CZ127494A3 - Method of controlling electrostatic separation unit - Google Patents

Description

(57) Způsob řízení elektrostatické jednotky, obsahující vybíjecí elektrody a sběrací elektrody, mezi nimiž je udržováno proměnné vysoké napětí pulsujícího stejnosměrného proudu nastavením frekvence, náboje a délky impulsu pulsujícího stejnosměrného proudu, při němž se měří průběh napětí mezi vybíjecími a sběracími elektrodami. Pro různé kombinace frekvence, náboje a délky impulsu se zjišťuje hodnota Ik=? U.(U-Uref)dt, kde U je napětí, U«f je referenční napětí a t je čas, a nastavují se pak ty kombinace frakvence, náboje a délky impulsu, při nichž je hodnota Ik maximální.

I /// - </

- 1 Způsob řízení elektrostatické odlučovs jednotky

Oblast technikv

Vynález se týká způsobu řízení elektrostatických odlučovačů obsahujících vybíjecí elektrody a sběrací elektrody, mezd kterými je udržováno proměnné vysoké napětí z pulsujícího stejnosměrného zdroje přiváděného do elektrod.

Tato metoda je zejména vhodná, když je pulsující stejnosměrné napětí ve formě řady impulsů, které jsou synchronisovány sítovým napětím; tyto impulsy jsou získávány pomocí fázovým úhlem řízeného usměrňovače (tyristorem) z částí půlvln sítového napětí jsou po transformaci nahoru přiváděny odlučovače, a proběhne řada period sítového napětí, aniž by byly připojeny na elektrody. Následně je zase část půlvlny znovu připojena, následována řadou period bez připojení atd

Tyto impulsy do elektrod

Dosavadní stav technikv

V mnoha kontextech, zejména při čištění kouřových plynů, jsou nejčastějšími sběrači prachu elektrostatické .. . t odlučovače. Jejich provedeni jsou robusní a jsou vysoce spolehlivé. Navíc jsou nejefektivnější. Stupeň odstranění prachu nad 99,9% není neobvyklý. Protože ve srovnání s látkovými filtry jsou jejich provozní náklady nízké a riziko poškození a ucpání, vzhledem k jejich funkčnímu uspořádání, je rovněž značně nízké, jsou v mnoha případech přirozeně vyvoleny.

Požadavky úřadů na stupně znečištění, na příklad závodů ve kterých jsou spalována fossilní paliva jsou určovány podle celkového množství emise. To znamená, že do úvah musí být vzaty funkční potíže. Při využívání elektrostatických odlučovačů jsou nejčastějšími funkčními potížemi čištění filtrů, zahrnující vyklepávání, které musí být prováděno za účelem odstranění prachu z filtrů. Při těchto čištěních filtrů se emise dočasně velmi silně zvyšují, pokud nejsou prováděna specifická opatření. Jedno možné opatření jsou uvedeno v EP - 162 826.

Celková spotřeba energie elektrostatických odlučovačů ve velikém spalovacím podniku může dosahovat množství několika stovek kW. Stává se proto velice důležité omezit tuto velikou spotřebu energie, jak to lze. Toto je obzvláště důležité, jestliže je odstraňován prach s velikou resistencí. V těchto případech je často nezbytné pracovat s extrémně nežádoucími provozními parametry vzhledem k risiku elektrického průrazu prachové vrstvy, který se následně rozšíří na sběrací elektrody. Toto vede k vybití a prach je emitován ze sběracích elektrod - tak zvaná černá korona.

Za účelem optimalisace provozu ve stejném čase, kdy je využíváno oddělování, bylo navrženo několik způsobů pro pulsní napájení filtrů. Příklady mohou být nalezeny v patentech US-4,O52,177 a US-4,410,849. Dříve uvedený navrhuje přivádění impulsů v řádu mikrosekund, což znamená, že se usměrňovače stanou nejdražšími. Druhý vynález navrhuje impulsy v řádu milisekund, které mohou být získány docela jednoduše pomocí zvoleného řízeného obyčejného tyristorového usměrňovače, do kterého je přiveden sítový střídavý proud.

