[go: up one dir, main page]

Mahmúd Abbás

palestinský politik

Mahmúd Abbás (arabsky محمود عباس‎, rodným jménem Mahmúd Ridá Abbás; * 15. listopadu 1935 Safed), známý také jako Abú Mázin (arabsky أَبُو مَازِن‎),[1] je palestinský politik, od roku 2005 prezident Státu Palestina a Palestinské národní správy.[2] Mimo jiné vykonává od roku 2004 funkci předsedy Organizace pro osvobození Palestiny. Je členem strany Fatah a v roce 2009 byl zvolen jejím předsedou.

Mahmúd Abbás
Mahmúd Abbás (2023)
Mahmúd Abbás (2023)
2. prezident Státu Palestina
Ve funkci:
15. ledna 2005 – současnost
PředchůdceJásir Arafat (řádný)
Rawhi Fattouh (zastupující)
Stranická příslušnost
ČlenstvíFatah

Rodné jménoمحمود رضا شحادة عباس
Narození15. listopadu 1935 (89 let)
Safed
Britský mandát Palestina
ChoťAmina Abbás
Děti3
Sídloal-Bíra
Alma materDamašská Univerzita
Ruská univerzita družby národů
Profesepolitik a právník
NáboženstvíSunnitský islám
OceněníOrder of Al-Fakhr (2008)
Řád velké hvězdy Džibutska (2010)
Řád za zásluhy Duarta, Sáncheze a Melly (2011)
Řád Mubáraka Velkého (2013)
Order of the Distinguished Rule of Nishan Izzuddin (2013)
… více na Wikidatech
PodpisMahmúd Abbás, podpis
Webová stránkapresident.ps
CommonsMahmoud Abbas
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mládí a soukromý život

editovat

Mahmúd Ridá Abbás[3] se narodil 15. listopadu 1935[4] v Safedu v Mandátní Palestině (dnešní Izrael).[5] Po vyhlášení státu Izrael 14. května 1948 vypukla první arabsko-izraelská válka a s rodiči uprchl do Sýrie.[5] Před odchodem do Egypta vystudoval práva na Damašské univerzitě.[6] Později pokračoval ve studiu na Ruské univerzitě družby národů Patrice Lumbuby v Moskvě, kde obhájil doktorskou práci Sionisté a nacismus, kde popírá holocaust.[7] V 50. letech pracoval v Kataru jako imigrační úředník a setkal se tak s mnoha palestinskými uprchlíky. Vznikla tam za účasti jeho a Jásira Arafata myšlenka založit Národní palestinské osvobozenecké hnutí, dnešní Fatah.

Je ženatý s Aminou a společně mají tři děti. Nejstarší z nich Mázin, vedl stavební firmu v Dauhá. Zemřel v roce 2002 v Kataru ve věku 42 let.[8] Jejich druhý syn Jásir má kanadské občanství a pracuje jako podnikatel.[9] Nejmladší syn Tarik působí jako obchodní manažer. Má osm vnoučat, z nichž šest je součástí iniciativy Semínka míru, která je přivádí do kontaktu s mladými Izraelci.[10]

Politická kariéra

editovat

Roku 2003 se stal Abbás premiérem, po smrti Jásira Arafata roku 2004 byl zvolen předsedou OOP a prezidentem palestinské samosprávy, později se mu s militantními palestinskými vůdci podařilo vyjednat pozastavení útoků proti Izraeli.

Abbás je pro svůj umírněný postoj podporován mnohými státy (USA, Izrael, Evropská unie), zvláště v období střetů Hamásu s Fatahem v polovině roku 2007. Abbás sestavil sám vládu nestranických odborníků (nikdo odsud není z Fatahu), a to poté, co pásmo Gazy obsadili ozbrojenci z Hamásu.

V průběhu své kariéry byl obviněn z korupce, překrucování židovských dějin a popírání holokaustu.[11][12]

