Mamlúci

Mamlúk (arabsky مملوك‎ romanizováno: mamlūk (jednotné číslo), مماليك, mamālīk (množné číslo), přeloženo jako „ten, kdo je vlastněn“,^[2] míněno „otrok“,^[3] také přepisováno jako Mameluk, mamluq, mamluk, mamluke, mameluke, mamaluke nebo marmeluke) je termín nejčastěji označující nearabské, etnicky různorodé (většinou jihoruské,^[4][5] turkické, kavkazské, východoevropské a jihovýchodoevropské) otrokářské vojáky a osvobozené otroky, kteří byli přiděleni vojenské a administrativní povinnosti, sloužící vládnoucím arabským dynastiím v muslimském světě.^[2][6][7][8]

Nejdéle trvající mamlúckou říší byla rytířská vojenská třída ve středověkém Egyptě, která se vyvinula z řad otrokářských vojáků.^[2][7] Původně byli mamlúkové otroci turkického původu z eurasijské stepi,^[2][7][8][9], ale instituce vojenského otroctví se rozšířila i na Čerkesy,^{[2][7][8][10]} Abcháze,^[11][12][13] Gruzíny,^{[2][7][14][15][16]} Armény,^{[2][7][8][17]} Rusy,^[8] a Maďary,^[7] stejně jako na národy z Balkánu, jako Albánci,^[7][18] Řekové,^[7] a jižní Slované^[7][18][19] (viz Saqaliba). Také se rekrutovali z řad Egypťanů.^[20] „Fenomén Mamlúk/Ghulam“,^[6] jak David Ayalon nazval vytvoření specifické válečnické třídy,^[21] měl velký politický význam; už pro jednu věc – vydržela téměř 1000 let, od 9. do 19. století.

Postupem času se z mamlúků stala silná vojenská rytířská třída v různých muslimských společnostech, které ovládali arabští vládci.^[2] Zejména v Egyptě,^[2] ale také v Levantě, Mezopotámii a Indii měli mamlukové politickou a vojenskou moc. V některých případech dosáhli hodnosti sultána, zatímco v jiných drželi regionální moc jako emírové nebo bejové. Nejpozoruhodněji se mamlúcké frakce zmocnily sultanátu soustředěného na Egypt a Sýrii a ovládaly jej jako mamlúcký sultanát (1250–1517).^[2] Mamlucký sultanát slavně porazil Ílchanát v bitvě u Ajn Džálút. Dříve bojovali proti západoevropským křesťanským křižákům v letech 1154–1169 a 1213–1221, čímž je fakticky vyhnali z Egypta a Levanty. V roce 1302 mamlúcký sultanát formálně vyhnal z Levanty poslední křižáky, čímž skončila éra křížových výprav.^[7][22]

Zatímco mamlúkové byli zakoupeni jako majetek,^[2] jejich postavení stálo nad obyčejnými otroky, kteří nesměli nosit zbraně ani vykonávat určité úkoly. V místech, jako je Egypt, od dynastie Ajjúbovců do dob Muhammada Alí Paši z Egypta, byli mamlukové považováni za „opravdové pány“ a „opravdové válečníky“, se sociálním postavením nad běžnou populací v Egyptě a Levantě.^[7] V jistém smyslu byli jako zotročení žoldáci.^[2][20][23]