Bohumil Říha

Bohumil Říha
Narození	22. února 1907 Vyšetice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	15. prosince 1987 (ve věku 80 let) Dobříš Československo Československo
Místo pohřbení	Hřbitov v Poděbradech
Povolání	spisovatel, autor sci-fi, autor dětské literatury a učitel
Témata	literatura pro děti a mládež a literatura
Významná díla	Honzíkova cesta O letadélku Káněti Divoký koník Ryn Doktor Meluzin
Ocenění	národní umělec (1975) Řád republiky Cena Hanse Christiana Andersena Řád práce
Politická příslušnost	Komunistická strana Československa
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Bohumil Říha (27. února 1907 Vyšetice – 15. prosince 1987 Dobříš) byl český spisovatel. Psal zejména historické romány a knihy pro děti.

Narodil se ve vesničce Vyšetice, dnes součásti obce Šebířov u Votic. Jeho otec byl vesnický kovář a tak celá rodina kvůli jeho práci často cestovala po různých velkostatcích. Obecnou školu absolvoval v Mladé Vožici. Dále se rodina usadila v Čáslavi, kde Bohumil absolvoval měšťanku a pak i tamní učitelský ústav. Studium zde zakončil roku 1925 a další tři roky na Čáslavsku vypomáhal jako pomocný učitel. Pak absolvoval vojenskou službu a po ní dostal umístěnku jako odborný učitel na měšťanskou školu v Habrech. Odtud se dostal na měšťanskou školu v Poděbradech a tam učil až do roku 1945.

Po roce 1945 levicově smýšlející Říha vstoupil do KSČ a stal se školním inspektorem, zprvu ve Vysokém Mýtě, pak v Poděbradech. Od roku 1949 byl spisovatelem na volné noze. V roce 1952 se stal tajemníkem Svazu spisovatelů. I díky tomu často cestoval, navštívil Sovětský svaz, Čínu, Mexiko a jiné země. V letech 1956–1967 působil jako ředitel Státního nakladatelství dětské knihy.^[1]

Roku 1967 šel do důchodu, angažoval se však veřejně dál. V roce 1971 se přihlásil k normalizačnímu Svazu českých spisovatelů a rok poté se stal členem jeho předsednictva a výboru. Aktivní byl v UNESCO (Organizaci OSN pro vzdělání, vědu a kulturu) i v organizaci Mezinárodní sdružení pro dětskou knihu (International Board on Books for Young People – IBBY), díky této aktivitě obdržel Medaili Hanse Christiana Andersena. V roce 1977 patřil mezi přední signatáře Anticharty.^[2]

V roce 1967 se stal zasloužilým umělcem, v roce 1975 byl jmenován národním umělcem. Byl nositelem Řádu práce (1977) a Řádu republiky (1982).^[3] Za trilogii o vládě Jiřího z Poděbrad (Přede mnou poklekni, Čekání na krále, A zbyl jen meč) obdržel v roce 1980 státní cenu Klementa Gottwalda.^[4]

Zemřel v Dobříši v 80 letech. Je pohřben v Poděbradech.^[5]

Za jeho nejkvalitnější tvorbu lze považovat historické romány z období českých dějin.^[zdroj?] Některé jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků. Byl a je považován za předního představitele socialistického realismu po roce 1945.^[zdroj?]

Po roce 1989 byly jeho dětské knihy nakladatelsky cenzurovány po stránce ideologické (odstranění odkazů na reálně socialistické prostředí) i kulturní (tělesné tresty dětí, zacházení se zvířaty, kouření). Z jeho dětské encyklopedie byla odstraněna více než třetina hesel.^[6]

• Země dokořán, 1950, tendenčně zkreslená^[zdroj?] výpověď o osidlování pohraničí
• Dvě jara, 1952, proměny vesnice ke kolektivizaci po roce 1948
• Venkovan, 1955 – první díl, 1958 – druhý díl, o proměně lidí v novém společenském řádu

• Doktor Meluzin, 1973 zfilmováno pod názvem Dým bramborové natě, o venkovském lékaři
• Divný člověk
• O rezavém rváči a huňatém pánovi, 1971

• Trilogie o vládě Jiřího z Poděbrad:
  • Přede mnou poklekni, 1971
  • Čekání na krále, 1977
  • A zbyl jen meč, 1978

Pracoval také na několika publikacích, určených pro výuku, např. čítankách a učebnicích pro základní školy nebo dosud ceněné populárně naučné Dětské encyklopedii.

• O lékaři Pingovi, 1941
• O třech penízcích, 1941
• Honzíkova cesta, 1954
• O letadélku Káněti, 1957
• Pět bohů táhne přes moře
• Jak vodníci udobřili sumce
• Dva kluci v palbě
• Velká obrázková knížka pro malé děti, 1959, 1976 psáno s M. Lukešovou
• Divoký koník Ryn 1966
• Jak jel Vítek do Prahy
• Dětská encyklopedie, ilustrace Vladimír Fuka; 1959, 1962, 1966, 1971
• Střídá se kapitán
• Adam a Otka, 1970
• Heidi, děvčátko z hor, vydáno 1971 – převyprávění klasického románu Heidi, děvčátko z hor Johanny Spyri
• Nový Gulliver, vydáno 1973, sci-fi román
• Indiánská romance, 1981
• Vítek, 1982
• Já ho vypátrám sám, 1987

• Čeští spisovatelé 20. století: slovníková příručka. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. [Stať „Bohumil Říha" je na str. 536–540; autor Ladislav Soldán.]
• HRZALOVÁ, Hana. Bohumil Říha. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1981. 174 s.

• Seznam českých spisovatelů
• Česká literatura v letech 1900–1945
• Česká literatura v letech 1945–1990

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bohumil Říha na Wikimedia Commons
• Osoba Bohumil Říha ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bohumil Říha
• Bohumil Říha ve Slovníku české literatury po roce 1945
• Web Český jazyk
• Web Legie