Nezávisle na vybrané technice se každý ovšem snaží použít ji samozřejmě co možná nejúčinněji a nejekonomičtěji. Především ale musejí být emise nižší, než stanovené fixní hodnoty. Navíc by měly být provozní náklady minimalisovány.

Nové technologie jsou výsledky zvětšujícího se počtu řídících parametrů a následně zvětšující se komplexnosti řídících systémů. Naneštěstí toto znamená, že skutečné nastavování může být hlavním důvodem přerušení ve funkci oddělovače. Stejným způsobem, jako se emise zvětšují během vyklepávání filtru, se emise zvyšují i během nastavování, nebo při kontrole nastavených parametrů.

Jestliže je nastavení prováděno ručně, pomocí čtení údajů na opacimetru (zkoušeč optické hustoty kouře), zabírá toto nastavování dlouhý čas, a jestliže je často prováděno, emise se stanou během nastavování tak značnými, že jsou stejně velké jako byly celkové emise před filtrací. Dále existuje risiko, že provozní změny ovlivní nastavení tak, že optimalisace je chybná, jestliže jsou podstatné změny v koncentraci prachu, nebo teploty plynu v průběhu času nezbytného pro nastavování.

Navíc, jak již bylo dříve zmíněno, aktuální čištění sběracích elektrod pomocí jejich vyklepávání vede k dočasné silně zvětšené koncentraci emitovaného plynu. Každé měření opacity (průsvitnosti) pro nastavování pracujícího zařízení by mělo být prováděno proto zřídka v periodách, když se neprovádí čištění filtrů. Protože se takové čištění odlučovačů, které jsou v blízkosti spalovacích komor, nebo jiných zdrojů, provádí často, existuje veliké risiko, že čištění filtrů má stále rozhodující záporný vliv na nastavení.

Proto je extrémně důležité vyvinout způsob pro rychlé a bezpečné nastavování proudového zdroje elektrostatického odlučovače, přednostně založeného na elektrickém měření v odlučovači samém, nebo na přidruženém usměrňovači. Bylo dokázáno dokonce, že jestliže čištění výrazně ovlivňuje koncentraci prachu v plynu, emitovaného z oddělovače, ovlivňuje toto pouze okrajově vztah mezi proudem a napětí v odlučovači.

Několik experimentů s optimalisací, výhradně založených na měření elektrických proměnných, bylo již provedeno a US- 4,311,491 a EP-184 922 mohou být použity jako příklady. Ovšem, tyto experimenty trpí

A?' zbytky nedostatků s ohledem na pružnost, když se modifikuje proces, a spolehlivost, s ohledem nalezení nastavení, které zahrnuje minimum ztráty energie při měnících se podmínkách při oddělování vysoce odolného prachu.

Je zřejmé, že zkoušené metody nevedou dalece vždy k výsledek optimálního nastavení parametrů při oddělování vysoce odolného prachu. Naopak, při změně a zřejmém zhoršení kombinace parametrů jsou získávány pozoruhodné výhody ve formě snížení emisí a nižší spotřebě energie. Zejména v případě pro způsoby, které jsou založeny na měření koncentrace prachu, nebo rovněž pro metody navržené k datování a založené na měření elektrických proměnných.

Proto je hlavním principem vynálezu zajištění zlepšené metody pro výběr provozních parametrů pro elektrické odlučovače při oddělování obtížného prachu, na příklad vysoce resistentnxho prachu.

Dalším předmětem vynálezu je zajistit způsob, založený pouze na měření elektrických proměnných, který je obecně rychlejší a více spolehlivý pro nastavování elektrických odlučovačů.

