Prostějov

Osada se zprvu jmenovala Prostějovice (jediný doklad z asi 1141). Jednalo se původně o pojmenování jejích obyvatel (výchozí tvar byl Prostějovici), které bylo odvozeno od osobního jména Prostěj (což byla domácká podoba některého jména začínajícího na Prost-, např. Prostimír, Prostislav) a znamenalo "Prostějovi lidé". Od počátku 13. století se v písemných pramenech vyskytovala jen podoba Prostějov. Záměna přípony -ice (< -ici) za -ov je doložena i u jiných sídel (Jimramova, Holešova, Tišnova). Německá podoba jména Prossnitz vznikla ze staršího Prostějovice.^[6]

První historická zmínka o vsi Prostějovice je z roku 1141. Do poloviny 13. století se vyvinula ve významnou trhovou ves. Tehdy sem byli pozváni němečtí osadníci, kteří v místě dnešního náměstí T. G. Masaryka založili novou osadu, na niž přešla práva osady původní. 27. března 1390 bylo Prostějovu uděleno díky pánům z Kravař právo výročního trhu, čímž se fakticky stal městem.^[7] V husitském období se slibný vývoj zpomalil, když město utrpělo průtahy obou nepřátelských stran; nedostatečně opevněný Prostějov se stal snadnou kořistí vojsk markraběte Albrechta a roku 1431 byl vypálen. Prosperitu městu přinesl vznik židovského města a především po roce 1490 více než stoletá vláda rodů Pernštejnů, jejichž majetkem se město stalo. Roku 1495 zahájilo město výstavbu kamenných hradeb se čtyřmi branami s baštami. V letech 1521 až 1538 si měšťané vybudovali renesanční radnici.

 

Na konci 16. století se město stalo majetkem Lichtenštejnů, což mělo za následek stagnaci rozvoje města^[zdroj?]. V Prostějově byla roku 1527 tiskárnou Kašpara Aorga vytištěna první kniha na Moravě. Během třicetileté války došlo ke zpustošení města a v roce 1697 vypukl požár, kterému padly za oběť radnice, škola i kostel. Poté město začalo dostávat barokní ráz. Kolem poloviny 17. století dochází, především zásluhou místních Židů, k prudkému rozvoji potravinářského, textilního a oděvního průmyslu.

V roce 1858 je Prostějově založena první česká konfekční továrna bratří Mandlů, což přilákalo s postupující industrializací nové obyvatele z česky mluvícího venkova. V 60. letech 19. století byl Prostějov spojen železnicí s Brnem a Olomoucí. Prostějov se dokonce stal druhým nejlidnatějším městem na Moravě. Přestože bylo německy mluvící obyvatelstvo v menšině, díky kuriovému systému, který preferoval bohatší vrstvy, bylo vedení města až do roku 1892 německé. Prvním starostou české národnosti se stal Karel Vojáček.^[8]. Protože Brno a Olomouc byly nadále ovládány německy mluvícími elitami, tak se nové české vedení rozhodlo z Prostějova udělat hlavní město česky mluvící Moravy. Ač se tento cíl politicky ani kulturně spíš nepovedlo dosáhnout, tak díky těmto snahám vznikla ve městě řada reprezentativních budov ve stylu historismu a secese. Tyto budovy reprezentovaly architektonicky a svou výzdobou i znovuzískanou českou identitu. Mezi tyto budovy patří například modernistický Městský spolkový a divadelní dům (Národní dům) či nová radnice v eklektickém historismu.^[9]

 

Za první světové války došlo v roce 1917 k hladovým bouřím před budovou okresního hejtmanství. Během jedné takové v dubnu 1917 nezkušené vojenské jednotky povolané z Olomouce nezvládly situaci a začaly střílet do davu. Během střelby zemřelo 23 lidí a dalších 80 bylo zraněno. Na památku události byl po válce postaven Pomník padlých hrdinů a celé náměstí bylo přejmenováno na Náměstí Padlých hrdinů.^[10] V prosinci 1918 vznikl, sloučením firem Wichterle a Kovářík, strojírenský podnik WIKOV. Od 20. a především 30. let se dominujícím architektonickým stylem výstavby stává v Prostějově funkcionalismus.

Během druhé světové války byla rozsáhlá židovská komunita deportována do koncentračních táborů, odkud byla později většina poslána na východ a zavražděna. Celkem takto zahynulo 1227 osob.^[11]

V roce 1945 byl státem zřízen Oděvní průmysl, národní podnik v Prostějově, do kterého byly zařazeny konfiskované podniky: Nehera & Hanisch a spol., Oděvní služba v Prostějově, Rolný, Silésia a Sbor. továrny na oděvy v Prostějově. V roce 1948 byly do národního podniku Oděvní průmysl (zkratka OP) Prostějov začleňovány další znárodněné konfekční továrny v Čechách a na Moravě. V roce 1949 vznikly národní podniky OP Prostějov, Kras, Slavona a Oděvní tvorba a 29. října byl n. p. v Prostějově přejmenován na „Oděvní závody Jiřího Wolkera“. Po další reorganizaci v roce 1965 byl podnik zařazen do trustu (Výrobně hospodářská jednotka – VHJ), který byl podřízen generálnímu ředitelství „Podniky oděvního průmyslu Prostějov“. Sloučením generálního ředitelství a OP Prostějov vznikl v roce 1983 oborový podnik OP Prostějov.^[12]

10. dubna 1953 po půlnoci byla z hlavního náměstí odstraněna socha Tomáše Garrigue Masaryka. Tento čin vyvolal vlnu nesouhlasu a odpoledne se konala demonstrace. Do města byly povolány policejní jednotky a Lidové milice. V souvislosti s demonstrací bylo vyslýcháno 90 osob, 43 posláno před soud a 20 osob bylo odsouzeno k odnětí svobody až do výše 1,5 roku. Podle pozdějšího vyšetřování se na odstranění sochy podílel předseda ONV František Ján, důstojníci leteckého učiliště v čele s Františkem Bernátem a několik příslušníků StB.^[13] Několik dní po začátku okupace vojsky Varšavské smlouvy (1968) došlo ve městě ke střelbě. Sovětští vojáci začali střílet a zastřelili tři lidi a množství dalších lidí bylo zraněno. Zástupci vojáků nikdy neuvedli, kdo je za incident zodpovědný.^[14]

Administrativní reformou roku 1960 se Prostějov stal sídlem „velkého“ okresu v rámci Jihomoravského kraje, byl tak krajskou hranicí nepřirozeně oddělen od blízké Olomouce a Přerova, které připadly kraji Severomoravskému. V 80. letech počet jeho obyvatel nakrátko dosáhl 50 tisíc. V téže době byla těsně okolo města dostavěna rychlostní silnice z Vyškova do Olomouce, dnešní dálnice D46, čímž byla z centra odvedena většina tranzitní dopravy.

