[go: up one dir, main page]
Wikipedie

První válka o Náhorní Karabach

Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: nevhodný styl a formulace, článek popisuje v podstatě vše kolem, jen ne průběh konfliktu
Tento článek je o válce v letech 1988–1994. O válce v roce 2020 pojednává článek Druhá válka o Náhorní Karabach.
Možná hledáte: Konflikt v Náhorním Karabachu (2023).

První válka o Náhorní Karabach byl ozbrojený konflikt trvající mezi únorem 1988 a květnem 1994 v enklávě Náhorní Karabach v jihozápadním Ázerbájdžánu mezi většinovou skupinou Arménů z Náhorního Karabachu (podporovanou Arménií) a Ázerbájdžánem. Jak válka postupovala, tak se Arménie i Ázerbájdžán, obě bývalé sovětské republiky, zapletly do vleklé, nevyhlášené horské války, během které docházelo na obou stranách k etnickým čistkám.[24][25] Ačkoliv je od 12. května 1994 podepsáno příměří, obě strany se navzájem v omezené míře vojensky napadají dosud.[26]

První válka o Náhorní Karabach
konflikt: Konflikt o Náhorní Karabach
ilustrační obrázek
ilustrační obrázek
Trvání20. února 1988 – 12. května 1994
MístoNáhorní Karabach, Arménie a Ázerbájdžán
VýsledekVojenské vítězství Arménie:
  • Biškecký protokol (stále platný)
  • Probíhající mírová jednání o budoucnosti sporného území
  • Přerušení všech kontaktů mezi Arménií a Ázerbájdžánem od roku 1989 (kompletně od r. 1991)
  • Pokračující turecká blokáda Arménie od roku 1993
Změny územíVyhlášení de facto nezávislé Náhorně-karabašské republiky
Strany
1988–1991/2
AO Náhorní Karabach
Arménská SSR
1991/2–1994

Arcach Náhorní Karabach
Arménie Arménie

vojenská podpora:
RuskoRusko Rusko[1][2]
ŘeckoŘecko Řecko[3]

1988–1991/2
Ázerbájdžánská SSR
Lidová Fronta Ázerbájdžánu
Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz[4][5][6]

1991/2–1994
ÁzerbájdžánÁzerbájdžán Ázerbájdžán
TureckoTurecko Turecko[7][8][9][10]
Šedí vlci[11]
afghánští mudžáhidi[12]
Čečenská republika Ičkerie čečenští ozbrojenci[13]

vojenská podpora:
IzraelIzrael Izrael[14][15][16]
UkrajinaUkrajina Ukrajina[17]
PákistánPákistán Pákistán[18][19]
RuskoRusko Rusko[20]

Velitelé
Arcach Arkadij Ter-Tadevosjan
Arcach Samvel Babajan
Arcach Monte Melkonian †
Arménie Vazgen Sargsjan
Arménie Hamajak Harojan
Arménie Jirair Sefilian 		Ázerbájdžán Isgandar Hamidov
Ázerbájdžán Surat Husejnov
Ázerbájdžán Rahim Gazijev
Čečenská republika Ičkerie Šamil Basajev[13]
Gulbuddín Hekmatjár[12]
Síla
20 000 (vojáků z NKR, včetně 8 000 z Arménie) 42 000 (36 000 v armádě, 1 600 v letectvu) 1 500–2 500 afghánských a čečenských bojovníků[12]
Ztráty
Mrtví:
4 592[21]-12 000[22]
Zranění: 25 000[zdroj⁠?!]
Pohřešovaní
196 [21] 		Mrtví:
25 000[23]–30 000[21]
Zranění:
60 000[zdroj⁠?!]
Pohřešovaní:
4 210[zdroj⁠?!]
Civilisté:
  • 1 264 Arménských civilistů (včetně občanů Arménie)[21]
  • Přesný počet mrtvých ázerbájdžánských civilistů není znám, protože nikdy nebyl proveden oficiální součet a je pravděpodobně zahrnut do celkového mrtvých nebo pohřešovaných civilistů

Pohřešovaní civilisté:

  • 400 podle karabašské státní komise[zdroj⁠?!]
  • 749 podle ázerbájdžánské státní komise[zdroj⁠?!]

