencové axiální obruby 208. Toto poměrně těsné uložení oběžného kola 233 uvnitř komory 235 zajišťuje správné promíchávací působení mezi vzduchem a práškovým lékem. Na rozdíl oproti prvnímu příkladnému provedení vynálezu je oběžné kolo 233 umístěno uprostřed v ose komory 235.

Na obr. 16 až 32 je zobrazeno, že přední koncový díl 203 je opatřen po obou stranách náustku 209 výstupkem 251 s vnitřním závitem. Přední válec 217 ie připojen k přednímu koncovému dílu 203 pomocí šroubků 253, procházejících otvory v přírubě 223 a zašroubovaných do vnitřních závitů ve výstupcích 251. K hlavám šroubků 253 jsou připojeny osazené kloboučky 254 (obr. 32), které zasahují do montážních štěrbin 249 ve středním dílu 201, jak je to patrno z obr. 18. Přední koncový díl 203 s předním válcem 217 mohou být připojeny ke střednímu dílu 201 vložením osazených kloboučků 254 šroubků 253 zasouvacím otvorem 250 do montážních štěrbin 249 a natočením předního koncového dílu 203 v rozsahu ostrého úhlu. Opačným sledem montážních operací mohou být tyto díly od sebe odděleny, aby se umožnil přístup do komory 235 s oběžným kolem 233.

-8CZ 285859 B6

Na homí straně středního dílu 201 je osazen zásobník 263, kteiý obsahuje zásobníkový prstenec 264. opatřený na svém obvodu pilovitými zuby 265. jak je to patrno z obr. 25. V zásobníkovém prstenci 264 je vytvořena řada osových průchozích otvorů 271. které jsou naplněny ve výrobně nebo v lékárně dávkami suchého práškového léku. Zásobníkový prstenec 264 je překryt shora homí deskou 273 a zdola spodní deskou 275, aby se tak vytvořil kompletní zásobník 263 a aby se zamezilo vysypávání práškového léku nebo naopak pronikání nečistot do léku v průchozích otvorech 221, jak je to znázorněno na obr. 23, 24 a 26. Homí deska 273 je spojena se spodní deskou 275 nýtem nebo jiným spojovacím prvkem, nebo spojem pro jejich udržování po obou stranách zásobníkového prstence 264. Homí deskou 273 a spodní deskou 275 procházejí polohovacími otvory 277 pro zamezení jejich nežádoucího otáčení. V homí desce 273 ave spodní desce 275 je vytvořen zaváděcí otvor 279. přičemž při přemístění těchto zaváděcích otvorů 279 proti některému z průchozích otvorů 271 je umožněn přístup do tohoto průchozího otvoru 271.

Jak je znázorněno na obr. 14, 15, 28 a 29, zásobník 263 dávek léku je osazen na středním dílu 201 aje nasazen na nahoru vystupujícím vřetenu 259, upevněném na středním dílu 201 a zasahujícím do střední díry 267 zásobníku 263 dávek. Ze středního dílu 201 vystupuje nahoru také polohovací kolík 269, který prochází souosými polohovacími otvory 277. aby zamezil otáčení obou desek 273, 275 a zásobníkového prstence 274. Na obr. 28 je zobrazeno, jak je pružinová západka 257 upevněna na západkové podpěře 255 na středním dílu 201 inhalátoru 200 a zapadá do pilovitých zubů 265 na obvodu zásobníkového prstence 264, takže zásobníkový prstenec 264 se může otáčet jen v jednom směru, kterým je v příkladném provedení a pohledu podle obr. 28 směr pohybu hodinových ručiček.

K zadnímu koncovému dílu 213 inhalátoru 200 je výkyvné připojen pomocí čepu 287 odklopný pákový rámeček 283, který je pomocí západky 293 uvolnitelně upevněn svým předním koncem k přednímu koncovému dílu 203. Uvnitř odklopného pákového rámečku 283 je uložena přidržovací páka 291, která je rovněž uložena výkyvné na čepu 287. K přidržovací páce 291 je pomocí spojovacího otočného čepu 285 připojen otočně píst 289, který je souosý s kanálkem 261 pro přivádění práškového léku.

