Bretaň

Bretaň
Skalnatý mys Fréhel s majáky
znak vlajka
Geografie
Souřadnice	48° s. š., 3° z. d.
Rozloha	34 022 km²
Časové pásmo	+1
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	4 687 381 (2016)
Hustota zalidnění	137,8 obyv./km²
Jazyk	francouzština, bretonština
Národnostní složení	Francouzi, Bretonci
Náboženství	římskokatolické křesťanství, judaismus, islám
Správa regionu
Stát	Francie Francie
Nadřazený celek	Francie Francie
Druh celku	region
Podřízené celky	4 départementy - Côtes-d'Armor - Finistère - Ille-et-Vilaine - Morbihan 15 arrondisementů 201 kantonů 1270 obcí
Regionální prezident	Loïg Chesnais-Girard
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bretaň (francouzsky Bretagne, bretonsky Breizh, v jazyce gallo Bertaèyn) je historické území a jeden z 13 metropolitních francouzských regionů na Bretaňském poloostrově v severozápadní Francii. Jeho rozloha činí 27 208 km² a má 3,1 milionu obyvatel (2008). Je rozčleněn na 4 departementy: Côtes-d'Armor, Finistère, Ille-et-Vilaine a Morbihan. Hlavní a největší město regionu je Rennes.

Starověkými Římany byla země zvaná Aremorica a byla součástí Keltské Galie. Na sklonku starověku Bretaň osídlili migranti z Británie, rovněž keltského původu, a podle nich získala nové jméno. Země si během středověku uchovala relativní samostatnost, krátce zde existovalo království a poté bretaňské vévodství. Teprve v 16. století bylo vévodství připojeno k francouzskému království jako jedna z jeho provincií. Historickou součástí Bretaně bylo město Nantes a oblast Loire-Atlantique, pátý z jejích departmentů zřízených za francouzské revoluce, který byl ve 20. století připojen k sousednímu regionu Pays de la Loire.

Pro Bretaň je charakteristické úzké spojení s mořem (historické přístavy Brest, Saint-Malo), drsnější příoceánské podnebí, příslušnost Bretonců ke keltským národům: např. většina místních názvů pochází z bretonštiny nebo megalitické stavby: menhiry (Carnac), dolmeny – obě tato slova také pocházejí z bretonštiny. Ke specialitám bretaňské kuchyně patří palačinka crêpe nebo bretaňský cidre.

Název Bretagne (anglicky Britanny) znamená „Británie“ a pro odlišení původní ostrovní země je tato nazývána Velká Británie (francouzsky Grande Bretagne). Jméno pochází z názvu římské provincie Britannia. Název zřejmě keltského původu pro ostrovy na severozápadě Evropy poprvé zaznamenal cestovatel Pýtheás z Massalie na konci 4. století př. n. l. a v řečtině byl zapsán v podobě Prettaniké, Brettaniai apod. Migrace obyvatel Británie – Britů během stěhování národů do dnešní Bretaně, tehdejší Armoriky, provázela i přenesení jména vlasti těchto obyvatel na nové území.

Politický význam názvu bývalé římské provincie se vytratil v období raného středověku, kdy bylo její území rozdrobeno na menší království a pak sjednoceno jako anglické království. Tedy spíše geografický název byl pro rozlišení doplněn o přívlastek na „Velká Británie“. Naopak nová Britannia Minor, „Malá Británie“, nebo také Britannia Cismarina, „Zámořská Británie“ si pod názvem Britannia a jeho jazykovými variantami ve středověku uchovávala jednotu a jistou nezávislost.

Bretonský název Bretaně Breizh je kombinací dvou pravopisů Breiz a Breih, které odpovídají dvěma výslovnostem [brejs] a [brech] dvou dialektů bretonštiny. Oilský jazyk Gallo nemá jednotný pravopis a existují varianty Bertègn, Bertaèyn a B·rtingn.