Mahmúd Abbás a SSSR

editovat

Šéf rumunské depozitury KGB a šéf rumunské tajné služby generál Ion Mihai Pacepa ve svých knihách uvádí, že OOP byl projekt KGB a Mahmúd Abbás byl vycvičen v KGB.[13][14][15] OOP byla desetiletí financována a zásobována ze států socialistického bloku (Semtex z Československé socialistické republiky). Ion Mihai Pacepa, Viktor Suvorov a Stanislav Luněv uvádějí, že za vznikem novodobého islámského terorismu stojí SSSR, jednou z prvních akcí bylo financování a zásobování OOP a vyškolení jeho čelných představitelů včetně Mahmúda Abbáse.[16][17][18] Terorismus SSSR viděl jako efektivnější taktiku oproti standardní vojenské operaci proti státu Izrael, které vždy skončily prohrou. Toto potvrzuje např. Wallace Edward Brand z University of California[14] nebo Marius Laurinavičius, Senior Analyst, EESC ve své práci Do traces of KGB, FSB and GRU lead to Islamic State?[19] Generál KGB Alexandr Sacharovskij řekl: „V dnešním světě, kdy jaderné zbraně mají zastaralou vojenskou sílu, terorismus by se měl stát naší hlavní zbraní.“[20]

Vyznamenání

editovat

Reference

editovat
  1. ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha: Barrister & Principal, 2007. 321 s. ISBN 978-80-87029-16-9. S. 100. 
  2. Current talks ‘last chance’ for just peace with Israel, Palestinian leader tells UN. Organizace spojených národů [online]. 2013-09-26 [cit. 2023-11-07]. Dostupné online. 
  3. Who is Mahmoud Abbas, Palestinian Authority president - and why does he matter?. Middle East Eye [online]. 2024-05-22 [cit. 2024-06-28]. Dostupné online. 
  4. Biography of the President. Stránky prezidenta Státu Palestina [online]. [cit. 2024-06-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-05-10. 
  5. a b SELA, Avraham. The Continuum Political Encyclopedia of the Middle East. New York: Continuum, 2002. ISBN 978-0-82641-053-5. Kapitola Abbas, Mahmud, s. 11. 
  6. Mahmoud Abbas Fast Facts. CNN [online]. 2023-12-26 [cit. 2024-06-28]. Dostupné online. 
  7. ROSENBERG, Yair. Mahmoud Abbas: Still a Holocaust Denier. Tablet [online]. 2014-04-27 [cit. 2024-06-28]. Dostupné online. 
  8. Eldest son of PLO no. 2 dies. Al-Bawaba [online]. 2002-06-16 [cit. 2024-06-28]. Dostupné online. 
  9. PA officials scandalized at disclosure by Abbas's son of vast personal fortune. The Jerusalem Post [online]. 2009-04-16 [cit. 2024-06-28]. Dostupné online. 
  10. Why Palestinian President Mahmoud Abbas’ Grandchildren Give Him Hope. The Wisdom Daily [online]. 2013-09-25 [cit. 2024-06-28]. Dostupné online. 
  11. AL-OMARI, Ghaith. How the Palestinian Authority Failed Its People. The Atlantic [online]. 2023-10-19 [cit. 2024-06-28]. Dostupné online. 
  12. KNELL, Yolande. Outrage over Abbas's antisemitic speech on Jews and Holocaust. BBC News [online]. 2023-09-07 [cit. 2024-06-28]. Dostupné online. 
  13. HRÍB, Štefan. Kto môže za Sýriu a čo pomôže?. .týždeň - iný pohľad na spoločnosť [online]. 2015-10-08 [cit. 2022-10-04]. Dostupné online. (slovensky) 
  14. a b Vatican Facilitates Russia’s Designs on the Middle East [online]. 2015-05-15 [cit. 2022-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-10-16. (anglicky) 
  15. http://www.nationalreview.com/article/218533/russian-footprints-ion-mihai-pacepa
  16. Stanislav Luněv. Through the Eyes of the Enemy: The Autobiography of Stanislav Lunev, Regnery Publishing, Inc., 1998. ISBN 0-89526-390-4.
  17. Viktor Suvorov Inside Soviet Military Intelligence Archivováno 30. 8. 2005 na Wayback Machine., 1984, ISBN 0-02-615510-9.
  18. Viktor Suvorov Spetsnaz Archivováno 10. 9. 2005 na Wayback Machine., 1987, Hamish Hamilton Ltd, ISBN 0-241-11961-8.
  19. http://www.eesc.lt/uploads/news/id834/Putins%20Russia%20ENG%20No8.pdf
  20. Russian Footprints - by Ion Mihai Pacepa, National Review Online, August 24, 2006
  21. Mahmud Abbas condecoró al Presidente Maduro con la Estrella Palestina (+Fotos+Video) — Venezolana de Televisión. web.archive.org [online]. 2014-05-17 [cit. 2020-04-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-05-17. 

Externí odkazy

editovat