Roku 2000 se Prostějov stal součástí nově zřízeného Olomouckého kraje. Do roku 2002 byl sídlem okresního úřadu, od roku 2012 je statutárním městem v čele s primátorem. V Prostějově je v současné době významný strojírenský a potravinářský průmysl.^[zdroj?] K dochovaným památkám patří renesanční zámek z 16. století, bašta z 15. století a renesanční radnice ze století šestnáctého, dnes sloužící jako muzeum. Dominantou města je nová radnice z roku 1914 s věží vysokou 66 metrů a orlojem. Hlavní roli při realizaci stavby radnice měl architekt Karel Hugo Kepka.

V Prostějově (v jidiš פרוסטיץ‎ Prostic) se nacházela významná židovská komunita, jež byla v 18. a 19. století druhou nejpočetnější židovskou komunitou na Moravě.^[15] Roku 1900 žilo v Prostějově 1 680 Židů, celkový počet obyvatel byl 24 000. V Prostějově působili tito rabíni: Geršon Aškenazi (asi 1650), Meir Eisenstadt (asi 1700); Nehemias Trebitsch (1825–1830), Löw Schwab (1830–1836), Hirsch Fassel (1836–1853), Adolf Schmiedl (1853–1869) a Emil Hoff (1870–1897).^[16] Demolici historické části města, kterému se přezdívalo Hanácký Jeruzalém (což byla potažmo přezdívka celého Prostějova^[17]) popisuje i film Zámek Nekonečno z roku 1983 s Pavlem Křížem v hlavní roli.^[18]

Mezi nejvýznamnějšími prostějovskými rodáky jsou vědec Otto Wichterle, gotický stavitel Matěj Rejsek, filozof Edmund Husserl, malíř Alois Fišárek a básník Jiří Wolker. V Prostějově působil farář, spisovatel a básník katolické moderny Karel Dostál-Lutinov. Starostou města a gymnaziálním učitelem tu byl Jan Sedláček, poslanec československého parlamentu za Národní sjednocení.^[19]

Vývoj počtu obyvatel podle výsledků sčítání lidu za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.^[20]

Průměrný věk k roku 2019 je

Celkem Muži Ženy

43,6 41,7 45,4

•  
  Věková struktura obyvatel obce Prostějov roku 2011
•  
  Rodinný stav obyvatel obce Prostějov roku 2011
•  
  Vzdělání obyvatel obce Prostějov roku 2011

V čele města stojí primátor. Zastupitelstvo má 35 členů, rada města jedenáct členů.^[21]

Po komunálních volbách roku 2010 byl zvolen starostou města Miroslav Pišťák z ČSSD, který následně funkci obhájil po komunálních volbách roku 2014 (od roku 2012 již jako primátor statutárního města). V roce 2015 rezignoval v souvislosti s přijímáním finančních darů a byl nahrazen spolustraničkou Alenou Raškovou.^[21] V roce 2018 se primátorem stal František Jura z hnutí ANO.^[22]

Městská vyhláška č. 18/1994^[23] (zrušená vyhláškou č. 5/2006^[24]) popisuje městský prapor a znak takto:

Městský prapor má tvar obdélníku o poměru stran 2:3 a je v polovině svisle dělený na pravou modrou a levou žlutou část, uprostřed na rozhraní barevných polí je znak města ve španělském štítu. Městský prapor se umísťuje tak, že modré pole je vždy vpravo nebo nahoře.

Městský znak představuje štít svisle půlený. V pravé zlaté polovině je červená mříž ze čtyř kosmých a pěti šikmých pásů se zlatými hřeby na křížení, a to v podobě šesticípých hvězdiček. V levé modré polovině je půl černé nekorunované orlice se zlatými drápy, zobákem a červeným jazykem, hledící doleva.

 

Centrem města je náměstí, jež dnes nese jméno T. G. Masaryka, s dominantou Nové radnice s 66 m vysokou věží a orlojem, další dominantou je barokní morový sloup se sochou Panny Marie z roku 1714. Domy lemující náměstí měly původně svá domovní znamení, z nichž některá se zachovala dodnes.

• Národní dům^[25] ve stylu české secese od architekta Jana Kotěry z let 1905–1907. Stavitelem byl Otakar Pokorný. Jedná se zároveň o spolkový dům, městské divadlo^[26], restauraci a kavárnu. Architekt sám navrhl nábytek, obložení, osvětlovací tělesa a vitráže. Výzdobu interiéru provedli mimo jiné také malíři František Kysela a Karel Petr a sochař Stanislav Sucharda. Za německé okupace byl interiér částečně poškozen.
• Nová radnice – sídlo Městského úřadu, navržena a postavena v secesním stylu v letech 1909–1914 podle projektu profesora Karla Huga Kepky, s 66 m vysokou věží a bohatě zdobenými interiéry, projektované pravé křídlo nebylo realizováno. Na radniční věži je umístěn orloj ukazující postavení slunce a měsíce na obloze a kalendářní měsíce v roce. Nad orlojem jsou také umístěny hodiny.
• Stará radnice je z 20. let 16. století. Má portál z roku 1539. V roce 1697 vyhořela. Barokní lodžii vytvořil pravděpodobně Giovanni Pietro Tencalla. Jako radnice sloužila do roku 1850, poté od roku 1905 jako sídlo Muzea Prostějovska. Roku 1908 přistavěno patro výstavních prostor za slepou atikou. Atika byla obnovena roku 1924.
• Zámek Prostějov – pseudorenesanční sgrafita vytvořili 1900–1901 Jano Köhler, Josef Švandera, Arnošt Podloudek a Bohumil Kazda
• Městské hradby s baštou
• Špalíček – bývalé židovské ghetto
• Masarykova škola
• Meteorologický sloup^[27]

 

• Vila Františka Kováříka na náměstí Padlých Hrdinů 5 z let 1910–1911 ve stylu wagneriánské moderny, architekt: Emil Králík, kulturní památka, veřejnosti nepřístupné ^[28][29]
• Vila Josefa Kováříka na Vojáčkově náměstí č. 5 z let 1911–1912 ve stylu moderny a secese, architekt: Emil Králík, kulturní památka^[30][31]
• Vila Eveliny Fleischerové v ulici Svatoplukova 64 z let 1932–1933, styl: funkcionalismus, architekt: Eduard Žáček
• Rodinný dům Karla Melhuby v ulici Sádky 5 z let 1935–1936, styl: funkcionalismus, architekt: Eduard Žáček
• Neherova oděvní továrna, později zásilkový obchodní dům Dona
• Obytný dům řádových ošetřovatelek a ženského personálu nemocnice, 1932, architekt: Eduard Žáček
• Odborné živnostenské školy, (1932–36), architekt: Eduard Žáček
• Vila Jana a Anastázie Neherových v ulici Pod Kosířem 73 z let 1938–1939 ve stylu funkcionalismu, architekt: Antonín Navrátil
• Multifunkční nájemní vila Radomíra a Vlasty Růžičkových na Arbesově náměstí 4 z let 1938–1939 ve stylu funkcionalismu, architekt: František Kalivoda (architekt)
• Neofunkcionalistická vila Jindřišky a Miroslava Vysloužilových v ulici Sadová 9 z let 1970–1972, architekti: Zdeněk Plesník a Josef Taťák
• Onšův dům – dům Mikuláše Onše z Břesovic se zdobeným portálem
• Dům U zlaté studny
• Dům čp. 72. V bývalém židovském ghettu význačný dům z roku 1819. Tento nechal postavil Veight Ehrenstamm, první velkoprůmyslník židovského původu v Prostějově, kterému bylo povoleno se usídlit uvnitř městských hradeb.
• Ábelův dům – nám. T. G. Masaryka č. 8, budova vznikla v roce 1850 spojením dvou prastarých domů
• Dům u sv. Antonína – nám. T. G. Masaryka č. 22, rodný dům básníka Jiřího Wolkera
• Dům U Svatého Rocha (dům Jana Pavláta z Olšan)
• Dům u pošty
• Dům u tří zajíců
• Židovský dům Veitha Ehrenstamma
• Budova Živnostenské banky
• Sokolovna