Odsunutí civilisté:

  • 724 000 Ázerbájdžánců [22]
    z Arménie, Náhorního Karabachu a okolí
  • 300 000–500 000 Arménů[22]
    z Ázerbájdžánu a arménského pohraničí
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Souvislosti

editovat

Dodnes se o Náhorní Karabach vedou spory mezi Arménií a Ázerbájdžánem.

Od roku 1918 do roku 1920 probíhala arménsko-ázerbájdžánská válka, ve které bojovala Arménská republika s Ázerbájdžánskou demokratickou republikou a v níž šlo o Náhorní Karabach, Zangezur a Nachičevan, které obě republiky považovaly za svá historická území. Válka bývá označovaná jako součást první světové války a ruské občanské války. Za Arménskou republiku se postavila Velká Británie a za Ázerbájdžánskou demokratickou republikou Osmanská říše. Jenže Velká Británie a Osmanská říše byly vyčerpány po první světové válce, a proto se zapojily do války pouze v hlavním městě Ázerbájdžánu Baku. Ázerbájdžánskou demokratickou republiku napadlo Sovětské Rusko a v dubnu 1920 vznikla Ázerbájdžánská sovětská socialistická republika. Arménie se obtížně bránila, až nakonec padla a v prosinci 1920 vznikla Arménská sovětská socialistická republika. Po vzniku Sovětského svazu už proti sobě oba státy nemohly vést válku, ale přesto se jizvy z války nikdy nezahojily.

Obnovení problému Náhorního Karabachu

editovat

Když se roku 1985 dostal Michail Sergejevič Gorbačov do vedení Sovětského svazu, začal realizovat svoje plány na reformu sovětského systému. Vyhlásil perestrojku a glasnosť. Perestrojka souvisela s ekonomikou (hlavně s „polovolným trhem“). Důležitou součástí byla glasnosť, v překladu otevřenost, která dovolila občanům mít svobodný názor na politiku, ale všechny návrhy na samostatnost sovětských republik byly zamítány.

V Náhorním Karabachu se počet arménských obyvatel o jednu čtvrtinu zmenšil vlivem politiky ázerbájdžánských úřadů. Například tím, že arménská menšina neměla ve školách své učebnice a televizní stanice mluvily pouze azerštinou. Arménští zaměstnanci se začínali bouřit v Jerevanu a požadovali anexi Náhorního Karabachu k Arménii, což vyvolalo zase demonstrace v Baku. Gorbačov se setkal s vůdci demonstrantů v Jerevanu v únoru 1988 a požádal je o měsíc času. Obával se, že jestli změní hranice mezi Arménií a Ázerbájdžánem, budou totéž požadovat další státy Sovětského svazu, až by došlo k pádu sovětského zřízení na všech stranách.

20. února 1988 Sovět Náhorního Karabachu odhlasoval připojení k Arménii. Týž den byly údajně znásilněny dvě azerské studentky. O dva dny později byli zabiti při zapalování arménských domů a rabování dva ázerbájdžánští mladíci na silnici mezi Stěpanakertem a Ağdamem, jeden z nich ázerbájdžánským policistou. Od té chvíle se celý Sovětský svaz otřásal zprávami o krizi na Kavkaze. 27. února 1988 vypukly incidenty, vyvolané oběma stranami. Ve školách se přestalo učit, pokračovaly vraždy, znásilňování atd. 23. března 1988 Gorbačov zamítl jakoukoliv změnu hranic, ale konflikt už začal.

Zbraně

editovat

Sovětský svaz se rozpadl 25. prosince 1991. Oba dva národy se snažily získat zbraně ze sovětských základen. Výhodu měli Ázerbájdžánci s pěti vojenskými letišti. Arménie neměla žádné. Ázerbájdžánci měli také 10 000 vagónů s municí, Arménie jenom 500. Ázerbájdžánci měli také více tanků, obrněných vozidel a děl. Rostl také černý trh se zbraněmi. Obě strany se snažily získat spojence. V počtu spojenců vyhráli zase Ázerbájdžánci. Arménie dokázala získat podporu Řecka, jenom díky tomu, že Řecko a Turecko jsou od nepaměti zapřisáhlí nepřátelé, a malou podporu Spojených států amerických, díky stejnému důvodu – Spojené státy americké proti Rusku. Už od konce roku 1991 v Karabachu panovalo bezvládí.