Na obr. 30 a 31 je zobrazeno, že zadním koncovým dílem 213 prochází vtokový otvor 325. Tento vtokový otvor 325 je oddělen jednocestným ventilem 323 od zadního prostoru 301 v zadním koncovém dílu 213. Napříč zadního koncového dílu 213 probíhá deska 321 s propojovacím obvodem. Zadní prostor 301 je napojen na střední prostor 303 vzduchovým přívodním otvorem 311, procházejícím dělicí stěnou 309. Střední prostor 303 probíhá kupředu uvnitř středního dílu 201 a přichází do dvou kanálkových štěrbin 305 v přední stěně 207, které vedou do vnitřního prostoru komory 235 s oběžným kolem 233. Na jednocestném ventilu 323 je upevněn spínač 329, který je elektricky spojen s elektromotorem 43 a s bateriemi 45 prostřednictvím desky 321 s propojovacím obvodem, aby se při otevření jednocestného ventilu 323 uvedl elektromotor 43 do chodu.

Při použití tohoto inhalátoru 200 se do něj vloží zásobník 263 dávek po předchozím odklopení odklopného pákového rámečku 283 a zvednutí přidržovací páky 291 nahoru, jak je to zobrazeno na obr. 29. Zásobník 263 dávek je nasazen na vřeteno 259 tak, že polohovací kolík 269 projde polohovacími otvory 277 v homí desce 273 a ve spodní desce 275 zásobníku 263 dávek. Odklopný pákový rámeček 283 se sklopí zpět na střední díl 201 a také přidržovací páka 291 se natočí dolů společně s pístem 289, který je souosý s průchozím otvorem 271 v zásobníku 263 dávek. Při stlačování přidržovací páky 291 směrem dolů vytlačuje píst 289 práškový lék z průchozího otvoru 271 a zatlačuje dávku léku kanálkem 261 do komory 235 s oběžným kolem 233. Rozměry pístu 289 jsou voleny tak, že jeho průměr se těsně blíží průměru průchozího otvoru 271, aby se účinně a spolehlivě vytlačila celá dávka práškového léku ven z průchozího otvoru 271. Píst 289 prochází rovněž celou délkou kanálku 261, takže celá dávka, obsažená

-9CZ 285859 B6 původně v průchozím otvoru 271, je vtlačena do komoiy 235 a v kanálku 261 nezůstane žádný prášek. Objem jedné dávky léku je velmi malý ve srovnání s objemem rozprašovací komory 235. jak je to patrno z výkresů. Inhalátor 200 je v tomto stavu připraven pro použití.

Při použití se náustek 209 vloží do úst pacienta. Při nenásilné inhalaci vyvolá nadechování pacienta mírný pokles tlaku v přední komoře 219 a tím také v komoře 235 s oběžným kolem 233. ve středním prostoru 303 a v zadním prostoru 301. které jsou mezi sebou propojeny. Snížením vnitřního tlaku v zadním prostoru 301 se vyvolá otevření jednocestného ventilu 323 a sepnutí spínače 329. který uvede do chodu elektromotor 243. Jakmile se elektromotor 243 uvede do otáčivého pohybu a roztočí oběžné kolo 233 uvnitř komory 235 (do které byla vpravena dávka práškového léku), začne vzduch proudit vtokovým otvorem 325 do inhalátoru 200 a konkrétně do jeho zadního prostoru 301. odkud potom proudí vzduchovým přívodním otvorem 311 do středního prostoru 303 a kanálkovými štěrbinami 305 přichází do komory 235, jak je to schematicky znázorněno na obr. 30 a 31. Proud vzduchu také zabraňuje pronikání práškového léku do elektromotoru 243.