• Kostel Povýšení svatého Kříže s kaplí na místě románského kostela z doby kolem roku 1200 začali stavět augustiniáni kanovníci hned po založení svého kláštera roku 1391. Za husitských válek byl vypálen, roku 1434 augustiniáni přesídlili do Olomouce. Od 20. let 16. století je kostel v majetku města Prostějova, které jej přestavovalo v letech 1522–1535. Roku 1697 vyhořel a následně byla znovu zaklenuta hlavní loď, vstup přesunut na sever a kostel byl přesvěcen. V letech 1725–1726 byla barokně přestavěna věž. Kostel byl znovu přestavěn v letech 1856–1888, přičemž roku 1893 byla novobarokně přestavěna věž.
• Klášter milosrdných bratří je z let 1733–1756. Interiéry jsou vyzdobeny cennými freskami malíře F. A. Sebastiniho. Součástí komplexu byla i nemocnice a lékárna sloužící od roku 1736 dodnes a kostel svatého Jana Nepomuckého. (obrázek)
• Husův sbor
• Kostel sv. Petra a Pavla s barokní kaplí sv. Lazara
• Kostel sv. Cyrila a Metoděje

 

• Karel Havlíček Borovský – socha (obrázek)
• Václav Havel – kamenná deska a vysazený pamětní strom ^[32]
• Edmund Husserl – pamětní deska (obrázek)
• František Xaver Krumlovský – pamětní deska^[33]
• Tomáš Garrigue Masaryk – socha
• František Palacký – busta
• Matěj Rejsek – pamětní deska (obrázek, detail desky)
• Bedřich Smetana – socha (obrázek)
• Karel Vojáček – busta (obrázek)
• Jiří Wolker – socha (obrázek), busta na rodném domě (obrázek)
• Pomník manželů Karla a Karly Vojáčkových
• Pomník Jeden z nás
• Pomník Padlých hrdinů – (obrázek)
• Spaniův obelisk
• Parní lokomotiva 310.127 na podstavci u hlavního vlakového nádraží (aktualizace: lokomotiva byla dne 14.11.2017 odvezena do muzea v Lužné u Rakovníka)
• socha Jiřího Wolkra sedícího na lavičce (autor Miloš Karásek)
• pamětní deska Metoděje Mičoly, oběti heydrichiády ve vestibulu školy na Husově nám.
• pamětní deska z dílny akademického sochaře Daniela Ignáce Trubače
• pamětní deska P. Josefa Nováka na kostele sv. Petra a Pavla

•  
  Pamětní deska Metoděje Mičoly
•  
  Pamětní deska na rodném domě Otty a Hany Wichterlových
•  
  Pamětní deska P. Josefa Nováka

• Mariánský sloup se sochou Panny Marie
• Socha Panny Marie Karlovské
• Socha Panny Marie Celenské
• Socha sv. Jana Nepomuckého

• Biokoridor Hloučela – pěší trasa po okraji města v okolí říčky Hloučely
• Botanická zahrada Petra Albrechta
• Kolářovy sady
• Mládkovy sady – nejnovější park zbudovaný v roce 2021 na jižním okraji města
• Park u nové nemocnice
• Smetanovy sady – nejstarší park v Prostějově, umístěný v centru města, vznikla v něm galerie ze soch z každoročně konaného sochařského sympozia
• Spitznerovy sady
• Dolní vinohrádky
• Arboretum Vrahovice
• Střížova lípa
• Lípa u Sarkandera

 

 

