Vlastní menu pro účet pokys. Windows 10 / 11 se instalují přes iPXE → wimboot → WinPE → OSDCloud.
OSDCloud stáhne instalační obraz z Microsoftu až při nasazení. V menu je také samostatné ESXi submenu.
V sekci Live tools vyber Alpine Live - Tailcat-OneShot. Samostatný profil nabootuje do RAM a rovnou otevře interaktivní konzolové menu SERVER / CLIENT / FORWARD z Tailcat-OneShot. Režim spojení vybíráš ručně. Součástí je i nástroj pro volitelný QR kód v režimu SERVER.
K dispozici je Alpine 3.24 / Latest stable a DHCP / Static IPv4, doporučené jsou 2 GB RAM. Skript je připnutý na ověřený commit a při stažení se kontroluje jeho SHA256. Všechny soubory jsou dočasné. Po ukončení helperu lze otevřít menu znovu, přejít do shellu, restartovat nebo vypnout VM. Podrobnosti, zdroje a ověření.
V sekci Live tools vyber Alpine Live - Docker + Dockge + SSH, potom pevnou větev Alpine 3.24 nebo Latest stable a síť přes DHCP / Static IPv4. Profil běží v RAM, připraví Docker a Compose, spustí Dockge a SSH. Potřebuje internet a doporučeně alespoň 8 GB RAM. Latest stable používá aktuální stabilní větev Alpine pro kernel, initramfs, modloop i repozitáře balíčků; Alpine 3.24 zůstává dostupné jako pevná větev.
- Dockge:
http://<IP>:5001, účet vytvoříš při prvním otevření. - SSH:
ssh root@<IP>, náhodné heslo se zobrazí na konzoli při každém bootu. - Všechna data jsou dočasná: kontejnery, images, volumes, Compose soubory i účty po restartu zmizí.
Žádné disky se automaticky nepřipojují ani neformátují. Kernel/initramfs/modloop jsou z oficiálního Alpine CDN, balíčky z repozitářů Alpine, Dockge z Docker Hubu s připnutým digestem. Malý konfigurační archiv je v tomto repozitáři. Podrobnosti, údržba a ověření.
Položka Windows 11 - Microsoft Evaluation nabízí anglické x64 obrazy:
- Windows 11 Enterprise Evaluation
- Windows 11 Enterprise LTSC 2024 Evaluation
- Windows 11 IoT Enterprise LTSC 2024 Evaluation
Jde o 90denní Evaluation. Submenu Windows Server je doplněné o Server 2016 a Server Essentials 2019 / 2016, vše jako 180denní Evaluation, EN x64. Essentials nabízí jiné edice/volby než Standard/Datacenter ISO. Všechny nové URL pocházejí z Microsoft Evaluation Center a prošly 16. 10. 2026 kontrolou HTTP Range + ISO9660. Seznam nových obrazů a oficiálních zdrojů.
Menu vypisuje zdroj a URL, při chybě nabízí opakování a návrat. Používá přímý ISO sanboot.
Funkčnost síťového bootu ani instalace není ověřená; podle firmwaru a Windows Setup může být potřeba
WinPE/wimboot se samostatným instalačním zdrojem. Menu nespouští bezobslužnou instalaci.
V custom menu vyber Windows Server - Microsoft Evaluation. K dispozici jsou anglické x64 ISO:
Všechny položky používají přímé ISO URL na software-static.download.prss.microsoft.com.
Jde o 180denní Evaluation obrazy, nikoli plná licenční média. Standard/Datacenter a Server Core/Desktop Experience
vybíráš v instalátoru. Menu nepředává automatickou instalaci ani nevybírá cílový disk.
Před bootem vypíše zdroj a přesnou URL; při chybě nabídne opakování nebo návrat.
Dne 16. 10. 2026 prošly všechny tři URL kontrolou HTTP 206, rozsahu bytes 32768-32831 a ISO9660.
Kontrola neověřuje celý hash ani funkčnost síťového bootu. Používá se sanboot stejně jako u původní Windows 11 položky.
Podpora závisí na iPXE, firmwaru a dostupnosti média ve Windows Setup; může být potřeba WinPE/wimboot
a samostatný instalační zdroj. Boot ani instalace zatím nebyly otestovány.