Oběžné kolo 233 se otáčí rychlostí přibližně 14 000 otáček za minutu a účinně promíchává prášek se vzduchem, proudícím komorou 235. Na obr. 30 a 31 je zobrazeno, že vzduch smísený s práškem vychází z rozprašovací komory 235 výstupními otvoiy 227 a přichází do přední komory 219. Ostré hrany výstupních otvorů 227, které jsou vytvořeny na jejich straně, přivrácené do rozprašovací komory 235. v podstatě zamezují usazování prášku na jejich vnitřních stěnách a tím znemožňují jejich ucpávání. Vnější vzduch vstupuje do rozváděči komory 307 předním vstupním otvorem 231, jehož plocha může být pevně nastavena nebo může mít proměnlivou velikost, aby se zvýšil nebo snížil přívod vzduchu podle potřeb zvýšené dopravní účinnosti. Vnější přidávaný vzduch proudí z rozváděči komoiy 307 v radiálním směru radiálními otvory 229. které omezují svým vytvořením a velikostí proudění vzduchu. Vnější vzduch má vytvořit v přední komoře 219 hraniční vrstvu kolem hlavního proudu vzduchu, obsahujícího práškový lék. Hlavní proudu vzduchu s práškem, obklopený na svém obvodu hraniční vrstvou vnějšího čistého vzduchu, je nasáván z přední komory 219 do úst pacienta a do jeho hrtanu a plic, aby tam dodal práškový lék. Hraniční vrstva napomáhá udržovat práškový lék v odstupu od vnitřních stěn náustku 209. takže prášek se namůže na těchto vnitřních stěnách zachycovat a usazovat, a kromě toho se má za to, že také napomáhá zamezovat usazování prášku v ústech a hrdle pacienta. Přestane-li pacient inhalovat, jednocestný ventil 323 uzavře vtokový otvor 325 a přepne spínač 329. takže elektromotor 243 se zastaví. Inhalátor 200 podle tohoto příkladného provedení je tak ovládán dechem. Protože se jednocestný ventil 323 otevírá již při malém poklesu tlaku, pacient nemusí při inhalování vyvíjet velké úsilí, aby uvedl inhalátor 200 do chodu.

Inhalátor 200 produkuje podobně jako první příkladné provedení inhalátoru z obr. 1 pomalu se pohybující aerosolovou mlhu obsahující jemně rozptýlený prášek, která může být snadno a bezpečně inhalována hluboko do plic, aby se tak dosáhlo maximální skutečně dodané dávky léku a zvýšil se účinek léku. Podobně jako mnoho známých inhalátorů nevyžaduje ani inhalátor podle vynálezu usilovné nebo hluboké nadechování, aby se dosáhlo dodání léku na potřebná místa. U tohoto provedení není současně funkce plic pacienta tak důležitá jako u známých inhalátorů. Inhalátor podle vynálezu je proto velmi výhodný pro pacienty se sníženou funkcí plic.

Kromě toho nemůže u inhalátoru 200 podle vynálezu dojít při inhalaci k vydechnutí vzduchu do jeho vnitřního prostoru, protože jednocestný ventil 323 se uzavře již při působení malého přetlaku uvnitř zadního prostoru 301 inhalátoru 200. Jestliže pacient zakašle nebo foukne do inhalátoru 200. část vlhkosti, obsažené ve vydechovaném vzduchu, může sice proniknout předním vstupním otvorem 231, ale do komory 235 s oběžným kolem 233 se nedostane žádné zaznamenatelné množství vlhkosti ani při opakovaném a silném vydechování do inhalátoru 200.

