Primice
Primice či primiční mše svatá (z lat. primitie, jenž označuje „prvotinu – první úrodu“,[1] či z prima missa neboli „první mše“) je v katolické církvi označení první mše svaté, kterou slavnostně slouží nově vysvěcený kněz (novokněz) za účasti farního společenství, ze kterého tento novokněz pochází.[2]
Slavení primice
[editovat | editovat zdroj]Primice se slaví obvykle první den poté, kdy jej vysvětil biskup. V některých zemích, např. v Polsku, bývá tradicí, že primici novokněz slouží ve farním kostele. Podle místních tradic slouží primici novokněz samostatně (někde s pomocí místního farního kněze) a někde pouze, protože není ve slavení mše svaté zběhlý, pouze koncelebruje. Na závěr primice dává novokněz zvláštní „papežské“ požehnání , na které papež Lev XIII. v roce 1886 stanovil možnost získat plnomocné odpustky za obvyklých podmínek.[3][4]
Primiční mše může být prodloužena ještě dalšími ceremoniemi v kostele.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prymicja na polské Wikipedii.
- ↑ JOUGAN, A. Słownik kościelny łacińsko-polski. Przemyśl: [s.n.], 1948. Kapitola s.v. Primitiae, s. 481. (polština)
- ↑ Obrzędy błogosławieństw: dostosowane do zwyczajów diecezji polskich. 2., Księgarnia św. Jacka, 2010, ISBN 978-83-7030-390-7, OCLC 804461430. Rozdział 65: Obrzęd błogosławieństwa prymicyjnego. Wprowadzenie, pkt 1456, s. 307. (polština)
- ↑ Hasło Prymicje w Encyklopedii Kościelnej, Tom XXII, Warszawa 1898 s. 2. (polština)
- ↑ Enchiridion indulgentiarum: normae et concessiones., Libreria editrice vaticana, 1999, ISBN 88-209-2785-3, OCLC 43508543. Nr 43. (latina)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Prymicje w Encyklopedii Kościelnej, Tom XXII, Varšava 1898 s. 2. (polština)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu primice na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo primice ve Wikislovníku