• Jan Filipec (asi 1431–1509), varadínský biskup v 15. století
• Matěj Rejsek (asi 1450–1506), architekt (gotika)
• Jindřich Václav Richter, (1653–1696), jezuita
• Veith Ehrenstamm (1763–1827), průmyslník
• Gideon Brecher (1797–1873), lékař a spisovatel
• Franz Mandelblüh (1807–1878), právník a politik, poslanec Moravského zemského sněmu, říšské rady a starosta Olomouce
• Wenzel Messenhauser (1813–1848), důstojník a spisovatel
• Moritz Steinschneider (1816–1907), orientalista, zakladatel moderní hebrejské bibliografie, autor pojmu antisemitismus
• Johann von Berger (1816–1870), politik, spisovatel a právník
• Franz Kuhn von Kuhnenfeld (1817–1896), rakousko-uherský ministr války
• Jan Chmelař (1817–1896), politik
• Mayer Mandl (1820/1821–1888), podnikatel v oděvním průmyslu
• Ignaz Mandl (1823–1902), podnikatel v oděvním průmyslu
• Josef Novák (1825–1894), římskokatolický kněz, v letech 1863–1893 prostějovský farář a děkan, čestný občan města Prostějova, sídelní kanovník v Olomouci
• Adolf Beer (1831–1902), historik
• Jan Rudolf Demel (1833–1905), pedagog
• Eugen Felix (1836–1906), malíř
• František Wichterle (1840–1891). podnikatel
• Max Fleischer (1841–1905), vídeňský architekt
• Ignaz Brüll (1846–1907), rakouský skladatel a klavírista
• Alois Czerny (1847–1917), etnograf
• Nathan Porges (1848–1924), rabín
• Karel Vojáček (1848–1899), lékárník, starosta, mecenáš
• Georg Schmiedel (1855–1929), učitel a zakladatel hnutí Přátelé přírody
• Konrad Loewe (1856–1912), herec a dramatik
• Rudolf Konečný (1856–1928), stavitel, spolumajitel stavební firmy Konečný & Nedělník
• Karla Vojáčková (1858–1905), mecenáška
• Robert Holzer (1859–1938), dekorační malíř, krajinář a jevištní výtvarník
• Richard Mandl (1859–1918), rakouský skladatel
• Edmund Husserl (1859–1938), německý filosof českého původu, zakladatel fenomenologie
• Josef Leopold Václav Dukát (1684–1717), řeholní skladatel
• František Kovářík (1865–1942), ministr veřejných prací 1920–1921, spolumajitel firmy Wichterle a Kovářík (Wikov)
• Antonín Gottwald (1869–1941), archeolog
• Richard Stein (1871–1932), nakladatel
• Růžena Reichstädterová (1872–1928), učitelka, politička, senátorka
• Karel Dostál-Lutinov (1871–1923), římskokatolický kněz, prostějovský farář, spisovatel a básník, iniciátor a vůdčí osobnost Katolické moderny
• Wolfgang Kallab (1875–1906), rakouský historik umění
• Arthur Scheller (1876–1929), astronom
• Pankraz Schuk (1877–1951), rakouský spisovatel
• Zdeněk Bažant (1879–1954), profesor stavební mechaniky a stereotomie
• Jan Bažant (1881–1966), významný stavitel a architekt
• Vilém Hemerka (1881–1932), malíř
• Jaroslav Stuka (1883–1968), český dirigent, sbormistr, hudební skladatel a pedagog
• Ladislav Zamykal (1884–1937), katolický kněz, vysvěcen 1907, od roku 1910 redaktor a šéfredaktor olomouckého obdeníku Našinec, který přetrval až do roku 1948. Zakladatel Družiny literární a umělecké v Olomouci (1913).
• Franz Fiedler (1885–1956), fotograf
• Alois Bábek (1885–1951), politik
• Jan Šafařík (1886–?, od roku 1914 nezvěstný), malíř
• Arnošt Rolný (1887–1950), průmyslník
• Johanna Jeništová-Fiedlerová (1888–1966), fotografka
• Vladimír Ambros (1890–1956), skladatel, dirigent a pedagog, jeden z předních představitelů brněnské skladatelské školy Leoše Janáčka
• Carmen Cartellieri (1891–1953), herečka
• Jan Uher (1891–1942), pedagog, psycholog a sociolog; profesor na Masarykově univerzitě, popraven nacisty
• Vasil Kaprálek Škrach (1891–1943), filozof a sociolog, archivář a sekretář Tomáše Garrigua Masaryka
• Max Zweig (1892–1992), dramatik
• Alois Doležel (1893–1984), malíř a středoškolský učitel
• Vojtěch Janoušek (1897–1969), vlastivědný pracovník, autor knihy Prostějovský okres
• Jaroslav Brož (1898–1979), československý generál
• Jiří Wolker (1900–1924), český básník
• Edvard Valenta (1901–1978), prozaik, básník a publicista
• Rudolf Plajner (1901–1987), pedagog, propagátor skautingu
• Bernhard Heilig (1902–1943), ekonom a historik
• Hana Wichterlová (1903–1990), sochařka
• František Wolf (1904–1989), matematik
• Jan Tříska (1904–1976), akademický sochař a medailér
• Mečislav Kuraš (1905–1964), chemik, působící na Univerzitě Palackého v Olomouci
• Jarmila Bechyňová (1906–1992), herečka
• Alois Fišárek (1906–1980), malíř
• Vilém Sacher (1907–1987), generálporučík, válečný hrdina, signatář Charty 77
• Josef Šafařík (1907–1992), filozof, esejista a dramatik
• Bohuslav Kraus (1907–1983), právník, vlastivědný pracovník
• Eugen Vencovský (1908–1999), psychiatr
• Pravdomil Svoboda (1908–1978), český dendrolog, zakladatel Arboreta v Kostelci nad Černými lesy
• Alois Cetkovský (1908–1987), hokejista
• Josef Mach (1909–1987), režisér
• František Panuška (1909–1992), římskokatolický teolog, duchovní, vysokoškolský pedagog
• Lola Beer Ebner (1910–1997), izraelská módní návrhářka
• Oldřich Beránek (1912–1998), římskokatolický kněz, katecheta, v 50. letech vězeň režimu, historik
• Oskar Spáčil (1912–1978), průmyslový výtvarník a grafik
• Otto Wichterle (1913–1998), chemik, vynálezce kontaktních čoček
• Ivo Ducháček (1913–1988), novinář a politik
• Susi Weigel (1914–1990), rakouská ilustrátorka dětských knih
• Manon Chaufor (1914–1970), tanečnice, zpěvačka, choreografka, herečka
• Herma Svozilová-Johnová (1914–2009), novinářka, básnířka, prozaička
• Bohuslav Kovařík (1915–1969), palubní střelec 311. československé bombardovací perutě RAF a radarový operátor 68. noční stíhací perutě RAF.
• Josef Polišenský (1915–2001), historik specializující se na novověké dějiny českých zemí, Evropy a Latinské Ameriky
• Drahoš Jirotka (1915–1958), hokejista
• Josef Bezslezina (1917–1945), mechanik v Optikotechně a oběť nacismu. Patřil k 21 lidem popraveným po Přerovském povstání na vojenské střelnici v Olomouci-Lazcích.^[34]
• Jaroslav Dohnal (1917–1943), plukovník in memoriam, 313. stíhací peruť RAF
• Linda Wichterlová (1917–2023), stomatoložka, vědkyně, manželka Otto Wichterleho
• Karel Vaca (1919–1989), výtvarník
• Alžběta Zelená-Kleinerová (1919–2004), malířka a grafička
• Bedřich Seliger (1920–2012), voják
• Zdeněk Hybler (1921–1993), malíř, grafik a scénograf
• Věra Běhalová (1922–2010), historička umění a architektury
• Míla Doleželová (1922–1993), malířka
• Alexej Pludek (1923–2002), spisovatel a politik
• Miloš Filip (1926–1966), sklářský výtvarník a návrhář, sochař
• Naďa Chmelařová (1926–2016), herečka
• František Spurný (1927–2004), historik, archivář, pedagog, publicista
• Pavel Machonin (1927–2008), sociolog
• František Sysel (1927–2013), restaurátor a malíř
• Dušan Janoušek (1928–1996), malíř
• Maud Michal Beerová (* 1929), spisovatelka a přeživší holokaust
• Jiřina Prekopová (1929–2020), psycholožka
• Otokar Hořínek (1929–2015), sportovní střelec, olympionik
• Miloš Zapletal (* 1930), spisovatel pro mládež
• Bohumír Kolář (1932–2020^[35]), spisovatel
• Ivo Možný (1932–2016), sociolog
• Milan Dvořák (* 1934), skladatel a klavírista
• Antonín Přidal (1935–2017), překladatel, spisovatel, publicista
• Vlastimil Kadlec (1935–2020), sportovní novinář
• Jiří Kuběna (1936–2017), básník
• Karel Novák (1936–2021), fotograf
• Miloš Hubáček (* 1937), autor literatury faktu
• Milan Růžička (1937–2011), filmový a televizní režisér
• Milena Dvorská (1938–2009), herečka
• Otto Horský (* 1938), cestovatel
• Vladimír Körner (* 1939), prozaik, scenárista a dramaturg
• Miroslav Pišťák (* 1939), politik, starosta a primátor Prostějova
• Karel Dyba (* 1940), politik, profesor, bývalý velvyslanec OECD v Paříži
• Karel Kavička (* 1940), historik
• Miroslav Zikmund (* 1940), starosta Prostějova
• Mojmír Opletal (* 1941), geolog
• Gabriela Wilhelmová (1942–2002), herečka
• Jitka Balatková (* 1942), historička a archivářka
• Pavel Jansa (* 1942), lékař a spisovatel
• Ladislav Županič (1943–2023), herec
• Petr Chudožilov (* 1943), spisovatel
• Milan Kubes (1943–2014), novinář
• Pavel Dyba (* 1944), fotbalista
• Oldřich Machač (1946–2011), československý hokejový obránce
• Bob Pacholík (* 1947), fotograf
• Miroslav Černošek (* 1948), sportovní podnikatel a funkcionář
• Nina Škottová (1949–2018), politička
• Alena Crhonková (* 1949), grafička
• Vladimír Vačkář (* 1949), dráhový cyklista
• Olga Katolická (1951–2020), novinářka
• Bohumil Krčil (1952–1992), fotograf, spisovatel
• Vlastimil Petržela (* 1953), fotbalista a fotbalový trenér
• Zdeněk Čížek (* 1953), fotbalista
• Ivo Šmoldas (* 1955), redaktor a nakladatel
• Mikoláš Axmann (* 1955), grafik a univerzitní pedagog
• Ivo Lužný (* 1957), politik a aktivista, jeden z vůdců sametové revoluce v Prostějově
• Ladislav Svozil (* 1958), hokejista
• Eva Zatloukalová (* 1958), pedagožka, ochránkyně přírody, předsedkyně ČSOP Iris Prostějov
• Vladimír Balaš (* 1959), právník
• Hana Bartková (* 1960), regionální historička
• Jiří Víšek (1960–2022), fotograf
• Luděk Mikloško (* 1961), fotbalista
• Ladislav Okleštěk (* 1961), politik
• Petr Hořava (* 1963), fyzik
• Petr Lessy (* 1964), bývalý policejní prezident
• Libor Štefánik (* 1964), generál letectva
• Gorazd Pavel Cetkovský (* 1964), kněz
• Karel Nováček (* 1965), bývalý československý a český tenista
• Pavlína Pořízková (* 1965), americká modelka a herečka českého původu
• Jiří Peňás (* 1966), novinář
• Jana Gáborová (* 1967), novinářka a mluvčí
• Michal Šverdík (* 1968), novinář
• Rena Dumont (* 1969), německá herečka a spisovatelka českého původu
• Robert Změlík (* 1969), olympijský vítěz v desetiboji
• Robert Vlk (* 1970), biolog
• Lenka Civade (* 1971), spisovatelka, novinářka a malířka
• Michal Čunderle (* 1971), teatrolog, scenárista a spisovatel knih pro děti.
• Hana Naiclerová (* 1972), politička, nositelka Ceny za odvahu Nadačního fondu proti korupci
• Kateřina Piňosová (* 1973), výtvarnice, spisovatelka a překladatelka
• Petr Marek (* 1974), hudebník a frontman skupiny MIDI LIDI a filmový režisér
• Gabriela Míčová (* 1975), herečka
• Marta Hošková-Hošťálková (* 1976), malířka a sochařka
• Tomáš Poláček (* 1977), novinář
• Helena Šulcová (* 1978), rozhlasová a televizní moderátorka, moderovala v ČT, na Primě, Radiožurnálu i Frekvenci 1
• Martin Richter (* 1977), hokejista
• Ondřej Kolář (* 1978), teolog a překladatel
• Jindřich Skácel (* 1979), fotbalista
• Petr Kumstát (* 1981), hokejista
• Leona König (* 1981), moderátorka, herečka, producentka
• Lukáš Krajíček (* 1983), hokejista
• Jana Horáková (* 1983), cyklistka
• Pavlína Tichá (* 1984), juniorská mistryně republiky v tenise, trenérka
• Petra Cetkovská (* 1985), tenistka
• Ondřej Mucha (* 1986), varhaník a hudební pedagog
• Martin Hájek (* 1986), historik a knihovník
• Petr Pohl (* 1986), hokejista působící v Německu
• Tereza Kvapil Pokorná (* 1986), sociální pracovnice, redaktorka, filantropka
• Nikkarin (* 1987), výtvarník, autor komiksů
• Radek Meidl (* 1988), hokejista
• Pavel Dreksa (* 1989), fotbalista
• Antonín Honejsek (* 1991), hokejista
• Eva Hacurová (* 1993), herečka
• Jakub Čech (* 2000), občanský aktivista a novinář