V sekci Virtualization vyber XCP-ng - Official downloads. Menu obsahuje všech 20 instalačních ISO z oficiálních adresářů verzí 8.3, 8.2, 8.1, 8.0, 7.6 a 7.5, včetně Full ISO a Netinstall. Řada 8.3 je LTS, starší řady jsou označené jako Historical. U 8.3 zůstávají samostatné i datované revize. Netinstall vyžaduje síťový zdroj instalačních balíčků; Full ISO je obsahuje na médiu.
Stahuje se přímo z https://updates.xcp-ng.org/isos/. Před bootem se zobrazí zdroj, název a přesná URL.
Seznam obrazů obsahuje výsledky malých HTTP Range/ISO9660 kontrol ze 16. 10. 2026.
Úplné hashe/podpisy ani skutečný boot a instalace nejsou ověřené. Menu používá ISO sanboot;
oficiální alternativa PXE/iPXE vyžaduje rozbalené instalační médium na HTTP serveru.
Při chybě se lze vrátit do stejného seznamu nebo pokus opakovat. Instalace je interaktivní, bez answerfile.
V custom menu vyber VMware ESXi - Select source. Nejprve zvolíš server, potom výrobce a verzi:
- Dell - official downloads: přímé URL na serverech Dellu.
- MahanServer - third-party mirror: kopie z MahanServeru.
- Hausmer - third-party mirror: odkazy ze seznamu Hausmer.
- Digiboy - third-party mirror: přímé odkazy z živého serveru
vmware.digiboy.ir.
Katalog obsahuje 221 různých názvů ISO a 229 download URL. Digiboy přidává 35 URL, z toho 29 názvů nebylo v předchozím katalogu. Obsahuje i Dell ESXi 9.0 A00, novější standardní obrazy, HPE, Cisco a samostatně označený komunitní obraz s RTL8111. Stejný název na různých serverech neprokazuje totožný obsah. Různé buildy a revize Axx zůstávají samostatné; u přejmenovaných Dell ISO bez revize se revize nevymýšlí. Patch/depot ZIPy nejsou bootovací ISO.
Každá stránka má nejvýše 12 obrazů. Před bootem se vypíše zdroj a přesná URL.
Menu nepřepíná mirror automaticky; při chybě lze opakovat pokus nebo se vrátit k výběru zdroje.
Původní Dell ISO z MahanServeru zůstává dostupné přímo v sekci MahanServer.
URL jsou pevné; dřívější přepis esxi_mirror_base_url se již nepoužívá, aby název zdroje odpovídal skutečnému serveru.
Úplný seznam URL a kontrol se generuje z katalogu. Kontroly patří ke konkrétní URL, ne automaticky ke všem kopiím téhož názvu.
Průzkum Dellu ze 16. 10. 2026 zahrnul 144 veřejných produktových indexů a 63 stránek Dell Support. Audit zaznamenává rozsah i stránky bez přímého ISO odkazu. Oficiální část obsahuje 176 různých názvů Dell ISO; nejde o úplný seznam všech historických nebo účtem chráněných vydání. Dell Support pro ESXi 9.0 A00 neposkytl přímé ISO; kopie z Digiboy proto patří do sekce třetí strany.
U všech 35 Digiboy URL prošla kontrola HTTP Range + ISO9660. Celkem je potvrzeno 46 URL;
ostatní mají značku [?]. Starší kontroly ostatních zdrojů nebyly při této úpravě opakovány.
Výsledek a dostupnost závisejí také na síti a pravidlech serveru. Kontrola čte jen 64 bytů ze sektoru ISO,
nestahuje celé obrazy, neověřuje úplný hash a nepotvrzuje úspěšný boot.
SHA256 zveřejněné Dellem jsou referenční metadata u oficiálních URL; sanboot je automaticky neověřuje.
Digiboy používá živý server, ne archivní kopii Wayback. Historický archiv může obsahovat další soubory; jeho obsah zatím nebyl porovnán se živým serverem.
ISO se čte přes iPXE sanboot. Instalaci a cílový disk vybíráš v instalátoru ESXi, bez kickstartu.
