Ropucha zlatá
 Ropucha zlatá
[1] | |
|---|---|
 Ropucha zlatá (Incilius periglenes) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 vyhynulý[2] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | obojživelníci (Amphibia) |
| Řád | žáby (Anura) |
| Čeleď | ropuchovití (Bufonidae) |
| Rod | ropucha (Incilius) |
| Binomické jméno | |
| Bufo periglenes (Savage, 1967) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ropucha zlatá (Bufo periglenes) byla malá a světlá žába z čeledi ropuchovití. V minulosti obývala v hojném počtu malou oblast nad městem Monteverde v Kostarice. Dnes je již považována za vyhynulou.
Výskyt a vyhynutí
[editovat | editovat zdroj]Ropucha zlatá se vyskytovala v nadmořské výšce přibližně 1 500 m n. m. o rozloze výskytu cca 10 km². Poprvé ji objevil v roce 1966 herpetolog Jay Savage.[3] Od 15. května 1989 nebyl na světě zpozorován ani jeden jedinec tohoto druhu. Podle klasifikace Mezinárodního svazu ochrany přírody je vyhynulým druhem.[1] Její náhlé vymření může být zapříčiněno houbami chytridiomycety nebo rozsáhlou ztrátou přirozeného prostředí způsobenou změnou klimatu.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Dospělí samci nebyli delší než 5 cm.[4] U jedinců existoval pohlavní dimorfismus. Samice byly větší než samci a neměly oranžové zbarvení, ale tmavě olivové až černé, s jasně červenými skvrnami ohraničenými žlutou barvou.
Její kůže obsahovala bufotenin, halucinogen, který se řadí mezi tryptaminy. Užívá se kouřením usušené kůže ropuchy nebo olizováním kůže živé žáby. Výměšky obsahují srdeční steroidy, které při vysoké koncentraci v těle může způsobit AIM či srdeční zástavu.
Chování
[editovat | editovat zdroj]O jejich způsobu života není mnoho informací. Žily pravděpodobně pod zemí a většinu roku je nebylo možné zpozorovat.[5] Kvůli vlhkosti tento druh pobýval ve vysokých nadmořských výškách. Byl závislý na srážkách, protože vajíčka kladl do malých vodních nádrží. Pokud byly srážky silné, vajíčka odplavala, pokud bylo zase příliš sucho, nádrže vyschly. Páření probíhalo převážně v dubnu. 2 měsíce po snesení vajec se vylíhli pulci.[6]
Synonyma
[editovat | editovat zdroj]- Inicilus perigles
- Bufo periglenes (Savage, 1967)
- Cranopsis periglenes (Savage, 1967)
- Ollotis periglenes (Savage, 1967)[7]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ropucha zlatá na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b Incilius periglenes [online]. iucnredlist.org, 2008-1-1 [cit. 2015-06-06]. Dostupné online.
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ Jay Savage. An extraordinary new toad from Costa Rica. Revista de Biología Tropica. 1966, roč. 14, s. 153–167. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-26. (anglicky)
- ↑ Crump, Marty. In Search of the Golden Frog (1998).
- ↑ FLANNERY, Tim. The Weather Makers. Toronto, Ontario: HarperCollins, 2005. Dostupné online. ISBN 0-87113-935-9. S. 114–119. (anglicky)
- ↑ Ropucha zlatá (Bufo periglenes) [online]. infofauna.estranky.cz, 2012-12-17 [cit. 2015-06-06]. Dostupné online.
- ↑ ropucha zlatá [online]. biolib.cz [cit. 2015-06-06]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu ropucha zlatá na Wikimedia Commons
Taxon Incilius periglenes ve Wikidruzích