• Jan Černý (1456–1530), lékař a kněz
• Jan z Pernštejna (1487–1548), moravský zemský hejtman
• Jan Adelf Městecký (1520–1593), utrakvistický kněz a spisovatel
• Jiří Dikast (1559–1630), náboženský spisovatel, administrátor podobojí
• Meir Eisenstadt (1670–1744), rabín
• Juda Lejb Prossnitz (1670–1730), kazatel
• Jonathan Eybeschütz (1690–1764), rabín
• Jan Alois Hanke (1751–1806), moravský osvícenský historik, spisovatel a humanista
• Cvi Jehošua ha-Levi Horowitz (1754–1816), rabín
• Florián Novák (1821–1876), politik, první český starosta Prostějova
• Johann Zajiček (1828–1915), politik, poslední německý starosta Prostějova
• Eduard Skála (1842–1918), cukrovarník a politik, poslanec Říšské rady
• Josef Vrla (1844–1896), tiskař, vlastivědný pracovník
• František Koželuha (1845–1912), katolický kněz, sběratel lidových písní a české slovesnosti
• Josef Nedělník (1850–1931), stavitel, spolumajitel stavební firmy Konečný & Nedělník
• Václav Spitzner (1852–1907), botanik, pedagog
• František Josef Hlaváček (1853–1937), novinář a básník
• Václav Perek (1859–1940), politik, expert na školství, podílel se na Moravském vyrovnání („Lex Perek“)
• František Faktor (1861–1911), chemik a středoškolský pedagog
• Ondřej Přikryl (1862–1936), politik, starosta Prostějova
• Josef Krapka (1862–1909), politik, novinář, spisovatel
• Václav Horák (1863–1931), novinář a tiskař
• František Havránek (1867–1944), zahradní architekt a městský zahradník, který vypracoval koncepci zeleně a zahradních úprav na prostějovském hřbitově v Brněnské ulici^[36]
• Jaroslav Mathon (1867–1953), lékař, sběratel, amatérský historik umění
• Arnold Korff (1870–1944), rakouský herec
• Bruno Winter (1873–1942), podnikatel a sběratel umění
• František Starý (1874–1961), hřbitovní farář, památkář^[37]
• Carl Techet (1877–1920), satirický spisovatel
• Ludwig Erik Tesar (1879–1968), filozof
• Jaroslav Kučera, (1884–1945), novinář politik
• Bohumil Hacar (1886–1974), astronom, matematik, fyzik
• Josef Přikryl (1887–1980), římskokatolický kněz, katecheta, v letech 1952–1959 kaplanem v Prostějově, inspektor náboženství, arcibiskupský rada
• Jan Sedláček (1888–1960), politik, starosta Prostějova
• Olga Konečná-Mulaczová (1888–1957), grafička, kreslířka, knižní ilustrátorka, sochařka, autorka gobelínů
• Viktor Hohaus (1889–1981) malíř a grafik
• Jan Kühndel (1889–1970), učitel, muzeolog, archivář, odborný publicista
• Alois Král (1895–1945), učitel a ředitel školy na Husově náměstí, odbojář, umučen v Terezíně^[38]
• Jan Poláček (1896–1968), sběratel lidových písní
• Jan Nehera (1899–1958), majitel konfekční továrny
• Eduard Žáček (1899–1973), funkcionalistický architekt
• Václav Ševčík (1900–1971), fotograf
• Leo Lehner (1900–1981), rakouský skladatel
• Antonín Navrátil (1902–1975), architekt
• Josef Glivický (1903–1991), pedagog, editor, popularizátor výtvarného umění
• Jan Tříska (1904–1976), sochař a medailér
• Josef Duda (1905–1977), vojenský letec, účastník druhé světové války
• Oldřich John (1907–1961), politik, starosta a předseda MěstNV Prostějov
• František Kopečný (1909–1990), český bohemista a slavista. Zabýval se etymologií a dialektologií
• Metoděj Mičola (1911–1942), římskokatolický kněz, salvatorián, oběť heydrichiády
• Jaroslav Mencl (1912–1985), amatérský filmový režisér
• Vincenc Šalša (1916–1995), římskokatolický kněz, v letech 1940–1946 kaplanem v Prostějově, arcibiskupský rada, dlouholetý vězeň komunistického režimu^[39]
• Bohuslav Eliáš (1920–2005), pedagog, filozof a překladatel
• Miloš Libra (1921–1970), architekt, designér, výtvarník
• Blahoslav Adamík (1925–2008), architekt a výtvarník
• Kamil Sedláček (1926–2011), tibetolog
• Josef Dolívka (1934–2021), sběratel, kurátor výstav výtvarného umění, editor a publicista^[40]
• Marcella Dostálová (1934–2019), básnířka a spisovatelka knih pro děti^[41][42]
• Léon Karný (1935–2008), archivář a historik
• Eva Suchánková (* 1935), divadelní pedagožka a amatérská herečka, zakladatelka Divadelního spolku Historia
• Ludmila Grůzová (1936–2011), archivářka a historička
• Jan Šverdík (1938–2004), starosta města Prostějova
• Václav Marek (* 1945), první ředitel Cyrilometodějského gymnázia, zasloužil se o jeho rozvoj ^[43]
• Václav Kolář (1946–2017), pedagog
• Jan Roubal (1947–2015), divadelní teoretik, pedagog, historik a překladatel
• Pavel Marek (* 1949), emeritní prof. českých dějin 19. a 20. stol. se zaměřením na politickou a kulturní oblast
• Alena Rašková (* 1949), politička, bývalá primátorka Prostějova
• Miloš Košíček (1950–2014), disident, farář Československé církve husitské a jeden z vůdců sametové revoluce v Prostějově
• Světluše Košíčková (* 1951), disidentka a farářka Československé církve husitské
• Blanka Vysloužilová (1959–2022), úřednice, manažerka, tajemnice Magistrátu města Prostějova
• Marie Dokoupilová (* 1960), historička
• Roman Štolpa (* 1964), herec a režisér^[44]
• Eva Leinweberová (* 1973), herečka^[45]