Zvláště u starších verzí a UEFI může mít ISO SAN boot omezení; alternativou je rozbalený instalátor přes HTTP.
Menu se neaktualizuje při každém bootu. Po úpravě katalogu spusť standardním Pythonem:
python tools/esxi_catalog.py
python tools/esxi_catalog.py --check
python -m unittest discover -s tests -v
Aktualizace kontrol všech primárních i alternativních URL (pouze malé Range požadavky):
python tools/esxi_catalog.py --verify-network
Opakovaný průzkum veřejného archivu Dellu vytvoří kandidáty v ignorovaném .build/dell-discovery/,
nemění zkontrolovaný katalog. Novější stránky Dell Support vyžadují samostatné dohledání.
python tools/discover_dell_esxi.py
Bez instalace nástrojů na vlastní PC spusť v GitHubu Actions → Build Windows installer
boot files → Run workflow. Workflow na dočasném Windows runneru nainstaluje ADK/WinPE,
sestaví obraz a zveřejní boot.wim, osdcloud.iso, wimboot, BCD, boot.sdi a SHA256SUMS
pod tagem nastaveným v OSDCLOUD_RELEASE_TAG ve workflow. ISO obsahuje totožný sources/boot.wim jako netboot;
jeho hash je také v SOURCE-WIM-SHA256.txt. Obraz obsahuje podepsané x64 ovladače VirtIO SCSI,
VirtIO Block, NetKVM, VMware PVSCSI a VMXNET3. CAB balíčky z Microsoft Update
Catalog mají připnuté SHA256 a build ověřuje podpisy Microsoft WHCP.
Seznam verzí a zdrojů je v scripts/winpe-virtual-drivers.json a v release.
Záznamy s pe: false jsou kompatibilní varianty jen pro cílový systém;
do PE se neinjektují. Build odmítne více variant stejného INF v PE.
Build přibalí stejné podepsané balíčky i pro cílové Windows. Závěrečný hook OSDCloud
je přidá do offline instalace při detekci VirtIO nebo VMware PCI zařízení;
u VMware vybere variantu INF podle buildu cílového jádra, protože balíčky pro novější
Windows nejsou použitelné pro všechny starší verze. Tím se řeší i ovladač systémového
disku po prvním restartu, nejen jeho viditelnost v PE.
Boot testy zavádějí WinPE přes iPXE i přímo z ISO v BIOS/UEFI a s virtuálními řadiči,
ověřují detekci disku, HTTP síť a PowerShe
9D5B
llGet/NuGet pomocí Find-Module;
instalaci Windows nespouští. Samostatný workflow Validate complete OSDCloud deployments
provádí skutečné nasazení Windows 10 a 11 přes GUI do nových testovacích disků na GitHub runneru
a kontroluje stažení, aplikaci obrazu, ovladače, BCD a následný start do OOBE.
Test odmítá běžet mimo označenou dočasnou CI VM. Výsledky obou druhů testů ověř před použitím nového release;
samotné zveřejnění souborů nepotvrzuje úspěšnou instalaci.
Existující release nepřepisuje. Následující postup je alternativa pro lokální sestavení.
Nainstaluj Windows ADK (komponentu Deployment Tools) a odpovídající Windows PE add-on doporučené Microsoftem pro cílové Windows 11. Potřebuješ internet, několik GB volného místa a 64bitový Windows PowerShell 5.1 jako správce. Z kořene repozitáře spusť:
# Je-li potřeba, nejprve zpřístupni NuGet provider pro Save-Module:
Install-PackageProvider -Name NuGet -MinimumVersion 2.8.5.201 -Scope CurrentUser -Force
.\scripts\Build-OSDCloud.ps1Build přidá do WinPE PowerShell, standalone modul OSD 26.10.6.1 a interaktivní launcher.
Součástí jsou PowerShellGet 2.2.5, PackageManagement 1.4.8.1 a offline
NuGet provider, které OSDCloud potřebuje po stisku Start. Obraz připraví
profilové cesty vyžadované PowerShellGet a obsahuje Microsoft.PowerShell.Archive
1.2.5 pro rozbalování ZIP balíčků ovladačů. Pro stejné virtuální
ovladače při lokálním sestavení nejprve spusť scripts/Get-WinPEVirtualDrivers.ps1 -DestinationPath .build/virtual-drivers a sestavení předej -DriverPath .build/virtual-drivers.