- 10CZ 285859 B6

Inhalátor podle vynálezu může obsahovat konstrukční znaky, upravené na základě zjištění, že různé práškové léky mají různé charakteristiky. Práškové směsi léků mají různé velikosti částic a různou křivku zrnitosti, různou hustotu akohezní vlastnosti (tendenci částic léku ke vzájemnému slepování) a přilnavost (tendenci částic léku k ulpívání na povrchu inhalátoru). Proto je výhodné pro zajištění správného dodávání léků na místo určení, aby byly průtokové parametry inhalátoru nastaveny podle konkrétního druhu léku, který bude k inhalaci používán. Nastavení provozních parametrů může být uskutečněno volbou rychlosti otáčení oběžného kola 233 a změnou proudění vzduchu rozprašovací komorou 235. Proud vzduchu, procházející rozprašovací komorou 235. může být regulován šoupátkovým nebo talířovým hradítkem 327 s otvorem, kterým se zvětšuje nebo zmenšuje velikost vzduchového přívodního otvoru 311. V alternativním provedení může být vzduchový přívodní otvor vyseknut nebo převrtán na jinou velikost, která je požadována pro daný druh léku. V důsledku toho je inhalátor podle vynálezu výhodně opatřen nastavováním rychlosti proudění vzduchu, nastavováním rychlosti otáčení elektromotoru a velikosti otvorů pro vedení proudu vzduchu, popřípadě možností změny velikosti vzduchového přívodního otvoru podle charakteristik léku, který má inhalátor dodávat.

Elektrické zapojení nebylo v příkladech provedení zobrazováno, aby byla zachována lepší přehlednost tělesného vytvoření inhalátoru, protože potřebné zapojení je známo ze stavu techniky. Výkresy také zobrazují výhodné velikosti jednotlivých částí inhalátoru.

Alternativní příkladné provedení inhalátoru 401, zobrazené na obr. 38 až 42, je opatřeno pouzdrem 403 se zejména oválným náustkem 405. Komora 407 pro tvorbu aerosolu je vytvořena mezi přední stěnou 408 a velmi tenkou zadní stěnou 409 pouzdra 403. V komoře 407 pro tvorbu aerosolu je umístěno oběžné kolo 411, uložené na čepu 413, podepřeném v ložiskové pánvi nebo ložisku 415 v přední stěně 408 a v zadní stěně 409. Kolem ložiska 415 jsou vytvořeny výstupní otvory 417 s průřezem ve tvaru kruhových výsečí, procházející přední stěnou 408. Pouzdrem 403 procházejí také radiální vstupní otvory 425, které vstupují prakticky v tangenciálním směru do komory 407 pro tvorbu aerosolu. Zadní stěnou 409 pouzdra 403 prochází dávkovači otvor 419, vyústěný do komory 407 pro tvorbu aerosolu.

Ze zadní stěny 409 pouzdra 403 vystupuje hlava 423, na které je otočně podepřen puchýřkový obal 421. Puchýřkový obal 421 má tvar kotouče, opatřeného po obvodě puchýřky 422, rozmístěnými v odstupech od sebe a obsahujícími vždy jednu dávku práškové směsi léku. Horní nebo zadní část každého puchýřku 422 je tvořena kopulovitou nebo vypouklou plochou kovové nebo plastové fólie, zatímco spodní plocha každého puchýřku 422 je tvořena přehnutým vytahovacím jazýčkem 426. Vytahovací jazýček 426 utěsňuje práškový lék uvnitř puchýřku 242 a je přehnut svým volným koncem zpět na vypouklou plochu puchýřku 424, na které je uchycen. K zadní nebo horní straně puchýřkového obalu 421 může být upraven opěrný kotouč 420, který napomáhá udržovat tvar a správnou polohu puchýřkového obalu 421.

