Mahmúd Abbás

Mahmúd Ridá Abbás^[3] se narodil 15. listopadu 1935^[4] v Safedu v Mandátní Palestině (dnešní Izrael).^[5] Po vyhlášení státu Izrael 14. května 1948 vypukla první arabsko-izraelská válka a s rodiči uprchl do Sýrie.^[5] Před odchodem do Egypta vystudoval práva na Damašské univerzitě.^[6] Později pokračoval ve studiu na Ruské univerzitě družby národů Patrice Lumbuby v Moskvě, kde obhájil doktorskou práci Sionisté a nacismus, kde popírá holocaust.^[7] V 50. letech pracoval v Kataru jako imigrační úředník a setkal se tak s mnoha palestinskými uprchlíky. Vznikla tam za účasti jeho a Jásira Arafata myšlenka založit Národní palestinské osvobozenecké hnutí, dnešní Fatah.

Je ženatý s Aminou a společně mají tři děti. Nejstarší z nich Mázin, vedl stavební firmu v Dauhá. Zemřel v roce 2002 v Kataru ve věku 42 let.^[8] Jejich druhý syn Jásir má kanadské občanství a pracuje jako podnikatel.^[9] Nejmladší syn Tarik působí jako obchodní manažer. Má osm vnoučat, z nichž šest je součástí iniciativy Semínka míru, která je přivádí do kontaktu s mladými Izraelci.^[10]

Roku 2003 se stal Abbás premiérem, po smrti Jásira Arafata roku 2004 byl zvolen předsedou OOP a prezidentem palestinské samosprávy, později se mu s militantními palestinskými vůdci podařilo vyjednat pozastavení útoků proti Izraeli.

Abbás je pro svůj umírněný postoj podporován mnohými státy (USA, Izrael, Evropská unie), zvláště v období střetů Hamásu s Fatahem v polovině roku 2007. Abbás sestavil sám vládu nestranických odborníků (nikdo odsud není z Fatahu), a to poté, co pásmo Gazy obsadili ozbrojenci z Hamásu.

V průběhu své kariéry byl obviněn z korupce, překrucování židovských dějin a popírání holokaustu.^[11][12]

Šéf rumunské depozitury KGB a šéf rumunské tajné služby generál Ion Mihai Pacepa ve svých knihách uvádí, že OOP byl projekt KGB a Mahmúd Abbás byl vycvičen v KGB.^[13][14][15] OOP byla desetiletí financována a zásobována ze států socialistického bloku (Semtex z Československé socialistické republiky). Ion Mihai Pacepa, Viktor Suvorov a Stanislav Luněv uvádějí, že za vznikem novodobého islámského terorismu stojí SSSR, jednou z prvních akcí bylo financování a zásobování OOP a vyškolení jeho čelných představitelů včetně Mahmúda Abbáse.^[16][17][18] Terorismus SSSR viděl jako efektivnější taktiku oproti standardní vojenské operaci proti státu Izrael, které vždy skončily prohrou. Toto potvrzuje např. Wallace Edward Brand z University of California^[14] nebo Marius Laurinavičius, Senior Analyst, EESC ve své práci Do traces of KGB, FSB and GRU lead to Islamic State?^[19] Generál KGB Alexandr Sacharovskij řekl: „V dnešním světě, kdy jaderné zbraně mají zastaralou vojenskou sílu, terorismus by se měl stát naší hlavní zbraní.“^[20]

•   Řád Umajjovců I. třídy – Sýrie, 2008
•   Řád Zajda – Spojené arabské emiráty, 2010
•   velkokříž Řádu za zásluhy Duarta, Sáncheze a Melly – Dominikánská republika, 2011
•   Řád přátelství – Rusko, 2013
•   řetěz Řádu Mubáraka Velikého – Kuvajt, 2013
•   Řád Izzadin – Maledivy, 2013
•   velkokříže Řádu Francisca de Mirandy – Venezuela, 16. května 2014^[21]
•   Národní řád za zásluhy I. třídy – Alžírsko, 2014
•   velkostuha Národního řádu za zásluhy – Mauritánie, 2016
•   řetěz Řádu šejka Isy ibn Salmána al Chalífy – Bahrajn, 2017
•   velkostuha Řádu republiky – Tunisko, 2017

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Mahmúd Abbás na Wikimedia Commons
•   Osoba Mahmúd Abbás ve Wikicitátech

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.