Stadio Luigi Ferraris

Stadio Luigi Ferraris
Marassi
Ocenění	UEFA
Poloha	Janov, Itálie
Souřadnice	44°24′59,15″ s. š., 8°57′8,74″ v. d.
Otevření	22. ledna 1911
Přestavění	1987–1989, 2015, 2018
Vlastník	město Janov
Povrch	tráva
Architekt	Vittorio Gregotti (v roce 1987–1989)
Týmy
Janov (od roku 1911) Sampdoria (od roku 1946)
Kapacita
36 598 diváků
Rozměry
105x68 m
Web	Oficiální web
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stadio Luigi Ferraris je fotbalový stadion v italském městě Janov, v regionu Ligurie. Známý je pod názvem Stadio di Marassi nebo jednoduše Marassi, podle názvu janovské čtvrti, ve které se nachází. Je to nejstarší stadion v Itálii který se stále používá, protože byl slavnostně otevřen v roce 1911.

Jeho momentální kapacita je přibližně 37 000 diváků, i když v období své maximální kapacity dosahoval 60 000 diváků. Stadion je dvou hlavních fotbalových týmů města:Janov a Sampdoria. Za svoji více než stoletou existenci prošel několika úpravami, z nichž nejvýznamnější bylo v letech 1987 až 1989, kdy byl upraven pro pořádání zápasů MS 1990, jehož pořadatelskou zemí byla Itálie. Při této příležitosti se stal kompletně krytým stadionem. Příležitostně zde také hraje Italská fotbalová reprezentace i ragbyová reprezentace, občas zde jsou i hudební koncerty.

Začátek výstavby stadionu je nejistý, ale jako symbolický den je obecně zvolen 10. červenec 1910. Toho dne přijal prezident klubu Janova Edoardo Pasteur návrh markýze Musso Piantelliho, partnera mladého anglo-italského týmu, vybudovat fotbalové hřiště uvnitř jezdecké dráhy umístěné na pozemku, který vlastnil, v komplexu Villa Centurione Musso Piantelli, rezidenci ze 16. století. Dne 22. ledna 1911, u příležitosti zápasu mezi Janovem a Interem, byl stadion oficiálně slavnostně otevřen pod názvem Campo del Genoa na Via del Piano. Nové hřiště se tyčilo kolmo k nedalekému potoku Bisagno a sousedilo se starším Campo sportivo della Cajenna, které využíval klub Andrea Doria. Dvě hřiště byla oddělena plotem, za který Janov obdržel od Andrea Doria 1000 lir jako kompenzaci plus 200 lir ročně na údržbu.^[1]

Dne 1. ledna 1933 bylo dokončeno zvětšení stadionu, které bylo díky odkoupení hřiště Campo del Genoa na Via del Piano za 20 000 lir^[2] a slavnostně otevřeno při příležitosti bylo pojmenováno po Luigi Ferrarisovi, kapitánovi týmu, který padl během první světové války. Stal se jedním z nejmodernějších stadionů té doby, přešel z původní kapacity 20 000 na novou 30 000 diváků. Z tohoto důvodu bylo vybráno, že bude hostit zápas MS 1934 mezi Španělskem a Brazílií, který skončil 3:1. Absolutní rekordní návštěvnost byla zaznamenána 27. února 1949 u příležitosti přátelského utkání Itálie – Portugalsko 4:1, kdy se na utkání přišlo podívat více než 60 000 diváků.^[3]

Při příležitosti pořádání MS 1990 byl starý stadion zbořen, sektor po sektoru, a přestavěn podle projektu architekta Vittoria Gregottiho, který se setkal s kontroverzí především kvůli otázkám viditelnosti, protože si fanoušci stěžovali, že je obtížné sledovat zápas. Aby mohly oba městské týmy nadále hrát své zápasy v Marassi, byly práce provedeny po jednotlivých sektorech a trvaly 26 měsíců (od července 1987 do září 1989). Ze starého stadionu zůstal pouze vchod na tribunu. Postavil se nový moderní stadion v anglickém stylu s tribunami blízko hřiště, kam se vešlo něco málo přes 40 000 diváků. Stadion byl vybaven dvěma obřími obrazovkami; sektory pro hosty byly vybudovány v Parteru, spodní části tribun, které nebyly zakryty baldachýnem, a před tribunou byl postaven altán, který byl využíván jako tisková místnost pro MS 1990.

Následně stadion prošel malými úpravami, které vedly k tomu, taký jaký je. Altán, který byl nákladný na údržbu byl zbořen, venkovní fanoušci byli přemístěni do klecí umístěných na dvou krajních stranách tribuny, přiléhajících ke dvěma tribunám (severní klec pro fanoušky Janova a jižní klec pro fanoušky Sampdorie). Mezinárodní ocenění má UEFA 3, proto je vhodná pro národní a mezinárodní soutěže, jako je Liga mistrů UEFA a Evropská liga UEFA, z nichž však nemůže hostit finále, které se musí mít UEFA 4 (které v Itálii jsou čtyři).

22. leden 1911	Janov	1 – 2	Inter	Campo di Via del Piano

28. listopad 1982	Janov	1 – 1	Sampdoria	Stadio Luigi Ferraris
14:30	Fioreini  80'		9' Mancini	Diváci: 57 815 Rozhodčí: Luigi Agnolin

27. únor 1949	Itálie	4 – 1	Portugalsko	Stadio Luigi Ferraris
15:00	Menti  57' Carapellese  67' Mazzola  75' Maroso  81'		21' Lourenço	Diváci: 60 000 Rozhodčí: Victor Sdez

Kromě domácích zápasů Janova a Sampdorie, byl stadion využíván při finále Coppa Italia 1935/1936 (Turín proti Alessandrii) i Supercoppa italiana 1991 (Sampdoria proti Římu).

Hrálo se tady finále Superpohár UEFA 1990 mezi Sampdorii a Milánem. Utkání skončilo 1:1 a opakovaný zápas se konal již na stadionu Stadio Renato Dall'Ara v Boloni.

Stadion hostil dva ročníky Mistrovství světa ve fotbale konaných v Itálii a to v letech MS 1934 a MS 1990.

• Španělsko – Brazílie 3:1 (osmifinále) 27. května

• Kostarika – Skotsko 1:0 (skupina C) 11. června
• Švédsko – Skotsko 1:2 (skupina C) 16. června
• Švédsko – Kostarika 1:2 (skupina C) 20. června
• Irsko – Rumunsko 0:0 (5:4 na pen.) (osmifinále) 25. června

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stadio Luigi Ferraris na italské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Stadio Luigi Ferraris na Wikimedia Commons
• oficiální stránky Archivováno 9. 2. 2023 na Wayback Machine.
• profil stadionu na transfermarkt (německy)
• Informace o stadionu - FotbaloveStadiony.cz

Stadiony pro Mistrovství světa ve fotbale 1934
Littoriale (Boloňa) • Berta (Florencie) • Via del Piano (Janov) • San Siro (Milán) • Giorgio Ascarelli (Neapol) • Nazionale del PNF (Řím) • Municipale Benito Mussolini (Turín) • Littorio (Terst)

Stadiony pro Mistrovství světa ve fotbale 1990
San Nicola (Bari) • Renato Dall'Ara (Boloňa) • Sant'Elia(Cagliari) • Comunale (Florencie) • Luigi Ferraris (Janov) • Giuseppe Meazza (Milán) • San Paolo (Neapol) • Ia Favorita (Palermo) • Olimpico (Řím) • delle Alpi (Turín) • Friuli (Udine) • Marcantonio Bentegodi(Verona)