Podstata vynálezu

Vynález se týká způsobu pro řízení elektrostatické odlučovací jednotky obsahující vybíjecí elektrody a sběrací elektrody, mezi nimiž je udržováno proměnné vysoké napětí, z pulsujícího stejnosměrného zdroje, připojeného k elektrodám. Ve způsobu podle vynálezu jsou frekvence, impulsní náboj, anebo impulsní délka pulsujícího stejnosměrného proudu měněny tak, že je získávána množina kombinací frekvence, náboje a délky.

Pro každou z těchto kombinací je měřeno napětí U mezi vybíjecí a sběrací elektrodou, a pro každou z těchto kombinací je napětová úroveň U_ref určována, měřena, nebo vypočítávána.

V definovaném časovém okamžiku, pro každou z těchto kombinací, je bud' integrál 1= Ju.(U - U_re^) dt měřen, anebo je vypočítáván v průběhu časového intervalu, nebo je

A-j- = U » (U - ^uref) z anebo vypočítáván v několika časových bodech., kde 1^ nebo lineární kombinace Aj jsou použity k výběru kombinace frekvence, náboje, nebo délky pulsujícího stejnosměrného proudu.

Přiklad provedeni vynálezu

Jak je již známo přes více než 50 let, impulsní napájení současných elektrostatických odlučovačů vylepšuje provozní charakteristiky oddělovačů. Toto je obzvláště zřejmé, když je prach obtížné oddělit, např. když je vysoce resistentní. Jak již bylo výše uvedeno, byly proto učiněny pokusy na napáječích, pomocí prostředků vysoce komplikovaných, přičemž požadovaná energie do odlučovače byla ve formě rovněž velmi krátkých impulsů.

Můžeme si případně povšimnout, že impulsy stejného tvaru jako půlvlny obyčejného střídavého napětí, které byly použity při síťovém napájení, pracovaly dokonale. Toto bylo vysvětleno skutečností, že vybití prachových vrstev, které způsobují takzvanou koronu, mají časovou konstantu přibližně 1 sekundu. Jenomže toto ale nesmi být interpretováno tak, že jestliže nabití vrstvy trvá jednu sekundu, dokonce jestliže je se toto vybití často děje, ale že je třeba okolo 1 sekundy pro vybití vrstvy, po dosažení nabití. Nabití je řízeno pouze dodávaným nábojem, to jest velikostí proudu. Takto je nabíjení prováděno v intervalu kratším než 1 milisekunda, pokud je intensita proudu dostatečná.

V každém případě se po nějaký čas se považovalo za téměř zřejmé, že krátké impulsy s velkými proudy jsou vždy žádoucí.

Vynález je založen na neočekávaném odhalení, že i / .(ASSW. tyíty rovněž provoz, ve kterém je impulsní kmitočet velmi nízký a veliký náboj je dodáván při každém impulsu, oddělení prachu může být nedostatečné, ale může být docela překvapivě vylepšeno ve velice pozoruhodném rozsahu , když je velikost impulsů lehce snížena při stejném kmitočtu impulsů.

Aby bylo tohoto dosaženo, musí se podle navrženého způsobu analysovat reakce odlučovače na každý impuls a neomezit se pouze na měření průměrných, nebo špičkových hodnot. Podstata tohoto způsobu je, že by měl být stanoven účinek škodlivého proudu, který záleží na zpětné koroně ze sběracích elektrod, a minimalisovat tento účinek pomocí navrženého způsobu.

Referenční napěťová úroveň U_ref je určována mezi špičkovou úrovní a spodní úrovní napětí mezi vybíjecí a sběrací elektrodou a kladná hodnota je připojena v době, ve které napětí přesahuje tuto úroveň, a záporné napětí je odečteno v době, ve které je napětí nižší, než tato úroveň. Tohoto je dosaženo vážením funkce A = U'(U-U_ref), kde U je napětí mezi elektrodami v odlučovači pro daný časový okamřik.