OSD obsahuje implementaci OSDCloud; nové sestavovací nástroje OSDeploy zde nejsou potřeba.
Součástí jsou také připnuté x64 nástroje curl 8.23.0_1 s CA certifikáty,
7-Zip 26.04 a podepsaný Microsoft setx.exe. Verze, zdroje a kontrolní součty
uvádí runtime-manifest.json. Launcher před nabídkou instalace ověří příkazy,
moduly, rozbalování archivů, čtení WIM pomocí DISM a skutečné stahování přes OSD i curl.
Při chybě zapíše diagnostiku do %TEMP%\OSDCloud-Requirements.json a instalaci nezahájí.
Build také opravuje kolizi přepínače $WebClient s objektem stejného jména ve
funkci Save-WebFile z OSD 26.10.6.1. Oprava ověřuje SHA256 původního i výsledného
zdroje. Regresní test reprodukuje chybu a ověřuje skutečné HTTP stažení bez curl
i s explicitním -WebClient, bez spuštění instalace Windows.
Výstup je artifacts/osdcloud/boot.wim, wimboot, BCD, boot.sdi a SHA256SUMS.
Pro lokální vytvoření odpovídajícího ISO potom spusť scripts/Build-OSDCloudIso.ps1;
výstup je artifacts/osdcloud-iso/osdcloud.iso. GitHub workflow oba výstupy spojí do stejného release.
BCD a boot.sdi pocházejí ze stejného WinPE add-onu a iPXE je předává explicitně;
samotný základní ADK WIM neobsahuje kompletní bootovací médium.
wimboot v2.9.0 se kontroluje proti pevně zadanému SHA256. Aktualizace verzí vyžaduje nové ověření a build.
Binární obrazy a pracovní soubory Git ignoruje. Žádné Windows ISO se při buildu nestahuje.
Build nespouští instalaci Windows ani neformátuje disk.
Síťové a storage ovladače musí být dostupné už ve WinPE. Chybějící rozbalené podepsané x64 INF ovladače přidej takto:
.\scripts\Build-OSDCloud.ps1 -DriverPath C:\Drivers\WinPESkript odmítne přepsat existující boot.wim nebo použít existující pracovní adresář.
Pro opakovaný build zvol nové adresáře:
.\scripts\Build-OSDCloud.ps1 -WorkPath C:\OSDCloudBuild\build2 -OutputPath C:\OSDCloudBuild\output2Výchozí menu očekává tyto adresy:
https://github.com/pokys/netboot.xyz-custom/releases/download/osdcloud-v12.1/boot.wim
https://github.com/pokys/netboot.xyz-custom/releases/download/osdcloud-v12.1/wimboot
https://github.com/pokys/netboot.xyz-custom/releases/download/osdcloud-v12.1/BCD
https://github.com/pokys/netboot.xyz-custom/releases/download/osdcloud-v12.1/boot.sdi
Po ručním buildu vytvoř GitHub Release s novým tagem a přilož všechny čtyři soubory
a SHA256SUMS; při jiném tagu uprav URL v menu.
Při ručním sestavení se release a binární soubory automaticky nepublikují.
Alternativou je assets server netboot.xyz nebo jiný HTTP(S) server v LAN. V boot.cfg nastav:
set osdcloud_base_url http://192.168.1.10:8080/osdcloud
Adresář musí obsahovat boot.wim, wimboot, BCD a boot.sdi.
URL bez koncového lomítka lze změnit i v submenu Windows.
GitHub HTTPS potřebuje funkční DNS a podporu HTTPS a důvěryhodných certifikátů v iPXE.
Při problému se stažením přes GitHub otestuj LAN HTTP server.
Po publikování změn na větev master nastav v netboot.xyz přes Utilities → netboot.xyz tools GitHub uživatele pokys.
Případně jej nastav předem v konfiguraci:
set github_user pokys
netboot.xyz načte https://raw.githubusercontent.com/pokys/netboot.xyz-custom/master/custom.ipxe.