Při použití inhalátoru 401 podle tohoto příkladného provedení se puchýřkový obal 421 natočí rukou do polohy, ve které je jeden z puchýřků 422 v ose dávkovacího otvoru 419. Pro snadnější nalezení této polohy může být puchýřkový obal 421 opatřen vyrovnávacími značkami nebo zarážkami. Potom uživatel odklopí volný konec vytahovacího jazýčku 426, aby se přerušilo jeho spojení s vypouklou plochou puchýřku 422 a aby vytahovací jazýček 426 směřoval radiálně směrem ven od puchýřkového obalu 421. Vytahovací jazýček 426 se potom vytáhne a tím se odtrhne jeho dovnitř přehnutá část, tvořící dno puchýřku 422. takže puchýřek 422 se otevře do dávkovacího otvoru 419. Část obsahu 427 puchýřku 422, tvořeného práškovým lékem, vypadne tímto dávkovacím otvorem 419 do komory 407 pro tvorbu aerosolu. Pro dokončení vydávání obsahu 427 puchýřku 422 uživatel stlačí puchýřek 422 například prstem dovnitř, aby tak jeho vypouklá stěna přeskočila do opačné konvexní polohy. Tímto náhlým pohybem se dosáhne vypuzení veškerého obsahu 427 puchýřku 422 do komory 407 pro tvorbu aerosolu. Jakmile se celá dávka léku dostala do komory 407 pro tvorbu aerosolu, může ji uživatel inhalovat náustkem 405. Při inhalování se vzduch nasává do radiálních vstupních otvorů 425. ze kterých přichází ve

- 11 CZ 285859 B6 formě tangenciálních vzduchových paprsků, které působí tlačnými silami na oběžné kolo 411, a vzduch potom vystupuje výstupními otvory 417.

Oběžné kolo 411 je uloženo s malou vůlí uvnitř komory 407 pro tvorbu aerosolu, aby mezi obvodem oběžného kola 411 a přední stěnou 408. zadní stěnou 409 a obvodovou stěnou pouzdra 403 byla co nejmenší mezera. Oběžné kolo 411, poháněné inhalovaným vzduchem, rotuje vysokou rychlostí uvnitř komory 407 pro tvorbu aerosolu a promíchává směs inhalačních práškových léčiv se vzduchem a směs vzduchu s rozprášeným lékem prochází výstupními otvory 417 do úst, hrdla a plic pacienta. Na výkresech jsou odstup mezi oběžným kolem 411 a stěnami pouzdra 403 a také tloušťka zadní stěny 409 zveličeny a některé z vytahovacích jazýčků jsou vynechány, aby se dosáhlo větší názornosti zobrazení.

Inhalátor 401 v tomto příkladném provedení nemá žádný motor ani zdroj vnější energie, protože oběžné kolo 411 je poháněno jen proudem vzduchu, vznikajícím při nadechování pacienta. V důsledku toho se sice nedosahuje nezávislosti rychlosti proudu směsi vzduchu a léku na vdechování vzduchu, jako tomu bylo v předchozích příkladech, ale toto řešení má dostatečný potenciál pro směšování práškového léku se vzduchem. Kromě toho je bezmotorové provedení inhalátoru 401 kompaktní, lehké, má jednoduchou konstrukci a nevyžaduje žádné baterie nebo vnější zdroj energie.

Inhalátor 401 může být výhodně vyráběn jako levná jednorázově použitelná jednotka, která se po vyprázdnění všech puchýřkových oddílů puchýřkového obalu 421 vyhodí.

Podobně je možno vynechat oběžné kolo 411 z příkladů na obr. 38 až 42, jestliže je směšování práškového léku se vzduchem plně ponecháno na charakteristikách proudění vzduchu a na jeho víření uvnitř komory 407 pro tvorbu aerosolu při průchodu vzduchu, vznikajícím při inhalaci. Avšak toto příkladné provedení bez promíchávacího oběžného kola je pokládáno za méně výhodné, protože u něj chybí příznivý účinek rotujícího oběžného kola na dokonalé promíchávání.

U dalšího bezmotorového příkladného provedení inhalátoru 401 podle vynálezu, zobrazeného na obr. 43, je vynechána zadní stěna 409, dávkovači otvor 419 a hlava 423, přičemž puchýřkový obal 421 je k němu trvale připojen nebo přilepen a tvoří tak zadní stěnu pouzdra 403. V tomto příkladném provedení se při použití inhalátoru 401 puchýřky 422 prostě postupně promáčknou a práškový lék se vytlačí přímo do komory 407 pro tvorbu aerosolu. Oběžné kolo 411 je v tomto případě opatřeno obloučkovým výřezem, aby byla vytvořena dostatečná vůle pro dovnitř vtlačené puchýřky. Další konstrukční znaky tohoto inhalátoru 401 mohou být stejné jako v příkladu podle obr. 42.