Přítomnost Homo erectus v Bretani byla potvrzena nálezy nástrojů (sekáčky a sekyrky) v oblasti Quimperu, Tréguennecu a L´Hôpital-Camfroutu. Pozůstatky osídlení Homo neanderthalensis ze středního paleolitu lze nalézt u Bréhatu, na ostrově Jersey a u Mont-Dolu. Sídliště u Amon-ar-Rossu, Kerlouanu a Beg-ar-C´hastelu patřily Homo sapiens.

V lese u Le Méneku je paleolitická hrobka cairn de Kerkado. Postavena byla roku 4700 př. n. l. Jde o nejstarší dochovanou stavbu v Evropě.

V období mezolitu se obyvatelé Bretaně živili sběrem korýšů a mušlí a chovem koz (nálezy v oblasti Téviac). V Téviacu byly nalezeny hroby s bohatou výbavou.

Z období neolitu se zachovaly v okolí Carnacu kamenné řady dolmenů a menhirů. Největší seskupení se nachází u vesnice Le Ménec. Jde o světový unikát.

Bretaň patřila pod jménem Armorica do římské provincie Gallia Lugdunensis.

Během stěhování národů čelila bývalá římská provincie Británie od východu invazi zejména germánských kmenů (Jutové, Anglové a Sasové), kteří vytlačovali původní keltské Brity směrem na západ. Část obyvatelstva pod tímto tlakem migrovala přes moře směrem na jih, zejména do nejbližší oblasti západní Armoriky. Tito obyvatelé – Bretonci – tak přenesli název své země do nové domoviny, „Malé Británie“.

Přestože bylo království Armorika v roce 497 dobyto Chlodvíkem, jím založená franská říše si nedokázala Bretaň trvale podmanit. Na jejím východě proto byla zřízena franská Bretonská marka jako nárazníkové území. Jedním z markrabích této marky byl rytíř Roland, hrdina Písně o Rolandovi. Od 9. století byla Bretaň, stejně jako sousední Normandie, cílem normanských (vikinských) nájezdů. V té době zároveň došlo k vzestupu moci Bretaně, podmanění území Bretonské marky a v polovině století se dokonce Erispoë dal korunovat a vzniklo tak bretaňské království, které zaniklo smrtí Alana I. Bretaňského roku 907.

V roce 936 se Alan II. Bretaňský, vnuk Alana I., stal prvním vévodou bretaňského vévodství. Roku 1166 připadlo vévodství sňatkem Anglii, roku 1213 kapetovským hrabatům z Dreux. V roce 1379 získali vládu Montfortové, dědička Bretaně Anna z Montfortu nucena po vpádu francouzských vojsk zrušit sňatek z roku 1490 s Maxmiliánem I. Habsburským; její sňatky s Karlem VIII. (1491), s Ludvíkem XII. (1499) a sňatek dcery Claudie s francouzským králem Františkem I. roku 1514 fakticky připojily Bretaň k Francii. V roce 1532 byla vyhlášena trvalá unie Bretaně a francouzské koruny.

Po Velké francouzské revoluci byla Bretaň rozdělena do pěti departementů, ke kterým patřil i Loire-Inférieure s hlavním městem Nantes, které se na sklonku vévodství stalo jeho hlavním městem. V době Revoluce patřila Bretaň k oblastem kontrarevolučního odporu, byla součástí povstání šuanů a Nantes pak opěrným bodem republikánů proti roajalistickému povstání v sousedním Vendée.

Jihovýchodní část Bretaně Loire-Inférieure („Dolní Loira“) byla oddělena francouzskou vládou mezi lety 1941-46 a znovu v roce 1956, částečně kvůli rivalitě Nantes a Rennes a pro každé z obou měst tak byl vytvořen samostatný region – Rennes se stalo novým hlavním městem regionu Bretagne, Nantes se stalo hlavním městem nového regionu Pays de la Loire. Teprve po oddělení byl departement přejmenován na Loire-Atlantique. V roce 1980 bylo založeno hnutí Bretagne Réunie, které usiluje o znovupřičlenění Nantes a departementu Loire-Atlantique k regionu Bretaň.