K vyhodnocení impulsu, pomocí přidělení nějakého druhu jednoznačného měření, může být funkce A integrována během definovaného intervalu, nebo, ve vzorkovaném měření, vážený přídavek A^ může být zjišťován během definovaného časového intervalu, vhodně takovým způsobem, že je nějaký druh průměrné hodnoty získán, nebo se použije numerická approximace integrace, časový okamžik musí ovšem být kratší než, nebo rovný, času 1/f, kde f je impulsní kmitočet. Jestliže je tento čas dlouhý, časový interval by měl být kratší a daný bud předurčenou maximální hodnotou, nebo vztažený, pomocí měření, k uvažované provozní situaci.

Výběr referenčního napětí ^uref silně ovlivňuje vyhodnocování podle navrženého způsobu. Pro dostatečnou optimalisaci provozu musí být U_ref vybráno jako napětí

Ί blízké napětí, při kterém nastává koronový výboj na vybíjecích elektrodách. Protože toto napětí může být obtížně průběžně sledovatelné během provozu a rovněž může být jinak obtížné určit jej jednoznačně - to záleží na mnoha věcech, např. návrhu a nedostatcích, pokud jsou, vybíjecích elektrod, je navrženo zjednodušené měření v průběhu provozu.

Při tomto určení U_ref je velikost impulsů nucena se měnit při konstantní frekvenci impulsů a je měřena průměrná hodnota proudu i korespondující špičkové a dolní úrovně napětí mezi elektrodami. Následně jsou špičkové a dolní úrovně vypočítány jako funkce odmocniny proudu. Tyto dvě funkce jsou zaokrouhleny s výrazy prvního stupně. Jelikož špičková úroveň i dolní úroveň jsou si blízké při malých proudech, budou tyto zjednodušené funkce protínat poblíž nulové hodnoty proudu. Úroveň tohoto napětí v tomto bodě protínání je použita jako referenční úroveň U_ref pro tuto frekvenci.

Jak je známo z praxe, že dokonce pokud je výběr úrovně U_ref kritický, U_ref není, podle výše popsaného určení, proměnná tolik, jako je proměnná frekvence impulsů. Chyba která vznikne, jestliže úroveň U_ref je nastavena stejná pro mírně proměnnou impulsní frekvenci, pak není kritická. Proto existují rovněž další možnosti určování úrovně U_ref. Na příklad použití extrapolace z jedné z funkcí, s výhodou dolní úrovně, k nulové úrovni proudu. Při extrapolaci směrem dolu může být použití rovněž provedeno při protětí bodu mezi, např. průměrnou úrovní a dolní úrovní napětí, nebo jinými, jednoznačně určenými proudovými spojeními, jejichž diference se přibližuje nule, když se proud zmenšuje.

Doba časového intervalu, během kterého se impuls vyhodnocuje není tak kritická, jako je úroveň referenčního napětí U_ref. Časový interval, podle navrhovaného způsobu, během kterého se vyhodnocuje, by měl být výhodně časový interval, ve kterém nastává koronové vybití na vybíjecích elektrodách.

Začátek tohoto intervalu může být takto nastaven v časovém bodě, ve kterém proudový impuls začíná. Avšak koronové vybití pokračuje ale i rovněž poněkud po skončení proudového impulsu. Napětí na odlučovači je dostatečné pro kontinuální vybíjení.

Konec intervalu by měl být výhodně určen analysováním odchylky snížení napětí nějakým druhem měření diferencí, nebo numerickým odvozením. Konec intervalu je potom nastaven na bod, kdy diferenční odpor přesahuje jistou úroveň, nebo v časovém bodě, kdy nastává znatelné zvětšení diferenčního odporu. Jestliže diferenční odpor nepřesáhne stanovenou limitní hodnotu, nebo jestliže nenastane znatelné zvětšení odporu, časový interval je rovný času mezi dvěma impulsními začátky.