Prostějovské oběti Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa z neděle 25. srpna 1968:

• Ladislav Lang (1897–1968)^[46]
• Marta Říhovská (1941–1968)^[47]
• Josef Boháč (1946–1968)^[48]

Dalších devět lidí bylo zraněno

• Základní škola Prostějov, ul. Vl. Majakovského
• Základní škola a mateřská škola Jana Železného Prostějov, Sídliště svobody 24/79
• Základní škola a mateřská škola Prostějov, Melantrichova ul. 60
• Základní škola a mateřská škola Prostějov, Palackého tř. 14
• Základní škola Prostějov, ul. Dr. Horáka 24
• Základní škola a mateřská škola Prostějov, Kollárova 4
• Základní škola Prostějov, ul. E. Valenty

• Cyrilometodějské gymnázium, základní škola a mateřská škola v Prostějově
• Gymnázium Jiřího Wolkera
• Reálné gymnázium a základní škola Otto Wichterleho, Prostějov
• Střední odborná škola průmyslová a střední odborné učiliště strojírenské
• Střední škola designu a módy
• Švehlova střední odborná škola
• Obchodní akademie Prostějov
• Střední škola, základní škola a mateřská škola JISTOTA
• Střední škola, Základní škola a Mateřská škola Prostějov, Komenského 10
• Trivis – Střední škola veřejnoprávní Prostějov
• Střední odborná škola podnikání a obchodu
• Střední škola automobilní Prostějov
• ART ECON – střední škola

• Základní umělecká škola Vladimíra Ambrose v Prostějově
• ART ECON – Vyšší odborná škola Prostějov

Prostějov je i městem kultury. K nejvýznamnějším kulturním spolkům Moravy v daném období patřila Farní cyrilská jednota při kostele Povýšení sv. Kříže (1890–1953), jež realizovala hudební vystoupení a divadelní představení.^[49] Nyní se v Prostějově pravidelně konají festivaly, promítání filmů, divadla, výstavy a nejen to.

Mezi nejznámější kulturní akce patří:

• Wolkrův Prostějov – celostátní přehlídka poezie, konaná vždy v červnu
• Prostějovské léto – projekt, který každý letní čtvrtek nabízí veřejnosti rozmanité aktivity
• Prostějovská zima – série zimních akcí většinou s vánoční tematikou
• Mladá scéna – krajské kolo přehlídky studentských divadel
• Hanácké slavnosti – tradiční hody s lidovým jarmarkem, poutí a kulturním programem, spojené s oslavou dožínek
• MEDart – každoroční festival amatérského divadla s podtitulem „Proč by Hanák jezdil za divadlem ven, když ho má doma“^[50]
• Velikonoční Prostějov – tradiční modelářská soutěž s bohatým doprovodným programem; součástí je kategorie „Prostějovská – 72“ (v roce 2015 vyhlášena již po 40.)

Pořadatelsky akce zajišťují tyto organizace:

• Magistrát města Prostějova, Odbor školství, kultury a sportu, oddělení kulturního klubu Duha
• Městské divadlo v Prostějově – divadla, koncerty
• Kino Metro 70 – filmová představení
• Muzeum a galerie v Prostějově – výstavy, přednášky, součástí je i Lidová hvězdárna v Prostějově
• Městská knihovna v Prostějově – možnost půjčování knih, přístup na internet, přednášky (oddělení pro děti a mládež se nachází na adrese Vápenice 9, v budově Sportcentrum DDM - nabízí půjčování knih, besedy pro školy a školky a odpolední akce pro děti)
• Základní umělecká škola Vladimíra Ambrose v Prostějově
• Ekocentrum Iris – ekologické osvětové akce, výstavy, besedy, vycházky do přírody,
• Sportcentrum DDM

Ve městě jsou činné tyto divadelní spolky:

• Divadlo Point – studentský divadelní soubor při Gymnáziu Jiřího Wolkera
• Divadlo hanácké obce – činoherní soubor působící od roku 1927^[51]
• Moje divadlo – ochotnické činoherní divadlo založené roku 1997^[52]
• Loutkové divadlo Starost – amatérský loutkářský soubor založený roku 1983^[53]
• Loutkové divadlo Pronitka – soubor při organizaci Sokol Prostějov 1^[54]
• Divadlo plyšového medvídka – poloprofesionální divadelní soubor působící od roku 2011^[55]

