chleba

• IPA: [xlɛba],  chleba^{? • info}

• chle-ba

• rod mužský neživotný

• (nářečně) chlíb, chleb

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	chleba	chleby
genitiv	chleba	chlebů
dativ	chlebu	chlebům
akuzativ	chleba	chleby
vokativ	chlebe	chleby
lokál	chlebu / chlebě	chlebech
instrumentál	chlebem	chleby

1. (hovorově) chléb
   • Chleba s máslem – to je grunt.
   • Návštěvníci mohli krom vynikajících vzorků vín ochutnávat také tradiční chleba se sádlem a škvarky.^[1]

• dojít na lámání chleba

• sranda musí bejt, i kdyby na chleba nebylo

• rod mužský neživotný

Jde vlastně o tzv. genitiv dělivý, který přestal být jako genitiv vnímán. Paralelu lze slyšet ve frázích jako např. nalít někomu čistého vína nebo krve se nedořezat. Živou paralelou v jazyce cizím je např. francouzská vazba du pain.

1. genitiv singuláru substantiva chléb
   • Dostáváme k obědu krajíc těžkého žitného chleba, misku nudlové nebo bramborové polévky, kterou ovšem jíme lžicemi, a nepatrný kousek hovězího, k němuž však nikdy nesmí chybět příloha velikých sviňských bobů.^[2]
   • Ukrojila mu velký krajíc chleba.

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2013-02-07]. Heslo chleba.
• Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2013-12-12]. Heslo chléb.
• MEJSTŘÍK, Vladimír, a kol. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost : s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. 4. vyd. Praha : Academia, 2005. 647 s. ISBN 978-80-200-1347-7. Heslo „chléb“, s. 107.

• Článek Chleba ve Wikipedii
• Téma Chléb ve Wikicitátech
• Galerie Bread ve Wikimedia Commons