Leviticus

Leviticus
Autor	Mojžíš
Původní název	ויקרא
Jazyk	hebrejština
Žánr	svatá kniha
Předchozí a následující dílo
Exodus Numeri
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leviticus, hebrejsky וַיִּקְרָא‎ Va-jikra („A zavolal“) (někdy též nazývána 3. kniha Mojžíšova) je třetí knihou Starého zákona. Řadí se do Tóry čili do Pentateuchu. Hebrejský název ויקרא‎ vychází ze slov, kterými začíná: A zavolal Hospodin Mojžíše. Název Leviticus se objevuje poprvé v Septuagintě a pochází z řeckého slova Λευιτικός (leuitikos) znamenajícího „levitský“, „vztahující se k Levitům“, protože popisuje především židovské náboženské a kultovní zákony týkající se kněžského kmene Levi.

Děj knihy je zařazen mezi události odehrávající se při ustavení smlouvy mezi Bohem a Izraelem a předáním Zákona na hoře Sinaj. Kromě několika málo výpravných úryvků se kniha zabývá především otázkou kultických zákonů, přinášením obětí a slavením svátků. I vyprávění, která se v ní nacházejí, se týkají bezprostředně kultu ustavení Árona veleknězem a zahájení obětí (Lv 8–10).

• Zákony o přinášení obětí (1–7),
• vyprávění o ustavení velekněze a prvních obětí (8–10),
• zákony o čistém a nečistém (11–15),
• Den smíření (16),
• „zákon svatosti“ (17–26),
• závěrečné předpisy (27).

Tradice připisuje autorství knihy Mojžíšovi.

Podle povahy zákonů se celá kniha připisuje v rámci teorie pramenů tzv. kněžskému kodexu (P). Samostatný celek tvoří tzv. zákon svatosti (H), který je pravděpodobněji staršího data a byl do celku kněžského kodexu zapracován. Zákony se soustřeďují na kult a na obětní řády. Podle Wellhausena je takové obsahové zaměření kodexu projevem centralizovaného kultu charakteristického pro období druhého chrámu, tzn. po návratu z babylonského zajetí na konci 6. století př. Kr. Do této doby či do doby o něco pozdější proto datuje i texty knihy Leviticus. Dle odlišného názoru (Friedman) vyjadřují texty naopak teprve snahu o centralizaci (např. stanovením přísných trestů za přinášení obětí mimo Chrám) a pocházejí z období prvního chrámu.

Jak samotné praktické příkazy regulující obětní a kultovní řád v chrámu, tak celková teologie knihy odpovídají Kněžskému kodexu, jak se nachází v ostatních částech Pentateuchu. Jedná se o zdůraznění stvoření a kultu coby účasti na něm (viz zachovávání soboty), obřízky a slavení Pesachu. Velmi úzce je spojeno vyprávění o stvoření světa (Genesis 1,1–2,4a) s vyprávěním o vybudování svatostánku v poušti a strukturou jeruzalémského chrámu.

Veškerý obsah knihy je promítnut do doby putování Izraele pouští z Egypta do země zaslíbené. Proto je prostředníkem vydání zákona Mojžíš. Příjemci a strážci se stávají levité, resp. Áron a jeho potomci, kněží, kteří převzali do svých rukou kult ve Stanu setkávání a později v Jeruzalémě po vybudování chrámu.

• Bible
• Tóra

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Leviticus na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Leviticus ve Wikislovníku
• Dílo Bible kralická/Leviticus ve Wikizdrojích
• Český ekumenický překlad
• Řecká verze Leviticu (Septuaginta)