Při vyšší frekvenci impulsů, což je v tomto kontextu míněno nad 10 Hz, se může výhodně nastavit konec intervalu na pevnou hodnotu, nebo na časový okamžik začátku příštího impulsu.

Při nízkých impulsních frekvencích, což v tomto kontextu je míněno pod 10 Hz, může být výhodné nastavit konec intervalu na pevnou hodnotu v rozsahu 30-100 milisekund. Toto bude výhodné při numerickém odvozování pro měření odporu, jestliže numerické odvozování má výsledek v silně proměnném trvání časového intervalu.

Přehled obrázků na výkresech

Vynález bude nyní detailně vysvětlen s odkazy na přiložené obrázky, ve kterých:

Obr. 1 znázorňuje základní vztahy mezi proudem a napětí jako funkce času v elektrostatickém odlučovači,

Obr. 2 ukazuje měřené napětí v závislosti na čase v •Ο.-.Ί elektrostatickém odlučovači napájeným proudem, který má frekvenci okolo 11 Hz,

Obr. 3 ukazuje špičkovou a dolní úroveň napětí mezi elektrodami v elektrostatickém odlučovači, při konstantní frekvenci impulsů, jako funkce druhé odmocniny průměrné hodnoty proudu odlučovače,

Obr. 4 znázorňuje základní způsob pro měření napětí mezi elektrodami pomocí takzvaného vzorkování; a

Obr. 5 ukazuje funkci vypočítanou z obr. 4 ^Ai= ^ui^k(^ui ^uref) ·

Příklad výhodného provedení vynálezu

Obr. 1 ukazuje základní vztah mezi proudem a napětím na elektrostatickém odlučovači napájeným proudem z fázově řízeného usměrňovače (tyristorový usměrňovač), když jsou tyristory spínány ve všech půlperiodách střídavého proudu. Obr. 2 ukazuje stejný vztah, když tyristory jsou spínány pouze v každé třetí půlperiodě. Způsob podle vynálezu bude běžně používán při významně nízkých spínacích frekvencích, než které jsou znázorněny. Pro jasnější znázornění nejsou nakresleny v měřítku. Vztah mezi těmito úrovněmi je proto kompletně irrelevantní.

Obr. 2 ukazuje skutečně měřené napětí ve více realistické situaci, ve které jsou tyristory spínány a vytváří velmi strmé napěúové zvyšování velmi prudké, a které se s časem zmenšuje. Veliký rozdíl mezi špičkovou a dolní úrovní napětí mezi elektrodami je docela realistický. Změna měřítka obr. la a lb činí jejich srovnání nevhodné. Na obr. 2 je špičková úroveň napětí okolo 58 KV a dolní úroveň napětí je kolem 16 KV.

Jestliže spínací úhel tyristorů je uzpůsoben, aby se pohyboval okolo konstantní frekvence, budou se obě špičkové v každé deváté půlperiodě zvýšení, kde na počátku je

-ιο ί dolní úrovně měnit. Při příznivých provozních podmínkách, nebo v blízkosti optimálního provozu, je dolní úroveň poměrně nezávislá na spínacím úhlu, zatímco špičková úroveň monotonně roste se zmenšujícím se spínacím úhlem, to znamená při zvětšující se vodivé periodě tyristorů. Při komplikovaných provozních podmínkách a když jsou nevhodné operační parametry, se dolní napětí zmenšuje se zmenšujícím se spínacím úhlem. Obr. 3 toto znázorňuje pro danou impulsní frekvenci blízké pro optimální provoz.

Na diagramu jsou špičkové a dolní úrovně napětí čtyř různých spínacích úhlů vyneseny jako funkce druhé odmocniny proudu (průměrná hodnota). Diagram ukazuje, že vztah je převážně lineární, a že ty dvě funkce, extrapolované směrem k dolní úrovni proudu, se protínají těsně u napěťové osy, t.j. kde se proud blíží k nule. Není nezbytné provádět měření ve spojení s více než několika úrovněmi proudu. Díky dobré linearitě stačí póze 2-4 měření k určení bodu protínání a tím i hodnoty U_ref. Podle výhodného způsobu nebude přerušení provozu bud rozsáhlé, nebo dlouhé.