Ve srovnání: Arménie a Náhorní Karabach měl 20 000 vojáků/povstalců, 177–187 děl, 90–173 tanků, 290–360 obrněných transportérů, 39–200 bojových vozidel, 3 stíhací letouny a 13 vrtulníků. Ázerbájdžán 42 000 vojáků, 388–395 děl, 436–458 tanků, 558–1264 obrněných transportérů, 389–480 bojových vozidel, 63–170 stíhacích letounů a 45–51 vrtulníků.

Následné pokusy o mír

editovat
 
Hroby padlých arménských vojáků ve Stěpanakertu, Náhorní Karabach

7. května 1992 si pozval íránský prezident Akbar Hášemí Rafsandžání prezidenty z obou zemí. Jagub Mammedov a Levon Ter-Petrosjan přijeli do Teheránu a začala diskuze. V létě se začínala zlepšovat situace. Uprchlíci z Náhorního Karabachu měli snazší útěky do svých rodných zemí. Také přijely řady humanitních organizací, které zachránily několika stovkám civilistů a vojáků život. Jenže svět začal přehlížet situaci v Náhorním Karabachu, neboť právě v létě 1992 začaly národy světa řešit jiné konflikty: válku v Jugoslávii, válku v Podněstří, Čečensku na Kavkazu, a spory Gruzie s Ruskem o Abcházii a Severní Osetii. Všude tou dobou řádily občanské války, proto na přelomu července a srpna 1992 znovu začaly boje.

Příměří 1994

editovat
 
Etnická mapa oblasti (1995) (Celá etnická mapa Kavkazu zde)

I přes početní převahu se Ázerbájdžánu přestalo dařit, a tak na začátku roku 1994 začaly nové diskuze. Ty zprvu nevypadaly moc nadějně, ale skutečně 5. května 1994 ministři obrany z obou zemí a Rusko podepsali Biškecký protokol, který dal vzniknout Náhorně-karabašské republice. Mír byl dojednán na 0:01 minut 12. května. Boje pokračovaly ještě pár týdnů, ale nakonec zbraně utichly. Válka si vyžádala přes 30 000 lidských životů.

