Max Hussarek von Heinlein
Max Hussarek von Heinlein | |
---|---|
Předseda vlády Předlitavska | |
Ve funkci: 25. července 1918 – 25. října 1918 | |
Panovník | Karel I. |
Předchůdce | Ernst Seidler von Feuchtenegg |
Nástupce | Heinrich Lammasch |
Narození | 3. května 1865 Bratislava |
Úmrtí | 6. března 1935 (ve věku 69 let) Vídeň |
Místo pohřbení | Vídeňský ústřední hřbitov |
Alma mater | Vídeňská univerzita |
Profese | politik, pedagog, vysokoškolský učitel a právník |
Náboženství | katolicismus |
Ocenění | honorary doctorate of the University of Natural Resources and Life Sciences, Vienna (1913) |
Commons | Max Hussarek von Heinlein |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Maximilian Hussarek svobodný pán von Heinlein (8. května 1865 v Prešpurku – 6. března 1935 ve Vídni) byl rakouský politik a předposlední předseda vlády předlitavské části Rakousko-Uherska (vláda Maxe Hussarka).
Kariéra
V letech 1883–1889 vystudoval na Vídeňské univerzitě církevní právo, které následně vyučoval na Tereziánské akademii. Zároveň byl vychovatelem prince Abbase Hilmiho, budoucího egyptského chediva. Od roku 1892 pracoval na ministerstvu kultu a školství, od roku 1895 byl profesorem církevního práva na Vídeňské univerzitě a jeho přednášky stály u počátku Vídeňské školy církevního práva. Mezi lety 1911 a 1917 byl za křesťanské sociály ministrem školství a kultu ve třech vládách. Mezi jeho priority patřilo uznání profesorů evangelické teologické fakulty za univerzitní profesory, reforma právních studií a státovědy a uznání islámu jako náboženské společnosti v Rakousku-Uhersku.
Předseda vlády
Dne 25. července 1918 byl jmenován předsedou vlády Předlitavska (vláda Maxe Hussarka). Uvědomoval si, že bude nutné alespoň částečně akceptovat takzvaných Čtrnáct bodů prezidenta Wilsona. Neměl obavy z referenda v jižním Tyrolsku, kde předpokládal zachování současné situace, ale obával se situace v českých zemích. Uplatnění všech Wilsonových bodů by ale znamenalo úplnou ztrátu Haliče. Pomocí významných ústupků Polákům a Jihoslovanům se snažil pacifikovat odpor Čechů proti svým reformním návrhům. 1. října předstoupil před Říšskou radu se státní reformou, která v sobě měla obsahovat Wilsonovy požadavky na národní sebeurčení. Návrh však nebyl založen na klasické politicko-územní autonomii či federalizaci státu, ale zaváděl autonomii v současných korunních zemích v druhé instanci, což mělo řešit zejména situaci v Čechách. V následných jednáních se stalo cílem Hussarkových snah v dohodě s císařem dosáhnout rozdělení Předlitavska na čtyři království - české, ilyrské, haličské a Vnitřní Rakousy. Situace však byla neřešitelná - Češi odmítali rozdělení Čech, na kterém Němci trvali. Především však byly Hussarkovy snahy o sjednocení Jihoslovanů formulované v císařském manifestu z 16. října odmítnuty uherskou stranou, což 27. října 1918 vyústilo v jeho demisi.
Po skončení první světové války se vrátil jako řádný profesor církevního práva na univerzitu, byl také funkcionářem rakouského Červeného kříže.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Max Hussarek von Heinlein na německé Wikipedii.
Literatura
- ŽUPANIČ, Jan. Max von Hussarek, Prozess in Marmaros-Szigeth und die Auflösung von Österreich-Ungarn. Prague Papers on the History of International Relations. 2002, roč. 6, s. 91–108. Dostupné online [PDF]. ISBN 80-7308-042-7.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Max Hussarek von Heinlein na Wikimedia Commons
- Autor Max Hussarek von Heinlein ve Wikizdrojích
- Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon (německy)
- Ottův slovník naučný nové doby
- Neue deutsche Biographie[nedostupný zdroj] (německy)
- Seznam členů Hussarekovy vlády[nedostupný zdroj]
Předseda vlády Předlitavska | ||
---|---|---|
Předchůdce: Ernst Seidler von Feuchtenegg |
1918 Max Hussarek von Heinlein |
Nástupce: Heinrich Lammasch |