 

Prostějov byl v minulosti i dnes známý jako město sportu. Nejstarším klubem byl Sokol, sídlo Sokolské župy Prostějovska, která dosud zastřešuje 31 místních tělocvičných jednot^[56]. První sportovní oddíly Sokola vznikaly již na počátku dvacátého století a některé z nich reprezentovaly pod hlavičkou Sokola úspěšně až do 2. světové války. Sokol Prostějov se roku 1934 stal mistrem republiky v házené^[57], zápasníci vítězili v roce 1940 a fotbal hrála dvě družstva Sokol I. a Sokol II.^[58]

1. listopadu 1885 byl v Prostějově založen Český klub velocipedistů; velodrom je zde od roku 1967.^[59]

 

Nejvýznamnějším z klubů byl Sportovní klub Prostějov založený roku 1904, známý pod zkratkou SK. Ten zastřešoval několik sportovních odvětví, také v té době nejpopulárnější sport ve městě – fotbal. Klub SK Prostějov (dnes pod názvem 1. SK Prostějov) působil ve třicátých letech dvacátého století ( 1934–1938) a v sezóně 1945/46 v nejvyšší profesionální fotbalové lize tehdejšího Československa. Dvakrát v ní skončil na třetím místě (1935/36, 1936/37). V období let 1939 až 1943 pak hrál v protektorátní, tzv. Českomoravské lize, kde dokonce skončil jednou druhý (1941/42). SK Prostějov také hájil barvy města v tehdy velmi prestižním Středoevropském poháru (Mitropa Cup), který byl ve třicátých letech jediným evropským pohárem nejlepších fotbalových klubů té doby. Prostějovský SK v něm dosáhl několika senzačních úspěchů (vítězství na půdě tehdejšího špičkového rakouského týmu Admiry Vídeň 0:4 nebo vyrovnané zápasy s curyšským Grasshoppers) a lákal do hlediště stadionu ve Sportovní ulici desetitisícové návštěvy. Dnes hraje na Stadionu Za Místním nádražím s kapacitou 3500 diváků. Působí ve druhé nejvyšší soutěži.

V období mezi válkami působila v Prostějově téměř desítka klubů provozujících kopanou. Např. Makkabi, SK Rolný, SK Slavoj, Moravan (dříve Rudá Hvězda) atd.

 

Největší současnou sportovní chloubou Prostějova je ženský volejbalový klub VK Prostějov. Ten se stal na celou dekádu naprostým hegemonem českého ženského volejbalu. V sezóně 2008-09 získal svůj první mistrovský titul. Byl to začátek fascinující řady deseti ligových triumfů v řadě, čímž prostějovské volejbalistky vytvořily český rekord, a to i započítáme-li výsledky československé ligy. Až v sezóně 2018/19 dokázaly jejich šňůru přerušit volejbalistky Olomouce, které odsunuly Prostějovanky na druhé místo. Výsledky dalších ročníků ukázaly, že velká éra skončila, ale v roce 2022 se hráčky Prostějova, tentokrát velmi nečekaně (po pátém místě v základní části), znovu posadily na ligový trůn a připsaly si jedenáctý titul mistryň Česka.^[60] Své domácí zápasy hraje klub v hale Sportcentrum – DDM, která má kapacitu 2100 diváků.

Hokejový klub LHK Jestřábi Prostějov, který byl založen v roce 1913, momentálně hraje 2. nejvyšší soutěž tzv. Chance ligu. Nejblíže postupu z ní byl v sezóně 2021/22, kdy se probojoval do semifinále, kde nestačil na Vsetín.^[61] Nejslavnější éru klub zažil mezi válkami a bezprostředně po druhé světové válce, kdy strávil šest ročníků v nejvyšší soutěži (1945/46, 1947/48, 1948/49, 1950/51, 1951/52, 1952/53). V předligovém Mistrovství Československa v roce 1932 získal dokonce stříbro. Klub hraje na Zimním stadionu Prostějov.

V Prostějově též sídlí tenisový klub TK Agrofert Prostějov s více než 111letou tradicí. Klub proslavili hráči světové úrovně jako Jiří Novák, Jana Novotná, Petra Kvitová nebo Tomáš Berdych. Za klub hrály dvě světové jedničky na žebříčku WTA ve dvouhře – Martina Hingisová a Caroline Wozniacká. Mistrovství České republiky ve smíšených družstvech Agrofert Prostějov vyhrál v letech 1995, 1997–1999, 2002–2004 a 2007–2017. Každoročně klub pořádá mezinárodní turnaj ITF UniCredit Czech Open. Prostějov hostil také kvalifikační kolo Světové skupiny Davis Cupu 2001, v němž Česko porazilo Rumunsko 3:2 na zápasy. V dubnu 2019 na centrkurtu vyhrály Češky světovou baráž Fed Cupu proti Kanadě 4:0 na zápasy. Majitelem prostějovského klubu je Miroslav Černošek.

Mezi českou špičkou se dlouho držel mužský basketbalový klub Orli Prostějov. V sezóně 2004/05 postoupil do vrcholné Národní basketbalové ligy a ihned se zařadil k lídrům soutěže. V letech 2004-2016 neskončil v lize hůře než čtvrtý a jen jedinkrát nestanul na medailové příčce. V roce 2015 získal český pohár.^[62] V roce 2017 se však klub dostal do velkých finančních problémů, které se výrazně podepsaly i na sportovních výsledcích. Na hřišti basketbalisté sice ligu zachránili v baráži, ale nakonec byl klub kvůli dluhům stejně vyloučen z nejvyšší soutěže.^[63] Zcela se rozpadl a město se pokusilo zachránit basketbal v Prostějově založením nového klubu BK Olomoucko.^[64] V roce 2021 však tento klub přesídlil do Olomouce.^[65] V Prostějově tak zůstala jen mládežnická mužstva, již v období finančního krachu pro jistotu vyčleněná do samostatné organizace BCM Orli Prostějov.

• DTJ Prostějov (box)
• TJ Sokol Vrahovice (fotbal)
• TJ Haná Prostějov (fotbal a zimní plavání)
• TJ Sokol II Prostějov (házená)
• TJ Sokol Čechovice (fotbal, stolní tenis, wrestling)
• Sportovní klub Prostějov (horolezectví, korfbal, orientační sporty, šachy, sport pro všechny)
• SK Prostějov 1913 (hokej)
• Tufo – Pardus Prostějov (cyklistika)

Od roku 1798 je Prostějov posádkovým městem. V současnosti zde sídlí tyto vojenské jednotky:

• 601. skupina speciálních sil generála Moravce
• 102. průzkumný prapor generála Karla Palečka

 

V době nacistické okupace Prostějov tlačil na připojení Vrahovic, Držovic, Čechovic a Krasic. Tyto obce si tehdy ještě uhájily samostatnost. Další návrhy na připojení těchto obcí byly činěny v letech 1946–1947, ale uvedené obce s tím opět nesouhlasily a nepovažovaly to za výhodné. K připojení došlo až po komunistickém převratu, kdy bylo možné rozhodovat shora bez souhlasu obcí. V roce 1950 rozhodl Okresní národní výbor Prostějov o připojení těchto čtyř obcí k Prostějovu.^[66] V roce 1954 byly Vrahovice, Držovice a Krasice rozhodnutím Krajského národního výboru opět osamostatněny.^[67] V roce 1963 byly k Prostějovu opět připojeny Krasice,^[68] v roce 1973 Vrahovice, 1976 Čechovice a Domamyslice, 1980 Mostkovice a 1981 Žešov.

