Benedikt XIV.
Benedikt XIV., vlastním jménem Prospero Lorenzo Lambertini (31. března 1675 Bologna – 3. května 1758 Vatikán) byl papežem mezi roky 1740 až 1758. Jako papež podporoval vzdělání, nebránil se novým vědeckým metodám, byl tolerantní i vůči jiným nekatolickým názorům. Zakázal zobrazování Ducha svatého jako člověka.[1]
| Jeho Svatost Benedikt XIV. | |
|---|---|
| 247. papež | |
 | |
| Církev | římskokatolická |
| Zvolení | 17. srpna 1740 |
| Uveden do úřadu | 25. srpna 1740 (intronizace) |
| Pontifikát skončil | 3. května 1758 |
| Předchůdce | Klement XII. |
| Nástupce | Klement XIII. |
| Znak |  |
| Svěcení | |
| Biskupské svěcení | 16. července 1724 světitel Benedikt XIII. 1. spolusvětitel Giovanni Francesco de Nicolais, OFM 2. spolusvětitel Niccolò Maria Lercari |
| Kardinálská kreace | 9. prosince 1726 (in pectore); proklamace 30. dubna 1728 kreoval Benedikt XIII. |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Osobní údaje | |
| Rodné jméno | Prospero Lorenzo Lambertini |
| Datum narození | 31. března 1675 |
| Místo narození | Bologna,  Papežský stát |
| Datum úmrtí | 3. května 1758 (ve věku 83 let) |
| Místo úmrtí | Řím, Papežský stát |
Seznam papežů nosících jméno Benedikt multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatV papežském úřadě byl činný. Zreformoval vzdělání kněží a mnoho papežských institucí. Jedním z nejdůležitějších počinů za jeho pontifikátu je však nejspíše formulace zákonů, shrnutých do dvou bul – Ex quo singulari a Omnium solicitudinum. Buly reagovaly na stížnosti na praktiky zejm. jezuitských misionářů v Číně a Indii. Ti totiž, aby byli ve zcela jiných kulturních podmínkách přijati, povolili konvertitům zachovat některé prastaré občanské rituály neodmyslitelně spjaté s místní kulturou – v Číně šlo např. o úctu ke Konfuciovi či projevy úcty k předkům. Zásadní bylo, že podle misionářů-pionýrů okolo Mattea Ricciho, kteří byli důkladně seznámeni s čínskou kulturou, šlo o ryze občanské, nikoliv náboženské zvyklosti, a nebyly tedy v pražádném rozporu s katolickým křesťanstvím. To se však nepozdávalo později přišedším misionářům františkánským či dominikánským, kteří, jsouce nedostatečně seznámeni s čínskou kulturou, považovali tyto rituály za náboženské a žádali Řím, aby byla těmto praktikám učiněna přítrž. To se se zmíněnými bulami skutečně stalo – a výsledkem byl rapidní úbytek křesťanů především mezi elitami, které dosud křesťanství podporovaly, a krize misií v Číně, které po dalších sto let stěží přežívaly.[2][3]
Kromě toho vyhlásil v roce 1741 bulu Immensa Pastorum principis proti zotročování a proti otroctví původních obyvatel Ameriky a dalších zemí a v roce 1745 pak encykliku Vix pervenit proti lichvě. Vyňal Koperníkovo dílo z indexu zakázaných knih, v papežském státě zavedl hospodářské reformy, započal průzkum antických památek. V Římě inicioval založení několika významných muzeí.
Biskupská genealogie
editovatNásledující tabulka obsahuje genealogický strom, který ukazuje vztah mezi svěcencem a světitelem – pro každého biskupa na seznamu je předchůdcem jeho světitel, zatímco následovníkem je biskup, kterého vysvětil.[4] Papež Benedikt XIV. patří k linii kardinála Rebiby. Rekonstrukcím a vyhledáním původu v rodové linii ze zabývá historiografická disciplína biskupská genealogie.
- kardinál Scipione Rebiba
- kardinál Giulio Antonio Santorio
- kardinál Girolamo Bernerio, OP
- arcibiskup Galeazzo Sanvitale
- kardinál Ludovico Ludovisi
- kardinál Luigi Caetani
- kardinál Ulderico Carpegna
- kardinál Paluzzo Paluzzi Altieri Degli Albertoni
- papež Benedikt XIII.
- papež Benedikt XIV.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Nejsvětější Trojice IV. [online]. apha.cz, autor Jan Royt [cit. 2015-05-28]. Dostupné v archivu.
- ↑ ANDREOTTI, Giulio. Matteo Ricci. Jezuita v Číně (1552–1610). Olomouc: Refugium Velehrad-Roma, 2007. 98 s. ISBN 978-80-86715-82-7. Kapitola Po Riccim; Vzpomínka, která neumírá, s. 74–82.
- ↑ KUBÍKOVÁ, Jiřina. Křesťanská misie v 16.–18. století. Brno: L. Marek, 2001. 280 s. ISBN 80-86263-24-X. Kapitola Římskokatolické misie, Kapitola II.: 3. Další postup misií: c) Čína, s. 67–72.
- ↑ SODANO, Angelo. Ordinazione episcopale di Mons. Dominique Mamberti: Omelia del cardinale Angelo Sodano. L'Osservatore Romano. 2002-07-03, s. 4. Dostupné online [cit. 2022-10-30]. (italsky)
Externí odkazy
editovatObrázky, zvuky či videa k tématu Benedikt XIV. na Wikimedia Commons
- (anglicky) Pope Benedict XIV
| Papež | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Klement XII. |
1740–1758 Benedikt XIV. |
Nástupce: Klement XIII. |