Vyber Windows 10 / 11 - OSDCloud installer, potom Boot Windows PE / OSDCloud.
Tato položka zavádí x64 WinPE přes BIOS i x64 UEFI. V BIOS režimu ověřuje
64bitový procesor pomocí cpuid, protože samotné iPXE bývá sestavené jako i386.
Samotná instalace OSDCloud vyžaduje UEFI. OSDCloud připravuje cílový disk jako GPT;
BIOS boot PE slouží k diagnostice a nepotvrzuje podporu BIOS instalace Windows.
Viz požadavek OSDCloud na VM generace 2 / UEFI.
Pro instalaci Windows 11 použij UEFI; BIOS cesta je určená zejména pro Windows 10.
WinPE inicializuje síť, zkontroluje požadavky, zobrazí disky a otevře OSDCloud GUI.
V OSDCloud pak vyber Windows 10 22H2 x64 nebo požadovanou verzi Windows 11,
edici a jazyk (cs-cz pro češtinu). Windows 10 i 11 používají stejné WinPE a wimboot;
instalační obraz se stahuje z Microsoftu až po výběru v průvodci.
Nabídka dostupných Windows 11 vydání závisí na katalogu připnuté verze modulu OSD.
Windows 7 a 8.1 nejsou do tohoto OSDCloud menu přidané.
Ověř cílový disk v instalačních výzvách OSDCloud: jeho potvrzením povoluješ vymazání dat.
Projekt nepředává ZTI a sám disk nevybírá ani nemaže. Nejde o klasického průvodce setup.exe, ale o nasazení obrazu Windows.
.\scripts\Test-Configuration.ps1Kontrola ověřuje syntaxi PowerShellu, cíle iPXE menu a ochrany launcheru pomocí mocků.
Neprovádí sestavení WIM, síťový boot ani instalaci Windows.
První úplný test proveď ve VM s x64 UEFI, funkční sítí a prázdným virtuálním diskem.
Secure Boot vyžaduje kompatibilní a důvěryhodný celý bootovací řetězec; samotný wimboot jeho funkčnost nezaručuje.
Při problému se sítí zkontroluj ipconfig, při chybějícím disku doplň ovladače a znovu sestav obraz.
- iPXE: wimboot a WinPE přes HTTP
- Microsoft: závislosti WinPE optional components
- OSD: OSDCloud a interaktivní GUI
- OSDCloud: výběr operačního systému, edice a jazyka
- Microsoft: instalační média Windows 10
V Storage / NAS → TrueNAS Community Edition - Installer je síťový instalátor 25.10.7, zaváděný přímo přes iPXE kernel/initramfs. Linux přes DHCP stáhne oficiální ISO do RAM; doporučeno 12 GB RAM (minimum 8 GB). Cílový systémový disk vybíráš až v interaktivním instalátoru. Příprava souborů a rozsah ověření.
V Live tools jsou Puppy Linux - BookwormPup64 10.0.12 (4 GB RAM) a Slax - Debian 12.2.0 (2 GB RAM). Obě x86_64 distribuce bootují do RAM bez persistence. Připravené bootovací soubory jsou v GitHub Releases tohoto repozitáře; Slax si navíc načítá ISO z mirroru ČVUT. V původním netboot.xyz tyto dvě distribuce nejsou. Obě prostředí prošla bootem až na desktop v QEMU bez disku. Zdroje, příprava a rozsah ověření.
V Live tools → Alpine Live - App appliances lze před bootem zaškrtnout Nextcloud, Copyparty, Wastebin, Semaphore UI, Caddy, Uptime Kuma, Apache Guacamole a navíc IT-Tools. Společný Alpine základ vždy připraví Docker, Dockge a SSH; jednotlivé aplikace jsou samostatné Compose stacky v Dockge. Funguje výběr Alpine větve i DHCP / statická IPv4. Prázdný výběr spustí původní Docker lab.
Vše je dočasné v RAM, včetně databází, uploadů a účtů. Pro lehký výběr doporučeně
8 GB RAM, pro celý výběr 16 GB. Přístupové adresy a náhodné heslo se zobrazí na konzoli;
podrobnosti lze vypsat přes SSH příkazem live-apps status.
Porty, správa, zdroje a ověření.