Podobně mohou být zjednodušena příkladná provedení inhalátoru podle obr. 3 a 30 odstraněním motorku, baterií a oběžného kola, takže potom také v tomto případě je proudění vzduchu aerosolizační komorou vyvoláváno nadechováním při inhalaci a toto proudění vyvolává pouze směšování léku se vzduchem. Je však také možno použít vrtulky nebo lopatkového kola i bez pohonu motorkem, pouze s jinak orientovanými vstupními otvory, aby se dosáhlo přídavného mechanického promíchávání.

I když byl vynález objasňován pomocí konkrétních příkladných provedení inhalátoru podle vynálezu, jsou odborníkům v tomto oboru zřejmé možnosti dalších modifikací příkladných provedení, aniž by tyto úpravy překračovaly rámec vynálezu. Odborníkům je rovněž zřejmé, že různé znaky, uvedené v souvislosti s příkladnými provedeními, mohou být využity samostatně nebo v kombinaci s jinými příkladnými provedeními.

Claims (10)

1. PATENTOVÉ NÁROKY

   1. Inhalátor pro inhalování suchého prášku, vyznačující se tím, že obsahuje pouzdro (403), tvořené přední stěnou (408), zadní stěnou (409) a obvodovou stěnou a obsahující kotoučovou směšovací komoru (407), volně otočné oběžné kolo (411), uložené otočně uvnitř pouzdra (403), nejméně jeden vstupní otvor (425), vedoucí do směšovací komory (407), dávkovači otvor (419), procházející pouzdrem (403) a vedoucí do směšovací komory (407), náustek (405), spojený s přední stěnou (408) pouzdra (403) a výstupní otvor (417), vytvořený v přední stěně (408) směšovací komory (407) pro spojení s náustkem (405).
2. 2. Inhalátor podle nároku 1, vyznačující se tím, že v obvodové stěně pouzdra (403) je vytvořena tangenciálně proti oběžnému kolu (411) skupina vstupních otvorů (425).
3. 3. Inhalátor podle nároku 1, vyznačující se tím, že oběžné kolo (411) je opatřeno čepem (413), kterým je oběžné kolo (411) podepřeno v pouzdru (403) a který je rovnoběžný se střední podélnou osou směšovací komory (407).
4. 4. Inhalátor podle nároku 1, vyznačující se tím, že k zadní stěně (409) je přiřazen kotouč se skupinou puchýřků (422), obsahujících suchý prášek.
5. 5. Inhalátor podle nároku 1, vyznačující se tím, že oběžné kolo (411) j e uloženo na svém obvodu těsně uvnitř směšovací komory (407).
6. 6. Inhalátor podle nároku 1, vyznačující se tím, že v obvodové stěně je vytvořena skupina vstupních otvorů (425) směšovací komory (407), umístěných mezi přední stěnou (408) a zadní stěnou (409) a vstupujících tangenciálně do směšovací komory (407), a dráhy paprsků vzduchu, procházejících vstupními otvory (425), jsou nasměrovány na oběžné kolo (411).
7. 7. Inhalátor podle nároku 1, vyznačující se tím, že oběžné kolo (411) má svou osu otáčení rovnoběžnou se střední podélnou osou náustku (405).
8. 8. Inhalátor podle nároku 1, vyznačující se tím, že přední stěna (408) i zadní stěna (409) pouzdra (403) jsou rovinné.
9. 9. Inhalátor podle nároku 1, vyznačující se t í m , že oběžné kolo (411) je opatřeno rovinnými lopatkami.
10. 10. Inhalátor podle nároku 1, vyznačující se tím, že oběžné kolo (411) je vystředěno ve směšovací komoře (407).

    13 výkresů

    -13 CZ 285859 B6

    OBR. 5

    - 14CZ 285859 B6