Jindřich Wielgus

V letech 1924–1928 se vyučil řezbářem, dva roky strávil studiem ve Škole uměleckých řemesel v Brně, dále v letech 1931–1934 pokračoval ve studiu sochařství na Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru prof. Karla Dvořáka, v letech 1934–1938 pokračoval studiem na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Otakara Španiela, studia zakončil ve školním roce 1937–1938 pobytem na Accademia di belle arti v Římě. Žil v Praze.

Byl silně levicově orientován, členem KSČ. V období 2. světové války čerpal z biblických témat. V další tvorbě se zaměřoval především na motivy z hornického života svého rodného Ostravska. Stylové zaměření socialistického realismu s robustní stylizací monumentálních soch, které tesal v kameni nebo odléval v bronzu, kombinoval s poučením z avantgardního umění (Jose Čapek, Otto Gutfreud).^[2] Monumentální díla realizoval v architektuře, v kameni nebo v keramice, například reliéfy v nemocnici v Jihlavě, na poliklinice ve Vsetíně nebo ve Fakultní nemocnici Ostrava. Stylové a tematické omezení překonal v 60.–70. letech, kdy se věnoval také sochám žen, dětí, knižním obálkám a ilustracím.

Spolupracoval také s Janem Kudláčkem.

• válečné období: socha sv. Anežky (1940) pro kostel sv. Jakuba v Praze; Pláč tří Marií, Pieta, Křížová cesta;
• dělnická a budovatelská tematika: sochy Vítězný havíř, Návrat domů, Maryčka Magdonova, Havíř (v Kladně), Portrét havíře J. K., Pomník padlým sovětským vojákům a partyzánům v Příbrami;
• Pomník horníkům (1952) je připomínkou dulního neštěstí na dole Doubrava v okrese Karviná.
• ženská tematika: Dívka s růží, Lázně Jeseník (1958); Matka s dítětem; Tři grácie, Podvečer / Milenci (1963)^[3], Múzy, Hudba;
• tematika dvojic: Podvečer / Milenci v Ostravě-Porubě
• další realizace v architektuře: reliéf Dary země v hotelu Jalta v Praze (1958); netradiční dílo autora Stéla, které je součástí sbírky Univerzitního muzea VŠB – Technické univerzity Ostrava (1968);
• knižní ilustrace a typografie.

V roce 1976 byl oceněn titulem zasloužilý umělec a v roce 1989 národní umělec.

Měl chalupu v Medonosech. Jeho syn Martin Wielgus (1943–2011) absolvoval studium malířství v ateliéru Aloise Fišárka na AVU a byl malířem a grafikem. Oba jsou pohřbeni na Olšanských hřbitovech v Praze.

•  
  Maryčka Magdonova (1970) ve Frýdku
•  
  Horník u GDM v Kladně
•  
  Horník u GDM v Kladně
•  
  Památník obětem hornické práce v Karviné-Fryštátě
•  
  Voják na pomníku v Příbrami
•  
  Stéla v Ostravě
•  
  Pomník horníkům (1952) v Doubravě

• HLAVÁČEK, Luboš. Jindřich Wielgus. Praha: Odeon, 1978. (Umělecké profily). 
• VYKOUK, Jaroslav. Skulptury v Kladně. 1. vyd. Kladno: Magistrát města Kladna, 2003. 71 s. ISBN 80-239-3531-3. 

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich Wielgus na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jindřich Wielgus
• Jindřich Wielgus v databázi Středočeské vědecké knihovny
• Jindřich Wielgus v informačním systému abART
• Jindřich Wielgus v informačním systému Socharstvi.info
• Jindřich Wielgus v informačním systému Sochy a města
• Jindřich Wielgus v informačním systému Vetřelci a volavky