V následných letech se ale potyčky obnovily a obě strany se navzájem v omezené míře vojensky napadají dosud.[26]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ CURTIS, Glenn Eldon. Russia: A Country Study. 1. ed., 1. print.. vyd. Washington, DC: US Gov. Print. Off., 1998. Dostupné online. ISBN 9780844408668. S. xcv. 
  2. ↑ BENSON, Brett V. Constructing International Security: Alliances, Deterrence, and Moral Hazard. Cambridge: Cambridge University Press, 2012. ISBN 9781107027244. S. 67. 
  3. ↑ Strategic impact. cssas.unap.ro. Bucharest: Romanian National Defence University "Carol I" Centre for Defence and Security Strategic Studies, 2010, s. 35. Dostupné v archivu pořízeném dne 21 September 2013.  Archivovaná kopie. cssas.unap.ro [online]. [cit. 2014-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-09-21. 
  4. ↑ HOGE, James F. The Clash of Civilizations: The Debate. [s.l.]: Council on Foreign Relations, 2010. ISBN 9780876094365. S. 17. 
  5. ↑ Eastern Europe, Russia and Central Asia. London: Europa Publications, 2002. ISBN 9781857431377. S. 77. 
  6. ↑ TRUSCOTT, Peter. Russia First: Breaking with the West. London: Tauris Publ., 1997. ISBN 9781860641992. S. 74. 
  7. ↑ BALAYEV, Bahruz. The Right to Self-Determination in the South Caucasus: Nagorno Karabakh in Context. [s.l.]: Lexington Books, 2013. ISBN 9780739178287. S. 70. 
  8. ↑ NACHMANI, Amikam. Turkey: Facing a New Millenniium: Coping With Intertwined Conflicts. Manchester, UK: Manchester University Press, 2003. ISBN 9780719063701. S. 104. 
  9. ↑ David A. Hamburg, Cyrus R. Vance. Preventing deadly conflict: final report.. [s.l.]: Carnegie Corp Of New, 1997. ISBN 9780788170904. S. 101. 
  10. ↑ STOKES, Jamie. Encyclopedia of the Peoples of Africa and the Middle East. New York: Facts On File, 2008. ISBN 9781438126760. S. 66. 
  11. ↑ BRZEZINSKI, Zbigniew. Russia and the Commonwealth of Independent States: Documents, Data, and Analysis. Washington, D.C.: M.E. Sharpe, 1997. ISBN 9781563246371. S. 616. 
  12. ↑ a b c Taarnby, Michael. "The Mujaheddin in Nagorno-Karabakh: A Case Study in the Evolution of Global Jihad." Real Institute Elcano. 2008-09-05. (anglicky)
  13. ↑ a b GRIFFIN. Caucasus: A Journey to the Land Between Christianity and Islam. Chicago: University of Chicago Press, 2004. Dostupné online. ISBN 0-226-30859-6. S. 185–186. (anglicky) 
  14. ↑ Dekmejian, R. Hrair; Simonian, Hovann H. Troubled Waters: The Geopolitics of the Caspian Region, 2003, ISBN 978-1-86064-922-6, p. 125 "In addition to commercial links, Israel has given strong backing to Azerbaijan in its conflict with Armenia over Nagorno-Karabakh, which reportedly has included military assistance."
  15. ↑ Laçiner, Sedat; Özcan, Mehmet; Bal, İhsan. USAK Yearbook of International Politics and Law 2010, Vol. 3, ISBN 978-605-4030-26-2, p. 322 "Israel was one of the strategic partners and supporters of Azerbaijan in the Nagorno-Karabakh War with Armenia."
  16. ↑ Balayev, Bahruz. The Right to Self-Determination in the South Caucasus: Nagorno Karabakh in Context, Lexington Books, 2013, ISBN 978-0-7391-7827-0, p. 73 "Israel has supported Azerbaijan in its conflict with Armenia for the enclave of Nagorno Karabakh."
  17. ↑ AZADIAN, Edmond Y. History on the Move: Views, Interviews and Essays on Armenian Issues. [s.l.]: Wayne State University Press, 1999. ISBN 9780814329160. S. 173. 
  18. ↑ HUNTER, Shireen T.; MELIKISHVILI, ALEXANDER. Islam In Russia: The Politics Of Identity And Security. Armonk, NY: M. E. Sharpe, 2004. ISBN 9780765612830. S. 349. 
  19. ↑ Pakistani ambassador appeals to Azerbaijani people to help manage devastating natural calamity. Analitika.az. 22 September 2011. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-21.  "
  20. ↑ Thomas de Waal: "Yet it is not entirely clear how this support for the Armenians was translated on to the battlefield; to complicate things further, the Russians also gave some assistance to Azerbaijan."
  21. ↑ a b c d Melik-Shahnazarov, Arsen. Нагорный Карабах: факты против лжи. (rusky)
  22. ↑ a b c Gefährliche Töne im "Frozen War". Wiener Zeitung. 2013-01-02. (německy)
  23. ↑ "Winds of Change in Nagorno Karabakh Archivováno 6. 12. 2011 na Wayback Machine.." Euronews. 2009-11-28. (anglicky)
  24. ↑ RIEFF, David. Without Rules or Pity. Foreign Affairs. Council on Foreign Relations, červen 1997, svazek 76, čís. 2. cilicia. com/armo19e. html Dostupné online [cit. 2007-02-13]. (anglicky) 
  25. ↑ LIEBERMAN, Benjamin. Terrible Fate: Ethnic Cleansing in the Making of Modern Europe. Chicago: Ivan R. Dee, 2006. Dostupné online. ISBN 1-56663-646-9. S. 284–292. (anglicky) 
  26. ↑ a b BAROCHOVÁ, Anna. Na Kavkazu se šikují tanky, Náhornímu Karabachu hrozí další válka. iDNES.cz [online]. 2016-01-10 [cit. 2016-01-10]. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=První_válka_o_Náhorní_Karabach&oldid=23878930“