Při startu zařízení je použita hodnota ze zkušenosti, nebo je použita hodnota U_ref, která byla uložena v paměti z předcházejícího provozu. Při změně impulsní frekvence a při pravidelných intervalech, je U_ref měřeno během provozu pro kontrolu, a jestliže je požadováno, nastavování se provádí na př. každou půlhodinu.

Obr. 4 je obrázek, který je pro lepší znázornění lehce zkreslen. Ukazuje jak napětí mezi elektrodami odlučovače se mění v čase během intervalu od začátku impulsu do začátku dalšího proudového impulsu. Je rovněž naznačeno, že se měření koná ve množině diskrétních, rozložených časových bodech. V praktickém měření koná ve významně větším počtu časových jak je znázorněno, na příklad 1-3 krát za milisekundu. Tyto naměřené hodnoty jsou ukládány v řídící jednotce, výhodně počítačově zpracovávaný (není rovnoměrně případě se bodů, než znázorněno), a pomocí hodnoty U_ref, která je rovněž ukládána v řídící jednotce, A£=U^ (^ui^uref) Ď^e vypočítávána pro každý měřený bod. Obr. 5 ukazuje hodnotu Aj_ pro uvedený příklad.

Integrál I^= JU · (U-U_re^) * dt je následně numericky odhadnut pro celý interval pomocí diferenciálního přírůstku A^f vypočítaného tak, jak již bylo dříve uvedeno a vynásobeného časovým rozdílem mezi dvěma diskrétními měřeními. Rozdíly v času jsou v tomto případě konstantní. Tento výpočet je automaticky prováděn v řídící jednotce a výsledek je ukládán jako ”míra vhodnosti pro současnou kombinaci frekvence impulsů a spínacího úhlu tyristorů.

Impulsní frekvence a spínací úhel jsou v navržené metodě měněny, čímž vytváří množinu kombinací. Pro každou impulsní frekvenci je nejdříve měřeno napětí U_ref, jak již bylo dříve uvedeno, a pak je Uý měřeno v množině spínacích úhlů. Po výpočtu odpovídajícího A^ je kombinaci přiřazena míra vhodnosti. Jestliže je maximum ve zkoušené oblasti, je vyhledáno, a jeho parametry jsou použity při kontinuálním provozu. Jestliže je ale největší míra vhodnosti nalezena na okraji zkoušené oblasti, frekvence i spínací úhel se znova změní podle parametrů, které dávají největší hodnotu míry vhodnosti.

Toto nastavování pokračuje, až je dosaženo maxima. Při kontinuálním provozu jsou parametry kontrolovány a nové nastavování se provádí v pravidelných intervalech, např. po půlhodinách. V průběhu tohoto časového prostoru se spínací úhel lehce mění předurčeným způsobem, při konstantní frekvenci impulsů, zatímco míra vhodnosti impulsu je odpovídajícím způsobem vyhodnocována a parametry jsou nastaveny, jestliže je toho potřeba, k zajištění takového provozu, který je blízký k optimálnímu provozu, jak jen je to možné. Takové malé dostavování může být prováděno na př. každou minutu.

Ve výše uvedeném provedení je předpokládáno, že 'ΐ','ΐίΌimpulsní frekvence není příliš nízká. Při frekvencích pod 10 Hz je navrženo, že se vyhodnocování provádí během který je kratší než čas mezi začátky dvou impulsů. Toto je možné bud' určením velikosti který je fixní pro každou frekvenci, a jeho v řídící jednotce, nebo určením délky intervalu intervalu, následných intervalu, uložením pomocí vyhodnocení poklesu napětí; hodnota je v tomto případě uchována konstantní pro stejnou frekvenci při proměnlivých spínacích úhlech.