• bretaňská vlajka zvaná Gwenn ha du
• národní hymna: Bro gozh ma zadoù (Zem mých otců)
• devíza bretaňských knížat : Kentoc'h mervel eget bezañ saotret v bretonštině nebo Potius mori quam fœdari v latině, česky Raději smrt než hanbu
• národní svátek: 19. květen, den svatého Iva Bretaňského
• hranostaj
• vyznamenání Ordre de l'Hermine (Řád hranostaje)

Geologicky nejstarší území Francie (tvrdé pískovce, granity, přeměněné horniny), skalnaté pobřeží.

• Arz • Batz • Belle-Île • Bréhat • Glénan • Groix • Hoëdic • Houat • Île-aux-Moines • Keller • Molène • Ouessant • Sein • Sept Îles • Île Tristan

Mírně teplé podnebí oceánského charakteru se silnými západními větry. Charakteristické jsou mírné zimy a relativně chladná léta.

Národnostní složení obyvatelstva (údaje z roku 2004)

V regionu (zejména v západní části země) se ještě mluví místním keltským jazykem - bretonštinou (blízká kornštině).

V poslední době narůstají snahy o oživení místního tradičního románského jazyka gallo (jímž mluví asi 28 000 mluvčích^[1]).

Současná francouzská administrativa umožňuje užívání místních jazyků v určitých regionech a obcích, na silničních značkách a jménech měst a obcí současně s francouzskou verzí. Jazyky se také vyučují na školách a mnoho folklórních sdružení se snaží o jejich oživení a posílení.

Bretaň má dlouho tradici keltské a šamanské kultury. Bretaň byla v dějinách tradiční baštou katolické církve, návštěvnost bohoslužeb zde bývala tradičně vyšší než byl národní průměr. Vliv církve v posledních letech klesá.

Tradiční venkovské osídlení, obyvatelstvo keltského původu. Charakteristické uspořádání pozemků typu bocage (geometricky vyměřené pole, louky obklopené náspy se stromy a keři). Mořské lázně (Saint-Malo, Morlaix, Roscoff, Douarnenez), města a přístavy (Brest, Rennes).

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Symbole de la Bretagne na francouzské Wikipedii.

• Brekilien, Yann: Histoire de la Bretagne, France-Empire 1993, ISBN 2-7048-0947-X
• Galliou, Patrick a Jones, Michael: Bretonci, Nakladatelství LN 1998, ISBN 80-7106-202-2
• Sucha, Marian S.: Francie západ, Freytag a Berndt 2004, ISBN 80-7316-082-X

• Seznam obcí v departementu Côtes-d'Armor
• Seznam obcí v departementu Finistère
• Seznam obcí v departementu Ille-et-Vilaine
• Seznam obcí v departementu Morbihan
• Seznam vodních toků v Bretani
• Farní dvorce
• Bretaňský poloostrov
• Bretonské tance
• Fronta osvobození Bretaně

Menšinové jazyky:

• Bretonština
• Keltské jazyky

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bretaň na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Bretaň ve Wikislovníku

Arrondissementy v regionu Bretaň
Brest • Châteaulin • Dinan • Fougères-Vitré • Guingamp • Lorient • Lannion • Morlaix • Pontivy • Quimper • Redon • Rennes • Saint-Brieuc • Saint-Malo • Vannes

Historické provincie Francie
Alsasko Angoumois Anjou Artois Aunis Auvergne Basse-Navarre Béarn Beaujolais Berry Bourbonnais Bretaň Burgundsko Dauphiné Flandry Foix Forez Franche-Comté Gaskoňsko Guyenne Henegavsko Champagne Île-de-France Korsika Languedoc Limousin Lotrinsko a Barrois Lyonnais Maine La Marche Montbéliard Mylhúzy Nicejské hrabství Nivernais Normandie Orléanais Perche Pikardie Poitou Provence Roussillon Saintonge Savojsko Touraine Trois-Évêchés Venaissinské hrabství
Kurzívou jsou vyznačená území, která jsou součástí Francie, avšak nebyla součástí Francouzského království před rokem 1790.