James G. Blaine

James Gillespie Blaine (31. ledna 1830 - 27 leden 1893) byl americký státník a republikánský politik. Zastupoval Maine v americké Sněmovně reprezentantů (1863-1876), sloužil jako předseda americké Sněmovny reprezentantů (1869-1875) a poté byl senátorem (1876-1881). Dvakrát také působil jako ministr zahraničí (1881, 1889–1892) jako jeden ze dvou lidí, kteří tuto funkci zastávali u tří různých prezidentů (druhým byl Daniel Webster). Neúspěšně usiloval o republikánskou nominaci na prezidenta v letech 1876 a 1880, než byl nominován v roce 1884. Ve volbách pak byl těsně poražen demokratem Groverem Clevelandem. Blaine byl jedním z předních republikánů z konce 19. století a vedl umírněnou reformní frakci strany známou jako „Half-Breeds“ (Míšenci).

James G. Blaine
28. a 31. ministr zahraničí USA
Ve funkci: 9. března 1889 – 4. června 1892
Prezident	Benjamin Harrison
Předchůdce	Thomas F. Bayard
Nástupce	John W. Foster
Ve funkci: 9. března 1889 – 4. června 1892
Prezident	James A. Garfield Chester A. Arthur
Předchůdce	William M. Evarts
Nástupce	Frederick T. Frelinghuysen
Stranická příslušnost
Členství	Republikánská strana
Narození	31. ledna 1830 West Brownsville
Úmrtí	27. ledna 1893 (ve věku 62 let) Washington, D.C.
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Choť	Harriet Stanwood Blaine (od 1850)
Rodiče	Ephraim Lyon Blaine
Děti	Walker Blaine
Sídlo	The Blaine House
Alma mater	Washington & Jefferson College
Profese	politik, advokát, diplomat, novinář, editor a spisovatel
Náboženství	Kongregacionalismus
Podpis
Commons	James G. Blaine
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blaine se narodil ve městě West Brownsville v západní Pensylvánii a po vysoké škole se přestěhoval do Maine, kde se stal redaktorem novin. Jako charismatický řečník v éře, která si cenila veřejných projevů, získal přezdívku „magnetický muž“. Politickou kariéru zahájil mezi prvními přívrženci Abrahama Lincolna a válečného úsilí Unie v americké občanské válce. Během éry rekonstrukce byl Blaine zastáncem volebního práva černochů, stavěl se proti některým donucovacím opatřením radikálních republikánů. Zpočátku byl protekcionista a později pracoval na snížení cel a rozšíření amerického obchodu se zahraničím. Rozvoj železnice byl v jeho době důležitý a v důsledku jeho podpory této věci byl Blaine široce podezřelý z korupce při udělování železničních licencí, a tato obvinění poškodila jeho prezidentskou kandidaturu roku 1884.

Jako ministr zahraničí byl Blaine přechodnou postavou, která znamenala konec izolacionistické éry zahraniční politiky a předznamenala vzestup amerického století, které začalo španělsko-americkou válkou z roku 1898. Blaineovo úsilí o rozšíření obchodu a vlivu Spojených států zahájilo posun k aktivnější americké zahraniční politice. Blaine byl průkopníkem tarifní vzájemnosti a naléhal na větší zapojení do latinskoamerických záležitostí. Jeho expanzivní politika předznamenala pozdější získání tichomořských kolonií Spojenými státy a dominanci v Karibiku.