Toto vyhodnocování je navrženo za předpokladu, že napětí mezi elektrodami odlučovače je určeno vztahem

U_x = U_y . exp[(t_y _ t_x)]/(R’C)]

Jestliže se předpokládá se že kapacita odlučovače C, . že je konstantní, zkušenost ukazuje, že odpor R se mění.

V časovém okamžiku x je nastaven rovný proudovému časovému okamžiku i a časový okamžik y je nastaven v okamžiku startování příštího impulsu N, je získán následující vztah ^Ri= <^ťN “ t_±)/[C.1η(ϋ_±/υ_Ν)]

Toto R^ se výrazně zvětšuje, když je dosaženo konce koronového výboje, a potom je konec vyhodnocovacího intervalu nastaven na jeho časový okamžik.

Alternativně může být číselné zhodnocení užito pro stejné vyhodnocení. To zamená, že konec vyhodnocovacího intervalu je určen časovým okamžikem když

R = -U/(C.dU/dt) se výrazně zvětšuje, nebo převyšuje danou hodnotu.

Způsob vynálezu jistě ovšem není omezen na výše popsaném provedení, ale může být modifikován různými

- 13 odlučovačů

Claims (3)

1. modulované způsoby v záměrech připojených patentových nároků.

   Způsob může být využíván řadou dalších druhů napájecího proudu ve formě impulsů do elektrických . Příklady těchto druhů jsou impulsy šířkově vysoké frekvence a další druhy takzvaných switch modů, jako rovněž použití tyristorů, které mohou být v režimu switch off. Způsob je rovněž vhodný pro všechny velice specielní impulsní usměrňovače, které generují impulsy v šířce mikrosekund, dokonce i jestliže tato řešení zahrnují technické problémy při skutečném měření.

   Příklady modifikací metody jsou další způsoby určování úrovně U ref a zavedením vážení v součtu funkce A *ť n á r oky ^0· <

   r- ~G>

   Patentové

   1. Způsob řízení elektrostatické odlučovačovací jednotky, obsahující vybíjecí elektrody a sběrací elektrody, mezi nimiž je udržováno proměnné vysoké napětí pulsujícího stejnosměrného elektrického proudu, přivedeného k výše uvedeným elektrodám, vyznačující se tím, že frekvence , impulsní náboj anebo délka impulsů pulsujícího stejnosměrného proudu jsou uzpůsobeny ke změnám tak, že je získána množina kombinací frekvence, náboje a délky impulsu;

   že pro každou z výše uvedených kombinací je měřeno napětí mezi výše uvedenými vybíjecími elektrodami a výše uvedenými sběracími elektrodami;

   že pro každou výše uvedenou kombinaci je napěťová úroveň U_ref určena, měřena nebo vypočítávána;

   že pro kažkou výše uvedenou kombinaci je bud' integrál £ U » (U-U_ref) dt měřen, nebo vypočítáván během definovaného časového intervalu, nebo A^ = U^.(U^ _ U_ref) je měřen a vypočítáván v řadě časových bodů i v definovaných časových intervalech; a že Ι]ς, nebo lineární kombinace A^ jsou použity k výběru kombinací frekvencí, náboje a délky impulsu pulsujícího stejnosměrného proudu.
2. 2. Způsob podle nároku 1, vyznačující se tím, že U_ref je nastaveno přibližně na velikost zapalovacího napětí koronového výboje.
3. 3. Způsob podle nároku 2, vyznačující se tím, že napětí U_ref je určeno měřením špičkové úrovně, dolní úrovně, průměrné úrovně anebo nějak definovanou úrovní napětí U pro množinu rozličných pulsních proudů při jedné, nebo více impulsních opakovačích frekvencích;

   že tato úroveň, nebo příslušné úrovně je, nebo jsou