Po sametové revoluci se obyvatelé Mostkovic rozhodli pro opětovné osamostatnění obce. V roce 1990 se tam konalo referendum, ve kterém se 96 % občanů (při 80% účasti) rozhodlo pro oddělení Mostkovic od Prostějova.^[69] V 90. letech a po roce 2000 sílila nespokojenost obyvatel Vrahovic a Držovic. V obou městských částech se projevovala touha po znovuobnovení samostatnosti, byly kritizovány nedostatečné investice, přehlížení ze strany představitelů města a malá možnost ovlivnit dění. Představitelé města naopak argumentovali tím, že do těchto částí se má v budoucnu investovat. V roce 2006 se Držovice po referendu osamostatnily, Vrahovice zůstaly částí Prostějova.

Prostějov skládá z těchto částí:

• Prostějov
• Čechovice
• Čechůvky
• Domamyslice
• Krasice
• Vrahovice
• Žešov

Partnerskými městy jsou:^[70]

•   Środa Wielkopolska, Polsko
•   Vysoké Tatry, Slovensko

Bývalými partnerskými městy jsou Borlänge (Švédsko), Hoyerswerda (Německo) a St. Pölten (Rakousko).^[70]

•  
  Mariánský sloup
•  
  Národní dům (městské divadlo)
•  
  Kostel Povýšení svatého Kříže
•  
  Kostel svatých Petra a Pavla
•  
  Husův sbor, původně synagoga
•  
  Městské opevnění, bašta
•  
  Muzeum, původně stará radnice
•  
  Portál na staré radnici
•  
  Židovský dům čp. 77 naproti tržnici
•  
  Městské hradby ve Smetanových sadech
•  
  Sborový dům Českobratrské církve evangelické
•  
  Kostel svatého Jana Nepomuckého (U Milosrdných bratří)
•  
  Socha Panny Marie Karlovské
•  
  Socha B. Smetany
•  
  Socha Jiřího Wolkera
•  
  Vjezd na hlavní nádraží – pohled od jihu
•  
  Parní lokomotiva 310.227 před budovou nádraží
•  
  Prostějovská Nová nemocnice
•  
  Aquapark V Koupelkách
•  
  Kaple Cyrilometodějského gymnázia v Prostějově od ak. soch.Daniela Ignáce Trubače
•  
  Svatostánek v kapli
•  
  Reliéf sv. Cyrila a Metoděje v kapli
•  
  Reliéf Panny Marie v kapli

 

Panoramatický výhled na Prostějov z cesty mezi Domamyslicemi a PP Dolní vinohrádky

• BARTKOVÁ, Hana. Prostějov. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2007. 62 s., [56] s. obr. příl. Zmizelá Morava. ISBN 978-80-7185-854-6.
• BARTOŠ, Josef. Prostějovsko v době nacistické okupace a protifašistický odboj v letech 1939–1945. Olomouc: Danal, 1998. 118 s. ISBN 80-85973-50-2.
• BARTOŠ, Josef et al. Prostějov: dějiny města. 2. Vyd. 1. Prostějov: Město Prostějov, 1999. 263 s. ISBN 80-238-4511-X.
• ELIÁŠ, Bohuslav. Historiografie Prostějova: bibliografický soupis. Prostějov: Vlastivědné muzeum, 1968, 31, [1] s.
• FAKTOR, František. Prostějov a okolí. Praha: [s.n.], 1899. 18 s. Dostupné online. 
• FRYDRYCH, Karol. Farní cyrilská jednota v Prostějově v kontextu historického vývoje cecilianismu a cyrilismu. Závěrečná práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra hudební výchovy, 2020, 188 s. (včetně příloh).
• GRŮZOVÁ, Ludmila et al. Prostějov: dějiny města. 1. Vyd. 1. Prostějov: Město Prostějov, 2000. 279 s. ISBN 80-238-6241-3.
• JANOUŠEK, Vojtěch. Vlastivěda moravská. Prostějovský okres. V Brně: Musejní spolek, 1938, 390 s.
• KARNÝ, Léon. Drobné poznámky k dějinám Prostějova. Vyd. 1. Prostějov: Státní okresní archiv, 1999. 63 s. Historia Prostannensis; sv. 1.
• KLENOVSKÝ, Jaroslav. Židovské město v Prostějově. 1. vyd. Prostějov: Muzeum Prostějovska, 1997. 63 s. ISBN 80-900106-8-7.
• KOKOJANOVÁ, Michaela, ed. Prostějov a jeho místo v dějinách Moravy: výbor příspěvků z vědecké konference, uspořádané u příležitosti šestistého výročí udělení městských práv Prostějovu Městským národním výborem v Prostějově za odborné spolupráce Muzea Prostějovska a Okresního archívu v Prostějově 24. a 25. dubna 1990. V Prostějově: Muzeum Prostějovska, 1994. 210 s. ISBN 80-900106-5-2.
• KÜHNDEL, Jan. Prostějov, srdce Hané. Prostějov: Město Prostějov, 1937, 36 s.
• MAREK, Pavel. Prostějovská "sametová revoluce": příspěvek k počátkům demokratizace české společnosti v letech 1989–1990. 1. vyd. Prostějov: Muzeum Prostějovska, 2009. 303 s., lxxxviii s. obr. příl. ISBN 978-80-86276-32-8.
• PITTICH, Karel. Prostějovský okres: zeměpisný a dějepisný nástin s pověstmi. Prostějov: F. Buček, 1921?, 58 s.
• Prostějovsko za války: vzpomínky a dokumenty z let 1939–1945. 1. vyd. Prostějov: Okresní rada osvětová, 1948, 198 s., 20 obr. příl.
• ŠVÉCAROVÁ, Anna: Geografická charakteristika. In: Prostějov. Dějiny města. Díl 1. Prostějov 2000, s. 17–22.
• ŠVÉCAROVÁ, Anna: Parky a dřeviny Prostějova. Prostějov 2007.
• Kolektiv autorů: Sto let Prostějovské radnice. 1. Vyd. Prostějov, 2014. 400 s. ISBN 978-80-260-5487-0

• Městská autobusová doprava v Olomouckém kraji
• Římskokatolická farnost Povýšení svatého Kříže Prostějov
• Římskokatolická farnost Mostkovice

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Prostějov na Wikimedia Commons
•   Encyklopedické heslo Prostějov v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
•   Slovníkové heslo Prostějov ve Wikislovníku
• Prostějov v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Oficiální stránky
• Prostějov na Instagramu
• Virtuální prohlídka města Prostějov